Jak je obecně známo, vrátil se prezident Beneš z londýnské emigrace do vlasti počátkem dubna 1 945 a usídlil se stejně jako první poválečná vláda v osvobozených Košicích. Odtud s doprovodem odejel autem 8. května a po triumfální cestě do Bratislavy a Brna přijel vlakem 16. května do rozjásané Prahy. Vracel se za podstatně jiné mezinárodní situace, než tornu bylo po vzniku Československé republiky v roce 1918, kdy se garanty naší samostatnosti staly dohodové velmoci - Francie, Velká Británie a Spojené státy americké. Na konci druhé světové války však vedla Benešova cesta do vlasti z demokratické Anglie přes Střední východ do totalitního Sovětského svazu, kde se v Moskvě od 22. do 29. března 1945 dohadovali představitelé londýnské emigrační vlády se zástupci moskevského vedení KSČ a delegací Slovenské národní rady o programu a složení první poválečné vlády. Prezident Beneš měl tehdy vážný rozhovor s vedoucím státníkem Sovětského svazu J. V. Stalinem. Za přítomnosti představitelů KSČ Klementa Gottwalda a Rudolfa Slánského sdělil Stalinovi, že se doma obává komunistů, kteří by mohli zapomenout, že Československo není Sovětský svaz, a snažit se zavádět v zemi sovětské poměry. Stalin ujistil prezidenta Beneše stejně jako v prosinci 1943 při podpisu čs.-sovětské spojenecké smlouvy, že ze sovětské strany nebudou prováděny zásahy do československých záležitostí. Dokonce Gottwaldovi a Slánskému řekl, aby při studiu zkušeností Sovětského svazu neopakovali sovětské chyby. Na závěr doslova uvedl: "Musíte nalézt svou vlastní cestu k socialismu a kráčet po ní způsobem, který vám bude vyhovovat." Při večeři na rozloučenou v Kremlu 28. března se Stalin veřejně omluvil za nepřístojnosti Rudé armády v Československu: "Připíjeli jste na zdraví chrabré, slavné, heroické Rudé armády... Ale ona to není armáda samých andělů. Jako každá armáda tak i Rudá armáda se dopouští své vole, ale je třeba to pochopit... Válka ještě není ukončena a mnohý z nich si představuje, že bude zabit. Nemůže se proto nikdo divit, když se po všem tom, co prožil, do pouští přehmatů a nepořádků. Já vím, že ještě dojde k četným nedorozuměním a že se Rudá armáda na vašem území ještě dopustí svévolí. Vždyť v této armádě je mnoho lidí, a právě ti nevzdělaní si o sobě myslí, že jsou hrdinové, a nadužívají toho. Pochopte je a promiňte jim."
      Pro Beneše, nemocného po mozkové příhodě, bylo rozhodnutí vrátit se z Anglie do vlasti přes Moskvu rozhodnutím osudovým. V dané chvíli však šlo o kompromis, neboť osvobození většiny území ČSR Rudou armádou a silné pozice komunistů si kompromis vyžadovaly. Na princip kompromisů přistoupily nejen demokratické síly, ale také komunisté. Výsledkem byl tzv. Košický vládní program z 5. dubna 1945. Benešovo rozhodnutí bylo rozhodnutím demokrata - realisty, který chtěl využít v osvobozené republice té pozice, kterou jemu osobně a jeho stoupencům přijatý kompromis ponechával, k boji za demokratické řešení poválečných problémů státu. Od návratu do vlasti byl prezident Beneš nejen hlavou státu, ale také ideovým vůdcem poválečné demokratické politiky. Své představy vyjádřil takto: "Jsme na přelomu ze společnosti demokracie liberálně buržoazní do nového stadia demokracie socializující, lepší a dokonalejší, sociálně a hospodářsky vyvinutější. Demokracie se stále nově tvoří a zdokonaluje. Jdeme dnes za ideálem demokracie opravdu lidové."
      Středem pozornosti prezidenta Beneše zejména po volbách v roce 1946, v nichž získala KSČ v celém státě 38 % hlasů, se stala otázka, jak zabránit komunistům dosáhnout monopolu moci. Šlo mu především o podporu všech demokratických tradic z první republiky v nejširší veřejnosti, aby se paralyzovaly výhody, které komunisté získali díky osvobození většiny území republiky sovětskou armádou a protifašistickým odbojem. Z těchto důvodů zacházel s KSČ jako s jinými politickými stranami, neboť byl přesvědčen, že spravedlivým chováním ke komunistům tuto stranu pozvolna přivykne chovat se podle demokratických pravidel. Proto prosazoval, aby se KSČ podílela na vládě, která v obtížných poválečných letech musela učinit mnoho nepopulárních opatření. Zároveň se snažil zabránit tomu, aby KSČ dosáhla většiny v parlamentě. Zejména po volbách v roce 1946 sledoval, aby se sociální demokracie nespojila s komunisty, čímž by KSČ získala vytouženou parlamentní většinu. V zahraniční politice šlo prezidentu Benešovi o udržení otevřené cesty na Západ, aby demokratické velmoci nemohly dojít k závěru, že ČSR je pohlcena sovětskou sférou vlivu, a tudíž aby republiku neodepsaly. Přitom na druhé straně se snažil udržovat korektní vztahy k Sovětskému svazu na základě spojenecké smlouvy z roku 1943, i když neustále odmítal jakékoli sovětské vměšování do domácích záležitostí.

Návštěva Plzně 15. června 1945

      Do západočeské metropole přijel prezident Beneš na základě pozvání velitelství V. sboru třetí americké armády, jehož jednotky osvobodily Plzeň 6. května 1945. Šlo o druhé organizované setkání hlavy státu se širokou veřejností po smuteční tryzně v Lidicích dne 10. června, což v závěrečném projevu na přeplněném náměstí Republiky připomněl a ocenil předseda ONV v Plzni a hrdina místního protinacistického odboje pplk. Jindřich Krejčík. Svými projevy v Plzni prezident formuloval své první představy o budování nového typu demokratického státu.
      Cestou z Prahy prezidenta a doprovod v autech srdečně pozdravovaly tisíce lidí při silnici, v Rokycanech a samotné Plzni pak přeplněné ulice a náměstí se svátečně ustrojenými, rozjásanými i dojatými obyvateli. Doprovod prezidenta tvořili mimo jiných osobností ministři Ludvík Svoboda a Hubert Ripka, státní tajemník Mikuláš Ferjenčík, generálové Bohumil Boček a Oldřich Španiel, vyslanec Jaromír Smutný a prezidentův tajemník Eduard Táborský. Po vřelém uvítání před plzeňskou radnicí a zápisu do pamětní knihy provedl prezident přehlídku čestné roty americké armády a Čestné roty čs. obrněné brigády z Velké Británie. Potom kolem jedenácté hodiny vykonal prezident s dalšími osobnostmi přehlídku vojenských útvarů V. sboru. Čestná přehlídková tribuna byla umístěna proti vchodu do radnice ve stínu gotického chrámu sv. Bartoloměje. Vojákům do přehlídkového pochodu hrála americká vojenská kapela v nezvykle bílých přilbách a kapela čs. obrněné brigády. Na tribuně přihlíželi čestní hosté - mj. americký chargé d' affaires v Praze A. W. Klieforth, náčelník štábu 3. americké armády generál Gay, dále generálové Devine a Mac Kelvie, plzeňský primátor Josef Ullrich, zástupci československé a sovětské armády. Přehlídku za velké účasti obyvatel v ulicích zahájila pěchota, dále následovaly kolony džípů, dělostřelectva, lehkých a těžkých tanků a vozidla speciálních útvarů. Po ukončení přehlídky prezident Beneš poděkoval americkému velícímu důstojníkovi a pak před tribunou vyznamenal osm amerických generálů čs. řádem Bílého lva s meči a dalších 23 amerických důstojníků Čs. válečným křížem. Spolu s generálem Gayem byl vyznamenán celý štáb V. sboru. Prezident tím symbolicky poděkoval celé třetí americké armádě za osvobození západních a jihozápadních Čech.
      Po slavnostním obědě v plzeňské Měšťanské besedě za účasti jednoho sta osob z řad spojeneckých armád a místního veřejného života následovalo setkání prezidenta Beneše s občany města opět na náměstí Republiky. Úvodní slovo primátora vyznělo v požadavek, aby prezident řekl, co očekává od občanů republiky. Ten se vedle vzpomínek na svou práci v londýnské emigraci zaměřil ve svém obsáhlém projevu na problémy poválečného Československa. Mimo jiné prohlásil: "Buďme si vědomi, že po tak strašné válce -jako po každé válce - budou poměry změněny, a to poměry politické, sociální, hospodářské, částečně i kulturní. Krátce - náš národní život projde po této válce některými podstatnými změnami. Ať si na to nikdo nestěžuje, neboť není vyhnutí a je nutno rychle se přizpůsobit a prací svých rukou a své hlavy nově se zařadit v národní život. A zdůrazňuji: i pro toho, kdo tím utrpí. Není to žádná katastrofa. Národ jako celek je zachráněn a budeme-li tyto proměny provádět rozumně a rozvážně, bude z toho mít celek národní dokonce veliký užitek, a to musí býti hlavní náš cíl." Své představy o dalším vývoji státu a úkolech občanů shrnul do několika bodů. Především však požadoval, aby si všichni lidé bez rozdílu povolání vyhrnuli rukávy a dali se do práce a pracovali za dva, za tři vzhledem k potřebám společnosti. Zmínil se také o poválečném politickém životě. Zdůraznil, že v první republice bylo příliš mnoho politických stran, a proto Košický vládní program počítá s jejich redukcí. Vyjádřil však přesvědčení, že "všichni demokratičtí činitelé v tomto státě se mohou do dosavadních stran roztřídit a zařadit". Vyslovil zároveň přání, aby politické strany v Národní frontě "k sobě byly vzájemně loajální, korektní, upřímné a tolerantní, neboť na tom všem závisí opravdu budoucnost tohoto státu, jeho další budování, celá jeho nová lidová demokracie".
      Pochopitelně se prezident ve svém vystoupení vyslovil také k problematice odsunu Němců. Zdůraznil, že tento veliký úkol nemůžeme zmoci sami a musíme se proto o něm dohodnout s vítěznými velmocemi. Zároveň na základě informací z pohraničí upozornil na fakt, že na mnohých místech Němci sami v důsledku vědomí své viny opouštějí republiku a že také tu a tam se nepostupuje vůči Němcům správně. Vyzval proto k "rozumnému a opatrnému postupu do té doby, nežli se se spojenci o všech otázkách v této věci dohodneme".
      Vzhledem k specifickému postavení Plzně v národní ekonomice se prezident zmínil o připravovaném znárodnění některých velkých podniků ve státě. Zdůraznil však, že "socializace je především velká zodpovědnost". Vyjádřil přesvědčení, že dělníci a úředníci jsou pro tato opatření zralí a že ze znárodnění bude mít celá společnost opravdový prospěch. Tuto pasáž svého projevu prezident zakončil výzvou: "Vy všichni jistě dokážete, že takové Škodovy závody neutrpí nic, když vezmou na sebe nový ráz a nový systém společenské výroby".
      Prezident při rozvíjení svých představ "socializující demokracie" se zmínil také o speciálním postavení Plzně z hlediska mezinárodně politického. Prohlásil: "Máte zde americké vojsko, máte zde náš obrněný sbor z Anglie společně s Angličany a znáte naše spojence východní ze Sovětského svazu. Je to obraz naší mezinárodní situace. Jsme spojenci Sovětského svazu, jsme upřímnými přáteli veliké britské říše a jsme stejně upřímnými přáteli se Spojenými státy. V této situaci chceme zůstat a zůstaneme. Máme životní zájem na tom, aby vztahy mezi našimi spojenci byly dobré, nezkalené a aby na vztazích těch byl vybudován nový bezpečnostní systém světový a dlouhý, velmi dlouhý mír. Zdůrazňuji vám, že taková je a že taková bude naše zahraniční politika - upřímná, loajální a trvalá." Z uvedeného vyplývá, že prezident vycházel z myšlenky trvalého spojenectví tří protifašistických velmocí. Dokázal však rozlišit spojenectví se Sovětským svazem a upřímné přátelství s Velkou Británií
a Spojenými státy.
      Zcela na závěr vyjádřil prezident svůj osobní vztah k Plzeňsku: "Jsem zde ve svém rodném kraji, pohlížel jsem k Plzni od mládí jako ke své veliké západočeské metropoli, která vévodila i mé rodné půdě a byla našemu mládí jako nějaká veliká Mekka. Mám rád svůj rodný kraj a také naši starou a slavnou Plzeň." Bohužel, vzhledem k jiným naléhavým úkolům se prezident Beneš mohl znovu podívat do rodného kraje až za dva roky.

Ve svém rodném kraji a na Karlovarsku v květnu 1947

      Cílem tohoto pobytu prezidenta Beneše byly především rodné Kožlany a dále první návštěva západočeského pohraničí. Regionální a ústřední tisk věnoval tomuto zájezdu pozornost na titulních stranách. Prezident byl všude nadšeně vítán velkými zástupy místních obyvatel, očekávala ho slavnostní výzdoba ulic, náměstí a samotných domů. V prezidentovi totiž většina lidí právem spatřovala nejen symbol demokracie v republice, ale také politika s výraznými snahami o překonání narůstajících rozporů mezi komunisty a ostatními politickými stranami v otázkách dalšího rozvoje republiky. Prezident pochopitelně proto v projevech i rozhovorech na tomto zájezdu opět obhajoval a vysvětloval své představy budování "socializující demokracie". Právem byl proto dobovým tiskem a širokou veřejností označován za "Prezidenta-Budovatele".
      V neděli 18. května 1947 byl prezident Beneš s chotí Hanou, bratrem Janem z USA a doprovodem po krátkém zastavení v Rakovníku a Čisté uvítán v rodných Kožlanech. Šlo o první oficiální návštěvu tohoto města od jeho volby prezidentem v roce 1935. Od roku 1905, kdy definitivně opustil rodný dům a odejel studovat do Paříže, navštívil Kožlany několikrát jako zcela soukromá osoba. Přijížděl sem za se strou Barborou Vožehovou. Je proto pochopitelné, že pobyt v roce 1947 měl pro prezidenta Beneše vzpomínkový charakter. První uvítání předsedou MNV J. Ullmanem bylo na dolním konci města. Odtud prezident s chotí a doprovodem odešel na místní hřbitov, aby uctil památku svých rodičů. Další zastávkou se stala vyzdobená radnice, kde prezidenta přivítala děvčátka v národních krojích. Mezi nimi byla dcerka Benešovy neteře, která byla umučena v koncentračním táboře Osvětim. Dále prezidenta pozdravil za celý plzeňský kraj předseda Ustředního národního výboru v Plzni dr. Karel Křepinský a opět předseda kožlanského MNV. V následujícím pro jevu ke shromážděným občanům prezident zdůraznil kožlanskou houževnatost a vytrvalost. Mimo jiné prohlásil: "Vidím, že se v Kožlanech mnoho změnilo. Jsou to práce obecního kolektivu, práce cílevědomá. Dnes půjde o promýšlení nových úkolů obce. Půjde o kritický, avšak důvěřivý postoj ke všem otázkám. Půjde o pře konání překážek, spočívajících v naší přirozené setrvačnosti, na nedostatečném a nesystematickém myšlení a také často na naší osobní pohodlnosti." Po prezidentově projevu udělil MNV v Kožlanech diplom čestného občanství paní Haně Benešové. oficiální části ceremoniálu měl prezident Beneš srdečný rozhovor se šesti spolužáky z kožlanské obecné školy. Potom se vydal pěšky k místní sokolovně. 'Cestou se zastavil ve staré škole, kde bylo umístěno vlastivědné muzeum. Pochopitelně navštívil i rodný dům, v němž s bratrem Janem zavzpomínali na veselé příhody z mládí. V sokolovně čekal na vzácné hosty slavnostní oběd a krátký odpočinek. Po návštěvě Kožlan věnoval prezident městu částku 500 000 Kčs. Byla určena na naléhavé potřeby školy a celé obce.
      Z Kožlan odejel prezident s doprovodem do nedalekých Kralovic, kde se před šestnáctou hodinou shromáždilo na jeho počest na 20 000 občanů z celého kralovického okresu. Po uvítání předsedou ONV a MNV připomněl prezident v krátkém projevu svou představu budování nové společnosti. Mimo jiné prohlásil: "Jsme očitými svědky podivuhodného vývoje našeho národa v posledním století, pro nějž bychom stěží nalezli obdobu u ostatních národů. Národ se propracovává k úplné samostatnosti po litické a dospívá k široké demokracii sociální, hospodářské a kulturní." Vzhledem k předválečné národnostní česko-německé hranici v kralovickém okrese připomněl prezident Beneš tuto skutečnost těmito slovy: "Sklánějíce se v lásce a zamyšlení nad dávnou i nedávnou minulostí své rodné země víme, že bude nám potřebí připravit se dobře na nový propagační a politický nápor našich odpůrců, nepřátel ze včerejška. Rekl jsem nedávno, že svůj národní stát budeme hájit proti každému, kdo by na něm chtěl cokoliv měnit. Zde není a už nebude pro nás kompromisu. Vy jste zde u vás žili dlouhá desetiletí v nebezpečí národní zkázy a úpadku a současně v nebezpečí sociál ní poroby ze strany silného středověkého feudalismu. A tudíž chápete lépe než jiní, co je váš svobodný dnešek a bohdá bude vaše budoucnost. Važme si toho a zůstávejme věrni zásadám své svobody." projevu provedl prezident přehlídku čestné roty legionářů a členů dalších spolků, zapsal se do pamětní knihy místní školy a potom s doprovodem odejel přes Jesenici do Karlových Varů.
      Je nutné zdůraznit fakt, že první cesta hlavy státu do západočeského pohraničí - na Karlovársko - byla všemi představiteli místní samosprávy a politických stran chápána jako projev uznání rychlé konsolidace místních poměrů po odsunu sudetských Němců. Bývalý Karlovarský kraj byl totiž územím před válkou nejsouvisleji osídleným německým obyvatelstvem. V místním týdeníku Jednota smysl návštěvy prezidenta Beneše vyjádřil krajský tajemník KSC takto: "Prezident Budovatel se přesvědčí, že my čeští hraničáři pod jeho vedením jsme na díle provedli veliký kus práce. A že tato práce je důkazem toho, že pohraničí je osídleno poctivými lidmi, pracujícími a opravdovými vlastenci. A že tito hraničáři nejsou lidmi s vadným charakterem a křivou páteří, jak často neodpovědní prohlašují ve vnitrozemí." Sociálně demokratické Právo lidu v návštěvě prezidenta také spatřovalo "symbol konsolidace našeho pohraničí". V uvedeném duchu byl připraven 9. května 1947 radou společného národního výboru v Karlových Varech po dohodě s kancléřem dr. Smutným a radou ONV bohatý program prezidentova pobytu.
      Prezident Beneš s chotí Hanou a doprovodem byli uvítáni kolem osmnácté hodiny na hranicích karlovarského okresu u obce Andělská Hora předsedou ONV, dalšími funkcionáři a dále pak nesčetnými shluky nadšených obyvatel, kteří lemovali silnici až do Karlových Varů. Nejvíce lidí však očekávalo vzácného hosta v ulicích lázeňského města, zejména kolem Grandhotelu Pupp, kde byl v jeho Parkhotelu ubytován. Po obvyklé přehlídce čestné roty čs. armády a oficiálním přivítání místními představiteli musel prezident s chotí dokonce vystoupit na balkon a alespoň pokynutím ruky poděkovat obrovskému zástupu obyvatel za jeho nadšené pozdravy. Náladu většiny obyvatel Karlovarska tlumočil výstižně v místním národně socialistickém Hraničářském slově jeho šéfredaktor básní Pane prezidente.
      V pondělí 19. května se prezident s chotí a nezbytným doprovodem prošel brzy ráno od Grandhotelu Pupp k Tržní a Mlýnské kolonádě, dále pak k Vřídlu. Cestou se živě zajímal o vše, co se v lázních dělo před válkou, během ní a s jakými problémy se lázně potýkají v současné době. Ochotně také odpovídal na vřelé pozdravy obyvatel a lázeňských hostů. Pozemní lanovkou vyjel pak k rozhledně Benešova vyhlídka, aby shlédl nádherné panoráma Karlových Varů. K pojmenování vyhlídky dal prezident souhlas.
      Po návratu do hotelu začala pracovní část prezidentova pobytu. Nejprve přijal členy ONV v Karlových Varech v čele s předsedou dr. Bohumilem Nebáznivým. Ten v krátkém projevu poukázal na těžkou práci českých osídlenců v pohraničí od osvobození, neboť jejich snahou bylo co nejdříve odstranit rozdíly mezi pohraničím a vnitrozemím. Na závěr dokonce uvedl, že "v pohraničí se pracuje stejně jako ve vnitrozemí". V odpovědi prezident opět rozvíjel své představy "socializující demokracie", i když byl realističtější ve srovnání s optimismem místních funkcionářů. Na je jich adresu doslova prohlásil: "Jste si vědomi ducha úkolů, které zde na vás doléhají a odpusťte, jestliže vám řeknu, že se obávám, že tyto úkoly budou doléhat na vás ještě hodně dlouhou dobu...Převést tolik lidí do nového sociálního prostředí, do nových poměrů a uskutečnit velké hospodářské změny a změny sociální ve státě, to všechno byl velký úkol sociologický, problém, ukládající dnes velmi mnoho úkolů sociálních, politických i kulturních - a to všem. To se nedá zmoci za den, to je práce pro celou generaci." V další části svého vystoupení pak prezident řekl: "Ovšem za určitou dobu, po dvou, po třech generacích si musíme říci znovu, co a jak jsme udělali a co budeme dělat dál. Ale nikdy nesmíme jít nazpět. Jakmile národ jako celek začne jít nazpět, je to úpadek. Toho si musíme být vědomi a to musíte mít na vědomí vy u vás. První krok takové kontrarevoluce by znamenal, že by se Němci vrátili. Návrat Němců by neznamenal jen pokles národní, nýbrž také sociální a hospodářský."
      Je pochopitelné, že se po tomto zamyšlení prezident dosti obšírně zabýval problematikou odsunu Němců. Vyplývalo to z toho, že v popředí pozornosti nejen jeho, ale celé poválečné Evropy byly otázky bezpečnosti. K nim patřil i odsun německých menšin ze zemí střední Evropy, jak se na něm usnesla Postupimská konference vítězných velmocí. I když šlo o problém velmi citlivý a pro postižené Němce nesmírně bolestný, šlo o řešení celoevropské, neboť hledalo zajištění mírové budoucnosti pro celý kontinent. Německé menšiny neměly již být nikdy nebezpečnou rozbuškou možných nových konfliktů. Prezident Beneš věděl o tom, že v českém pohraničí docházelo po osvobození v roce 1945 k řadě nespravedlností i protiprávních činů vůči Němcům, což souviselo s hrůzami ukončené války. I když byl často neprávem označován za otce myšlenky odsunu, patřil k těm, kdo se zasazovali o humánní provedení odsunu. O odsunu Němců se prezident před delegací ONV vyjádřil takto: "My jsme museli dostat Němce ze své země. K tomu nás nutilo všechno, co dělali v říši i u nás za doby předmnichovské a po Mnichově. Zkrátka - my jsme museli provést národnostní revoluci. Ale při tom jsme si museli vést rozumně, poněvadž jsme si byli vědomi, že po druhé světové válce přijdou také velké změny hospodářské a sociální. Museli jsmeo pochopit, že svoji politiku musíme dělat tak, abychom svoji národní revoluci spojili s revolucí sociální. V tom je smysl celého úspěchu našeho odboje...Němci jsou pryč z našich zemí, některé staré politické strany zmizely, v celém státě byly uskutečněny hospodářské proměny. A nyní musíme z toho všeho vytvořit harmonický poměr mezi veškerým obyvatelstvem státu, musíme vybudovat harmonickou novou republiku, abychom začali klidný a pokojný režim, náš režim, jak říkáme - lidovou demokracii...Pro nás musí být jasné, že se Němci vrátit nemohou a že se nevrátí. Nejsem smýšlení protiněmeckého, nejsem nepřítelem Němců. Dokazují to moje činy v minulosti. A vždy jsem učil, že s národem, který má sedmdesát milionů příslušníků, je třeba sluš ně vycházet. Ale kdyby se k nám Němci opět vrátili, znamenalo by to vyhlazovací boj proti celému našemu národu. V tom smyslu musíme být stále na stráži."
      Po členech ONV dále prezident přijal členy MNV v Karlových Varech v čele s předsedou Rudolfem Karezem. Ten v úvodu audience předal hlavě státu diplom čestného občanství města a věcné dary, mezi nimiž byly nádherné stolní hodiny z karlovarského vřídelního kamene. Vzácný host za vše upřímně poděkoval, ocenil snahu funkcionářů a obyvatel města uvést lázně do dobrého stavu. Pochopitelně se vyjádřil k problematice lázeňského a cestovního ruchu. Mimo jiné řekl: "Teď s postupující konsolidací začnou přijíždět nemocní a hosté z ciziny i z domova. Teď půjde o to, abychom návštěvníkům dokázali, že republika je státem s poměry konsolidovanými, že jako lázeňské město můžeme každému zaručit klidný a nerušený pobyt...Po stránce podnikatelské nebude asi tolik vadit menší nedostatek technický - ten bude omluven - jako by vadila a nás všechny poškozovala podnikatelská neserióznost, ne plnění úmluv a slibů...Naší povinností je v této době naprostá obchodní a podnikatelská korektnost. Naší všeobecně uznávanou předností je pohostinnost a úslužnost. Jste a budete vždy považováni za navštívenku republiky, ve styku s cizinci budete pro republiku národním symbolem." Po této nadčasové úvaze se prezident v rozhovoru s delegací netajil svým přesvědčením, že by mělo být znárodněno i přírodní bohatství země a tudíž i bohatství léčebných a minerálních vod.
      V dopoledních hodinách přijala v soukromém apartmá Parkhotelu Pupp paní Hana Benešová samostatně delegaci krajské Národní fronty žen. Měla upřímnou radost z darovaného ručně zhotoveného anglického prostírání a v následující debatě pře kvapila delegátky otázkou, jak se jim líbí v pohraničí. Zeny si po krátkém zaváhání postěžovaly na těžkosti v zásobování, na neúměrnou drahotu proti vnitrozemí a na problémy v sociální a bytové politice. Paní Benešová v závěrečném slově ujistila své hosty, že Karlovy Vary všechny nesnáze překonají a budou opět světovými lázněmi dobrého jména, jakými byly před válkou.
      Po soukromém obědě a odpočinku odjeli manželé Benešovi po čtvrté hodině do Jáchymova. Silnici opět lemovaly i přes nepřízeň počasí zástupy nadšených obyvatel. Nejvíce se jich shromáždilo před hotelem "Radium palác". Zde byl prezident uvítán fanfára mi hornické kapely, dále pak představiteli okresu Jáchymov, města a lázní. S nimi hovořil o problémech tohoto regionu v hodinové debatě. Po malém občerstvení se prezident s chotí vrátil zpět do Karlových Varů, neboť nepříznivé počasí nedovolilo plánovaný zájezd na Klínovec a do dalších míst Krušných hor. Večer byl pro vzácné hosty uspořádán v městském divadle slavnostní koncert, na němž Karlovarský symfonický orchestr pod taktovkou J. Bartla přednesl houslový koncert A. Dvořáka a V. symfonii P.I.Čajkovského. Při vstupu do divadla prezident po přivítání vyzdvihl veliký význam kulturní práce pro dokončení osídlení pohraničí a zavzpomínal na předválečnou návštěvu divadla, kdy německý soubor na jeho počest uvedl operetu Johanna Strausse Netopýr.
      V úterý 20. května dopoledne navštívil prezident s chotí nejvýznamnější karlovarské průmyslové podniky. Nejprve zavítal do světoznámé sklárny Moser ve Dvorech. Prohlédl si nejen stálou výstavku exportních výrobků, ale na vlastní přání také některé provozy - malírnu skla, ryteckou dílnu a brusírnu. Všude navazoval kontakt se zaměstnanci, živě se zajímal o jejich práci a upřímně oceňoval, že v krátkém Čase dokázali nahradit německé odborníky. Dalším místem zastavení byla nedaleká Stará Role a její tehdejší tři porcelánky - Gloria, Manka a Bohemia. Všude shlédl výstavky výrobků a v poslední porcelánce projevil zájem o prohlídku pecí, točírny a malírny. Opět ocenil práci českých zaměstnanců, kteří bez velkých zkušeností s výrobou porcelánu dokázali vyrábět kvalitní zboží. Po návratu do Karlových Varů prezident navštívil stát ní keramickou školu v Rybářích, v níž se seznámil s výchovou mládeže pro keramický průmysl. Na závěr pobytu v Karlových Varech uspořádal prezident v Grandhotelu Pupp oběd pro přední funkcionáře národních výborů a politické představitele města a okresu. Byli přítomni také poslanci, zvolení v roce 1946 za Karlovarský kraj. Při obědě se pochopitelně živě diskutovalo o problémech života v pohraničí. Po krátkém odpočinku odcestoval vzácný host do Mariánských Lázní. V obci Teplička na hranicích tehdejšího karlovarského a tepelského okresu se prezident poklonil u hromadné ho hrobu památce obětí nacistického pochodu smrti a krátce pobesedoval s předsedou ONV v Teplé Bohumilem Paterou o problémech osídlování pohraničí. V pozdních odpoledních hodinách byl na hranicích mariánskolázeňského okresu uvítán předsedou ONV Janem Zimou. Ten mimo jiné řekl: "Chceme vám ukázat výsledky své práce, která byla uskutečněna spoluprací národních výborů s veškerým občanstvem, a které dokazují, že naše české pohraničí je nejen na věky českým, ale také naprosto konsolidovaným krajem odpovědné, budovatelské práce." Předseda ONV zakončil uvítání hosta poznámkou, že na Mariánskolázeňsku byl důsledně proveden odsun Němců, a proto ‚jsme dnes v našem pohraničí nejčeštějším okresem". Také Mariánské Lázně uvítaly prezidenta s chotí bouří nadšení. Stovky národních krojů a slavnostních uniforem vojáků, policistů a zdravotníků, obrovské zástupy obyvatel a lázeňských hostů, velké množství vlajek a květů - to byl charakteristický obraz lázní. Ubytování měl vzácný host připraveno v městské vile Na krásné vyhlídce (dř. Look in land). Po krátkém odpočinku se prezident s chotí v doprovodu kancléře Smutného a osobního lékaře MUDr. Klingera vydali na krátkou procházku po lázních.
      Středa 21. května byla zpočátku ve znamení krátkého lázeňského odpočinku vzácných hostů. Ještě před obědem však prezident přijal k soukromému rozhovoru dánské ho prince Axela s vyslancem de Treschowem. Po nich pak ministr zdravotnictví dr. Adolf Procházka uvedl k audienci zástupce ONV a MNV v Mariánských Lázních a ředitelství lázní. V diskusi se především hovořilo o novém poslání lázní a o pro blémech konsolidace života v pohraničí. Prezident Beneš ve svém vystoupení shrnul své poznatky z pobytu v západočeském pohraničí. Mimo jiné prohlásil: "Jsem velice spokojen s tím, co jsem viděl: jak se osvědčuje vystěhování Němců a osídlení pohraničních krajů naším obyvatelstvem, jak se začíná život dostávat do normálních kolejí, jak se zde dobře pracuje, vše nově organizuje. Můžeme si proto opravdu říci, že tomuto kraji ne budeme říkat kraj pohraniční, nýbrž prostě republika. Zejména osídlení kraje naším lidem je provedeno dobře. Musíme si také uvědomit, že tyto kraje byly přelidněny, a proto musíme postupovat tak, aby se jejich přelidněnost neopakovala a abychom za deset nebo patnáct let neměli zase masy nezaměstnaného lidu. Musíme proto celý život po hraničí náležitě zharmonizovat se životem sociálním uvnitř země." Po společném obědě se jmenovanou delegací prezident opět odpočíval a večer se zúčastnil s chotí slavnostního koncertu místního lázeňského orchestru v městském divadle.
      Čtvrtek 22. května byl posledním dnem pobytu prezidenta Beneše v západních Čechách. Ráno nejprve podnikl procházku po Mariánských Lázních a vyjížďku do blízkého okolí. Během dopoledne pak přijal k delšímu rozhovoru delegaci Čs. obce legionářské. Paní Hana Benešová v doprovodu kancléře Smutného navštívila krátce Františkovy Lázně. Po prohlídce města, lázní a ústavu pro léčbu srdečních chorob se ještě před obědem vrátila zpět do Mariánských Lázní. Zúčastnila se přijetí delegace funkcionářů Františkových Lázní, která prezidentovi předala diplom čestného občanství. Odpoledne vzácný host s doprovodem odejel přes Karlovy Vary zpět do Prahy. "Triumfální cesta prezidenta pohraničím", jak návštěvu hlavy státu označil sociálně demokratický týdeník Budovatel, skončila.
      Uvedenými dvěma cestami do západních Čech prezident Beneš svou přítomností, projevy a rozhovory posiloval v občanech víru v možnost vybudovat vlastními silami novou společnost na demokratických principech. Šlo zejména v roce 1947 o velice záslužný čin v bývalém Karlovarském kraji, kde se při volbách v roce 1946 vyslovilo pro politiku KSČ 52,3 % voličů. Bouřlivý politický podzim 1947 však ukázal, že Benešova touha po harmonické "socializující demokracii" v Československu dostávala značné trhliny pod vlivem narůstání "studené války" mezi velmocemi a narůstání rozporů mezi KSČ a ostatními politickými stranami v našem státě ohledně plnění vládního programu. Jaro 1947 bylo časem posledního zvonění onomu politickému vývoji v Československu, k němuž řekl v březnu 1945 v Moskvě Stalin své ano. Období ne valných, ale přece jenom jistých nadějí, že se demokratickým silám v republice, a Benešovi osobně jako jejich hlavnímu protagonistovi, podaří udržet nadále při životě alespoň onu míru pluralitní demokracie a s ní spjatý rozsah práv a svobod občanů, jež jí byly po válce dopřány, mělo brzy skončit. Rozhodl o tom i tentokrát Stalin, když v noci z 9. na 10. července 1947 přikázal v Kremlu československé vládní delegaci, aby vláda v Praze neprodleně odvolala svou, do světa již ohlášenou účast na jednáních o eventuálním přistoupení Československa k Marshallovu plánu.

RESÜMEE - Jaroslav Toms: Zwei triumphale Reisen des Präsidenten Beneš nach Westböhmen in den Jahren 1945 und 1947

      Die erste Reise des Präsidenten Beneš führte nach Plzeň am 15. Juni 1945, also vier Wochen nach seiner Rückkehr aus der Emigration nach Prag. In die westböhmische Metropole kam er auf Einiadung des Kommandos des V. Korps der 3. amerikanischen Armee, dessen Einheiten Plzeň am 6. Mai 1945 befreit hatten. Der Präsident wurde während der Reise nicht nur ais Staatsoberhaupt. sondern auch ais Repräsentant des antifaschistischen Widerstands mit Begeisterung begrüßt. Vormittag nahm er eine Parade der Formationen des V. Korps ab und zeichnete 8 amerikanische Generäle und 23 Offiziere mit hohen Militärorden aus. Am Nachmittag trat dann der Präsident mit einer umfangreichen Ansprache vor die Pilsner Bürger, worin er auf die Probleme des Aufbaus der neuen Gesellschaft auf Grund des Kaschauer Programms hinwies und den neuen Siegermächten huldigte. Er forderte auch zum vorsichtigen Vorgehen in der Frage der Aussiedlung der Deutschen aus der Republik auf.
      Im Mai 1947 unternahm Präsident Beneš eine Reise in seine Heimatregion und nach Westböhmen. Am Sonntag 18. Mai besuchte er seine Geburtsstadt Kožlany, um sich vor dem Andenken seiner Eltern zu verbeugen. Er bedankte sich bei den Stadtbewohnern für ihre Arbeit zugunsten der Stadt und erinnerte sich mit den Zeitzeugen an seine Jugend. Ein weiterer Anhaltspunkt des Präsidenten war die Bezirksstadt Kralovice, in der er die Probleme des Zusammenlebens mit den Sudetendeutschen in Erinnerung brachte. Den 19. und 20. Mai verbrachte der Präsident in Karlovy Vary (Karlsbad) und Umgebung. Br interessierte sich für die Probleme des Kurbetriebs und für die Besiedlung des Grenzgebietes mit tschechischer Bevölkerung, erklärte die Problematik der Aussiedlung der Deutschen und des Aufbaus der "sozialisierten Demokratie" in der Nachkriegstschechoslowakei. Er besuchte auch einige Betriebe der Glasindustrie und der keramischen Industrie. Überall wurde er ais Stütze der demokratischen Kräfte im Lande begeistert begrüßt. Schließlich war er auch in Mariánské Lázně (Marienbad) vom Abend des 20. Mai bis zum Nachmittag 22. Mai, wo die triumphale Reise in das westböhmische Grenzland zu Ende ging.
 

---

Vzpomínka na první prezidentskou návštěvu Mariánských Lázní
v napjaté atmosféře dne 22. června 1937

NA KONCI PROMENÁDY (vlevo ještě kaštanová alej, vpravo stará kolonáda)
 

---

      Na horní fotografii vycházejí hosté po ulici z Centrálních lázní. Vlevo v pozadí je budova Slatinných lázní a dřevěný pavilónek Mariiina pramene s továrním komínem ve dvoře Centrálních lázní. Pan prezident Dr. Eduard Beneš s manželkou Hanou Benešovou jsou tu doprovázeni mariánskolázeňským starostou Bohumilem Kuželovským (s kloboukem v ruce) a ministrem zdravotnictví doktorem Adolfem Procházkou. V pozadí postava československého legionáře.
      Na dolní fotografii jsou v pozadí Centrální lázně a vzácní hosté scházejí po tehdejší třídě Rudé armády (od kostela kolem Casina a Nových lázní k Benešově třídě). V pozadí je vidět, jak velké množství lázeňské veřejnosti - lázeňských hostů i domácích - přihlíželo a doprovázelo prezidenta po městě - bez nějaké viditelné početné "ochranky".