Hamelika 1999 číslo 06-07
 

Ročník XXIII. (1999)
Pořadové číslo 292.-293.

6.-7.
Mariánské Lázně
10. srpna 1999
OBSAH 

250 let od narození J.W.Goetha

Mariánské Lázně vzpomínají J.W.GOETHA
Co dal GOETHE do vínku Mariánským Lázním l Co přinesly naopak Mariánské Lázně básníku Goethovi ?  l Maxima a reflexe (Goethe)

Goethovy stopy v Mariánských Lázních
Goethův obelisk l Goethova socha od Willy Russe l Goethova provizorní pamětní tabule a sousoší Goethe a Múza l Nová Goethova socha od Vítězslava Eibla l Goethova pamětní deska a plastika na domě čp.11 l Goethovo náměstí

Goethův výlet do Mariánských Lázní roku 1820
Goethovy dopisy do Mariánských Lázní v mezidobí 1820-1821 l Maxima a reflexe (Goethe)

Goethe v Mariánských Lázních roku 1821
Goethe v Klebelsberkově paláci l Goethe a Ulrika Levetzowová l Život v Klebelsberkově paláci l Goethe při křtu Heidlerova syna l Deštivé počasí toho roku  l Neuskutečněný výlet do Radnice l Goethe a meteorogie l Goethův zájem o budování lázní l Goethův vliv na získání zahradníka Skalníka l Goethova návštěva kláštera Teplá l Goethe a Podhora l Goethe a premonstráti l Goethova tvořivá práce l Meteorologická pozorování v Mariánských Lázních l Goethův česko-německý slovníček l Goethe pod dozorem rakouské policie l Loučení s Mariánskými Lázněmi a další pobyt v Chebu l Shrnutí 1821 l Goethe a Zauper

Goethe v Mariánských Lázních roku 1822
Přijíždí hrabě Šternberk l Goethe podruhé návštěvou v Teplé l Kolekce minerálů l Ulrika Levetzowová stále častěji l Goethe a autograf panovníka Fridricha Velikého l Policejní zprávy o Goethovi z roku 1822 l Goethova léčba l Goethovy výpravy po Chebsku s radou Grünerem l Neutuchající nadšení nad Mariánskými Lázněmi

Goethe hledá volný pokoj v Mariánských Lázních (1823)

Julie Schildbachová z domu čp.11

J.W. Goethe - závěr Mariánskolázeňské Elegie (originál)

Dva Goethovy obrazy (Kiprenský a Hensel)
Maxima a Reflexe (Goethe)

Goethe v Mariánských Lázních v roce 1823
Kritický únor 1823 ve Výmaru
 l Poutník Goethe se vrací ke svému zázračnému prameni
 l Goethe v domě U Zlatého hroznu
 l Pokračují mineralogické a meteorologické studie
 l Mariánské Lázně jsou plné Goethových známých
 l Konečně přijíždějí i Levetzowovy
 l Mariánské Lázně mají senzaci: Goethe a Ulrika ?
 l Goethe odjíždí do Karlových Varů za Levetzowovými

Z Goethových deníků 1823 (od 1.7. do 10.9.1823)

Poznámky k deníkům (1. až 102.)

J.W.Goethe - citát o francouzské armádě ve Výmaru
 Německá pamětní medaile k 205.výročí narození J.W.Goetha
Goethe v letopočtech (curriculum vitae)

Goethovy pobyty v Čechách - výčet

Dvě Goethovy sochy na Goethově náměstí v Mariánských Lázních z let 1932 a 1993

Goethův dopis doktoru Scheuovi do Mariánských Lázní z roku 1826 originál v Městském muzeu Mariánské Lázně

2 5 0   l e t   o d   n a r o z e n í   J o h a n n a   W o l f g a n g a   G o e t h a
Mariánské Lázně vzpomínají J.W.Goetha

      Letos slaví kulturní svět kulaté výročí - 250 let od narození Johanna Wolfganga Goetha, "knížete básníků". Jeho všestrannost vyráží dech: vedle literárního a básnického díla proslul jako mnohostranný vědec, geolog, mineralog, botanik, filolog, sepsal vlastní učení o barvách, v anatomii objevil mezičelistní kůstku u člověka, napsal řadu studií o meteorologii, připravoval vědu o tvorbě oblaků atd. Zajímal se o všechno. Rád maloval.
      Johann Wolfgang von Goethe a Mariánské Lázně. Které jiné město v Čechách by mělo více vzpomínat na tohoto muže ? Mariánské Lázně navštívil čtyřikrát, z toho byly tři letní pobyty. V Karlových Varech byl sice vícekrát a trávil tu dlouhý čas (v letech 1812 a 1813 více než sto dnů v roce), v Teplicích pobyl v jedné sezóně 107 dnů, ale Mariánské Lázně byly posledním místem, odkud odjížděl z Čech naposledy. Na této smutné cestě psal Mariánskolázeňskou Elegii. Myšlenky k ní se rodily v Mariánských Lázních, kde se zamýšlel nad prožitým životem, nad jeho smyslem i blížícím se koncem. Prožil ve Výmaru ještě devět let a často vzpomínal na milované Mariánské Lázně.
      Johann Wolfgang Goethe se narodil 28. srpna 1749 ve Frankfurtu nad Mohanem. Vystudoval práva v Lipsku a ve Štrasburku a na pozvání mladého vévody Karla Augusta se přestěhoval do Výmaru. Zde získal 1779 titul tajného radu, 1782 byl povýšen císařem Josefem II. do šlechtického stavu, 1815 byl jmenován ministrem výmarské vlády. Spolu s Herderem a Schillerem vytvořili z Výmaru významné evropské kulturní středisko. Goethe navštívil mnoho italských měst, Švýcary a od roku 1785 jezdíval do českých lázní, kde si léčil své zdravotní potíže. Byly to Karlovy Vary, lázně Teplice a Goethův epilog patří Mariánským Lázním. V Mariánských Lázních prožil poslední tři letní pobyty v Čechách. Zemřel 22. března 1832 ve Výmaru.
      Johann Wolfgang Goethe a Mariánské Lázně vytvořili spolu zvláštní, pozoruhodné spojení, které oběma prospělo.

Co dal Goethe do vínku Mariánským Lázním ?
 
      Goethovy tři letní pobyty v dosud neznámých lázničkách kláštera Teplá obrátily pozornost Evropy tímto směrem - u inteligence, u šlechty, panovníků, měšťanstva a všech, které zužovaly různé nemoce. Je pravda, že klášter Teplá vynakládal velké úsilí na propagaci svých lázní: Především opat Karel Reitenberger a lázeňský inspektor Vendelín Gradl věnovali všechnu energii a psali o léčivosti zdejších vod, rozesílali do evropských nemocnic od Lisabonu po Petrohrad mariánskolázeňské vody, Gradl objížděl velká evropská města, ale přiznejme, že více než toto úsilí kláštera přinesly Mariánským Lázním návštěvy jediného muže - starého pána Johanna Wolfganga Goetha.
      Lidé se ptali: Opravdu pomáhají vody Goethovi ? Ano! Zázračně. Goethova víra v léčivou sílu Křížového pramene jde od úst k ústům. Prý si nechává posílat Křížový pramen v džbáncích i do Výmaru. A tak díky Goethovi přijíždějí mnozí, velmi nemocní, bez ohledu na cestovní trampoty, do Mariánských Lázní a s hlubokým přesvědčením o uzdravení se.
      Zpráva o nových lázních se šiří tak rychle po Evropě, že když se sem v roce 1818 psalo na adresu "Mariánské Lázně u obce Úšovice na panství kláštera Teplá v Čechách", o deset let později se již píše "Teplá u Mariánských Lázní"!
      Samo to, že Goethe přijížděl do Mariánských Lázní, přilákalo sem mnohé jeho přátele a jiné hosty. V kurlistech čteme jména šlechticů, umělců, známých generálů z napoleonských válek a všichni chtěli s Goethem hovořit. Ze stejných důvodů o osmdesát let později jiný host - panovník největší mocnosti světa - britské říše, anglický král Eduard VII. přilákal sem mnoho hostů, anglických lordů, zvědavých bohatých dam z Británie a z celé Evropy, toužících spatřit opravdického krále.
      Zpětně Goethe sám tímto zájmem ožívá a tak puls jeho aktivity a společenských styků v lázních u tohoto sedmdesátníka je pozoruhodný.
      Goethův vliv na Mariánské Lázně se projevil v mnoha směrech:
      1. Povzbuzoval opata Reitenbergera a inspektora Gradla k rychlejšímu rozvoji lázní, k rozesílání minerálních vod, k získávání známých osobností jako hostů, ale i k trvalému získání zahradníka Skalníka.
      2. Ovlivnil doktora Heidlera, aby léčení v lázních postavil na moderních názorech a metodách, aby používal nejnovější způsoby léčení, objevoval choroby, kde minerální vody jsou úspěšné, aby hledal a zkoušel nové léčebné procedury, použití minerálních vod a rašeliny.
      3. Ovlivnil Václava Skalníka, aby se zaměřil na parkové úpravy terénu v duchu nového anglického stylu, aby přednostně budoval příjezdové cesty a první ulice; měl vliv na jeho trvalé usídlení se v Mariánských Lázních a nepochybně - na jmenování Skalníka představeným města.
      4. Ovlivnil budovatele svými názory na výstavbu nových lázní. Goethe měl velké zkušenosti z Výmaru z doby, kdy byl pověřen vévodou, aby vybudoval moderní síť komunikací, kdy řešil ekonomické problémy. Odtud pramenil i jeho velký zájem o budovatele domů, o propagaci lázní. Výstavba nových lázní mu připomínalo jeho mládí, kdy přišel do Výmaru a stál před podobnými úkoly
      5. Z Mariánských Lázní ovlivnil nemálo počátky české vědy - významné byly jeho styky s českými vědci jako byl Šternberk, Dobrovský, ale i Purkyně, jeho vliv na vzdělance v klášteře jako byli Steinhauser, Zauper, Reitenberger. Za své geologické a mineralogické studie v západních Čechách byl Goethe jmenován čestným členem vlasteneckého muzea v Praze.
      6. Jako ministr hovořil a svými názory ve věci rozvoje Mariánských Lázní ovlivňoval oficiální přední osobnosti - vévody, hrabata, obchodníky, finanční šéfy, bankéře i vysoké úředníky z Čech. Proto bylo později po svržení Reitenbergera nemožné, aby klášterní reakce ve své nenávisti k lázním zrušila nebo zcela zastavila rozvoj lázní.
      7. V Mariánských Lázních rozvíjel vztahy katolicko-protestantské, když jako protestant jednal s představiteli římsko-katolické církve, respektoval fungující církevní systém jak ho pozoroval v klášteře Teplá, a s upřímným zájmem si nechal vysvětlovat odlišnosti tohoto náboženství, podobně jako
      8. Ve vztazích česko-německých, které pociťoval právě v Mariánských Lázních, když narazil na české názvy obcí a pomístní názvy v okolí, když debatoval s českými vlastenci, především Josefem Dobrovským. Goethe si v Mariánských Lázních založil malý slovníček, pomocí kterého vysvětloval Němcům význam českých názvů obcí, vrchů a míst. Později si opatřil v Chebu česko-německou učebnici, sepsanou Thámem. V národnostní otázce zdůrazňoval patriotismus (=hrdost na minulost svého národa a pokrokové prvky v jeho dějinách; a toleranci k jiným národům) proti nacionalismu (=kritika všeho cizího,neznámého, odlišného až po nevraživost ke každé jiné národnosti než vlastní).
      9. Goethe zpracoval studie geologické, mineralogické o Mariánských Lázních, prováděl v Mariánských Lázních denní meteorologická pozorování.
      10. V souvislosti s předchozími dvěma body se Goethe se angažoval v prohlubování vztahů mezi hosty lázní, bez ohledu na národnost (francouzští hosté), bez ohledu na náboženství (při křtu Heidlerova syna - ač sám protestant - zprostředkoval jako kmotra pravoslavného velkoknížete Michala Ruského), využíval k mezinárodnosti neutrálních kulturních oborů jako hudba, malířství, přírodověda, především botanika, geologie, mineralogie, meteorologie. Goethe nejenže obohatil společenský život za svých pobytů v Mariánských Lázních, ale založil tu jeho tradici bohatého společenského dění….
      Jako mimořádné jeví se v jeho věku aktivní, plný zájem a úsilí o poznání všeho, co bylo pro něho nové - poznávání nových krajů, zvyků, obyčejů, původu českých názvů obcí, míst a vrchů, zájem o způsob obživy v zemědělství, v hornictví, finanční řešení výstavby lázní atd.
      Po Goethově smrti stále přijížděli hosté, sice na léčení, ale rádi si prohlédli místa, kde Goethe bydlel, kudy chodíval, a znovu a znovu poslouchali vyprávění pamětníků, s kým se tu stýkal, čím se zabýval.
      Goethe byl nejlepším kmotrem, jakého si mohly vznikající lázně přát. Byl a zůstal šťastnou a nejjasnější hvězdou mariánskolázeňského nebe. Vedle této hvězdy září jako malá hvězdička - Ulrika Lewetzovová. Svým příběhem patří ke Goethovi a záhada jejich vzájemného dodnes nerozřešeného vztahu přitahuje sem umělce, spisovatele a básníky. Když letos vzpomínáme 250 let Goethova narození, v listopadu vzpomeneme i 100. výročí úmrtí Ulriky Levetzowové. V údivu stojíme nad úžasným, neobvyklým lidským rozměrem - nad rozdílem sto padesáti let mezi narozením Goetha a úmrtím Ulriky.

Co přinesly naopak Mariánské Lázně básníku Goethovi ?
 
      Na prvním místě to bylo zlepšení Goethova zdravotního stavu vlivem pití Křížového pramene. Ale těch darů z lázní bylo více.
      Goethe si hned za první návštěvy v roce 1820 zamiloval Mariánské Lázně. Popisoval je v dopisech v superlativech - s básnickou elegancí a silou svého literárního slohu.
      Mariánské Lázně mu to oplácely za dalších jeho pobytů zajímavým způsobem. Goethovo dílo bylo v té době překrýváno v Německu tvorbou mladých módních literátů. Začalo se psát, že Goethův sloh již zastaral, v Německu vypukla široká kritika Goethova díla. Kořeny kritiky pramenily více v závisti než ve faktech.
      V Čechách a v Mariánských Lázních stál však Goethe v centru pozornosti. Byl obdivovaným spisovatelem a básníkem, filosofem. Představitelé českého národního obrození i premonstrátského kláštera, čeští vědci i zdejší lázeňští hosté z Čech i z ciziny - všichni mu prokazovali upřímnou úctu a podivovali se jeho dílu básnickému, literárnímu, vědeckému.
      Češti vlastenci mu byli vděčni za jeho opravdový zájem o slavné kapitoly historie Čech, o český jazyk a o české obrození. Na Goetha se obraceli odborníci různých věd.
      A Goethe v Mariánských Lázních ožil. Zdravotně i duchem. Jakoby omládl - pilně psal deníky, sbíral minerály, prováděl meteorologická měření. Průběh jeho běžného dne v lázních byl pozoruhodný. Vstával velice brzy - obvykle v pět hodin - před snídaní pracoval, přes den přijímal mnoho návštěv, podnikal výlety do okolí, diktoval dopisy do Německa, účastnil se večerů v lázeňské společnosti, v paláci hraběte Klebelsberka, v blízkosti mladičké Ulriky Lewetzovové.
      Goethova Elegie, které se obecně říká "Mariánskolázeňská", stojí na konci výčtu všeho, co daly Mariánské Lázně Goethovi. Neboť hluboké Goethovo zamyšlení nad životem, nad stářím i láskou v této Elegii - to vše se rodilo v Mariánských Lázních.
Mariánskými Lázněmi prošly generace lázeňských hostů a všechny zajímala nesmrtelná kapitola z Goethova života - "Goethe a Mariánské Lázně". Bude tomu už 180 let, kdy Goethe poprvé přijel do Mariánských Lázní. A symbolicky tu zůstává navždy.

Wir alle leben von Vergangnen und gehen am Vergangenen zugrunde.
Všichni přicházíme z minulosti a do minulosti se zas vracíme.

Wenn man von Leuten Pflichten fordert und ihnen keine Rechte zugestehen will, muß man sie gut bezahlen.
Když vyžadujeme od lidí povinnosti a nedáváme jim žádná práva, pak jim musíme dobře zaplatit.

Wie wir was Großes lernen sollen, flüchten wir uns gleich in unsere angeborne Armseligkeit und haben doch immer etwas gelernt.
Jakmile se máme naučit něco velkého, utíkáme se hned do své vrozené ubohosti a tím jsme se přecejen vždy něco naučili.
Maxima a reflexe (Goethe 1823)
 

Goethovy stopy v Mariánských Lázních

      Historii počátků Mariánských Lázní vytvářely zručné ruce řemeslníků, zedníků a přidavačů, kteří realizovali záměr premonstrátského kláštera Teplá postavit lázně k léčení nemocných. Ale historii lázní psali i ti, pro které bylo dílo budováno - příchozí hosté. Mezi nimi je zapsán do historie Mariánských Lázní výmarský básník Johann Wolfgang von GOETHE písmem zlatým. Dodnes jsou jeho tři zdejší pobyty středem pozornosti historiků, goethologů, ale i běžných hostů.
      GOETHE a Čechy - to je dlouhá, oboustranně prospěšná historie.
      Vztah Goethe-Čechy studovala řada odborníků. Koncem 19.století to byl profesor germanistiky z Karlovy univerzity Ernst KRAUS, který napsal práci "Goethe a Čechy", Praha 1896, 214 stran.
      Významným českým goethologem byl Johannes URZIDIL z německého vyslanectví v Praze, který sepsal vyčerpávající práci "Goethe in Böhmen", Wien und Leipzig, 1932, 274 stran. Z Čech utekl URZIDIL před Hitlerem do Švýcar a později žil v Americe. Roku 1965 vydal přepracované a doplněné II. vydání své knihy "Goethe und Böhmen", Zürich-Stuttgart, 1965, 541 stran.
      Dalším badatelem byl Friedrich FRIEDENTHAL s publikací "Goethe, sein Leben und seine Zeit", Praha 1973, 738 stran.
      Spisovatel Miloslav WAJS vydal svoji publikaci "Westböhmen in Goethes Leben, Werk und Wirken" 90 stran.
      Od roku 1982 vyšla řada studií v české literatuře, jejichž autorem je Zdeněk ŠAMBERGER. Poslední z jeho studií je "Goethe v českých lázních", Západočeský historický sborník 3/1997, Plzeň,1997, S.115-163.
      Mariánskolázeňskými pobyty se zabýval velmi cenný sborník, vydaný u příležitosti 100.výročí úmrtí Goetha v roce 1932. Jmenuje se "Aus Goethes Marienbader Tagen", vydalo město Mariánské Lázně , tisk J.J.Weber,Leipzig, 1932 142 stran. Hlavními autory jsou Friedrich Fischl a Leo Grünstein z Vídně, Michael Urban z Plané, Hedda Sauerová z Prahy, Emil Wachtel a Theodor Olbert z Mariánských Lázní, P. Benedikt Brandl z kláštera Teplá. Poslední autor, Dr. Benedikt BRANDL, profesor z tepelského premonstrátského kláštera, sepsal také studii "Goethes Aufenthalt in Böhmen" (1925).
      Po druhé válce vyšla v češtině doprovodná publikace k výstavě "Goethe a Čechy". Autorem byl Willy HANDRICK, Weimar (česká redakce Vladimír ZÁVODSKÝ, Praha) "Výstava Goethe a Čechy, 1785-1832", publikace k společné výstavě Národních památníků ve Výmaru a Památníku národního písemnictví v Praze, Výmar-Praha, 1964, 68 stran.
      Z Plzně je studie Václava BOKA "Goethův plzeňský přítel J.Stanislaus Zauper", Minulostí Západočeského kraje V. Plzeň, 1968. Předchůdcem této studie byla studie Augusta SAUERA "Goethes Briefwechsel mit J.S.Grüner und J.St.Zauper", Praha, 1917. Velmi cenná byla publikace je od Eduarda PETIŠKY "Johann Wolfgang Goethe, výbor z poezie" Klub přátel poezie Praha, 1974, 124 stran.
      Spisovatel Miroslav SLACH literárně přiblížil českému čtenářovi Goethovy pobytu v západních Čechách knihami "Dostavník do Výmaru", Klub přátel poezie, Plzeň, 1976, 336 stran, a čtrnácti miniaturami "Sbohem letní lásko", Československý spisovatel, Brno, 1982, 196 stran, naposledy spisovatelka Eva HOFFMANNOVÁ knížkou "Ulrika Levetzowová", Božkov, 1990 (autorka datovala text rokem 1974), 110 stran.
      Poprvé přijel J.W. GOETHE do Čech v roce 1785 a cílem jeho cesty byly Karlovy Vary. Od té doby navštěvoval západní Čechy po 38 let a pokud sečteme všechny jeho pobyty, strávil tu úhrnem 1 114 dnů, tedy více tři roky svého života. Pověstná italská epizoda jeho života byla poměrně kratší - v Itálii strávil 683 dnů.
      Naposledy byl v Čechách v roce 1823 a právě v Mariánských Lázních. Mariánské Lázně si byly vědomy ceny Goethových návštěv pro propagaci a proslulost města a brzy po Goethových návštěvách hledaly cestu, jak pobyty tohoto slavného hosta zvýraznit a připomínat.

Goethův obelisk
 
Goethův obelisk - Goethesitz      Před 150 lety, roku 1849, byl tu odhalen v lese na vrchu Hamelika Goethův pískovcový obelisk. Bylo to v předvečer 100.výročí jeho narození za přítomnosti ještě žijících zakladatelů lázní a Goethových zdejších přátel či pamětníků jeho pobytu - zahradníka Václava Skalníka, doktora K.J. Heidlera, ranhojiče Klingera, kronikáře Felbingera a dalších osobností jako byl doktor Adalbert Danzer či starosta Mariánských Lázní J.D.Halbmayr.
      Obelisk byl vztyčen v místech, kde básník rád sedával a kde při pozorování plujících oblaků připravoval založení nové vědy o tvorbě oblaků. Podrobné Goethovy denní meteorologické záznamy o počasí v Mariánských Lázních ukazují, jak vážně o tom uvažoval. - Sem mu přinášel skromné jídlo jeho sluha Stadelmann. V těchto místech také sedával s mladičkou Ulrikou Levetzowovou a vyprávěl jí obsahy svých knih.
      Pamětní obelisk stojí dnes při staré cestě na Panoramu ve svahu vrchu Hamelika. To byla v minulém století jediná cesta, po které se jezdilo k výletní kavárně Panorama, otevřené roku 1872. Nedaleko odtud nalezl GOETHE u malé skalky v lese na vrchu Hamelika zvláštní minerál, který nazval hamelicit podle názvu místního vrchu Hamelika.
      Na obelisku býval text Goethovy básně z "Poutníkových nočních písní":
 
Über allen Gipfeln   Nad horami strání
Ist Ruh,   a výš
In allen Wipfeln   ticho je, ni vání
Spürest Du   necítíš
Kaum einen Hauch;   v korunách vát;
Die Vögelein schweigen im Walde   už ptáčkové došvitořili.
Warte nur, balde   Počkej, jen chvíli
Ruhest Du auch.   Též budeš spát.

      V srpnu 1831 při svých dvaaosmdesátinách se chtěl GOETHGE vyhnout přepjatým oslavám a odjel z Výmaru do Ilmenau. Odtud se vydal 27.srpna 1831 do Gabelbachu a k lovecké chatě v Durynském lese. Doprovázel ho inspektor Mahr z Ilmenau, který nám popsal Goethův výlet:
      Pohodlně jsme se dostali na vrchol Kickelhahnu, kde se Goethe pokochal nádhernou vyhlídkou a lesním porostem, při čemž zvolal: "Ach, kdyby tu krásu mohl ještě jednou spatřit můj dobrý velkovévoda Karl August!" - Nato se zeptal: "Někde nablízku tu musí být lesní chata. Dojdu tam pěšky, ať kočár počká!" - A skutečně vykračoval si do výšiny k lovecké, dvoupodlažní chatě z trámů a prken. Nahoru vedou strmé schody. Nabídl jsem mu pomoc, ale odmítl to s mladickou svěžestí: "Jen si nemyslete, že po schodech nevyjdu; to mi jde ještě velmi dobře." - A když vstoupil do horní místnosti řekl: "Zde jsem trávil se svým sluhou osm dní a tehdy jsem na stěnu napsal malou báseň. Rád bych se podíval, zda tu ještě je a je-li pod ní uveden den, poznamenejte mi jej prosím." - U jižního okna po levé straně byly tužkou napsány dnes známé verše "Über allen Gipfeln …" a bylo tu i datum 7.září 1780. Goethe četl a po tvářích se mu kutálely slzy. Vytáhl bílý kapesník, osušil je a pravil: "Ano, počkej jen chvíli a také budeš spát!" - Na půl minuty se odmlčel, vyhlédl z okna na pochmurný smrkový les a pak se obrátil ke mně: "Tak zase půjdeme!"
      Stával v lese na vrchu Hamelika - po stranách byla dvě masivní kamenná odpočívadla. Když byl obelisk v roce 1879 upravován místním kameníkem, byla před text, který měl pozlacené písmo, instalována ochranná mřížka. - Text básně byl odstraněn po skončení druhé světové války, v roce 1945. Kamenná odpočívadla zmizela v roce 1982 a místo nich sem postavena dřevěná. Goethův obelisk přežil do dnešní doby, skryt v lesním zákoutí. Měl tedy šťastnější osud než Goethova bronzová socha od Willy Russe na Goethově náměstí z roku 1932.

Goethova socha od Willy Russe

      Město, vědomé si významu Goethových pobytů, hledalo nejvhodnější způsob, jak připomínat hostům co nejvýrazněji slavného hosta J.W.GOETHA. Dlouhá léta byly projednávány různé návrhy sochařské i finanční.
      Za první republiky bylo připravováno přemístění zrušeného pavilónku Ambrožova pramene do parku, v němž měla být umístěna Goethova busta. Ani tento návrh nebyl realizován.
      Nakonec bylo úsilí města korunováno v roce 1932 u příležitosti 100.výročí Goethova úmrtí. Byla odhalena Goethova socha, představující v nadživotní velikosti básníka, sedícího na lavičce na Goethově náměstí před Goethovým domem a vyhlížejícího dole pod loukou příjezd rodiny Levetzowových.
      Autorem sochy byl mladý sochař Willi Russ z nedalekého městečka Šenfeldu (dnes Krásno). Sochu odhaloval za přítomnosti tepelského opata, starosty a městské honorace spisovatel Johannes Urzidil, slavný goetholog a tehdy i zástupce německého vyslanectví v Praze. Desetitisíce pohlednic se sochou Goethovou obletělo pak celý svět, třebaže socha stála pouhých deset let. Za války byla totiž určena k roztavení a v sobotu 23. ledna 1943 demontována, odvezena na nádraží a uložena ve skladišti s určením do sběru barevných kovů..


Goethova provizorní pamětní tabule a sousoší "Goethe a múza"
 
      Po válce stála na místě sochy po desítky let provizorní pamětní tabule, připomínající Goetha a jeho zásluhy o česko-německé vztahy, v jazyce českém, anglickém a latinském.
      Přijíždějící němečtí hosté z NDR se vyslovovali stále častěji pro obnovení Goethovy sochy. V roce 1966 vytvořil berlínský sochař Prof. Heinrich DRAKE sousoší, představující Goetha a ženu.
      Z německé strany bylo rozhodnuto tímto sousoším na Goethově (tehdy Gottwaldově) náměstí nahradit ztracenou původní sochu. Z české strany však přicházely k nabízenému sousoší nové a nové připomínky. Prof. Drake několikráte předělával své dílo. Ale ani po rekonstrukcích díla, které respektovaly připomínky z Čech, vedení města Mariánské Lázně nebylo ochotno převzít sousoší.
      Z německé strany vyústil tlak na přijetí Drakeho díla do politické roviny a v roce 1975 předala vláda NDR sousoší jako oficiální dar německého lidu k 30. výročí osvobození ČSR sovětskou armádou. Sousoší nazval autor Prof. Heinrich DRAKE "Goethe a Múza". Představuje dvojici, kde žena není Ulrika, ale jakýsi symbol ženy jako inspirátorky básníků. Došlo však k překvapení. Vedení města neumístilo sochu na původním místě, před Goethovým domem, ale v zákoutí u Lesního pramene. Tak se ukázalo, že důvody odmítání Goethovy sochy byly jiné než umělecké. Před sochou byla umístěna darovací tabule s česko-německým nápisem.
      Ani tím nekončí podivná historie darovaného sousoší. V roce 1991 dal přesunout Goethovo sousoší starosta Ing. Zbyněk Martínek hlouběji do lesa až za Třebízského památník a z neznámých důvodů dal odstranit darovací česko-německou tabuli.
 
Goethova pamětní deska a plastika na domě čp.11
 
      Na domě "U zlatého hroznu" bývala Goethova pamětní deska a nad vchodem později upevněna Goethova pamětní plastika. Pamětní deska J.W.Goetha bývala v minulosti také na domě čp. 9 (dříve WEIMAR, dnes Kavkaz). Připomínala dva Goethovy pobyty v tomto domě v letech 1821 a 1822. Plastiku ještě spatříme, desky však nikoliv.

 
Goethova expozice v Goethově domě
 
      Dům "U zlatého hroznu" (čp. 11) byl postaven roku 1818. V roce 1823 tu bydlel J.W. GOETHE. Roku 1880 byl dům přejmenován na GOETHŮV DŮM. Díky péčí majitelů domu - paní Doeltschové a později generací rodiny Schildbachů (až po Julii Schildbachovou, která zemřela 1962) zůstaly místnosti, kde bydlel GOETHE v původním stavu i s nábytkem a příslušenstvím. Bylo to v I.patře a zde byl později upravena muzejní expozice jako Goethův památník. Dodnes je možno projít pokoji, kde GOETHE pobýval, a prohlédnout si jeho pracovní stůl, v pokoji otoman, stůl a židle, v ložnici postel, skříň a vitriny s předměty, které se váží ke Goethovu pobytu.
      Dnes slouží dům jako MĚSTSKÉ MUZEUM Mariánských Lázní.
 
Goethovo náměstí
 
      Goethovo náměstí, původně Horní náměstí, bylo takto pojmenováno za první republiky. Po válce přejmenováno na Americké náměstí (podle přítomné americké armády), po roce 1948 na Gottwaldovo náměstí (podle prezidenta Klementa Gottwalda). V prosinci 1989 byl aklamací na shromáždění občanů Mariánských Lázní v Casinu vrácen tomuto náměstí původní název podle nejslavnějšího z lázeňských hostů - Goethovo náměstí.

Nová Goethova socha od Vítězslava Eibla
 
      Oddalování obnovení Goethova pomníku po druhé světové válce stále pokračovalo. Provizorní tabule v místě původní Goethovy sochy nebyla v nové politické atmosféře - po roce 1989 - udržitelná.
      V roce 1993 byla uskutečněna společná akce města Mariánské Lázně, spolku bývalých německých obyvatel Mariánských Lázní a partnerského města Bad Homburgu. Byl vyhotoven návrh nové Goethovy sochy českým mariánskolázeňským sochařem Vítězslavem Eiblem .
      Tato poslední Goethova socha má - více než s Goethovou láskou Ulrikou - souvislost s jinou problematikou a jinou motivaci. Motivací je usmíření Čechů a Němců z Mariánských Lázní. Takto bylo její odhalení chápáno i vysloveno z obou stran při slavnostním odhalení Goethovy sochy 18. září 1993. Vyhotovení a postavení sochy bylo financováno ze strany německého spolku Heimatverband Marienbad. Proto bylo i společně odhalena.
      Nový pomník od Vítězslava Eibla stojí již šest let, kdy se - po padesáti letech - vrátil na své místo kníže básníků Johann Wolfgang von Goethe...


Wer meine Fehler überträgt, ist mein Herr, und wenns mein Diener wäre.
Kdo přechází moje chyby je můj pán, i kdyby to byl můj sluha.

Wo der Anteil sich verliert, verliert sich auch das Gedächtnis.
Kde se ztrácí zájem, ztrácí se také paměť.

Memoiren von oben herunter oder von unten hinauf: sie müssen sich immer begegnen.
Vzpomínky ať odshora dolů nebo odspoda nahoru: musí se vždycky potkat.
Maxima a reflexe - Goethe 1823
 

Goethův výlet do Mariánských Lázní roku 1820

      O Mariánských Lázních se J.W. GOETHE poprvé doslechl 29. června 1811 od ašského poštmistra Johanna Georga LANGHEINRICHA. Do deníku si zapsal: "Oběd v Aši. Hovor s poštmistrem o nových lázních Úšovice, patřící ke staré Teplé, vlažný pramen, snad síranový, proto nazývaný prostým lidem Smraďoch, mezi Planou a Teplou, nedaleko od prvé." Další zájem o nové lázně však Goethovy deníky v letech 1812-18 nezaznamenávají ...
      Až roku 1819 za svého karlovarského pobytu získává GOETHE nové informace o Mariánských Lázních od Antona DITTRICHA. Anton DITTRICH (1786-1849), doktor filozofie, vysoce vzdělaný člen řádu cisterciáků, působil tehdy jako profesor gymnázia v Chomutově. Měl značné přírodovědecké znalosti a mezi nimi i informaci o nově vznikajících lázních na Tepelsku.
      Tohoto muže znal GOETHE už z Teplic. Do deníku si zapsal 25.září 1819 jen krátkou poznámku: "Nejteplejší den. Vše připraveno k odjezdu. Prof. Dittrich z Chomutova. Zpráva o Marienbergu a Topl." Goethe mylně uvedl Marienberg místo Marienbad. Oba muže zajímaly přírodní vědy. GOETHE věděl, že Dittrichova informace bude seriózní a proto se rozhodl nové místo navštívit.
      V dubnu 1820 se J.W.GOETHE vydává opět z Výmaru do Čech, do Karlových Var. Do Chebu přijel 26.dubna 1820 odpoledne. V Chebu - jako obvykle - se ubytoval v hostinci "U zlatého slunce".Ve světnici chebského policejního úřadu sedí magistrátní a policejní rada Josef Šebastián GRÜNER a bere do rukou pas projíždějícího cizince, který hodlá jet příští den do Mariánských Lázní. Cizinec žádá povolení. Jakmile otevře Grüner pas, vyskočí a spěchá do hostince "U zlatého slunce" za cizincem. Jde totiž o výmarského ministra a básníka GOETHA a jemu spěchá předat pas osobně. 40letý Grüner je Goethovi sympatický a tak začíná delší hovor, při kterém Grüner odpovídá Goethovi na řadu jeho zvědavých otázek. První se týká Komorní Hůrky, další chebského lidu a jeho zvyků, krojů, obyčejů. Grüner pochází z Chebu a sám napsal i pojednání o Chebsku. Také Grüner je nadšen Goethovým zájmem. Začíná přátelství mezi oběma muži, které trvá až do Goethovy smrti. Ještě téhož dne se znovu sejdou a navštíví bývalého mistra popravčího, Karla Hussa v mincovním kabinetě.
 

      "GOETHE byl vysokého vzrůstu, silné robustní stavby těla, oko jasné, ohnivé, nahnědlý vlas byl mírně prošedivělý, vysoce klenuté čelo, barva obličeje bílá, ruměnná. Rysy obličeje výrazné, brada poněkud vysunutá, krk krátký, výrazně masitý, zkrátka všechny jeho údy výrazně harmonovaly s jeho silnou imponující osobností. Obvykle nosil tmavomodrý převlečník, sahající až po lýtka, někdy také černý frak a kalhoty téže barvy. Oblek byl dosti módní, přece však nenápadný a ušit tak, aby se v něm mohl volně pohybovat. Jemná bílá nebo černá hedvábná košile, bílý batistový šátek, přeložený kolem krku a sepjatý na obou koncích jehlicí, nesměly chybět. Zvykl si nosit tento šátek volně uvázaný vzhledem k jeho vysokému krevnímu tlaku, jehož známkou bylo právě ruměnné zabarvení jeho tváře."
Grünerův popis Goetha v Chebu z roku 1820

Josef Sebastian Grüner z Chebu      Ve čtvrtek ráno 27. dubna 182O ve čtvrt na 6 h. odcestoval GOETHE z Chebu do Mariánských Lázní na krátký výlet. Silnice se tehdy ještě kroutila obcí Dolní Žandov a Stará Voda. Ze Staré Vody směrem na Pozorku se právě stavěla "moderní" - přímá metternichovská silnice a procházela lesem do Velké Hleďsebe. GOETHE jel, jak uváděl po "většinou dobrých a rovných cestách". Z Hleďsebi vedla cesta kolem hleďsebského dvora, zvaného "Kieselhof" a dále cestou při Kosím potoce k Hamrnickému dvoru. Cesta je už dlouhá a Goethova zvědavosti roste. Konečně vůz zastavil v Mariánských Lázních před Klingerovým hostincem.
      Zde byl přivítán mladým doktorem Karlem Josefem Heidlerem, o kterém si poznamenal: "... docela rozumný mladý milý muž, který mě informoval o stavu všeho a dal mi mnohé, zvláště geologické informace."
      První dojem z Mariánských Lázní byl na zcestovalého básníka velmi příznivý. V doprovodu Heidlera GOETHE navštívil a ochutnal léčivé prameny a byl překvapen čilým stavebním ruchem v místě. Večer si GOETHE poznamenal: "Místo a současný stav si zaslouží zvláštního popsání. Strávil jsem celý den prohlídkou a pozorováním všeho."
      GOETHE přenocoval v Klingerově hostinci 27.dubna 1820 a příštího dne už v 5 hod. ráno vstává a činí přípravy k odjezdu s tím, že bude ještě hovořit s doktorem Heidlerem. Je již očekáván jak doktorem, tak i lázeňským inspektorem P. Vendelínem Gradlem z tepelského kláštera a knížecím lobkovicovým zahradníkem Václavem Skalníkem. (Vendelín GRADL má velké zásluhy o propagaci Mariánských Lázní doma i v cizině. Nesmírné vypětí s dlouhým cestováním nepochybně způsobilo onemocnění a předčasnou smrti v roce 1825. )
      Hovoří s nimi o komplexním plánu výstavby nových lázní a parků, o rozesílání zdejších vod, o klášteru Teplá a rozhovor se stáčí i do abstraktních témat, jako na vztahy katolicismu a protestantismu. Znovu se Goethe vrací ke geologickým poměrům, které ho vždy zajímaly, ať přišel kamkoliv. Došlo i na nález palmového lesa pod zemí, jak byl odkryt na Plzeňsku, ve štole na panství hraběte Šternberka mezi Cerhovicemi a Radnicí. Od Heidlera dostal darem vzácný minerál wawelit. P.Gradl zve hosta jménem opata Reitenbergera k návštěvě kláštera Teplá, což však GOETHE odmítá vzhledem k nedostatku času. Ze všech zdejších osob čiší nadšení pro věc lázní a na Goetha se jaksi tato atmosféra přenáší v tom, že si toto místo na první pohled zamiluje. GOETHE se loučí a po strastiplné cestě, pět a půl hodiny, se vrací do Chebu. Jeho úmysl navštívit ještě Grünera a vyjet na Komorní Hůrku už pro únavu nerealizuje. Druhý den ráno cestuje GOETHE rovnou do Karlových Varů. Odtud píše Grünerovi, Zelterovi a svému synovi Augustovi do Výmaru o svých prvních neobyčejných dojmech z Mariánských Lázní.
Karl Friedrich Zelter Ölgemälde von Karl Begas, 1827      Například v dopise Zelterovi z 2. května 1820 GOETHE psal: "... potom jsem navštívil Mariánské Lázně, nové významné zařízení, patřící klášteru Teplá. Již poloha místa sama je přívětivá, nacházejí se tu sice jako všude již zafixované nahodilosti, které jsou nepohodlné, ale včas se tu zakročilo. Stavitel i zahradník rozumějí svému řemeslu a jsou zvyklí pracovat se svobodnou myslí. Druhý pak (Skalník), jak vidět, má sílu obrazotvornosti a je praktik; neptá se, jak terén vypadá, ale jak by vypadat měl, není pro něho problém odvážení nebo zasypávání zeminou.Ostatně bylo mně, jako bych se ocitl v severoamerických pustinách, kde se mýtí lesy, aby se tu během tří let postavilo město. Poražený smrk je zpracováván jako přídavek, roztříštěné granitové bloky znovu vystupují jako zeď a jsou spojovány s cihlami, které - vyrobeny - sotva mohly vychladnout. Přitom tu zároveň pracují omítkáři, štukatéři a malíři z Prahy a z jiných míst, v akordu, pilní a docela šikovní, bydlí v domech, které brali v akordu a tak jde všechno neuvěřitelně rychle.Vody se mohou rozesílat a také jdou hojně do Berlína. K tomu všemu cítím velkou důvěru."
      Podobně psal o Mariánských Lázních svému synovi Augustovi do Výmaru:
      "Také Tě asi potěší, že jsem učinil rozhodnutí spatřit taktéž Mariánské Lázně - toto podivuhodné zařízení. Bylo mně jako bych se nacházel v severoamerických lesích, kde se postaví město ve třech letech. Plán je šťastný a přívětivý, vedení přísné, řemeslníci pracovití, dozor rozumný a bdělý. Hotové domy, domy budované, pod střechou či až ke střeše, nebo sotva ze základů teprve vyrůstající, všechno je živé. Sotva jsem kdy viděl něco tak přívětivého."
      K návštěvě Mariánských Lázní se GOETHE znovu a znovu vrací. V dopise kustodu a později řediteli dvorního přírodopisného kabinetu ve Vídni, Karlu Franz Antonu rytíři von SCHREIBEROVI psal 10. května 1820 o Mariánských Lázních jako "o místu, které dělá čest všem, kteří spolubudují toto dílo."
      GOETHE pobyl v Karlových Varech rovný měsíc ve společnosti hraběte THURN-TAXISE, vévodkyně z Kurlandu, paní von der Recke, prince Karla Schwarzburga-Sondershausena, legačního rady von Conta a dalších, z nichž některé nalézáme později ve společnosti kolem Goetha v Mariánských Lázních. (Thurn-Taxis byl později každoroční host v Mariánských Lázních. Bydlel celkem třináctkrát u kronikáře Felbingera v domě U císaře rakouského, čp.3 (dům Tatra zbořený v roce 1990).
J.W.Goethe svému synovi Augustovi do Výmaru 1820      28. května 1820 opouštěl Karlovy Vary. Na zpáteční cestě si nechal přibalit dvě bedny kousků lávy a minerálů, 30 džbánků Křížového pramene z Mariánských Lázní, aby vyzkoušel jeho léčivé účinky doma. Od Grünera si nechal poslat kurlisty z Mariánských Lázní a Františkových Lázní ze sezóny 1820, aby poznal jména hostů tamnější lázeňské společnosti. Jeho předsevzetí, že v příštím roce (1821) navštíví Mariánské Lázně, bylo neodvratné a po celou zimu se k tomu připravoval. Když v Mariánských Lázních hovořil doktor Heidler o Šternberkových nálezech zkamenělých pravěkých lesů, vyslovil GOETHE přání navštívit i tato místa.
      Tehdy zaznamenal do deníku: "Doktor Heidler mi daroval kus wawelitu a hovořilo se ještě o dalším. Hovor o studiích, poměr katolicismu a protestantismu. Řeč přišla i na palmový les v Čechách odkrytý v podzemí; jáma leží v plzeňském kraji, mezi Cerhovicemi a Radnicí, patří hraběti Šternberkovi a má být publikován podrobnější popis. Slíbeny mně exempláře." Jakmile se dověděl hrabě Šternberk o Goethově zájmu, okamžitě poslal Goethovi svou studii "Versuche einer geognostisch-botanischen Flora der Vorwelt". A tak už v roce 1820 začalo přátelství dvou významných mužů - Goetha a Šternberka. Trvalo až do básníkovy smrti.
      GOETHE psal několik dopisů v době 1820-21 také doktoru Heidlerovi. První dopis z léta 1820 se váže ke stáčení Křížového pramene: "Pověst o léčivé vodě (Křížový pramen) se také u nás již rozšířila, je v naší zemi k dostání, já ji používán k polázeňské kúře a pobízím k používání mnohé přátele. K tomu však chci učinit poznámku, že mezi deseti džbánky byly nalezeny dva, kde byla voda kalná a na dně značná usazenina; pravděpodobně je to v zátce, skrze kterou unikl léčivý plyn. Tuto poznámku činím s prosbou, aby tomu byla věnována veškerá pozornost, aby tak osvědčený léčivý prostředek neztratil kredit kvůli nepatrným okolnostem. Dr. DÖBEREINER provedl nové vyšetření Vaší vody, které se jeví ještě příznivěji než ty dosavadní. Přikládám je s prosbou, že se poroučím Ctihodnému panu převorovi a že vyslovuji přání a naději, kterou chovám, totiž abych u něho mohl brzy osobně učinit návštěvu a můj zájem o krásné zařízení, za jehož nejvyšší rozkvět především jemu vděčí, s potěšením mu potvrdit osobně. Kdybyste mi mohl sdělit nějaké zprávy o letních hostech, tak bych byl s novinkami obeznámen. Nové domy, jejichž počátek jsem viděl, jsou snad již obyvatelné ?"
      V druhém dopise z 9. srpna 1820, v němž doporučuje doktora pro komořího von Linkera a jeho manželku, nacházejí se přání mnoha zdaru Mariánským Lázním. Básník formuluje dopis se svou typickou hlubokou zdvořilostí, totiž že by rád poslal pozdravení po panu von Linkerovi především ctihodnému převorovi; dále vzpomíná ctihodného inspektora pramenů GRADLA a ctihodného dvorního zahradníka SKALNÍKA ("hochwürdigen Hofgärtner Skalnik") a znovu vyjadřuje naději na příští setkání s lékařem Heidlerem.
      V zimě (dopisem z 22.března 1821) GOETHE žádá Heidlera o zaslání 50 malých lahví Křížového pramene, neboť mu zásoba již došla a chce pokračovati v kúře i přes zimu. Přestože mu bylo řečeno, že se Křížový pramen ještě nenabírá ani nerozesílá, prosí o tuto laskavost a očekává, že tento rok vyzkouší léčbu přímo u pramene.

Kein Wunder, daß wir uns alle mehr oder weniger im Mittelmäßigen gefallen, weil es in Ruhe läßt.
Není divu, že všichni upadáme více či méně do průměrnosti, protože ta nás nechává v klidu.

Der Irrtum ist viel leichter zu erkennen, als die Wahrheit zu finden: jener liegt auf der Oberfläche, damit läßt sich wohl feritg werden; diese ruht in der Tiefe, danach zu forschen, ist nicht jedermanns Sache.
Mnohem lehčí je objevit omyl než nalézt pravdu, ten prvý leží na povrchu a tak s ním lze být rychle hotov; ta druhá odpočívá v hlubině a vypátrat ji není dáno každému.

Maxima a reflexe (Goethe)
 

Goethe v Mariánských Lázních v roce 1821

      Hned na jaře 1821 J.W.GOETHE připravuje cestu do Mariánských Lázní. V Klebelsberkově paláci má zamluven pokoj a ložnici s prostory pro doprovázející osoby. Dne 28.července 1821 konečně vyjel z Výmaru. Cesta trvala více než tři dny. Dvakráte přenocoval v Německu, z toho druhou noc v Hofu. Ráno v 1/2 7 hod. vyjel z Hofu, obědval v Aši a kol 5 hod. přijel do Františkových Lázní. Po 6 hod. vyjíždí do Chebu. Zde ihned navštíví magistrátního radu Grünera, aby vyřídil pasové formality a pohovořil o politice a literatuře. Přespal v hospodě "U slunce" a druhý dne, 29. července 1821 v 7 hodin ráno vyjíždí kočár za nepřetržitého deště do Mariánských Lázní. V mariánskolázeňských kurlistech je uveden pod číslem 493 jako
      "Jeho Excelence pan Johann Wolfgang J.W.GOETHE, velkovévodský saský nositel velkokříže a rytíř vícero řádů, výmarský skutečný tajný rada a státní ministr, přijel dne 29.července 1821 do Mariánských Lázní a ubytoval se v domě hraběte Klebelsberga."

Goethe v Klebelsberkově paláci
 
      Klebelsberkův palác byl právě otevřen a Goethe byl ubytován v prvním patře v přepychově zařízeném pokoji. Přijetí bylo více než srdečné. Goethe poobědval s Brösigkovými, kteří hotel spravovali, a další zdejší společností. Do deníku poznamenává: "Všechny osoby byly přiměřeného postavení a dobrých způsobů." Po obědě za ním přichází doktor Heidler, ale i inspektor P.Vendelín GRADL, aby mu předal pozdravy opata Karla Reitenbergera. Nato se Goethe pustil do studia topografie Čech a připravoval plán svého pobytu.
      Zdeněk Šamberger ( v "Goethe v českých lázních" 1997) uvádí, že Klebelsberkův palác měl už tehdy název Weimar: "…básník (1821) se ubytoval v rozsáhlém domě právě dostavěném hrabětem Klebelsbergem, který napříště sloužil jako hotel U města Výmaru." Název však dostal palác až později - a nikoliv po Goethovi, ale po návštěvě výmarského panovníka velkovévody Karla Augusta. V kurlistech z roku 1823 se stále ještě uvádí dům jako Klebelsbergův palác. Cit. např.: "Seine Königliche Hoheit Karl August Großherzog von Sachsen-Weimar-Eisenach ….. wohnen im Graf klebelsbergische Hause" - 1.Juli 1823. Až v dalších letech se objevuje označení domu "Weimar".
      I starší studie uvádějí Heidlera s titulem MUDr., což je dnešní označení. Tento titul v té době nebyl používán, psalo se Med.Dr. Heidler, nebo jen Dr.Heidler.
      J.W.GOETHE byl tedy jedním z prvních hostů právě dostavěného mariánskolázeňského paláce hraběte Františka Klebelsberka z Třebívlic, spoluzakladatele Českého muzea. Hrabě František Klebelsberk (* 24.6.1774, + 28.12.1857) byl majitelem malého panství Dolní Třebívlice a za svého života přikoupil ještě Horní Třebívlice. Byl c.k. kom. tajným radou a presidentem komory. Zemřel bezdětný.
 
Goethe a Ulrika Levetzowová
 
      V Klebelsberkově paláci bydlela také paní Amálie von Levetzowová (rozená Brösigke) s dcerou Ulrikou.
Theodora ULRIKA Sofie se narodila 2.února 1804 v Lipsku, kde už její prarodiče z matčiny strany - Johann Leberecht von Brösigke a Ulrike von Brösigke - se znali a přátelili s Goethem delší čas. Ulrika trávila dětství nedaleko Lipska na panství svých prarodičů. Podle aristokratických zvyků své doby byly Ulrika i její sestry vychovávány ve francouzském duchu. Ulrika pobývala 1820/21 v francouzském dívčím penzionátu ve Štrasburku.
      Z prvního manželství paní Amálie s velkovévodským dvorním polním maršálem pocházely dcery Ulrika a Amálie. Po rozvedení manželství, které navrhla paní Amálie, oženil se maršál von Levetzow, otec Ulriky a Amálie, znovu a měl děti Karla, Elišku a Theodora. Ty často pobývaly v Třebívlicích. To byli nevlastní sourozenci Ulriky a Amálie.
Také paní Amálie von Levetzowová se provdala znovu a sice s panem Fridrichem von Levetzow, což nebyl příbuzný, pouze jmenovec prvního manžela. Z tohoto druhého manželství pocházela Berta von Levetzowová, (* 9.4.1808 u Lipska). Druhý manžel Fridrich von Levetzow padl 18. června 1815 v boji u Waterloo.
      Třetím mužem v životě paní Amálie byl hrabě Franz Klebelsberg, rakouský ministr financí. Sňatek s ním se uskutečnil až 25.dubna 1843. To bylo Amálii již 55 let.
      Bydleli tu i rodiče paní Levetzowové - svobodný pán von Brösigke a jeho manželka, kteří vedli v paláci hospodářství a správu. Pocházeli ze starého brandenburského rodu. Jejich dcera, krásná 34letá paní Amálie von Levetzowová, měla za sebou již dvě manželství. V prvém se rozvedla, v druhém padl muž u Waterloo. Paní Levetzowová, ještě mladistvě vyhlížející, žila nyní sama, ale znovu se zamilovala, a to do hraběte Klebelsberka, v jehož paláci rodiče správcovali. Protože však její prvý muž, s nímž se rozvedla, dosud žil, nesměla se - podle církevních zákonů - provdat znovu. Nepomohla jí prý ani cesta do Říma k papežovi, aby zde vymohla povolení.
      Rodinu Levetzowových znal GOETHE již z doby svého studentského pobytu v Lipsku. Později se s nimi znovu sešel. Bylo to v roce 1806, kdy byla Ulrika ještě dvouletá, v Karlových Varech, kde se tehdy dvořil paní Amálii jako oslňující a duchaplné krasavici. V roce 1810 se s nimi setkal znovu v Teplicích, žertoval s maličkou Ulrikou a nazýval ji "svou malou dceruškou".
      V Klebelsberkově paláci se GOETHE setkává s hrabětem Klebelsberkem, dále s manželi Brösigkeovými, s paní Amálií a s Ulrikou, již 17tiletou, právě přijíždějící z dívčího pensionátu ze Štrasburku. Má před sebou už mladou slečnu, ztepilé postavy, s krásnýma modrýma očima a s blonďatými vlasy.
      Právě se otvírá Klebelsberkův palác v Mariánských Lázních. Jak vzpomínala Ulrika: "Mariánské Lázně, to bylo ještě malé, skoro teprve vznikající lázeňské místo a náš dům byl skoro největší a nejkrásnější". Bylo by asi pravdivější napsat, že palác byl nejluxusnější a co do vybavení nesrovnatelný s okolními staveními.
      GOETHE se samozřejmě ubytovává v novém paláci (v roce 1820 přenocoval v Klingeru). Kolem něho se shromažďují nejvýznamnější hosté z lázeňské společnosti. Jeho pozornost však poutá mladičká Ulrika, půvabná a něžná v rozpuku svých 17 let, přívětivá. Ulrika sice četla ve Štrasburku Schillerovy básně, o Goethovi však nevěděla nic. Slyšela o něm pouze ve spojení "Schiller a Goethe". Nyní jí babička za přítomnosti paní Amálie představuje jakéhosi staršího pána, celkem příjemného, který ji bere za ruku a ptá se, jak se v Mariánských Lázních líbí. Ulrika odpovídá bez rozpaků a ostychu, kterým jinak při nových známostech trpí. Ale o hostu neví vůbec nic, dále ji nezajímá ani neimponuje. Spíše ji překáží v ruční práci, kterou právě začala.
      Ulrika po celý život, znovu a znovu, vyvracela domněnku o lásce mezi ní a Goethem. K Ludvíkovi STETTENHEIMOVI, který ji navštívil v Třebívlicích, opakovala: "Nebyl to žádný milostný poměr, pravda a básnění se tu mísily, kdykoliv se mluvilo o mých vztazích ke Goethovi…. Když jsem ho poznala, byl ve věku 72 let, já 17letá. Já přišla ze Štrasburku, z penzionu, odkud jsem znala jen Voltaire a francouzské spisovatele. O Goethovi jsem nic nečetla, sotva jsem věděla o koho jde a byl mi představen jako Jeho Excelence pan ministr." (Z průvodce Lipsko 27.3.1898.)
      Ale již příští den byla požádána Goethem (bydleli ve stejném domě a vídávali se tu často), aby s ním šla na ranní vycházku. A tak dívka vyšla v doprovodu starého pana tajného rady, o kterém mladý Mendelssohn-Bartholdy v jednom svém dopise odhadoval, že by mohl být padesátníkem. Ulrika vzpomíná: "Básník chtěl, abych mu vyprávěla o štrasburském pobytu, neboť Štrasburk dobře znal, a také o výchovném zařízení. Stěžovala jsem si zvláště na osamělost, kdy mi chyběly obě sestry. Byla jsem od nich poprvé nadlouho odloučena Viděla jsem, že právě tato moje až dětská nezaujatost se Goethemu zalíbila. Neboť potom skoro každé ráno, když šel popíjet svůj Křížový pramen, bral mě s sebou a po pití jsme šli na procházku."
      Když Goethe viděl, že ji minerály, které cestou sbíral, pranic nezajímají, začal raději sbírat květiny. Večer spolu sedávali na lavičce před palácem a povídali si. "Když jsem pak slyšela, jak velký učenec on vlastně je, už jsem ho znala osobně a měla k němu důvěru, takže jsem nemohla být ani ustrašena ani uvedena do rozpaků. Nikoho nenapadlo - ani mou matku -, že by při společném hovoru šlo o něco jiného, než o dobrosrdečnost jednoho starého pána, který mohl být svými lety mým dědečkem, o jeho vztah k jednomu dítěti, což jsem byla ještě já." vzpomíná Ulrika. Goethe byl přátelský, přívětivý starý pán, ke kterému se mohlo hlásit mládí, zvláště, když mělo živý zájem o všechno, co on dokázal nenápadně a zajímavě popsat. Jako přírodovědec s ní hovořil o květinách, kamenech a hvězdách, jako básník o literatuře, jako člověk měl vzácné pochopení ke všemu lidskému a když ji poučoval, říkal jí "Töchterchen" (dceruško). Byl uchvácen jejím bystrým duchem a kouzlem nevinnosti i její dívčí upejpavostí. Na rozloučenou před odjezdem jí dal svou knihu "Viléma Meistera léta učednická" s věnováním "Fräulein Ulrike von Levetzow zum freundlichen Andenken des August 1821". Bylo to pro ni těžké čtení, proto jí raději obsah knihy vyprávěl, aby aspoň trochu rozuměla.
      O setkání s rodinou paní Amálie Levetzowové píše GOETHE do Výmaru snaše Otýlii a připomíná, že je tu také Ulrika, dívka stejného jména jako Otýliina sestra. V dopise z doby odjezdu z lázní píše, že se "s touto Ulrikou bude muset s politováním rozloučit".
 
Život v Klebelsberkově paláci
 
      Klebelsberkův palác jak uvedeno, byl nejhonosnějším domem nových lázní. Přívětivý dvoupatrový dům s vnějšími zelenými okenicemi, uvnitř nový nábytek z ořechového dřeva, vídeňské tapety na stěnách, lustry s českého křišťálu, nádherně malované stropy se štukem - to bylo kouzelné prostředí pro přátelské hovory i pro nová seznámení. Byla tu i první místní vinárna, ale nejproslulejší byla zdejší kuchyně.
      Život v domě byl domácký, intimní. Obědy, večeře, čaje byly společné, v kruhu rodiny i s cizími hosty. Jak si poznamenal: "Všechny osoby byly přiměřeného postavení a dobrých způsobů." J.W.GOETHE i doktor Rehbein si pochvalovali zdejší kuchyni: "Neuvěřitelně levné, za všechno jídlo, polévku, hovězí, moučníky, rybu a pečeni jen 1 florentýnský a 15 krejcarů!"
      Toho roku u rodinné tabule sedával také ruský velkokníže Michael, ruský dvorní rada Josef Ritter von Hamel, princ Fridrich Saský (von Sachsen-Coburg-Gotha-Altenburg), kníže Thurn-Taxis, kněžna Reussová, hraběnka Sofie Strachwitzová, vrchní president Josef von Zorboni di Sposetti, tajní legační rada Conta, plukovník von Linker, baronka von Dankelmann, tajný rada a kancléř Friedrich von Beulwitz, plukovník osobní gardy Karl von Harder, generál-major Alexandr von Aladinskoj, pražský flétnista Jan Sedláček a mědi-rytec Johann Friedrich Rossmassler z Drážďan.
      J.W.GOETHE psal v dopisech o četných společenských stycích v lázních: "Nejezdím do lázní jen za léčením, žije se tu příjemně, čistý vzduch a společnost přívětivých lidí značně přispívají k mým jasným dnům."

Goethe při křtu Heidlerova syna
 
      S ruským velkoknížetem hovořil o Rusku a podle Goethových dopisů to byl on sám, který přemluvil a zprostředkoval, aby při křtu Heidlerova syna v nové kapli byl kmotrem velkokníže Michal, který malého kmotřence i doktora bohatě obdaroval. GOETHE sám byl křtu též přítomen.
      S Thurn-Taxisem setrvával v dlouhých hovorech o "starých dvorských a světových událostech i nových, ponapoleonského času". Nejraději však býval ve společnosti doktora Heidlera, s nimž hodnotili horniny v okolí, léčení v lázních, hovořili o českých dějinách a topografii. Dějiny i topografie GOETHA mimořádně zajímaly. Připravený plán výletů, výprav i léčení však nedodržel.
 
Deštivé počasí toho roku
 
      Toho roku bylo totiž počasí nevyzpytatelné. Často pršelo, obloha se náhle zatáhla a spustil se liják, bouřky i krupobití. Byl to typický mokrý rok. J.W.GOETHE musel vynechat občas i procházku k Ferdinandovu prameni. Ani do lázní na koupele v dešti nechodil, celkem měl ten rok jen pět koupelí. Jedinou věc, kterou nevynechal, byly každodenní ranní procházky na kolonádu s Ulrikou. Večer si pak povídají na lavičce před domem.
      Deštivé počasí ochromilo společenský život natolik, že hosté nevycházejí a zůstávají v paláci. Goethe s Ulrikou a jejími přítelkyněmi hrává v salónu společenské hry, zatímco venku hřmí a leje. Mladá dívka teprve poznává, s kým je vlastně pohromadě. Velký učenec a velký básník jí přináší minerály, ale ty ji příliš nezajímají, spíše květiny.
 
Neuskutečněný výlet do Radnice
 
      Původní Goethův úmysl navštívit z Mariánských Lázní na pozván hraběte Šternberka štoly s fosilními otisky rostlin a stromů u Radnice, tzv. mrtvý les či kamenný les, se v důsledku špatného počasí rovněž neuskutečnil. Goethův buk v zámeckém parku v Březině nesouvisí tedy s pobytem Goetha, Ale s památkou na jeho zájem o tento kraj.
 
Goethe a meteorologie
 
Ölgemälde von Heinrich Kolbe (1822/1826)      Deště přivedly GOETHE k pozorování a zkoumání počasí. Přitom se pokouší o předpovědi počasí, hledá meteorologické zákonitosti, zabývá se utvářením mraků, povahou výbojů blesků při bouřkách, sleduje teploměr a barometr, hledá souvislosti. Plzeňský krajský hejtman, s nímž se tu seznámil, mu poslal meteorologické tabulky.
 
Goethův zájem o budování lázní
 
      Goethe se zajímá o vše. V horních patrech dodělávají zedníci práce. Goethův pokoj, třebaže pohodlný, působil při špatném počasí skličujícím dojmem, ale zato stolování si Goethe pochvaluje. Goetha zajímá i rychlá výstavba domů a penzionů. Vidí budoucnost lázní, které přitahují bohatší podnikatele k stavění domů, a uvádí, že každý dům má své dějiny. Nejvíce ho však zajímá palác, postavený z peněz a úvěrů hraběte Klebelsberga.
      GOETHE hodnotí i význam budování lázní a jejich užitečnost pro nemocné lidstvo. Svými myšlenkami dává opatovi Reitenbergerovi nové argumenty proti klášternímu konventu, který mu vytýkal, že utrácí peníze na světské záležitosti. Osobně prodiskutovává s opatem plán výstavby a postup budování. Zdá se, že mu to připomíná Výmar ze svých mladých let, kdy byl pověřen výstavbou sítě cest.
      Ani deštivé dny nevzaly Goethovi jeho nadšení pro Mariánské Lázně. Velkovévodovi do Výmaru psal v podobném duchu jako Zelterovi či svému synovi Augustovi v roce 1820:
      "Jsou to pozoruhodné lázně. Plán je šťastný a provádění přesné. Správce (Skalník) je schopný, vše je živé, neviděl jsem v životě nic radostnějšího. Správce je zvyklý pracovat ve velkorysých rozměrech... Poloha místa je radostná. Architekt (Thurner) i zahradník (Skalník) rozumějí svému oboru a dovedou pracovat nezávisle na potížích. Poslední má obrazotvornost a zkušenosti. Neptá se, jak terén vypadá, ale jak má vypadat. Odvozy a navážky nejsou pro něho problémem, a to je zde obzvláště důležité."

Goethův vliv na získání zahradníka Skalníka
 
      Není příliš známo, že Goethe zprostředkovával i získání lobkovického zahradníka Václava Skalníka pro klášterní lázně. Z dopisu vidíme, že Goethe poznal, že jde o mimořádného odborníka s moderními názory na úpravy parků nového typu (anglických parků) a viděl, že bude pro lázně nepostradatelný.
      Překážkou nebylo, že byl Skalník Čech. Tehdy se chovala klášterní vrchnost v národnostních poměrech celkem tolerantně. Mezi budovateli (Fischerovi, Hájek, Kratochvíl, Skalník) a samozřejmě i mezi hosty (Tomášek, Dobrovský, plzeňští profesoři Sedláček, Smetana), byla řada Čechů. Český hovor v nových lázních nebyl žádnou výjimkou.
 
Goethova návštěva kláštera Teplá
 
      Velkovévodovi píše GOETHE do Výmaru z Mariánských Lázní, že musel kvůli počasí odložit i návštěvu kláštera. Přesto po vylepšení počasí nakonec klášter Teplou navštívil. Byl tam pozván již před rokem.Dne 21.srpna 1821 poslal opat Reitenberger kočár pro GOETHA do Mariánských Lázní a tak se mohl vydat na cestu, kterou podrobně popsal v deníku:
      "Krásné jitro. Časně vstal. Po 9. hodině odjezd s kočárem převora. Jel po silnici nechávaje za sebou vpravo Hamrnický dvůr až do Sklářů (přes dva široké brody přes Kosí potok). Potom se jelo dále okolo velikého rybníka (Regent) a také tento ponechávajíce vpravo jsme dojeli až do Dolního Kramolína a přes Pístov k rokli, která vede do hor (dnešní údolí Buchtál s pístovským mlýnem Buchmühle). V tomto údolí, kde se slévají potoky, které pohánějí pily, se pokračovalo v cestě velmi obtížně a potom v ještě obtížnějším stoupání na jednu vrchovinu z ruly (Gneisberg), ležící nazpět. Nahoře jsme dosáhli vsi Myškovice (jde o Vyškovice), kde jsou vápencové lomy, které zásobují vápnem celý kraj.. Z potřebného vápence a jeho postupných přechodů do vedlejších hornin jsou některé odstíněny. Potom se jelo po zploštělé výšině mezi úrodnými poli do kláštera Teplá."
      Přátelsky přijat převorem. Setkal se tu s velkou společností z Mariánských Lázní, dobrá tabule, rozprava s naproti sedícím převorem o rozličných zdejších duchovních a světských poměrech. (GOETHE v dopise z 7.7.1822 psal velkovévodovi o návštěvě v Teplé, že v klášteře pod náboženskými formami vládnou a jsou patrny pozemské poměry. Z Goethova deníku, kde píše o návštěvě v Teplé, vyplývá, že GOETHE nabyl dojmu, že přes vnější náboženskou horlivost nelze nevidět prvky osvícenského liberalismu." (ŠAMBERGER, Goethe v českých lázních))
      Po kávě opakovaná prohlídka přívětivé budovy kláštera. Společnost byla všude prováděna. Zasedací místnosti, kostel, zimní i letní jídelní sály, ve kterých jsme se také poprvé setkali s ostatními duchovními, garderoby a na konec přírodovědecký a umělecký kabinet, který - ačkoliv je v začátku - má mnoho hodnotných děl. Rozloučili jsme se o 1/2 4 hod., když jsem si ještě vyžádal meteorologická pozorování tří posledních příznivých dnů."
      Cesta do Teplé trvala tři hodiny - od 9 do 12 hodin. V klášteře byl již očekáván opatem, poobědval a pak si prohlédl klášterní areál včetně bohaté knihovny a kabinetů. Návštěva na protestanta Goetha učinila hluboký dojem.
      Velice ho zaujal opat a učenci kláštera, z nichž někteří byli profesory na gymnáziu v Plzni.

Goethe a Podhora

      Na zpáteční cestě do lázní si přál GOETHE jet kočárem méně schůdnou cestou v očekávání, že narazí na nějaké neznámé přírodní zajímavosti. Po cestě pak GOETHE zastavoval kočár, aby doplnil svou sbírku minerálů novými nálezy. S kočárem se vraceli přes Horní Kramolín a dále po silnici po svahu Podhory. Napsal o tom:
      "Vrchol hory PODHORA zůstal vlevo od nás. Velmi špatná lesní cesta přes vybíhající hřbet této hory nás zdržela, zato jsme byli odměněni tím, že jsme neočekávaně nalezli basalt. Tak jsme se tedy dostali přes Horní Kramolín a Závišín z krajiny Tepelské a Chebské do kraje Berounského. A tak za oba dva dny, včera a dnes, bylo učiněno více pro poznání krajiny než v předcházejících třech týdnech. Získané minerály byly ještě očíslovány, zabaleny a odeslány (do Výmaru). K dovršení štěstí se připojila znamenitá tabule s rybou."
      Velkovévodovi Karlu Augustovi psal do Výmaru o návštěvě Teplá takto:
"Využil jsem pár krásných dnů, abych si vytvořil přehled o pohořích, rozbíhajících se po plošině Plzeňského kraje, potom jsem navštívil převora, který obývá rozlehlý, pravidelně postavený, v čistotě udržovaný a stářím zdobený palác, nově a nanejvýš svěže vymalovaný klášter - příjemný a pohostinný - se svou bíle oděnou dru- žinou. Jeho poměr ke státnímu a církevnímu celku se mi nyní jeví zřetelnější. Je to zvláštní pletivo vztahů, které se poznávají ve své zvláštní povaze teprve postupně."
      Po deštích přišlo několik dnů pěkného počasí, GOETHE vyjížděl za minerály a psal si poznámky o svých přírodovědných pozorováních, což nechal později doktor Heidler vydat tiskem. Pod názvem "Marienbad überhaupt und besonders in Rücksicht auf Geologie".
      GOETHE si v těch dnech také prohlédl výrobnu džbánků ve Sklářích. Do džbánků se plnily minerální vody a zasílaly se do okolí i do zahraničí.
 
Goethe a premonstráti
 
      Vůbec styk s tepelskými premonstráty v tomto roce u Goetha převažoval. Vedle lázeňského inspektora Vendelína GRADLA, vedle opata REITENBERGERA, pokud se objevil v lázních, to byl prefekt premonstrátského gymnázia v Plzni P. Benedikt STEINHAUSER, s nímž se zde poznal.
      Ale nejvýznamnější známost vzniká s premonstrátem Josefem Stanislavem ZAUPEREM z plzeňského gymnázia. Zauper vydal na jaře 1821 knihu "Poetika" (německý celý název: "Grundzüge zu einer deutschen theoretisch-praktischem Poetik aus Goethes Werken entwickelt") a poslal ji Goethovi. Na to bylo písemně dohodnuto setkat se v Mariánských Lázních. To se uskutečnilo dne 6. srpna 1821. Za přítomnosti prefekta Steinhausera a inspektora Gradla se hovořilo o škole, o organizaci výuky, o české literatuře, o antice a samozřejmě o poezii.
      Jak již uvedeno v samostatné kapitole, premonstrátu ZAUPEROVI připadla v dalších letech velká úloha interpreta Goethova básnění. Kritika na Goetha dostávala v německých literárních kruzích stále ostřejší formu. Roku 1816 odsoudila Edinburgh Rewiew drsně osobnost Goethovu a této kritiky později využili Kochy a Vog-ler jako výchozí bod jednoho pamfletu proti Goethovi. Od roku 1818 vedl pak Borne silný spor liberalismu proti dvorní klasice konzervativního Goetha. Grabbe mu spílal, Pustkuchen ho napadal. Odpor nové generace, která vycházela z romantismu, se proti stárnoucímu geniovi stále stupňoval. Proto byl GOETHE tak šťasten, když nalezl mezi mladou generací nejen přívržence, ale i ochránce. V čele byl J.S. ZAUPER.
      GOETHE ho řadil stavěl do řady svých velkých interpretů jako byl SCHUBARTH a ECKERMANN. Proto se mezi Eckermannem a Zauperem se rozvinuly přátelské vztahy, které trvaly i po smrti GOETHA.
 
Goethova tvořivá práce
 
      Co se týká literární práce, zabýval se J.W.GOETHE jen tím nejnutnějším - diktováním deníků a redakcí Xenie. 72letý J.W.GOETHE se účastnil všech zábav, pikniků či bálů, pořádaných hosty nebo domácími.
      Rozumí se samo sebou, že nový terén vyvolával především Goethovo geologické nadšení. Sbíráním minerálů v okolí tu založil trvalou tradici, kterou rozvíjely dále místní generace, zvláště nově od počátku 20. století. Ještě dvakráte navštívil Goetha doktor HEIDLER a přinášel mu nové geologické informace o okolí. Před odjezdem dostal J.W.GOETHE sbírku minerálů od doktora .SCHEUE, klášterního lékaře, kterému patřil lázeňský dům vedle Klebelsberkova paláce. Sbírky minerálů také dostal od ZAUPERA, který mu již dříve předal kolekci minerálů od krajského hejtmana z Plzně, guberniálního rady von BRAINLA. Goethův sluha STADELMANN přinášel z okolí minerály a jeden prostý horník ze Tří Seker, nadšený sběratel, mu přinesl "rozmanité minerály, zvláště pár krásných pozoruhodných augitů".

Meteorologická pozorování v Mariánských Lázních
 
      Velmi živě se J.W.GOETHE zajímal o meteorologická pozorování v krajině. Květena v něm tentokráte nevyvolávala pravé nadšení. Výsledek svých přírodovědeckých pozorování shrnul v roce 1821 v pojednání "Marienbad überhaupt und besonders in Rucksicht auf Geologie", v němž píše podrobněji o basaltu z Podhory, o serpentinitu, o smolinci, popisuje krajinu mezi Teplou a Mariánskými Lázněmi a přikládá srovnávací astrono- mickou a meteorologickou tabulku pro Teplou a Jenu.
      O vnitřních poměrech Rakouska dostával informace od vojenského lázeňského komisaře c.k.komořího a hejtmana Antona GORCEYE a od c.k.policejního komisaře F.L.RICHTERA z pražského městského hejtmanství. Ještě poslední den pobytu rozmlouvá s komisařem Richterem o české řeči, o českých názvech a místních jménech v kraji, o cenzuře a organizaci policejního systému ve státě a o školní výuce.
 
Goethův česko-německý slovníček
 
      Když F. L. RICHTER hovořil s GOETHEM o všech policejních, cenzurních, školských zařízeních, překládal mu české názvy míst do němčiny a podle jeho informací si pak GOETHE začal psát malý česko-německý slovníček, v němž se objevují názvy míst z našeho okolí jako "Podhora", "Wlkowitz", "Dobrá Ves" a vysvětlení obsahu názvu v němčině. GOETHE se zabýval i českou gramatikou, ale nelze se divit, že ve svých 72 letech měl potíže s českými idiomy. Psal o tom:
      "Pokaždé při pobytu v Čechách jsem se pokoušel o historii a řeč, i když jen všeobecně. Tentokráte čtu zase Zachariáše Theobalda "Husitská válka" a Stránského "Res publica Bohemiae", s čímž jsem se blíže seznámil."
 
Goethe pod dozorem rakouské policie
 
      Jako všichni cizinci byl i J.W.GOETHE pod dozorem c.k.rakouské policie. Byl to čas metternichovské éry v Rakousku a úřední správa o Goethovi uvádí mj.: "Mezitím snad třeba poznamenat okolnost, že J.W.GOETHE tentokráte pro katolické náboženství má ne pouze umírněné porozumění, ale nechá skutečně problesknout své sympatie, zvláště chválí zbudování katolického ritu proti protestantskému." Na takovéto posuzování mělo zřejmě vliv jeho častá jednání s premonstráty.

Loučení s Mariánskými lázněmi a další pobyt v Chebu
 
      24. srpna 1821 přijíždí Goethův vůz. 25.srpna se loučí J.W.GOETHE s Brösigkeovými a s hosty v paláci a po poledni odjíždí přes Dolní Žandov do Chebu. Na cestě do Chebu ještě dále rozšířil svou sbírku minerálů. Inspektor SCHNEIDER ze Žandova, který mu už minulého roku dal několik krásných exemplářů, překvapil ho mnichovským serpentinitem, který se prý v Žandově brousí a zpracovává.
      GOETHE dojel do Chebu v 6 hod. večer a v Chebu zůstal až do 12. září 1821. Zde se účastnil oslav svatého Vincence a své narozeniny 28.srpna tráví GOETHE na zámku Hartenberku (Hřebeny) u Falknova, u hraběte Josefa AUERSPERGA, s kterým se zná od roku 1810 z Karlových Var. Je tu významná společnost, hudba, šampaňské, sláva, salvy, ohňostroj, to vše k poctě básníka. Ale největší radost má GOETHE z malého dárku - ze zdobené výšivky, poslané mu Ulrikou z Mariánských Lázní. Má to i ohlas v jeho básni "Dokonalá vyšívačka" - na Ulriku a klášter Teplou. V té chvíli je jisté, že příštího roku znovu přijede do Mariánských Lázní.
      (Josef AUERSPERG měl vysoké postavení v rakouské státní správě a GOETHA přitahoval i svým osvícenským zájmem o historii a přírodní vědy. Goethe znal i jeho aktivní postoj k svobodnému zednářství. Jako president apelačního soudu působil dříve v Brně, kde založili s hrabětem Hugo Salmem Moravskoslezské přírodně-historické muzeum. Byl členem c.k.moravskoslezské společnosti pro zemědělství, přírodu a vlastivědu. V roce 1794 byl v Praze členem zednářské lóže "Za pravdu a jednotu" a na zámku měl rozsáhlou svobodozednářskou knihovna /ŠAMBERGER/).
      V Chebu se účastnil GOETHE také závěrečných zkoušek na gymnáziu, pouti do Chlumu Svaté Máří. Nejčastěji byl ve styku s magistrátním radou Grünerem. Do Chebu mu také došla zásilka plzeňských sýrů z Malesic, z panství hraběte Schönborna. V Chebu si opatřil také učebnici češtiny, kterou právě vydal Thám.
      Původní záměr Goethův odjet ještě do Karlových Varů, překazila přírodní kalamita. Po průtrži 9. září přišly povodně, voda vystoupila do výše 3 metrů, mosty byly strženy a domy při řece Teplé v Karlových Varech zatopeny. Příval vod odnesl dřevěné krámky a stavení na nábřeží Teplé. GOETHE znepokojen a v obavách o osud známých v Karlových Varech, se uklidnil teprve, když došla zpráva, že všichni přežili. Dne 13. září 1821 vyjíždí na zpáteční cestu do Jeny a Výmaru.

Shrnutí 1821
 
      Kupodivu GOETHE - přes deštivé dny - vzpomínal na Mariánské Lázně vždy v dobrém. Ubytování i stravování bylo skvělé, zábava výborná a oduševnělá, návštěva u opata zážitkem, zpracoval mnoho přírodovědeckého materiálu atd. Přes deštivé léto 1821 byl již na podzim zcela rozhodnut, že příští rok opět pojede do Mariánských Lázní…
l
Man sagt: Studiere, Künstler, die Natur! Es ist aber keine Kleinigkeit, aus dem gemeinen das Edle, aus der Unform das Schöne zu entwickeln.
Říká se: Umělče, studuj přírodu! Ale to není žádná maličkost, v obyčejném objevovat vzácnost a v neforemném krásu..
 

Goethe a Zauper

      Velice zajímavý vztah se vyvinul mezi básníkem Goethem a premonstrátem z kláštera Teplá Josefem Stanislavem ZAUPEREM, o 35 let mladším než byl Goethe.
      Josef Zauper se narodil 18.3.1784 v Duchcově jako jediný syn malíře Josefa Zaupera. Velký vliv na formování mladého Josefa měl jeho strýc Josef PREISSLER, zpovědník a rádce saské princezny Marie Augusty. Jeho prostřednictvím poznal mladý Zauper mnohé osobnosti vědeckého a uměleckého světa v Drážďanech a začal sám literárně tvořit. Psal různé oslavné básně latinské i německé, a to po celý život. Vlivem strýce se rozhodl pro dráhu kněžskou a toužil vstoupit do premonstrátského kláštera v Teplé, který byl proslulý vysokou úrovní. Opat Pfrogner byl v Praze ředitelem bohosloveckého studia. Zauper mu věnoval spisek "Poesie in ihren Formen" (1804), ale více než věnování asi zapůsobila přímluva vlivného strýce Preisslera. Zauper vystudoval bohoslovectví a nadto udělal i zkoušky z matematiky a fyziky. Byl přijat do řádu s řádovým jménem Stanislav a stal se profesorem na tepelském gymnáziu v Plzni. Nastoupil roku 1809 a pracoval v něm až do své smrti (+1850). Žil tu ve společnosti J.V.Sedláčka, J.F. Smetany, Hugo Karlíka aj., učil řečtinu, matematiku a fyziku. Roku 1832 se stal prefektem gymnázia a po roce 1848 po zrušení titulu ředitelem. V těchto funkcích musel přestat učit a cele se věnoval řízení gymnázia. Roku 1835 dostal Velkou zlatou medaili se stuhou, 1839 titul arcibiskupského notáře a 1849 titul c.k.školního rady.
      Zauper měl široký kulturní rozhled, byl velmi pilný a podobně jako Goethe se zabýval také mineralogií a optikou. Zprvu ho Goethovo dílo nepřitahovalo, ale po vydání Goethových spisů 1816-1822 začal obdivoval Goetha tak horlivě, že se stal terčem útoků protigoethovských kritiků.. Zauperova kniha "Poetika" probírá celé dílo jediného člověka - J.W.Goetha. Viděl obrovský význam Goethův pro německou literaturu a rozebral jeho zásluhy právě v době, kdy vrcholila protigoethovská kritika německých literátů. Především ocenil Goethovy antické náměty; "Heřmana a Dorotku" považuje za největší dar Goetha německému národu. Rozebírá jeho dramatické dílo, prózu, porovnává jeho styl se Schillerem; vyzdvihuje Goethovu přirozenost, záměrně prostý styl, úspornost v užívání přívlastků a básnické zkratky atd.
      Zauperova "Poetika" našla příznivý ohlas v Drážďanech u Böttigera v roce 1821 a ve Vídni u Hohlera. Zauper se osmělil 18.3.1821 poslat knihu Goethovi s prosbou o laskavé přijetí své studie. Goethova reakce předčila všechny Zauperovy naděje. Goethe se vyjádřil velice příznivě a odpověděl, že se těší, že se setká s Zauperem osobně, až přijede do "milých Čech". Tak začala dlouholetá korespondence mezi oběma - až do smrti Goetha.
      V letech 1821-1832 tvořila vzájemná korespondence GOETHA s Zauperem více než 40 dopisů.
      Poprvé se setkali 6.srpna 1821 v Mariánských Lázních za přítomnosti prefekta gymnázia Steinhausera a lázeňského inspektora Gradla. Schůzka trvala prakticky celý den a probíraly se etické, estetické i politické otázky. Zauper nadšen, po návratu do Plzně píše Goethovi oslavný dopis s básní k jeho narozeninám. Zauperovy studie jsou pak již věnovány přímo Goethovi a ukazují jasněji Zauperovy kritické názory na romantismus. Goethe mu odepsal, že jeho spis je pro něho lichotivým zrcadlem.
      Böttiger z Drážďan povzbuzuje Zaupera k pokračování v tomto směru.. Zato kritici-nepřátelé Goetha obviňují Zaupera z podlézavosti, neboť nepochopili Zauperův opravdový upřímný ke Goethovi. Zauper brání Goetha před obviňováním z "nemorálnosti" a "pohanskosti". Snaží se vysvětlit Goethovu náboženskost, třebaže rozdíly mezi nimi byly jasné - Goethe byl panteista a nenáviděl náboženská dogmata - protestantská i katolická.
      Podruhé se setkává Goethe s Zauperem 30.června 1822 opět v Mariánských Lázních a zase společně se Steinhauserem. Dohodli se, že budou Goethovi do Výmaru zasílat zprávy o kulturním životě v Čechách. To zajišťoval svědomitě Zauper. Na radu Goethovu, aby psali česky, povzbuzuje vlastenec Zauper své přátele, aby formulovali své články česky, s omluvou, že sám není dostatečně znalý češtiny, ač také psal do novin česky. Zauper se pouští do překladu Homérových eposů do němčiny, což Goethe vítá.
      19. a 20. července 1823 se sešli oba potřetí v Mariánských Lázních a kromě literatury byla předmětem hovorů - meteorologie, mineralogie, optika. Byly to dva dny strávené v srdečné atmosféře. Viděli se však naposledy.
      Následující korespondence byla zčásti vyřizována Eckermannem, např. 15.3.1824 omlouvá Eckermann Goetha, že je zavalen prací s vydáním svých spisů. Zauperovy styky s Goethem začaly ztrácet na intenzitě a korespondenci s Zauperem vyřizoval ve Výmaru Eckermann. Až 28.1.1829 děkuje Goethe osobně za poslané knihy a omlouvá své stáří, které ho nutí omezit své styky na úzký okruh přátel. Poslední dopis psal Zauper Goethovi tři dny po jeho smrti. Eckermann odpověděl, že Goethova korespondence se Zauperem bude ve vydání Goethova díla. Přitom si stěžoval na nezájem německé veřejnosti o korespondenci básníka se Schillerem a Zelterem. Pokračuje korespondence Zaupera s Eckermannem.
      Když v roce 1840 vydává Zauper svoje "Aforismy", vytýká v nich současným autorům povrchnost, laciné efekty a hodnotí současnou literaturu jako úpadek proti době Goetha. Slova obdivu má pro Zeltera, Eckermanna. Nabádá k četbě Goetha. Zajímavé je, že Zauper znal Goethovu dikci tak dobře, že vyslovil pochybnosti o pravosti Goethových dopisů Bettině, které zaměstnávali odborníky. A skutečně - plagiát byl později odhalen!
      Zauper vymezuje podstatu Goethova díla: život je v jeho díle obsažen v nejrůznějších situacích, žádná činnost, žádná věda, nic není opomenuto, od astronomie až po předení lnu, stejně tak je nesmírná šíře a směry lidských citů. Goethe cítil obrovskou rozmanitost forem a tvarů v přírodě i ve společnosti jako velice užitečné bohatství života, jako naději na přežití. Z toho pramenil Goethův optimismus k životu. Zauper končí slovy: ´Když staří říkali "básník", mysleli "Homéra", dnes můžeme myslet "Goetha"´ .
      "Aforismy" byly poslední Zauperovou studií. S Goethovou smrtí pro něho jakoby ztratil svět smysl. Po Goethově smrti se věnoval plně vedení gymnázia a jen zřídka psal do pražských německých časopisů.
      Závěrem nutno říci, že se Zauperovi podařilo správně ohodnotit Goethovo dílo, ukázat jeho věčné hodnoty a ubránit je proti nespravedlivé dobové kritice. Tím pomohl samotnému Goethovi překonat těžké životní období v jeho vysokém věku.
Literatura:
Bok Václav: "Goethův plzeňský přítel J.S.Zauper", Minulostí Západočeského kraje VI, 1968.
      Od roku 1823 zužoval J.W.GOETHE okruh svých nejbližších přátel. Vedle ZELTERA, kancléře MÜLLERA a Heinricha MEYERA věnoval tuto přízeň filologovi Fridrichu Vilému RIEMEROVI, lékaři Karlu VOGELOVI a přírodovědci Frédéricu SORETOVI. Kromě toho přišel ke Goethovi do Výmaru natrvalo tehdy třicetiletý

JOHANN PETER ECKERMANN.
      Eckermann byl literaturou posedlý samouk a přitom nesmírným ctitelem Goethova díla. V jeho osobě přišla Goethovi nečekaná a zprvu nedoceněná pomoc. Ačkoliv potomstvo charakterizovalo Eckermanna jako lehce povrchního muže, byť znalce Goethova díla, skutečností je, že se stal Goethovým nepostradatelným pomocníkem. Eckermann dokázal pracovat pro svého pána nejen podle svých sil a zájmů, ale porozumět i jeho myšlenkovému světu.
      Když Eckermann vydal "Hovory s Goethem v posledních letech jeho života", ocenil tento spis tak náročný čtenář jako byl filosof NIETZSCHE, když prohlásil, že patří k tomu nejvýznamnějšímu, co bylo v německé próze kdy napsáno.
 

Goethe v Mariánských Lázních v roce 1822

      Píše se rok 1822.
      J.W. GOETHE se vydává už potřetí do Mariánských Lázní. Dne 16.června 1822 ve 3/4 4 hod. odpoledne opouští Výmar a o dva dny později, 18.června 1822 v 1/2 6 hod. navečer, přijíždí do Chebu. A již příštího dne ráno rozpráví s chebským radou Sebastiánem GRÜNEREM o přírodopisných a národopisných novinkách.
      Fosilní zub mamuta nalezený u Dolnice nedaleko Chebu, to bylo Grünerovo velké překvapení pro Goetha. Nález je zaměstnával oba celé dopoledne. Ve 3 hodiny odpoledne 19. srpna 1822 odjíždí GOETHE z Chebu a při západu slunce dojíždí do Mariánských Lázní. Cestou si prohlíží v kočáře Grünerem zaznamenané chebské písně.
      GOETHE se opět ubytovává v Klebelsberkově paláci, ale pokoj v poschodí si o několik dnů vymění za bydlení pod ním v přízemí, kde je také altán. To se mu víc zamlouvalo. Rozhodnutí ovšem mohla ovlivnit i jeho horší chůze v tomto létě. Rodina Levetzowých tu již byla. A nejen Ulrika, ale také obě sestry, Amálie a Berta. GOETHE pak píše: "Hra, tanec a náklonnost - vše je tu smícháno."
      Živě se zajímá o rozvoj Mariánských Lázní. Hned v prvých dnech prohlíží nová zařízení, vybudovaná přes zimu - plynové lázně i provizorní rašelinné lázně.

Přijíždí hrabě Šternberk
 
      Tohoto roku v pěti týdnech svého pobytu J.W. GOETHE rozšířil okruh svých známých a přátel. Mezi nimi byli dva význační přírodovědci - Christian Leopold von BUCH (1774-1853) a Kašpar hrabě ŠTERNBERK (1761-1838), zakladatel Vlasteneckého muzea v Praze. Se Šternberkem si již dva roky psali, ale tentokráte se poprvé setkali osobně. J.W. GOETHE o tom psal hned do Berlína Zelterovi: "Největšího zisku,kterého se mi dostalo, bylo osobní seznámení se s hrabětem Šternberkem, se kterým jsem byl dříve v písemném styku."
      Také Šternberk bydlel ve stejném paláci, který patřil jeho bratranci Františku Klebelsberkovi, a měli dokonce sousední pokoje vedle sebe. Trávili tak čtrnáct dnů. Hrabě Šternberk přivezl Goethovi jako dar Dlaskův přírodopis Čech, dále své dílo o pravěké květeně, několik exemplářů fosilních otisků rostlin ze svých dolů, a nakonec překlad Královédvorského rukopisu, z něhož později J.W. GOETHE přebásnil jednu báseň. Nazval ji "Das Sträusschen". Báseň zhudebnil Zelter a byla uveřejněna v "Die Kunst der Alterthum".
      Tehdy také věnoval J.W. GOETHE nově založenému českému muzeu část své geologické sbírky se seznamem nerostů. Druhou kolekci věnoval klášteru a třetí kolekci doktoru Heidlerovi.
      Se Šternberkem trávili dlouhé hodiny. Šternberk na to později vzpomíná:
      " ... již dlouho jsem toužil osobně poznat Goetha, jehož jsem v Karlových Varech tak často minul a v Ma-riánských Lázních o několik hodin zmeškal. Věkově jsme byli od sebe 11 let, prožili jsme tytéž světové události, jež nás nenechaly lhostejnými. Mariánské Lázně daly k tomu příležitost, abychom se sblížili, bydlíce pod jednou střechou. Kameny z okolí, jež zaplňovaly Goethův pokoj, byly prvními zprostředkovateli. Brzy jsme však promlouvali o vážných chvílích podobného života, přehlíželi přítomnost a cítili jsme, že si rozumíme. Jídali jsme v poledne i večer u jednoho stolu, po večeři jsme zůstávali dlouhé hodiny v pokoji." Bylo mnoho společných zájmů a hrabě Šternberk dovedl v Goethovi vyvolat zájem o české dějiny a o český jazyk.
      Z jiných hostů, kteří se objevují v Goethových denících té doby, to byli zejména kníže Klement von Khe- venhüller-Metsch, účastník bitvy národů u Lipska 1813, dále ruský důstojník a spisovatel kníže Alexandr Labanoff-Rostovský, korunní princ von Hohenzollern-Sigmaringen, bavorský vyslanec hrabě Johann von Luxburg z Mnichova, pruský major Friedrich von Wartenberg, pruský polní maršál baron Ferdinand von Fircke z Drážďan, ruský generálmajor Alexander von Jermalov z Paříže, rakouský státník hrabě Vincenc von Batthianyi, kníže Barclay de Tolley, spisovatel a komponista hrabě Georg von Blankensee, jenský profesor práva dr.August Sigismund von Kori aj.
 
Goethe podruhé návštěvou v klášteře Teplá
 
      V trvale dobrých stycích byl GOETHE s klášterem. S klášterním lékařem Fideliem Scheuem odjíždí 9. července 1822 do Teplé, již po druhé. V deníku píše:
      "V 10 hod. s doktorem Scheuem do Teplé. Zajímavý rozhovor o mravním a náboženském názorovém světě. Prostě lidské. Prelátem dobře přijat, velká společnost, dobré jídlo a pití. O poměrech v klášteře." Velmi výmluvně hovoří Goethův dopis ze 7. července (před návštěvou kláštera) výmarské velkovévodkyni Luise o Goethově vztahu ke klášteru:
      "S převorem důvěrně hovořeno; je to pozoruhodný muž stejně tak osobou jako v jeho vztazích, oboje zasluhuje zvláštního studia. Duchovní zařízení, jakým je klášter, kde panují v náboženských formách pozemské poměry, je nám stejně tak dobré jako cizí. Historicky ho známe, diváka zaujme svou bezprostřední zvláštností. Podřízenost a disciplina, přísnější než vojenská, a přitom tak tajemná a tichá, jako kdyby se tu docela nic nedělo. Je to, jak se zdá, stupňovité skloubení řetězu do sebe k vyšší instanci, až k monarchovi přesně vymezený chod a všude obezřetnost. Prefekt plzeňské klášterní školy P. Steinhauser, jehož profesoři jsou vesměs klášterní páni z Teplé, seznamuje mne tu jako spoluléčící se s vlastnostmi tohoto stavu. Zdá se, jakoby žili v docela jiném světě.
      Také mladší profesor Zauper, který se zabývá zvláště tím, co ze mně vychází, byl zde několik dnů. Měl jsem z něho mnoho radosti. Tyto mladé lidi je ovšem třeba stále konejšit, neboť co z nás vychází, je v takových vyměřených klášterních poměrech více vzrušující než laciné a mladí nadšení lidé se musí učit ze zkušenosti historie, a postupně vpašovat myšlenky do jejich přesvědčení za existence starých forem."

Kolekce minerálů
 
      Mariánskolázeňský život Goethův byl zkrátka naplněn nejrozmanitější intenzivní činností. Vedle redigování se jeho zájem obracel na vznik hornin v Mariánských Lázních. Hned 21.června začal se sbíráním minerálů. V deníku poznamenává: "Zahájení geologických sbírek z krajiny."
      Ze všech světových stran přinášel jeho sluha Stadelmann nové nerosty, protože GOETHE sám nechodil příliš dobře. 15.července byly uzavřeny první kolekce a minerály katalogizovány. 22.července předal doktorovi Heidlerovi první kolekci s názvem "Verzeichnis der um Marienbad vorkommenden Gebirgs- und Gangarten". Datum je 20.7.1822.
      Jak již uvedeno, další dvě sbírky, které po návratu do Výmaru sestavil a přesně popsal, poslal prostřednictvím inspektora Vendelína Gradla hraběti Šternberkovi pro muzeum do Prahy a dále pro premonstrátský klášter Teplá.
      GOETHE popsal 84 vzorků a jak podpis tak i datum 22.7.1822 jsou vlastnoručně psány Goethem. Jednotlivé vzorky byly nalézány: v kamenolomu nad lékárnou (dnes Esplanade) č.1, na dvoře Klebelsberkova paláce č.10a, od Labutě k Mlýnu (Chopin - Cristal Palace) č.14, mezi kaplí a zdí (tj. od Karolinina pramene směrem ke krámkům na kolonádě) č.16, ve strži nad Křížovým pramenem č.17-21, u Hamrnického dvora na kopci č.24-27, ze Žandova, ze Sangerbergu č.29, na stoupající silnici do Teplé č.30-31, pod kamenolomem, u lesa, za lékárnou,, ale i z míst pod Výškovicemi a u Michalových Hor.
      Na konci svého pobytu navštívil GOETHE i kynžvartské minerální prameny a prohlédl si v blízkosti ležící cínové doly.
 
Ulrika Levetzowová stále častěji
 
      Goethovy deníky hovoří o jiné stránce jeho zdejšího pobytu. Jeho náklonnost k Ulrice stále rostla. GOETHE nevynechal příležitosti, aby nebyl s Ulrikou ve společnosti - na zábavě, na plesech, v rodinném kruhu. Když v denících píše o "společnosti", myslí tím vždy rodinu Levetzowových:
      25.června 1822: "Večer se společností. Do 1/2 11 hod." - 26.června: "Večer se společností, jež zůstala pohromadě k plesu." - 1.července: "Se společností." - 4. července: "Večer na plese u převora." - 1O.července: "Večer dole u společnosti." - 17.července: "Večer ples." - 19.července: "Noc s rodinou." - 2O.července: "Ve společnost. Hudba." - 23.července: "Večer s rodinou. Hudba."
     Sestrám nosí minerály. On, švédský chemik Berzelius a vídeňský přírodopisec Pohl přinášejí nové a nové exempláře a 14tiletá Berta, které se kameny líbí nejvíce, má už slušnou sbírku nerostů. Ulriku však nejeví o kameny velký zájem. Jednou ji proto uvedl před sbírku místních nerostů, když předtím mezi minerály přiložil fund vídeňské čokolády s verši, volně přeloženými: "Použij to podle Tvého vlastního způsobu - ani jako nápoj ani jako oblíbené jídlo -, není dobré vylučovat formy, neboť tohoto se nechá použít "sub utraque"
Sub utraque = podobojí. "Podobojí" byl obrat, který GOETHE dobře znal z četby Zachariáše Theobalda "Husitské války". Přijímání podobojí ( chléb a víno) přineslo husitství. Slovo "sub utraque" mělo být narážkou na českou zemi. - Zda mohla Ulrika porozumět hlubšímu smyslu veršů ? Sotva. Ani po desetiletích. Když paní Ulrika citovala po letech onu Goethovu větu, vynechala totiž ono latinské slovo, prostě proto, že mu nikdy neporozuměla.
      Starý pán byl tehdy velmi zajímavý, vypadal dobře a čím obtížněji chodil, tím více zachovával přímé držení těla. Pro Ulriku byl ovšem básník GOETHE vysoce postavenou osobností, příliš mythickým jevem, než aby mohla překonat velký respekt a bázeň, kterou nadto znásoboval jeho saský dialekt. "V jeho pohybech bylo více aristokratické hrdosti a více úctyhodnosti než v rozeném knížeti," vzpomínala Ulrika později.
      V rozhovorech s rodinou byl patrný rostoucí zájem o Ulriku. Paní Amálii řekl, že by chtěl mít ještě syna, ale ten by se musel stát manželem Ulriky. K Ulrice že cítí velkou otcovskou lásku a rád by ji vzdělal podle svých názorů a zásad. Snad to byl onen saský akcent, který ho vedl k tomu, že vzpomněl na Frederika Briona a daroval jí knihu "Z mého života" s věnováním.
 
Goethe a autograf panovníka Fridricha Velikého
 
      Z této doby pochází i jedinečný autograf historické a umělecké hod no-ty, který vlastnila Ulrika a po ní jej zdědila dcera její sestry Amálie, baronesa Louisa von Rauch z Nětluk. Jde o kmotrovský dopis, který vystavil 18.dub-na l765 Fridrich Veliký kapitánovi von Brösigke, který byl dědečkem paní Amálie von Levetzow.
      Ulrika vzpomíná na tu událost:
      "Hovořilo se v té době o rukopisech a GOETHE říkal, že ještě nespatřil žádný rukopis Fridricha Velikého. Protože můj dědeček měl dopis králův. Král mu byl za kmotra, a protože papír dopisu byl již dost potrhaný a poškozený, Goethe říkal, že by jej chtěl vyčistit a dát do pořádku .."
      Pan Brösigke mu nato dopis předal, Goethe si vzal poškozený dokument do Chebu a poslal ho zpět vlepený do bleděmodrých knižních desek. K tomu připojil své verše:
      "List, kde odpočívala jeho ruka, která kdysi světu vzdorovala, je napsán zbožně a dobře. Sláva mu, velkému mrtvému." - List je datován dne 28.srpna 1822 v Chebu, tedy antidatován. GOETHE totiž opustil Cheb již 27. srpna 1822.

Policejní zprávy o Goethovi z roku 1822

      V roce 1822 byl civilním lázeňským komisařem Ignác KOPFENBERGER, se kterým se Goethe setkal třetí den svého pobytu v Mariánských Lázní. Policejní úředník konal svou povinnost a o výmarském hostu podal tři zprávy - z 30.června, z 21.července a 26.července 1822. Z hlášení vyplývá, že si básník nebral žádné servítky před ústa a o politických a náboženských otázkách hovořil svobodně a otevřeně. V posledním hlášení píše komisař: "O dobrých výsledcích, které u něho má pití Křížového pramene, vyslovil Goethe mnoho chvály, stejně jako o činech z vysokých míst k povznesení lázeňského místa, a že v porovnání s cizinou se tato země honosí nejlepšími policejními opatřeními."

Goethova léčba
 
      GOETHE pil denně Křížový pramen. Minerální vodu popíjel ráno a večer, obědval většinou ve společnosti a často vyrážel na vycházky do okolí, obvykle s někým, pokud nevyjeli s kočárem. Podle vídeňského goethologa FISCHLA ( FISCHL Friedrich "Goethe in Marienbad" v sborníku Aus Goethes Marienbader Tagen", Weber, Leipzig, 1932)
pobíral GOETHE každý třetí den koupel v minerální vodě. J.URZIDIL to však popírá a píše, že při pokusu o koupelovou léčbu mu tato způsobila lehké "omámení" ("irre"), a proto ji už dále neužíval.
      O svém léčení se však GOETHE - byť stručně - zmiňuje v dopise svému synovi z 20. června 1822, kde chválí veřejná zlepšení v lázních a přitom i potvrzuje, že bere i koupele: "Můj životní způsob je velmi jednoduchý: ráno piji v posteli (pramen), koupu se každý třetí den, večer piji u pramene, v poledne jídám ve společnosti a tak to jde dál."
      Goethova důvěra v Křížový pramen byla veliká. Je známo, že až do konce svého života spotřeboval ve Výmaru více než 400 džbánků Křížového pramene. Posílen na těle i na duchu a rozechvěn v srdci opouští 25.července 1822 Mariánské Lázně, aby ještě celý měsíc trávil v Chebu. Odtud píše synovi Augustovi: "Voda mi tentokráte udělala dobře, pil jsem ji po celý čas a bude totéž dělat v příští zimě doma."

Ceny v lázních
 
      Zdeněk ŠAMBERGER ("Goethe v českých lázních", S. 115-163 in Západočeský historický sborník 3/1999) uvádí, že zdejší lázeňský pobyt byl velmi nákladný a odhadoval celkové náklady za 5 týdnů na 800 až 900 zlatých, což odpovídalo ročnímu platu nejvyšších rakouských úředníků. Tomu však neodpovídá skutečnost, jak si GOETHE vícekrát chválil zdejší levné jídlo a ubytování (rozhodně levné ve srovnání s Karlovými Vary). Podle účtů, které si GOETHE uchoval, platil za ubytování 60 zlatých týdně (dohromady se zvláštním ubytováním kancelisty Johna a sluhy Stadelmanna). Stravování obou mužů jeho doprovodu stálo dalších 35 zlatých týdně, při čemž Goethovo stravování bylo nepochybně dražší, protože GOETHE si neodříkal ani dobré víno ani chutné dezerty. Zvlášť se platil úklid a obsluha, dále lázeňská a hudební taxa, plus zaplacení muzikantům, povolaných při návštěvách některých hostí.

Goethovy výpravy po Chebsku s radou Grünerem
 
      Z Chebu podnikal menší výpravy do Františkových Lázní, na Komorní Hůrku, na Podhradí, na hrad Žeberk, do Falknova, kde si prohlédl minerální sbírky hornického mistra Lönla a navštívil místního básníka Fürn-steina, byl na zámku Hartenberk atd. Byl na Podhradí, kde si prohlédl křížovou cestu a horu Olivetskou s Loretou. Byl i na hradě Starý Kinsperk (dnes Starý Hroznatov), kde podle legendy skonal zakladatel tepelského kláštera bl.Hroznata. Goethe napsal: "... dobře zachovaná, na skále bezprostředně odpočívající okrouhlá věž patří mezi nejkrásnější architektonické monumenty tohoto typu, pokud znám, a jistě až z dobrých římských časů. Může být takových sto stop vysoká a stojí jako nádherná toskánské kolosální sloupy nenápadně v kuželové formě. Neřeknu mnoho: kdyby stála tato věž v Trieru, patřila by mezi nejznamenitější tamnější starožitnosti, kdyby stála poblíž Říma, byla by poutním místem."
      Tehdy pobýval v Chebu také hudební skladatel Tomášek a Goethe ho navštívil. Tomášek mu zazpíval několik Goethových básní, které zhudebnil a doprovodil na klavír. V Chebu Goethe navštívil s Grünerem (2. srpna 1822) dominikánského převora, aby si prohlédl místní knihovnu a sbírky minerálů. Nad písemností o sporu mezi protestanty a katolíky z počátku 16.století řekl: "Oboustranné hádky byly tehdy v proudu a znepřátelily mnohem více a potom měl Luther, jak víte, pádné důvody." Grüner mínil, že kdyby církev ostřeji zakročila, nenabyl by odpor takového rozsahu a třicetiletá válka by nezpůsobila Německu tolik ran.
      Goethe odporoval: "Mohl byste mít pravdu, ale já říkám, že učení u Vás by vypadalo lépe a zrálo by více k celku než u nás. Měli jsme dobré kazatele, ale málo se navštěvovali, začínalo se v každém jednotlivém městě a všude se chtělo sestavit vlastní základy. Kdybychom tak měli jenom originál!"
      Grüner měl pro něho nová a nová překvapení. Z řeky Ohře vytáhl prastarý dubový kmen, tzv. pohanský dub z prehistorické doby. Když přijel Šternberk, byl nadšen a na jeho radu byl dub rozřezán na prkna a ta rozeslána do různých sbírek. Hrabě Šternberk přijel 3O.července 1822 a s ním Berzelius a dr. Pohl, aby se celá společnost vypravila na Komorní Hůrku.
      Dne 21. srpna 1822 psal GOETHE o využívání času radovi Grünerovi: "Říká se stále, lidský život je krátký, ale člověk si může více dovolit, když umí čas správně využít. Nikdy jsem nekouřil tabák, nikdy nehrál šachy, zkrátka nedělal nic, co by mohlo ukrátit čas. Vždy jsem litoval lidí, kteří nevěděli, jak by mohli čas využít. Pro mne bylo ovšem dobré, že můj syn vedl celou domácnost"

Neutuchající nadšení nad Mariánskými Lázněmi
 
      Nadšení z pobytu v Mariánských Lázních u Goetha přetrvávalo. Dne 8. srpna 1822 psal GOETHE Zelterovi o Mariánských Lázních a z jeho psaní je cítit optimistická nálada.
      27.srpna 1822 odjíždí J.W. GOETHE zpět do Výmaru. Netuší, že ho čeká kritická zima.
 

Goethe hledá volný pokoj v Mariánských Lázních (1823)

      Prudký rozvoj návštěvnosti Mariánských Lázní po roce 1818 byl patrný: v obou letních měsících 1823 - v červenci a srpnu - se lázně zaplnily a hosté museli shánět ubytování. Tak začaly i zde "hlavní" či "vrcholné" sezóny (německy "Hochsaison"), typické a tradiční, podobně jako mají Karlovy Vary či Teplice.
      GOETHE v červnu končil přípravy na třetí pobyt v Mariánských Lázních a předpokládal, že bude opět byd-let ve svých útulných pokojích v Klebelsbergově paláci (Kavkaz). Výmarský panovník velkovévoda Karel August - jistě pod vlivem Goethova nadšeného vyprávění, se rozhodl, že pojede do oněch nových lázniček a v téže do-bě jako GOETHE. Ten ovšem panovníkovi nabídl své, již zamluvené pokoje u Klebelsberga. A tak vyjel z Výmaru, aniž by věděl, kde se letos ubytuje. 29. června přijel do Chebu, ubytoval se u "Zlatého slunce" a přitom poslal do Mariánských Lázní lékaře REHBEINA se sluhou STADELMANNEM vyřídit ubytování. Pak se celkem bezstarostně věnoval s radou Grünerem mineralogii a jiným vědám a konali výlety do okolí Chebu.
      V Mariánských Lázních již očekával dr.Rehbeina inspektor pramenů premonstrát Vendelín GRADL. Když prohlédli listinu pronajímaných pokojů, zaslal GRADL do Chebu GOETHOVI uctivý dopis:
      "Z pověření doktora dvorního rady REHBEINA, který právě přijel vozem, mám tu čest Vám sdělit, že v Marián- ských Lázních je pro Vás ctěný výběr k dispozici - více obydlí, mezi nimiž bydlení v domě pana převora vám může poskytnout vřelé a srdečné přijetí. P.Wendelin. 30. června 1823."
      Gradlovo psaní ovšem GOETHOVI přidalo starost, jak se rozmyslet. Nabízený byt přímo v premonstrátském domě "Zlatá koule" ležel přímo u Křížového pramene, ale to nijak neodpovídalo jeho přání. Nebylo těžko uhodnout, že by nejraději bydlel na výšince nad lázeňskou alejí (nad dnešní kolonádou) v blízkosti Klebelsbergova paláce. Ve druhém červencovém týdnu měli ke Klebelsbergovi opět přijet Levetzowovi a v nejbližších dnech také výmarský velkovévoda Karl August. A tak GOETHE, za předpokladu, že jeho přání by mohlo být stále ještě nějak splněno, přátelskou nabídku pana inspektora pramenů velice zdvořile odmítl. Zachoval se koncept značně "šroubovaného" omluvného dopisu s odmítnutím nabídky inspektorovi Gradlovi:
      "V naději brzkého shledání jsem Vám povinen mile poděkovat za poslanou zprávu a prosím: jedno z uprázd-něných obydlí co nejlaskavěji posoudit, a také prosím abyste mne u Nejvyšší Milosti pana preláta co nejvhodněji omluvil, když jsem nakloněn tak uctivou nabídku s poděkováním odmítnouti s tím, že bych si sám vybral, neboť jinak bych se musel v mnoha rozpacích obávat se s ním ve stejné době v Mariánských Lázních znovu shledat, a protože lázně tentokrát hostí mého milostivého pána, dvakrát více se těším a již jako dříve příjemné dny tentokrát sám prožít doufám. S opakovanou vděčností a s mnohým dalším na příští schůzku těšící se. G. Cheb, 30. června 1823."
      Příštího dne psal GOETHE synovi do Výmaru:
      "Protože jsem nemohl nabýt žádné skutečné jistoty, co se týká pobytu, zastavil jsem se v Chebu a poslal Stadelmanna s ekvipáží do Mariánských Lázní, aby tam všechno zařídil, vyřídil a mě zbavil neutěšeného prvního pořízení . Zítra vyjíždím a jedu vstříc klidný a uklidněný …."
      Mezitím však dostal potěšující zprávu z Mariánských Lázní. Stadelman psal: "Jeho Excelence - hlásím že pan dvorní rada Rehbein nalezl ubytování v prvním patře v domě "U zlatého hroznu" jako nejúčelnější a na jeho pokyn jsem se již přistěhoval …"
      Hned nato píše nejvyšší měrou spokojený GOETHE synovi, a to ještě z Chebu 2. července 1823 : "Kočí je již zpátky a přinesl definitivní od Stadelmanna. Je to právě ten kvartýr, jaký jsem si přál. A tak můžeme být spokojení s tímto začátkem …"
      V radostné náladě vyrazil GOETHE hned týž den z Chebu (v 14:30 hod.) a jel po "lehké silnici" po známé cestě přes Žandov do Mariánských Lázní. Ve 20 hod. stanul kočár před domem "U zlatého hroznu". Čtyři světlé a přívětivé pokoje byly připraveny pro básníka. Z těchto tří pokojů na přední straně si zvolil prostřední, s dvěma okny jako obývací a k tomu přiléhající pravý jako ložnici. Jeho "kancelista" JOHN (Úředník John byl otcem pozdější slavné spisovatelky Eugenie John-Marlittové.) dostal přiléhající pokojíček hned vlevo, zatímco zadní obývací prostor přidělil STADELMANNOVI.
      Takové příjemné zadostiučinění - byť jako náhradní byt za palácové pohodlí - pociťoval básník nad šťastným výběrem mariánskolázeňského ubytování, a to se i zrcadlí vícekrát v jeho dopisech. Bylo to přesně to, na co myslel: bydlel mimo palác, ale měl před sebou výhled na všechno dění před palácem.
      Schultzovi 8.července 1823 psal: " … jen krátce přede mnou přijel velkovévoda. Bydlíme spolu při jedné "terase", jak ji rád nazývám, která je kouzelné místo, které mohu seshora dolů pozorovat. Celek lázní, který tvoří velké a výstavné budovy, má - co do bydlení - něco velmi přívětivého. Nikdy bych nechtěl bydlet jinde. Také na velkovévodu působí toto místo."
      Někdejší proslulou "terasu" definuje ve své knize Bernard Suphan: byla to terénní rovinka, pokrytá trávníkem, jakoby předurčená k požitkářskému odpočívání, ale i k procházení se, na kterém se ráda shromažďovala "společnost", jak Goethe nazýval hosty z paláce, ale i Klebelsberga, rodinu Levetzowových a Brösigkových. Neexistující terasa ležela na oné straně silničky, která vedla do dnešní Lesní uličky. Na svahu dosud nestál dnešní chrám, takže prostor tu byl rosáhlejší než dnes. Na terase byla v roce 1932 odhalena Goethova socha a nová pak v roce 1993.
      V jiném dopise, svému synovi, píše:
      "Přikládám rytinu Mariánských Lázní, při čemž můžete spatřit, jak živě a vesele to zde vypadá; mé obydlí je na stinné straně ležící rohový dům docela vlevo při řadě velkých budov. Právě nad ním letí pták. V největší budově bydlí velkovévovda a já mohu všechno vidět a pozorovat ze svých oken, co se na terase děje a docela pohodlně tam sejít … Musím ještě uvést, že dům na obrázku, nad kterým letí pták a kde bydlím, není v žádném případě tak černý a mohutný, jak je nakresleno. Je tu nejlepší ranní slunce a výhled přes celé náměstí před třemi světlými paláci. A nyní mohu vyslovit svůj hlavní požadavek, mohu rád říci, že moje stravování je velmi dobré; nechávám si přinášet jídlo z lázeňského domu Traiteurhausu, kde jsem dostal šest misek a mohu si vybírat velmi mnoho, takže jsem stále sytý, všechno je dobré a vaří se tu velmi chutně. Víno (Graveswein) je velmi dobré, tak jako před rokem a tak se tu nalézá příjemný Lünel …"
      Tentokráte postrádáme Goethovy zprávy o cenách tohoto jídla, zatímco podle jeho dopisů pro dvě léta předtím platil tři "kusy hlavy", čímž myslel líc mince s poprsím jeho mincovního pána. Na zdejší poměry to byl po konvenčním kroku vyražený dvacetikrejcarový kus. - Naproti tomu máme zprávu o ceně nájmu u paní Sibylly Döltschové, majitelky Zlatého hroznu. Po dobu trvání jeho pobytu od 2.července do 20.srpna včetně záznamů v pečlivě vedené domovní knize, o kterou pečovala naposledy slečna Julie Schildbachová. Pro pokoje číslo 8,9,10 a 15 vedle ložního prádla, úklidu, kuchyňského a jídelního nádobí, dřeva etc., potom domovní položky, zaplatil celkem 420 florentýnských. Dr. Wachtel, badatel tohoto bydlení, dodává "Byl to rozkošný čas."
 

JULIE SCHILDBACHOVÁ
 (12.10.1880-8.2.1962 Mariánské Lázně)

      byla poslední z původních majitelů domu. Když v roce 1818 postavila paní Sybilla DOELTSCHOVÁ, roz. Hufnagelová ze Tří Seker, dům čp.11 "U zlatého hroznu" (spolu s Franzem Hablem), v roce 1823 v něm vítala básníka GOETHA.
      Paní Doeltschová jako bezdětná si osvojila syna své sestry Barbory, Josefa HUFNAGEL-SCHILDBACHA (1813-1853). Ten od ní převzal dům v roce 1844 a po jeho smrti jeho manželka Agnes Schildbachová.
      Třetí generaci majitelů tvořil od 1870 jeho syn Franz Josef SCHILDBACH (1845-1921); od 1876 jeho manželka Julie Schildbachová, roz. Muschiková (1841-1909).
      Po její smrti přichází čtvrtá, poslední generace majitelů původního rodu: dr. Franz Xaver SCHILDBACH (1874-1943) a pak sestra Julie SCHILDBACHOVÁ (nebyla nikdy provdána) společně se švagrovou-vdovou Bertou Schildbachovou, roz. Stegmüllerovou. Julie Schildbachová byla známou odbornicí v mineralogii, geologii a botanice. Starala se o památky po Goethovi v domě i o jeho sbírky. Po válce přišel Goethův dům do konfiskace a od roku 1953 (resp. po opravě domu od roku 1959) se stal městským muzeem. Paní Schildbachová nebyla odsunuta, zůstala v městě a zemřela v 82 letech.
      Díky rodině Schildbachů zůstaly v domě zachovány Goethovy pokoje, nábytek i četné předměty, které tu Goethe používal.
Původní Goethova ložnice (1823) v domě čp.11 v Mariánských Lázních před válkou
 

Verlasst mich hier, getreue Weggenossen!
Lasst mich allein am Fels, in Moor und Moos.
Nur immer zu! Euch ist die Welt verschlossen,
die Erde weit, der Himmel hehr und gross.
Betrachtet, forscht, die Einzelheiten sammelt!
Naturgeheimnis werde nachgestammelt!

Mir ist das All, ich bin mir selbst verloren,
der ich noch erst den Göttern Liebling war.
Sie prüften mich, verliehen mir Pandoren,
so reich an Gütern, reichet an Gefahr.
Sie drängten mich zum gabeseligen Munde,
sie trennten mich und richten mich zugrunde.

Und wenn der Mensch in seiner Qual verstummt,
gab mir ein Gott, zu sagen, was ich leide.


Poslední dvě sloky Mariánskolázeňské Elegie, kterou psal J.W.Goethe
 v září 1823 v kočáře na cestě z Čech do Výmaru.
 

Dva Goethovy obrazy

Goethův portrét od Kiprenského

      V Goethově pracovním pokoji v mariánskolázeňském muzeu je vystavena litografie - Goethův portrét. Je to dílo ruského malíře Kiprenského, který kreslil Goetha v létě 1823 právě v tomto pokoji.
      KIPRENSKÝ tehdy doprovázel knížete Alexandra LABANOVA-ROSTOVSKÉHO na cestě po Evropě. Přijížděli z Francie a mířili do Petrohradu. Do Mariánských Lázní přijeli 27. června 1823 a pobyli tu nějaký čas u hraběte Klebelsberka v jeho paláci (dn.Kavkaz). V kurlistech 1823 je KIPRENSKÝ uveden jako carský ruský rada Akademie krásných umění z Petrohradu ("k.russischer Rath der Akademie der schönen Kunste aus Petersburg").
      OREST ADAMOVIČ KIPRENSKÝ se narodil dne 13. března 1783 na předměstí Něšinskaja (kraj Oranienbaum) v petrohradské oblasti v rodině nevolníka. Jeho pán Diakonov objevil neobyčejné malířské nadá-ní u nevolnického chlapce, dal mu svobodu a umožnil mu studium na Akademii výtvarných umění v Petrohradě.
      Záhy dosáhl KIPRENSKÝ četných ocenění a vyznamenání, nejznámější byl jeho historický obraz "Dmitrij Donský na Kulikově poli". V roce 1816 se vypravil do ciziny, cestoval po Německu, Rakousku, Itálii a Švýcarsku, což mu finančně umožnila manželka cara Alexandra I. V Itálii získal takovou popularitu, že si Akademie umění ve Florencii objednala jeho vlastní autoportrét pro svou galerii, v níž jsou díla nejvýznamnějších umělců. Kiprenského obrazy zdobí Tretjakovskou galerii v Moskvě a i petrohradské Eremitáže.
      Kiprenský byl jedním z nejvýznamnějších portrétistů 1. poloviny 19. století. Byl nazýván "ruským van Dyckem". Zprvu tvořil pod vlivem svých ruských učitelů Ugrjumova a Levického, později studoval v Evropě Rubense a Rembrandta a snažil se spojit v jedno nejlepší vlastnosti svých vzorů. Vytvořil vlastní styl, vynikající zjednodušením umělecké formy, přesností podoby portrétovaných a neobyčejně pečlivým a jemným provedením. Kiprenský zemřel 5. října 1836 v Římě ve věku 53 let..
      V Mariánských Lázních portrétoval jednak básníka J. W. Goetha, jednak českého vědce Josefa Dobrovského. Když kníže LABANOV navštívil GOETHA v domě Zlatý hrozen - bylo to hned po svém příjezdu, 4. července 1823 - přišla řeč i na obrazy Kiprenského. 12. července přišel kníže znovu a tentokráte i s Kiprenským. Dohodli se na portrétování GOETHA a hned příštího dne začal Kiprenský se svou prací.
      V Goethových denících o tom čteme:
      "13.7. Okolo 11 hodiny začal kreslit ruský malíř můj portrét. Hovor s ním o současném římském umění a umělcích, zvláště německých, a rovněž o Paříži a tamějších poměrech ..."
      "..."14.7. Ruský malíř pokračuje v kresbě ."
      "15.7. Malíř Kiprenský u mne a u toho kníže Labanov ..." -
      "16.7. Ruský malíř (u mne), kníže Labanov odcestoval do Karlových Varů." -
      "17.7. Ruský malíř přišel po 11 hodině."
      "18.7. Na portrétu se pracovalo dále, anebo je tento víceméně dokončován ... - Po obědě zase přišel malíř a ukázal postavu sedící u stolu, v pravé ruce držící pero, levou opřenou."

      O Kiprenském psal GOETHE v dopise svému příteli státnímu radovi Schultzovi do Berlína:
"Krátce předtím (tj. před zhotovením Henselova portrétu) jsem seděl mnoho hodin jednomu ruskému malíři, který se vzdělával v Římě a v Paříži. Malíř myslel dobře a šikovně pracoval. Tomu by snad spokojeně seděl každý, dokonce i výmarský velkovévoda, kterému není lehko po této stránce vyjít vstříc. Malíř hodlá přijet také do Berlína a jmenuje se Kiprenský."
      Goethův portrét představuje básníka v "polofiguře", sedícího v domácím obleku, bez šátku u krku, vpředu se opírající o stůl a hledící napravo, silná pravička drží pero na listu, na kterém je již napsáno několik slov nejasného významu. Vpředu u krku je košile zapnuta dvěma knoflíčky, má široký límec a ozdobnou předprseň. Vlevo stojí kalamář.
      Jak uvedeno, Kiprenský kreslil také Dobrovského. Zatímco Dobrovského portrét je zachován v galerii v Petrohradě, Goethův portrét byl poměrně brzy uváděn jako ztracený. Zdá se, že býval v majetku potomků knížete Labanova a tam zmizel. Naštěstí se zachovala znamenitá litografie tohoto portrétu od Grévedona, která se objevila roku 1826 v Paříži. Jeden exemplář vlastnil před válkou též dr. Emil Wachtel z Mariánských Lázní. Měl rozměr 23 x 26 cm. Zda jde o litografii, která je dnes vystavována v mariánskolázeňském muzeu, není jisté.
      Odborník ROLLET se o portrétu vyjádřil: "Zajímavý obraz, jehož vlastník není znám, znázorňuje na reprodukci, která je k dispozici, básníka Goetha v plné jeho životnosti. Obraz je vyveden silně naturalisticky, proto je - třebaže v prvním okamžiku se jeví jako zarážející - v jednotlivostech zřejmá jistá podobnost. Přitom je vyveden naprosto umělecky. Zvláště charakteristické jsou pak básníkovy ruce, které se vyjevují v pevně vedené kresbě naprosto věrně."

Goethův portrét od Hensela

      Autorem druhého mariánskolázeňského portrétu Goetha byl Wilhelm HENSEL (1794-1861) z Berlína.
      WILHELM HENSEL se narodil 6.července 1794 v Třebíně (okr.Postupim), zemřel 26.listopadu 1861 v Berlíně. Navštěvoval zprvu stavební školu, potom byl žákem ředitele akademie Frische, účastnil se 1813-1815 osvobozovací války, v Berlíně pak maloval obrazy a věnoval se básnictví, účastnil se s jinými malíři i prací na výzdobě berlínského divadla. V roce 1823 odejel do Říma, kde kopíroval obrazy Rafaelovy (Pomerančový skleník-Orangeriehaus v Postupimi) a jiné. Po návratu roku 1828 se stal dvorním malířem, profesorem akademie a většinou maloval náboženské obrazy v obratné kompozici se silným koloritem, a dále vytvořil mnoho portrétů četných osobností. V roce 1829 se oženil s Fany Mendelssohnovou, sestrou slavného komponisty Felixe Mendelssohna-Bartholdyho
      HENSEL přijel do Mariánských Lázní s hercem WOLFFEM a vyhledali 29. července 1823 básníka, kterému předal Hensel doporučující psaní od státního rady Schultze a od ředitele berlinské pěvecké akademie Karla Friedricha Zeltera. Oba tito muži byli dobrými přáteli Goetha.
      SCHULTZ psal velice zdvořile: "V současné chvíli se uchází o vyznamenání obrátit se na Vás, nejctěnější příteli, pan Wilhelm Hensel, který je na cestě do Říma, a chce využít nabízející se příležitost, Vás spatřit; proto jede přes Mariánské Lázně. Snad jste o něm již slyšel jako o našem znamenitém mladém umělci, a snad najdete u sebe potěšení zběžně prohlédnout jeho drobné kresbičky, které má s sebou. Jeho talent živého pojetí charakterů je vynikající a získal mu, jak u dvora tak v publiku, mnoho přízně. Naleznete jistě v jeho malé "portefeuille" - sbírce množství portrétů známých i neznámých, vysoce urozených i nepatrných osob. Jeho přání, aby směl nakreslit i Váš obraz, je také přáním našich přátel; úmysl, který - když se mu podaří - mohl by dát ke zpracování v Itálii nějakému mědirytci, při čemž my všichni máme zájem na tom, aby každý jeho tah byl podařený, jak je z různých obrazů patrné; pro Vaše ctitele bude pokladem, my tedy zde chceme nový zisk očekávat. Kéž by Vás pan Hensel nalezl v nejlepším zdraví a pohodě…."
      V svém dopise píše ZELTER: "Dobrá příležitost, aby Ti malíř Hensel předal znamení mé přízně, nemůže zůstat nevyužita. Mladý muž jede do Itálie a nechtěl by opustil svou vlast, aniž by nespatřil Tvou tvář …"
      V druhém dopise znovu píše ZELTER: "Malíř HENSEL odces-toval do Mariánských Lázní s her-cem WOLFFEM, aby Tě vyhledal… HENSEL míří do Itálie a je hbitý kreslíř. Cestuje na královské náklady a má i královský příkaz poslat kopii Tvého portrétu."
Básník seděl malíři ve dnech 30. a 31. července 1823 a v denících GOETHA čteme: "29.července 1823 režisér WOLFF a malíř HENSEL z Berlína: s oběma vyjeli na výlet ("špazír") k rybníku u Chodové Plané …"
      "30. července 1823: WOLFF a HENSEL u mne, druhý mě kreslil… V poledne s Wolffem a Hen-selem u stolu … Nejdříve jsme ukázali kresbu Serenissimu, hned potom rodině (Levetzowovým)."
      "31.července 1823 malíř HENSEL a předtím WOLFF (hovořili) o divadelních a jiných záležitostech … kněžna von Hohenzollern, hraběnka von Loeben přihlížely Henselovu kreslení … Obě Berlíňanky již odcestovaly …"
      Bohužel se umělci, z něhož později vyrostl opravdu znamenitý malíř, obraz nepovedl. Celou nešťastnou epizodu popsal GOETHE státnímu radovi Schultzemu:
      "Váš milý dopis, drahý a ctěný, přišel ke mně v dobré hodině s panem Henselem, dnes, kdy jsme využívali nejkrásnějšího počasí. Přání, zhotovit můj portrét z ruky mladého a šikovného malíře, vyslovil také pan Wolff a já byl připraven přání splnit. Bohužel se to nepodařilo, což mi vysvětlil následujcím způsobem: Hensel je příliš zvyklý, zachycovat podrobnosti v družném kroužku a tak předložit půvabnou skicu; pročež v opačném případě nedosti přesně obrátí svou pečlivost na obrysy, při čemž se mi jeví až úzkostlivý, ustrašený. Jak nyní předvedl jednotlivé prvky, zjevil se docela jiný člověk, který měl se mnou jen malou podobnost. Naneštěstí k tomu přišla právě kněžna von Hohenzollern, která ho svým poučováním a poukazováním neustále rozptylovala, takže své dílo nakonec dostalo vzhled nepovedeného díla, jak sám nepotěšen viděl …"
      O Henselovi a jeho talentu psal ještě jednou GOETHE v dopise Zelterovi 24. srpna 1823.
      26.září 1823 psal Hensel Goethovi z Říma: "Když Váš obraz, který jsem měl to štěstí kreslit na cestě sem do Říma, neukázal se tak potřebný, chci vzpomínku na Vás v Římě oživit, že jsem měl tehdy přecejen velkou vnitřní radost, a dvojnásob Vám za to bych chtěl poděkovat …"
      Přes nepovedený obraz GOETHE nezapomenul na Hensela a zajímal se o jeho další umělecké úsilí. Tak to vyplývá i z jeho dopisu, který psal Felix Mendelssohn-Bartholdy 11.června 1830, své sestře Fany Henselové, malířově manželce : ".. a protože já sám činím narážku na Hensela, musím se mu zmínit o tom, že se Goethe po něm velice ptal a opakovaně se nechával zpravovat o jeho tvorbě. Album jsem mu musel několik dnů nechat a on je chválil velice. Skupinu beránků viděl v mém albu a broukal si: "Vypadají dobře - tak půvabně a pěkně …, tak pohodlně a přece krásně a úspěšně…" a pokračoval tím tónem dál."
      Henselova kresba se nachází v majetku jeho pravnuka, Prof. Leo v Göttingen, kde je větší množství dalších Henselových portrétů. V minulosti byly k dostání fotografie Goethova obrazu od Hensela uv uměleckém obchodě.
      Po letech, v roce 1907, když došlo ve Vídni k vydražení uměleckých předmětů knížete Metternicha, objevil se mezi předměty i náš Goethův portrét od Hensela, na němž bylo vlastnoruční věnování umělce pro knížete Metternicha. Věnování znělo:
      "Der Dichterfürst, nicht saß er mir vergebens, Dem Fürsten nun geweiht des thätgen Lebens!" Schloß Königswart 1856 - Wilhelm Hensel.
      Na vnitřním okraji obruby rámu bylo pak napsáno rukou "W.Hensel ad. viv. 1823".
      Zatímco Henselův portrét probouzí zájem historiků jen v důsledku kresleného osobnosti - J.W. GOETHA, kterého tehdy kreslil 29letý malíř, jehož umělecký talent až později dozrál do vysoké hdonoty, Kiprenského poctivé umění zaujalo od počátku velmi příznivé místo mezi Goethovými portréty co do věrnosti a symboliky vyobrazení.
l
Die Zudringlichkeiten junger Dilettanten muß man mit Wohlwollen ertragen: sie werden im Alter die wahrsten Verehrer der Kunst und des Meisters.
Dotěrnost mladého diletanta se musí snášet s blahovolností: oni budou ve stáří ti nejopravdivější zbožnovatelé umění a mistra.

Wenn die Menschen recht schlecht werden, haben sie keinen Anteil mehr als die Schadenfreude
Když se stanou lidé správně špatní, nemají jiný zájem než škodolibost..

Gescheute Leute sind immer das beste Konversationslexikon.
Ostýchaví lidé jsou vždy nejlepší konverzační lexikon.

Die Welt ist eine Glocke, die einen Riß hat: sie klappert, aber klingt nicht.
Svět je zvon, který má prasklinu: klape, ale nezvoní.

Man kann nicht für jedermann leben, besonders für die nicht, mit denen man nicht leben möchte.
Nemůžeme žít pro každého, zvláště ne pro ty, s nimiž žít nechceme.

Wenn man alle Gesetze studieren sollte, so hätte man gar keine Zeit, sie zu übertreten.
Kdybychom chtěli prostudovat všechny zákony, nezbývalo by nám už času, abychom je překračovali.

Maxima a reflexe (Goethe)
 

Goethe v Mariánských Lázních v roce 1823

      Růst počtu návštěvníků Mariánských Lázní od vyhlášení obce jako veřejných lázní je pozvolný:
1818 - 583 partají
1819 - 592 partají
1820 - 507 partají
1821 - 605 partají
1822 - 753 partají
1823 - 794 partají.
      Počet "partají" či "stran" se rozuměl počet jmen, zapsaných do kurlistů - pod jedním číslem tu však mohli být i členové rodiny, event. Služebnictvo. Počet osob byl tedy vždy vyšší, ale nelze ho přesně statisticky zjistit. Až od roku 1828 se objevují v kurlistech také počty osob.
      V těchto letech byla nejprve odstraňována stará stavení selského typu z počátku založení sídla, dále skaliska, rokle, křoviny a překážející stromy, zároveň byly budovány jízdní a pěší cesty, prováděny parkové úpravy, přemostění potoků a začaly se stavět kryté pavilóny nad vývěry a především lázeňské domy. V roce 1824 se tu uvádělo již 42 domů. Přesto počet "partají" rostl poměrně pomalu. Až v roce 1833 překročil hranici jednoho tisíce "partají" (1175 partají , což bylo 2 134 osob). A v roce 1892 hranici deset tisíc "partají" (15 839 osob).
      GOETHE přijel v roce 1823 do Mariánských Lázní na léčení potřetí, avšak mezi jeho druhým a tímto třetím pobytem leží kritická zima, v níž ho srdeční onemocnění přivedlo takřka na okraj hrobu.
 
Kritický únor 1823 ve Výmaru
 
      I ve Výmaru pokračoval GOETHE v pití Křížového pramene stejně jako minulá léta. Z deníků víme, že si nechal posílat do Výmaru svůj oblíbený "elixír života". V polovině února 1823 se objevila velice vážná srdeční porucha. GOETHE přežil a bylo to jen díky své neobyčejně dobré konstituci, díky výtečné péči doktora Rehbeina, díky své silné vůli, ale i díky Křížovému prameni, který pravidelně popíjel a v který tolik věřil. Ve třech týdnech překonal smrtelné nebezpečí. Po třech týdnech dochází k obratu k lepšímu.
 
Poutník Goethe se vrací ke svému zázračnému prameni
 
      A tak v létě 1823 již počtvrté zažily mladé lázně příjezd svého významného a pozdraveného pacienta. Po čtyřech měsících rekonvalescence, zrána 27. června 1823 vyjíždí GOETHE opět do Čech. Jako zbožný poutník k zázračnému prameni, o kterém věřil, že ho vyrval z náruče smrti, putuje do Mariánských Lázní v doprovodu komorníka Johanna JOHNA a svého sluhy STADELMANNA. Po dvou dnech cesty, pozdě odpoledne vjíždí jeho kočár do Chebu. Zdrží se tu tři dny, aby ve společnosti přítele GRÜNERA pokračoval v mineralogických průzkumech okolí Chebu.
      2. července 1823 odpoledne pak přijíždí do Mariánských Lázní. Hodinu před jeho příjezdem se ubytoval jeho panovník a velký přítel, výmarský velkovévoda KARL AUGUST v jeho pokojích u hraběte Klebelsberka. Na počest výmarského panovníka Karla Augusta byl Klebelsberkův palác přejmenován na HOTEL WEIMAR.
      Goethův velice rušný mariánskolázeňský pobyt v létě 1823 si více přiblížíme překladem Goethových deníků oněch dnů v příloze.
 
Goethe v domě "U zlatého hroznu"
 
      Goethe si tentokráte pronajal byt v prvním patře v nedalekém domě U zlatého hroznu, u paní Sibylly Döltschové..( Ani tento dům si nepodržel původní jméno "U zlatého hroznu" a v roce 1880 byl na počest Goetha pojmenován "Goethův dům" (Goethehaus); tedy nikoliv podle vlastníka, ale podle slavného hosta.)
      Paní Döltschová a další majitelé uchovávali desítky let pokoje, kde Goethe bydlel, v původním stavu. Ani dům se neměnil, pozdější jsou jen dva balkóny a naopak byl zrušen krámek v přízemí. Dům zůstal zaslouženě centrálním památníkem na goethovskou dobu Mariánských Lázní.
      S Klebelsberkovým palácem zůstává GOETHE v těsném spojení. Sídlí tam jeho výmarský velkovévoda a především jsou tu Levetzowovy. Své snaše Otýlii píše do Výmaru, že nemá chuť toto vše brzy opustit - krásné bydlení, nejlepší společnost v lázních a tentokráte i nádherné počasí.
Mariánské Lázně s dominantou Křížového pramene - nakreslené rukou i srdcem básníka J.W.Goetha
 
Pokračují mineralogické a meteorologické studie
 
      Léto roku 1823 bylo opravdu slunečné. GOETHE se pustil do spisovatelské práce a korespondence. Vstával v 5 hodin ráno a ještě před snídaní redigoval své "anály", deníky z let 1795 až 1822 a vedle toho i "Léta poutnická". Přitom se zabýval intenzivně meteorologií a mineralogií. Jeho famulus John prováděl různá měření meteorologická, zatímco Stadelmann horlivě sbíral a sháněl minerály; a některé až z Vlčí hory u Černošína. Také Stanislav ZAUPER a další přátelé posílají Goethovi minerály a tak již 12. července, tedy deset dnů po příjezdu, předává Goethe doktoru Heidlerovi kolekci minerálů s podrobným seznamem. Katalog minerálů má 110 čísel, uvádí i místa nálezů a v závěru poznámku s omluvou pro znalce, že není přesný ani úplný.
      19. srpna vzniká kolekce 24 minerálů z Vlčí hory a další prací Goethovou z této doby je seznam "Durch das Gas des Marienbrunnens angegriffenes Grundgebirg". Mariánskolázeňské muzeum vlastnilo ještě za druhé světové války 52 zachovalých listů herbáře, který založil Goethe, s rostlinami, které sám identifikoval. Byla to část sbírky, kterou před odjezdem daroval doktoru Heidlerovi a tento ji později věnoval obci Mariánské Lázně.
 
Mariánské Lázně jsou plné Goethových známých
 
      Goethův deník je naplněn jmény hostů, s nimiž se tu stýkal. Na prvém místě je to Serenissimus - velkovévoda Karl August a "společnost na terase", jak ji v denících nazývá a k níž patří vedle hraběte Klebelsberka, obou Brösigků, kteří tu správcovali, major von Wartenberg, věrný host Mariánských Lázní, hrabě Jan Nostic, pruští generálové Schackové - otec a syn, pruský vicepresident Friedrich von Bülow, ruský baron Stroganov, svobodný pán Ludwig Mannsbach z Greizu, hrabě Vincenc Batthyany, Bernard Seckendorff, kněžna Paulina Hohenzollern-Hechingen, vévoda Ferdinand Fridrich August z Württemberku, Jeho císařská Výsost princ Eugen z Leuchtenbergu (Eugen Beauharnais) a hrabě St.Leu, exkrál holandský neboli Louis Bonaparte.
      "Král Louis, jak ho stále ještě rád nazývám," psal Goethe 24. července, "navštívil mě a co mají opravdové lidské vztahy krásného, to je vždy to staré, jako bychom se byli včera viděli."
      Z tepelského kláštera přicházejí známí - Stanislav ZAUPER s prefektem STEINHAUSEREM z plzeňského premonstrátského gymnázia. Jsou tu další - c.k.rada Adalbert Anton GRAFF, který roku 1823 zastával funkci civilního lázeňského komisaře, mladý vídeňský spisovatel Johann Karl BRAUN z Braunthalu, pruský vojenský spisovatel Felix Theodor BERNHARDI, ruský malíř Orest Adamovič KIPRENSKÝ, kterému GOETHE seděl k obrazu, Goethův lékař Wilhelm REHBEIN, který tu 7. srpna 1823 oslavil své zasnoubení se slečnou Meyerovou; malíř Wilhelm HENSEL, který se pokusil rovněž nakreslit Goetha, slečna Lilli Parthey, žákyně Goethova berlínského přítele Zeltera, herec WOLFF z Berlína, modrý abbé Josef DOBROVSKÝ a nakonec i paní Karolina HUMBOLDTOVÁ, manželka slavného Wilhelma Humboldta, která přijela 19. srpna 1823.

Konečně příjíždějí i Levetzowovovy
 
      Avšak přebohatému Goethovu společenskému životu stále něco chybí. Netrpělivě vyhlíží dolů k silnici a očekává kočár Levetzowových. Konečně. 11. července přijíždí paní Amálie Levetzowová se svými třemi dcerami. Goethův život se soustřeďuje na "terasu" a na "rodinu", jak píše. Na terase sedává také velkovévoda.
      Goethe si zapisuje: "12.7. Serenissimus snídá "na terase" … večer "na terase". - "14.7. K snídani na terasu u společnosti." - První bál se konal 13.7. - pořádala ho paní Geymüllerová, manželka vídeňského bankéře.. Goethe píše: "Bál u Serenissima v Klebelsberkově paláci. Zůstalo se až do 12 hodin." - Básník je obklopen mladou společností, jsou tu dcery Levetzowovy, dcery Nosticovy,, následuje bál za bálem. . "20.7. na bále od 7 do 10 hodin večer." - "22.7. Velkovévoda pobyl dlouho a společnost se rozešla velmi pozdě." - "24.7. večer k bálu (rovnou) ze třmenů. Malá večeře k půlnoci… Několik pánů zpívalo při kytaře veselé písně se sborem." - "25.7. Večer u společnosti, malé hry." - "26.7. Na čaji. Paní hraběnka Nosticová s oběma dcerami byla přítomna. Ženské tancovaly podle křídla, na které hrál hrabě Klebelsberk." - "27.7. - večer na bále, kolem 10 hodiny domů." A tak to šlo den za dnem až do 14. srpna - "hopsalo se a galopovalo jako vždy. Hraběnka hrála."
      Ale tyto večerní zábavy neměly příznivý vliv na Goethovo zdraví, jak se ukazuje z toho, že doktor Heidler psal 12. a 14. srpna Goethovi dva recepty a v deníku Goethe píše: "Zaměnil jsem Heidlerovy recepty za Křížový pramen a udělalo se mi lépe." - "19.8. Večer pouštěl žílou."
 
Mariánské Lázně mají senzaci: Goethe a Ulrika ?
 
      Celou vzrušující situaci toho léta v Mariánských Lázních vysvětlují goethologové jednoznačně, a sice, že se Goethe zamiloval do mladičké Ulriky von Levetzowové. Existuje vlastně jediná verze, totiž o vzplanutí Goetha, o 55 let staršího, k mladičké Ulrice, když se před lety dvořil její matce Amálii v Karlových Varech a v Teplicích. Tato verze přetrvala 19. i 20. století. Bylo tomu tak opravdu ? Ve svých vzpomínkách se tomu Ulrika Levetzowová brání.
      Ale potvrzuje to i rozpačitý krok velkovévody Karla Augusta, který se rozhodl požádat jako prostředník, pro Goetha o Ulriččinu ruku. Velkovévoda, přítel Goetha, sledoval svého omládlého ministra a rozhodl se pomoci. Jinak vždy střídmě komentující Johannes URZIDIL o tom píše:
      "Zda starý velkovévoda jednal z Goethova pověření, když se objevil ve fraku, ověnčen všemi panovnickými řády, před paní Amálií von Levetzowovou a žádal jako prostředník o ruku Ulriky pro Goetha ? Zdá se to jisté. GOETHE přece hovořil se svým lékařem o možnosti uzavření sňatku a očividně s uspokojujícím výsledkem. Do Výmaru docházely zprávy o Goethových plánech na svatbu.. Syna a snachu to znepokojilo a obávali se, že 19letá macecha by zdědila velké bohatství. Zmocnila se jich nervozita. Velkovévoda prý sliboval paní Amálii nezvykle významné postavení na své výmarské rezidenci a roční penzi 10 000 tolarů pro celou rodinu. (Plat Goethův tehdy byl druhý nejvyšší v zemi a činil 3000 tolarů..) Paní Amálie usoudila chytře: má před sebou svůdnou nabídku, ale také celý rozsah těžkostí, které by stály v cestě. Ví, že ani velkovévodovi ani Goethemu nelze říci Ne! Byla opatrná, odpověděla vyhýbavě a stočila hovor jiným směrem.Později se už k věci nikdy nevrátila. GOETHE sám se nikdy nevyslovil před Levetzowovými a nikdy nepadlo slovo "sňatek". Tento úmysl se neobjevuje ani v jeho denících. Ale celý svět věděl. Wilhelm Grimm slyšel o tom šeptat, Goethův přítel hrabě Reinhard psal o tom v dopise, Karolina Humboldtová i Karolina Wolzogenová o tom povídaly každému, kdo chtěl naslouchat, psala o tom i Metternichova špiclovská policie."
      "Goethe zanedbává kúru. Co pro něho nyní znamená Křížový pramen, který mu v zimě při těžkém onemocnění přinesl úlevu, podle jeho vlastního mínění dokonce uzdravení. Nyní se cítí zdráv, aktivní, srší energií. Tak ho kreslí Kiprenský - plného síly, laskavého, v přimém držení těla, s pohledem pronikajícím do dálky. Denně pije pramen doma, protože ho má přímo zde. Ale nežije jakoby potřeboval nutně zotavování."
      "Co znamená pro něho společnost, oslavy Rehbeinova zasnoubení, exkrál holandský, všichni urození, dokonce učenci, Zauper a Dobrovský? Muž jako Goethe je sice vyslechne a zachovává vystupování. Věnuje pozornost Eugenu Napoleonovi, když se probírá plán na propojení kanálu Rýn-Dunaj. Nebo si nechá krátit chvíli dvacetiletým, spisovatelem Braunem von Braunthal s jeho literárními produkty, dokonce nalézá pro něho povzbuzující slova. Zabývá se svou obvyklou mineralogií, daruje doktoru Heidlerovi novou kolekci kamenů, druhou posílá do Prahy do muzea, těší se nad rudnými vzorky z dolů barona Junkera, ponechává Stadelmanna, aby stoupal na Vlčí horu za augity a zakládá malý herbář. Ale je to jen časové rozptýlení. Vždyť připisuje k seznamu vzorků hornin z okolí Mariánských Lázní slova: "jen zběžně snad ne se vší podrobností". A ráno v 5 hodin, kdy ještě všechno spí, sedá k redakci deníků. Ale poslední koncentrace mu chybí."
      "Jen se ženami si rád popovídá. Se zpěvačkou MILDEROVOU, s klavíristkou SZYMANOWSKOU, s Lilli PARTHEY, krásnou žákyní Zelterovou, která ho "skoro pomátla" - dostává pár krásných polibků, "takže ještě více než jinak litoval ubohou Friederiku". Ale to jsou otcovské polibky, veřejné a ve vší úctě. Co to všechno znamená ?" - Potud Urzidil
      A co Ulrika ? Paní matka Amálie se rychle rozhodla. V tomto napětí se Levetzowovy 17.srpna náhle balí a odjíždějí do Karlových Varů.
      Nesmírná tíseň se zmocnila Goetha po jejich odjezdu. Už ho nedokáže žádná společnost rozptýlit. "Utichlá terasa se stala úplnou pustinou," píše Goethe. Jde se podívat do zdejšího divadla - několik divadelníků společnosti paní Šantrochové, jednoduché kulisy - ale "nakonec je nejšpatnější divadlo lepší než ukrutně dlouhá chvíle", píše.
      Jen hudba ho vzrušuje. Je unesen zpěvem berlínské sopranistky Anny Pauliny Milder-Hauptmannové.
Pauline Anna MILDER-HAUPTMANNOVÁ (*1785 v Cařihradě, +1838 v Berlíně), byla přední pěvkyní berlínské opery, žačkou Salieriho, obdivovanou Haydnem i Beethovenem,. Pobývala v Mariánských Lázních roku 1820 v domě Hvězda a roku 1823 v Ruském domě. ZELTER zanechal zápis o večírku, který uspořádal doktor Heidler (býv.dům Moskva, nyní staveniště Arnika) a kde pěvkyně přednesla mimo jiné i několik písní přítomného Goetha, např. Fialku. Goethe byl dojat k slzám a stal se jejím velkým obdivovatelem. Obdaroval ji výtiskem Ifigenie a dále čtyřverším:
      "Ta nevinně zbožná hra ta si vzácný potlesk zasloužila ale dosáhla ještě vyššího cíle složená Gluckem, Tebou zpívaná." (Přeložil Wellek.)
      Hra na klavír skvělé pianistky Polky Marie Szimanowské ho dojímá k slzám. Je okouzleni zjevem její krásné sestry Kazimíry Wolowské. Ale déle než dva dny to GOETHE nevydrží. Už třetí den usedá do kočáru a ve chvatu odjíždí od Chebu za Grünerem.
      A tak 20. srpna 1823 hostí Mariánské Lázně Goetha naposledy. Objeví se v Chebu a za nádherného počasí zkoumají s Grünerem okolí Chebu. Pár dnů v Chebu vydrží, ale třetí čtvrtý den už je opět plný neklidu. Pátý den, 25.srpna, vyjíždí do Karlových Var.
 
Goethe odjíždí do Karlových Varů za Levetzowovými
 
      Zde se ubytovává přímo v domě "Zlatá kytice", kde bydlí Levetzowovy, nikoliv jako obvykle "U tří mouřenínů". Možnost vidět Ulriku určuje další jeho kroky. Nachází se ve veselé až bujaré náladě, chodí rychleji, a opět se objevuje ve společnosti Levetzowových - podnikají výlety do Doubí, na Andělskou horu, do Ostrova, kde nakupuje sklo za 49 zlatých, do Lokte, tančí se a hrají hry. - "K závěrečné polonéze mě vyzvala jedna polská dáma, s kterou jsem loudavě tančil a při výměně dam mně přišly do ruky většinou hezké děti," píše GOETHE.
      28. srpna 1823 má GOETHE 74 let. Na stole se objevuje šálek, zdobený břečťanem - symbolem přátelství. Je to dar paní Amálie von Levetzowové. Ta se však střeží otevřeně jít za Goethem a pogratulovat mu k jeho narozeninám. Vidí, jak nerad si básník připomíná svá léta. "K čemu ten krásný šálek ?" ptá se Goethe. "Abyste vzpomínal na naše přátelství," odpovídá paní Amálie. Goethe v dobré náladě odjíždí s Levetzowovými do Lokte, procházejí se po břehu Ohře až k porcelánce a slavnostní oběd je v hostinci "U bílého koně". Paní Amálie objednává nádherný koláč (dort) a rýnské víno. "Jaký nádherný kus!" podivuje se Goethe, ale stále ani slovo o tom, že má dnes narozeniny. Až naposledy objevuje mezi květinami sklenici, na níž jsou tři jména na broušeném skle - Ulrika, Amálie, Berta. (KIRSCHNER uvádí jména paní Amálie a tří dcer - tedy 4 jména.)
      Večer v Karlových Varech je před domem hudba a stojí tu mnoho lidí. V noci zapsal Goethe do deníku: "Narozeniny slaveny v přítomnosti Ulriky Levetzowové."
      Druhý den se ptá Goethe, zda věděly, že má narozeniny. A po kladné odpovědi navrhuje nazvat ten den "dnem veřejného tajemství". U stolu stále žertuje. Ulrika předčítá a sedávají dlouhé hodiny spolu. Tak jde den za dnem. A náhle přichází 5. září - chvíle "bouřlivého rozloučení". Kočár s Goethem opouští Karlovy Vary a Goethe v něm koncipuje plán "Elegie", kterou píše do starého kalendáře na cestě z Chebu do Výmaru, kam přijíždí 12.září.
      Elegii nazvali lidé "Mariánskolázeňskou" na počest místa, kde starý Goethovi prožíval cosi hlubokého a přetěžkého. Stejně tak by si zasloužila název "Česká", protože vznikala ve chvíli, kdy Goethe opouštěl navždy Čechy, kde prožil v životě tolik krásného. Nevěděl sice, že už nikdy nepřijede, ale tušil to, i když znovu a znovu - v dopisech i ústně - sliboval, že se do Čech ještě jednou vydá. Nevydal.
      Nespatřil už nikdy Ulriku, Levetzowovy, ani českou zemi. Zdravotní stav mu to už nedovolil. Zemřel 22. března 1832 ve Výmaru.
 

Z Goethových deníků 1823
 Z doby pobytu v Mariánských Lázních a Karlových Varech

      JOHANN WOLFGANG GOETHE se rozhodl - přes svůj zdravotní stav po těžkém onemocnění v únoru 1823 - jet v létě opět, již potřetí do Mariánských Lázní. Ve svých denících píše už od 22.června 1823 o přípravách k odjezdu. Na cestu se vydal se svým synem 26.června 1823 v 8 hod. V druhém kočáře jel doktor Rehbein [8.] s radou Haagem [9.]. První zastavení bylo v městě Jena, kde se zastavil v botanické zahradě. Další město bylo Kahla na Sále se zámkem Leuchtenberg. 27.června projížděl města Meiningen, Naschhausen a Pössneck, kde přenocoval v hostinci. 28.června v 6 hod. ráno vyjel kočár z Pössnecku přes Volksmanndorf do města Schleizu, odtud přes Gessell do města Hof, kde přespal na poště. 29.června 1823 vyjel kočár v 6 hod., do Rehau dorazil v 9 hod., v Aši byl ve 12 hod. Zde se zdržel u poštmistra LANGHEINRICHA [101.]. Z Aše vyjel za krásného počasí v 1/2 3 hod. a v 5 hod. byl ve Františkových Lázních.
       Číslice v závorkách za jmény odkazují na seznam jednotlivým osob (zčásti citace kurlistů 1823) za kapitolou. Kurzivou označený text je vložený.

Goethe v Chebu

      Do Chebu přijel kočár v 6 hodin navečer. Policejní rada Josef Šebastián GRÜNER [4.] hned Goetha navštívil a také následující den, 30.června, trávil GOETHE s radou GRÜNEREM a pochvaloval si, jaké pokroky činí v mineralogii. Noční posel, který přijel z Mariánských Lázní, převzal od GOETHA dopis pro lázeňského inspektora P.Vendelína GRADLA [5.] a vracel se s ním zpět do Mariánských Lázní. Dále nechme hovořit Goethovy deníky (kurzívou jsou námi psaná doplnění chybějících slov):

1.7.1823 - Goethe v Chebu s Grünerem

      Goethův sluha STADELMANN [3.] jel s ekvipáží (koňským povozem) do Mariánských Lázní. Diktoval jsem životní kroniku do roku 1804 inclusive. Rozšířil jsem to daleko přes celek; dokončeno schéma roku 1822. Rozmýšlel dále hlavní epochy. Zvažoval jsem všechno, co a jak by mělo být uděláno. Vyjel jsem s GRÜNEREM [4.] ke dvoru "Siechhof". Zpátky kolem 7 hod. Zůstal jsem s ním ještě nějaký čas. Předtím mě navštívil starosta z Redwitz FIKENTSCHER se synem [83.]. Prvý byl s mariánskolázeňskou kúrou velmi spokojen. Jeho neduhy byly velmi podobné mým vlastním.

2.7.1823 - Cesta z Chebu do Mariánských Lázní trvala 5 a 1/2 hod.

      Pokračoval jsem ve včerejší práci. Kočí se vrátil zpátky z Mariánských Lázní. Dal jsem mu s sebou do Výmaru dopisy: 1. pro pana komořího a komorního radu Augusta von GOETHA [15.] do Výmaru s hlášením o šťastném příjezdu, 2. pro pana dvorního radu MEYERA [46.] tamtéž. -
      O 12 hod. přišel rada GRÜNER [4.]. Bylo sbaleno. GRÜNER zůstal až do odjezdu, který byl v 1/2 3 hod. V Žandově v 1/2 7 hod. večer a o 8 hod. v Mariánských Lázních [1.]. (Cesta trvala 5 a 1/2 hodiny.) Hodinu předtím sem dorazila Jeho královská Výsost velkovévoda [6.- 9.]. Navštívili mne dvorní rada REHBEIN [8.] a lázeňský inspektor Vendelín GRADL [5.].

3.7.1823 - Den jedenácti návštěv

      Vstal o 5 hod. Pokračováno s biografií. Navštívil jsem Jeho královskou Výsost velkovévodu [6.]. O 11 hod. doma. Navštívili mne prefekt Benedikt STEINHAUSER z Plzně [10.], vojenský rada SCHULTZ z Magdeburku [11.], dále pěvec STROHMEYER [12.] a profesor MÜLLER [13.], oba bydlí v domě U černého orla. Dále pan převor [14.], potom major von GERMAR [7.]. Hrabě GORCEY [16.] a rada GRAFF [17.]. Po obědě pokračováno v autobiografii. Dvorní rada REHBEIN [8.]. doktor HEIDLER [18.].

4.7.1823 - Pokračuje seznamování s hosty - celkem 14 osob

      Vstal o 5 hod., pití pramene. Rok 1822 doveden až do konce. Všelicos zařízeno. Navštívil mne pan dr. BRAN [37.]. Šel jsem na procházku, dozadu za lázeňský dům (dnešní Centrální lázně), po lesní stezce nahoru až na Pražskou silnici. Když jsem odtud sešel dolů do houštin, dostihli mne shora dvorní rada REHBEIN [8.] a dvorní rada SCHÄFFER, osobní lékař vévody z Württembergu [43.]. - Potkal jsem velkovévodu [6.], pana dr.HEIDLERA [18.] a šel jsem si odpočinout. Po obědě u kněžny von HOHENZOLLERN [21.] a paní hraběnky von LOEBENOVÉ [22.]. Navštívil mne kníže LABANOFF-ROSTOVSKY [23.]. Jel jsem s REHBEINEM [8.] a jeho švagrem k Ferdinandovu prameni. Tady jsem potkal generálního superintendenta SCHUDEROFFA [26.], paní presidenta BÜLLOWA [25.] mezi jinými. Předtím byl u mne major von WARTENBERG [27.], doktor SCHEU [19.]. Velká společnost byla na Hamrnickém dvoře u pana von HELLDORFA [28.] a přitáhla sem večer procesím s muzikou.

5.7.1823 - Večer ve společnosti v paláci

      Vstal v 5 hod. a pil pramen doma. Zpracoval kroniku roku 1821, udělal vycházku jeden a půl hodiny. Odpočíval. Nato jsem šel ke společnosti na terase. Byl přítomen hrabě KLEBELSBERG [30.], společně s hraběnkou NOSTICOVOU [48.] v bezprostředním sousedství. Manželka a dcery naproti. Byl vyhledán vrch "Ossaberg" na bavorské hranici. Ohledně jeho výšky a dalším nahlíženo do DLASKA. Jídlo jsem měl u sebe. Dr.HEIDLER [18.], inspektor GRADL [5.]. U pramene s kněžnou von HOHENZOLLERN [21.]. Předtím dvorní rada SCHAFFER [43.]. Večer u BROSIGKŮ [32.] ve společnosti.

6.7.1823 - Společnost se třídí

      Vstal o 6 hod. Načisto načrtnuto schéma roku 1821. Začal jsem čtení kritiky geologické teorie. K Serenissimovi [6.], kterého jsem našel v dolním pokoji. Scéna kvůli malé bláznivce, která se chtěla stůj co stůj koupat. Dvorní radové SCHAFFER [43.] a REHBEIN [8.] radí kúru velkovévodovi [6.]. S posledním jsme jeli na špazír k hamru. Polední jídlo u sebe. Ohlášený sešit dočten do konce. Hrabě BATTHYANY [33.] z Uher. Začínají se dávat dohromady mariánskolázeňské suity a číslovat. Zůstal doma, užívaje krásného počasí z pokoje. Velkovévoda byl na lovu kachen.

7.7.1823 - Třídění minerálů a osm návštěv

      Vstal o 1/2 6 hod. a pil vodu. Diktoval k roku 1821. STADELMANN [3.] donesl horniny. U mne návštěva dvorního rady SCHAFFERA [43.] a REHBEINA [8.]. Také se dotazoval hostinský z Chebu. BRAUN von BRAUNTHAL [38.], jeden mladý spisovatel z Vídně, který mi již dříve psal do Výmaru. Se Serenissimem u pani von GEYMÜLLER [35.], kde zpíval STROHMEYER [12.]. Polední jídlo u sebe. Po obědě generální superintendent SCHÜDEROFF z Ronneburgu [26.]. Četl jsem deník a básně mladého Vídeňáka. Večer doma. Se Stadelmannem [3.] jsme se zaměstnávali geologickými sbírkami. Dopis p. tajnému státnímu radovi SCHULTZOVI [49.].

8.7.1823 - Přicházejí dopisy a noviny

      6 hod.vstal. Všelicos zařízeno. Navrhovaná expedice ujednána. U Serenissima. Přišly dopisy a noviny. Sem pro mne. Major von WARTENBERG [27.]. Jedl u sebe v poledne. Heřman a Dorota, latinsky. Odesílané dopisy zalepeny.

9.7.1823 - Procházka po lázních a psaní dopisů

      Kritika tzv.breislakšské teorie a všech podobných. Výtvarné umění pro kroniku načisto schematizováno a sice pro rok 1821. Dvorní rada SCHAFFER [43.] s pozváním k vévodovi z Württemberku [40.]. Udělal jeden okruh procházkou od plnírny (u Křížového pramene) dolů k Heidlerovi (dnes v místě staveniště Arnika) a potom domů. Viceprezident von SECKENDORFF z Frankfurtu n.O. [39.]. Na oběd doma. Po jídle něco málo pracoval na kronice. Vévoda FERDINAND z Württembergu [40.] mi nechal lístek. Požadováno geologické. Mapa Katalonie porovnávána s novinami. Přišel dopis od mého syna Augusta. Účet byl odpraven. K vévodovi z Württemberku [40.], kde jsem nalezl velkovévodu [6.]. (Dopisy:) 1. panu státnímu radovi SCHWEITZEROVI [59.] ohledně hvězdárny v Jeně, Výmar. - 2. panu komornímu radovi Augustovi Goethovi [15.] do Výmaru, 3. deník panu tajnému vrchnímu vládnímu radovi SCHULTZOVI [49.], popis cesty a pobytu v Mariánských Lázních, do Berlína. - Zařízeno přes pana radu HAAGE [9.].

10.7.1823 - Večer na terase a o meteorologii

      Výtvarné umění k roku 1821. Odesláno po dvorním radovi REHBEINOVI [8.], který provázel Serenissima [6.] do Teplé následující: 1. (dopis) panu P. priorovi Klementu ECKLOVI do Teplé [14.], měsíční tabulka graficky z prosince 1822.
       STADELMANN [3.] opět přinesl vzorky hornin. Ženské v domě [64.], které se o to zajímají. Dr.BRAN [37.] aby se rozloučil. Mřížky k denním meteorologickým pozorováním. Připraven dopis a kresby na skle do Redwitz k odeslání. Velkovévoda a společnost jeli do Teplé. Jídlo pro mne. Schéma přírodního zkoumání z roku 1821. JOHN [2.] se zabýval tím, aby vytáhl mřížky grafických tabulek. Večer u pramene. Velkovévoda pozdraven při návratu. Přišel vévoda von LEUCHTENBERG [50.]. Zůstali jsme až do západu slunce na terase. STADELMANN přinesl krásnou horninu. Barometr přenesen do domu, ale jeho stupnice je bohužel svévolná. Bylo nejkrásnější počasí.

11.7.1823 - Přijely Levetzowovy

      Barometr stojí na místě a tak byl také ráno jasný sluneční svit. Od roku 1821 dodělány přírodní vědy. Dále následující dopisy: 1. panu majorovi von KNEBEL do Jeny [65.]; 2. panu komornímu radovi von GOETHOVI do Výmaru [15.] po dr.BRANOVI [37.].
Dvorní rada SCHAFFER [43.] hovořil ohledně doporučených a nedoporučených lázní. Oběd sám. Večer u pramene. Přijela paní von LEVETZOWOVÁ [31.] a dcery. Večer ve společnosti. Tohoto dne přicestovalo ale mnoho partají, které sotva našly ubytování. Onoho dne přicestovalo 25 "partají" - celkem 30 osob

12.7.1823 - Přijel Grüner z Chebu

      Ráno pití. Serenissimus snídal na terase. Výtah z posudku Breislakova. Připravil jiné expedice. Kníže LABANOFF a jeho malíř [23.,24.]. Dotazoval se u Serenissima. Oběd pro mne. Večer na terase. Expedice připravena. Přijel pan rada GRÜNER z Chebu [4.].

13.7.1823 - Kiprenskij portrétuje Goetha

      Nic zvláštního se nepřihodilo. Hovor s radou GRÜNEREM, zvláště o přinesených pravých vulkanických produktech. Obšírné popisování cesty tam, písemně podchyceno a zaneseno do mapy. Očekáván u velkovévody. Přišla paní radová se společností. - Kolem 11 hodiny kreslil ruský malíř můj portrét. Hovor s ním o současném římském umění a umělcích, zvláště německých, rovněž o Paříži a tamějších poměrech. Oběd pro mne. Malíř ještě jednou. Vicepresident NICOLOVIUS z Gdaňska, bratr berlínského [66.]. Vrchní úředník z Kynžvartu s manželkou. Rada a radová Grünerovi. Několik významnějších kusů z rozbitých horských krystalů bylo usmlouváno od jednoho Žida. Večer u pramene. Dr. WIDNMANN z Eichstadtu [52.], který mně vyprávěl průběh nemoci vévody z Leuchtenbergu [50.]. Paní GEYMÜLLEROVÁ [35.] pořádá bál. Zůstal jsem venku a vrátil se zpátky domů.

14.7.1823 - Pozorování povětří a procházka lázněmi

      Grünerova zpráva o roztavených zemních produktech z obcí - Starý Albenreuth a Boden revidována. JOHN [2.] ji začal opisovat. Já revidoval popis loňské cesty na Pograd. K snídani na terase u společnosti. Ruský malíř pokračuje s kreslením. Oběd pro mne. Silné povětří ve směru od jihozápadu se usadilo na jihozápadním koutě Českého Lesa, obklopilo mariánskolázeňskou kotlinu a po několika vzdálených blescích a hromech a lehké dešťové spršce se západ znovu rozjasnil. Na terase pozdravil dámy, odjíždějící ke kávě. Z Klebelsberkovy terasy jsem vyšel sám nahoru a za "Hroznem" (dům čp.11) dolů. Dokončen opis Grünerových výtahů. V geologické kritice pokračováno ve čtení a také ve vypisování. Později koncert pro chudé; byl slyšet z dálky, když jsem přecházel po terase. Major von GERMAR [7.] urovnával spor se STROHMEYEREM [12.] a ten ještě zpíval...

15.7.1823 - S Rehbeinem na špacíru

      John vyprávěl o cestě do Podhradu (Pograd). Šlo se na terasu. Byli tam KIPRENSKI, malíř, k tomu kníže LABANOFF [23.-24.]. Byla rozložena velká mapa od Sorriota a hovořeno o tom. Oběd pro mne. Po obědě přišel vrchní fořtmistr von LÜTTICHAU z Drážďan [54.]. Četl jsem v Hoffových Dějinách povrchu zemského. Jel jsem s Rehbeinem na špacír. Večer na terase. Serenissimus se vrátil z lovu. STADELMANN [3.] přinesl uranový smolinec (pechštajn) a jemu podobné.

16.7.1823 - Serenissimus chystá bál

      Opis deníku pro srpen. U Serenissima [6.] a u rodiny na terase. Pokračoval ve čtení Hoffova díla. Ruský malíř. Kníže LABANOFF [23.] odcestoval do Karlových Varů. Oběd pro mne. Pokračováno s Hoffem. Stadelmann dával do pořádku sbírky kamenů. Večer na terase, hovořilo se o zítřejším bále, který hodlá uspořádat Serenissimus.

Pohled na Mariánské Lázně v jejich počátcích - vyhlídky na svahu Darnbergu

17.7.1823 - Bál v paláci do 12 hodin

      Kronika 1815-1816 načisto. Ruský malíř do 11 hod. Oběd pro mne. Po obědě se pracovalo na kronice z roku 1818. Vrchní fořtmistr von LÜTTICHAU z Drážďan [54.]. Večer bál u Serenissima v Klebelsbergově hotelu. Zůstalo se až do 12 hodin.

18.7.1823 - Kiprenskij dokončil portrét - večer ve společnosti

      Pokračováno v kronice roku 1818. Na portrétu pokračováno nebo víceméně dokončován. Ohlásil se baron von JUNKER-BIGATTO [55.]. Přišel kol 12 hod. a přinesl značné kusy od Sangerbergu [dnes obec Prameny] i s polohou nálezů. Vedle díků za oznámené byl požádán, aby to, co ústně vyprávěl, napsal a tím přispěl k veřejné a vhodné potřebě. Oběd u mne. Po obědě přišel znovu malíř a předložil mou postavu sedící u stolu, v pravé ruce držící pero, levou ruku opřenu. Večer ve společnosti, velkovévoda přišel z lovu kachen a pobyl. Paní von LEVETZOW [31.] vyprávěla svá dobrodružství před a po bitvě u Lipska.

19.7.1823 - Hovor s Zauperem - večer ve společnosti

      Vypracování roku 1815. Zabýval jsem se tím celé dopoledne. Jídlo pro mne. Začal rozvádět rok 1816. Prof. ZAUPER [56.] - rozhovor s ním. Večer u BRÖSIGKŮ [32.].

20.7.1823 - Den věnováný Zauperovi a minerálům

      Meteorologická pozorování zapsána a připravena pro tabulku, také Plzeňská. Prof. ZAUPER [56.] přinesl zajímavé minerály, zvláště z Vlčí hory a z krajiny Plzeňské. STADELMANN [3.] roztřídil vzorky hornin. Hovor s profesorem Zauperem. Pak krátce u Serenissima. Znovu s Zauperem o jeho studiích, jeho učitelském úřadě a někdejších poměrech. Před obědem na terase. Jídlo pro mne samotného. Potom profesor Zauper a pokračováno v ranním rozhovoru. Později dvorní rada EICHLER z Teplic [57.]. NB. Před stolováním komerční rada WIDOW z Hamburgu [58.]. Kolem 7 hodiny na bál. Domů k 10 hodině. Hovořil podrobně s vévodou von LEUCHTENBERG [50.].

21.7.1823 - S Rehbeinem ve Sklářích a Dobrovský

      Rok 1816. Paní von REHBERGOVÁ [68.], přinášející pozdrav od Rýna. Později i její manžel, tajný kabinetní rada REHBERG z Hannoveru [67.]. Po obědě oba spolu. Navečer v 5 hod. s dvorním radou REHBEINEM [8.] vyjeli na špacír nejprve k továrně na džbánky (Flaschenfabrik), pak na Ferdinandův pramen. Generál SCHACK [62.] tu nalezl otce [62.].Při krásném večeru zpět na terasu, Schackova rodina [61-62.] byla dole. Udělal bližší známost s Dobrovským [69.]. Potom v pokoji večeře, neboť jsem se vzdálil.

22.7.1823 - Debata s Dobrovským - večer ve společnosti

      Jako včera velmi krásný den při klesajícím barometru. Rok 1816 dokončen. S abbém DOBROVSKÝM {69.] hovoře-no o české a jiné literatuře, o dokumentech a jiných podobných předmětech. Pan baron von JUNKER [55.] přinesl žádaný výtah o svých stříbrných dolech u Sangerbergu a ještě jeden velmi krásný horninový vzorek. Rozloučil jsem se s kněžnou ACERENZOU [60.]. Zůstal nějaký čas se společností na terase. Vyhledal mne hormistr BESCHORNER [73.] ze Stříbra, předal mi odtamtud olovnaté rudy a vzpomněl na dřívější zajímavé dodávky]. Já hledal nějak uspořádat ze všech stran sem proudící minerály a připravit k zabalení. - Povětří přicházející sem od východu se střetlo s jiným, přicházejícím ze západu. (Stadelmann odcestoval ráno kol 4 hodiny na Vlčí horu.) Diktoval jsem dopis profesoru ZELTEROVI [94.]. U společnosti. Přišel Serenissimus z honu. Ženské [64.] byly na divadle. Hovor o nemoci a zdraví a zvláště také o Dobrovském. Při této příležitosti i o pražském muzeu a jiných zařízeních, při čemž pan von LÜTZOW [70.] měl nejlepší znalosti. Velkovévoda zůstal dlouho a společnost se rozešla až pozdě. Přišel hrabě von ST.LEU [53.].

23.7.1823 - Berlínské sousedky a vanová koupel

      Ještě jednou schematizován rok 1816. K Serenissimovi s minerály ze Sangerbergu a s jejich popisem. Několik přátel. Se Serenissimem vyjeli na Hamrnický dvůr a dále odtud. Prezentoval se ministr von Bulow [25.]. Na oběd doma. Po obědě ke kněžně von HOHENZOLLERN [21.], kde byly berlínské dámy [64.]. Později u pramene, kde jsem znovu narazil na tytéž ženské. Pak na koncertu a na bále jen krátce. Večer doma. Stadelmann se vrátil z Vlčí hory. Prohlédl jsem přinesené vzorky. Vzal jsem koupel.

24.7.1823 - Přišel exkrál Louis a minerály

      Psaní od hraběnky O'Donellové [71.]. Prohlédl a setřídil minerály od Vlčí hory. Superintendent SCHUDEROFF [26.] a vládní rada HERRMANN [45.]. - K Serenissimovi s kameny z Vlčí hory, které však tam byly ponechány, protože kníže po lázni spal. U rodiny a dalekosáhlý rozhovor s majorem von WARTENBERG [27.] o minerální vodě a lázeňských místech. Aby získal své ztracené zdraví, on byl a procestoval všechna lázeňská místa a dokáže proto podat úsudek o výsledcích.. Nehoda jedné ženské, která zakopla o schod, padla hlavou na kámen a poranila se. Proto nepokoj po celou noc [64.]. Velkovévodovi dole předloženy minerály. V důsledku náhlého deštivého počasí nejel kníže do Kynžvartu, jak předpokládal. Na oběd u sebe. Připravené dopisy zalepeny a odeslány: 1. Její královské Výsosti paní velkovévodkyni do Wilhelmsthalu {102.], - 2. mému synovi {15.], opis deníků, Výmar, - 3. panu profesoru ZELTEROVI [94.] do Berlína. Všechno posláno k mému synovi - viz pátek. Král LOUIS [53.], jak ho ještě stále rád nazývám, navštívil mne, a co je krásného na opravdových vztazích, je pořád to staré, jako kdybychom se byli viděli včera. Večer na bál z vycházky. Malá večeře k půlnoci. Několik pánů zpívalo při kytaře veselé písně se sborem.

25.7.1823 - Eversmannova cesta do Buchary k diskusi

      Výše uložené zásilky zcela uzavřeny a předány radovi Haagemu [9.]. Ve společnosti. Velkovévoda (6.) potom přišel do mého bytu. Eversmannova cesta z Orenburgu do Buchary. Hovor o tom. Stadelmann pokračoval v zabalování. Serenissimus jel do Kynžvartu k vévodkyni Württemberské [41.]. Generál GLITZKI [72.]. Před obědem u rodiny. Přišli hosté, já se bavil se státním ministrem von BÜLOWEM [25.]. Jedl doma. Balení pokračuje. Pročítána také Eversmannova cesta. Večer malé hry ve společnosti. S ministrem von BÜLOWEM vědecká pozitivní rozprava. Brzy domů.

26.7.1823 - Večer se tančí v paláci

      Rok 1817 ještě jednou schematizován a uzavřen. Četba "Racine et Shakespeare", potom "Les Hermites en prison, par E.Jouy et Jay, Paris 1823". Na zahradní terase. Generál GLITZKY [72.]. a rodina. Serenissimus odjel do Františkových Lázní. Oběd u sebe. Za hrabětem St.LEU [53.], kterého jsem nezastihl. Večer na terase, kde jsem se dlouho procházel s von SCHACKEM [61.]. Potom na čaj. Paní hraběnka NOSTICOVÁ [48.] s oběma dcerami byla tu také přítomna. Ženské [64.] tančily podle křídla, na které hrál hrabě KLEBELSBERG [30.]. Přečteny francouzské sešity.

27.7.1823 - Výlet k Regentu a večer na bále

      Meteorologická pozorování z Teplé zanesena do tabulek. Sešity z Plzně. Čten prozaický překlad Homéra. Stadelmann se zabývá uspořádáním a zabalením minerálů, přičemž ho zastihne ráno. Oběd u mne. Po obědě jsem hledal hraběte ST.LEU [53.], který však mezitím přišel na terasu. Šel se mnou do pokoje. Hovořeno o nutnosti rýmu ve francouzské poezii, o možnosti ho vytvořit a vymezit. Tento mi potom poslal několik sešitů, které jsem přečetl. Vycházkový "špacír" až na hráz velkého rybníka (rybník Regent). - Večer na bál. O 10 hod. domů. Několik básní.

28.7.1823 - U Ferdinandova pramene a večer hry

      Připravené dopisy: panu radovi GRÜNEROVI [4.] do Chebu po vracejícím se poslovi. Studovány sešity od hraběte St.Leu. Pokračováno ve třídění minerálů z Vlčí hory. Na zahradní terase. Oběd pro mne. - Pokračování oprav. S REHBEINEM [8.] u Ferdinandova pramene. Přišel Serenissimus [6.], aby vypil jednu sklenici. Na terase. Hraběcí rodina Nosticova [47.-48.] sešla dolů. Večer malé hry a tanec. Meteorologické přišlo z Výmaru.

29.7.1823 - Wolff a Hensel přišli a jelo se k rybníku Regent

      Něco z kalendáře přediktoval a sám formuloval. Revidován výtah kritiky. U pramene hovořil s komtem de St.Leu [53.]. Hrabě NOSTITZ [47.] a jiní. Oběd pro mne. Režisér WOLFF [74.] a malíř HENSEL z Berlína [75.]. S oběma vyjeli na "špacír" k rybníku u Chodové Plané [rybník Regent]. Večer ve společnosti. V noci u jídla. - Dopis panu radovi Grünerovi [4.] do Chebu po vracejícím se poslovi.

30.7.1823 - Hensel a nevydařený portrét

      WOLFF a HENSEL [74.-75.], poslední z nich mne kreslil. Hrabě STROGANOFF [76.], později ministr von BÜLOW [25.]. V poledne s WOLFFEM [74.] a HENSELEM [75.] u oběda. Kněžna von HOHENZOLLERN [21.] a pani von LOEBEN [22.]. Velkovévoda a von BEULWITZ [77.]. Večer na bále. (Nejdříve předložil Serenissimovi předložil kresby, potom také rodině.)

31.7.1823 - Berlíňanky odcestovaly

Výtah kritiky. Malíř HENSEL, předtím WOLFF, o divadelních a jiných záležitostech. Vzpomínky na minulé roky. Hodnocení těchto. Kněžna von HOHENZOLLERN [21.], paní von LOEBEN [22.] přihlížely Henselovu kreslení. Na terase nalezl pana presidenta von HEYDEBRECKA [78.]. Doprovodil ho do pokoje, kde jsme nalezli jeho nemocnou paní, z cesty značně unavenou. - Oběd u sebe, obě Ber-líňanky odcestovaly [64.]. Večer na promenádě u pramene. Potom na terase s majorem von WARTENBERGEM [7.]. Později pro mne. Několik přírodovědeckých věcí promýšleno. Po jídle tu byl PIOTROWSKI [79.]. - Dopis panu P.převorovi Klementu ECKLOVI [14.] do kláštera Teplá, přes pana von Beulwitze [77.].

1.8.1823 - S děvčaty procházkou ke mlýnu - večer se St.Leu

      Brzy ráno vstal - na promenádu. Vévoda a princ GUSTAV von MECKLENBURG [95.]. Doma něco málo pracoval na kritice. Se sestrami procházkou ke mlýnu. K hraběti St.LEU [53.]. Přeptal se u paní von STRUVE [82.]. Tato nalezena spolu se slečnou dcerou a von MANNSBACHEM [96.].na aleji. Pan von MANNSBACH [96.]. přicestoval. V poledne na oběd. Sbírka z Vlčí hory stále dobalována. Večer na promenadě s hrabětem St.LEU [53.], procházeli se nahoru a dolů. Hodně hovořeno o francouzském divadle. Mezitím dr.SCHEU [19.] o zdravotním stavu hraběte. Pan von MANTEUFFEL [86.] jel do Františkových Lázní, aby přivezl svou rodinu do Hvězdy. Večer na terase.

2.8.1823 - Balení minerálů a večer na komedii

      K velkovévodovi k snídani. Na terase. Pokus něco málo pracovat. Černé zrcadlo se vrátilo zpátky. Posíláno od Eckermanna. Následovalo balení vulkanických nálezů. Paní vrchního prezidenta von HEYDEBECKOVÁ [78.]. Opis druhého zpěvu Iliady. Krátké zprávy od Zaupera [56.]. Oběd pro mne. Po obědě na terase. Večer na a z komedie. Paní von STRUVE [82.]. Večer venku. Potom u stolu.

3.8.1823 - Na terase a s Rehbeinem u Regentu

      Náhodami pobízeno k činům. Mnohé zmeškané doháněno. Katalog minerálů z Vlčí hory. Mladý bdělý studiosus KOREN (vyslovováno Kor- schen).Citoval druhý zpěv Iliády. Přemítání o Zauperově dopise. Oběd pro mne. Po obědě na terasu. V horkém slunci na zahradní terasu. S dvorním radou REHBEINEM [8.]. k chodovoplánskému rybníku. Trojitý svátek královských narozenin. Proto diference. Státní ministr von BÜLOW [25.]., historie pouštění žilou. Řecká terminologie …. Zpátky. Vtip o tyranovi. K "thé dansant", kde jsem poznal mnohé staré a mladší lázeňské hosty.

4.8.1823 - Wawelity od Chotka, na Hamerském dvoře a noční bouřka

      Koncipovány dopisy. Stadelmann byl na Sangerbergu. Snídaně v předhale. U barona von GREIFFENKLAU [84.] rozloučit se. Nadto ještě přišla dáma. Zůstali jsme až do oběda. Jasný a horký den. Po obědě přišel pan von PIOTROWSKI [79.]. Vyprávění tragedie Luidgarda. Potom mnoho o výtvarném umění a co všechno viděl na svých cestách. Inspektor silnic, rytíř z Prahy (snad Chotek?) [85.], přinesl krásné wawelity, které se vyskytují v jeho obvodu. Potom na terase. Se Serenissimem, s rodinou a vrchním prezidentem HEYDEBRECKEM [78.] nejprve u Ferdinandova pramene, potom - bez posledně jmenovaného - na Hamerský dvůr. Točící se povětří ze všech stran horizontu. Ale při rozpuku noci horní obloha se opět vyjasnila. Hvězdy a mléčná dráha se jevily jasné. O půlnoci stál šedivý široký mrak na poledni (jihu). Potom táhlo hromobití od západu na jih. Blýskalo se a silně pršelo.

5.8.1823 - Obrazce oblaků - hovor s gen.Schackem - večer ve společnosti

      Brzy kouřící se vrchy, které se ve vzduchu chvěly. Pokračující tendence horní oblohy k vodním srážkám a k tvorbě cirrů. Objev určitých scén (obrazců). Nic nepil. Muž kol 50 let. Pokračováno v popise. Snídaně u velkovévody. K hraběti St.LEU [53.]. S Polkami znovu nahoru. K baronu MANTEUFFELOVI [86.]. K rodině. Děti udělaly velkou vycházku do kopců. Velkovévoda jel do Plané na lov. S generálem SCHACKEM [61.]. před domem různorodý rozhovor, zvláště o ruských poměrech. FISSEL, bankovní inspektor z Klatov [97.] mi poděkoval za laskavost, kterou jsem udělal pro jeho dítě. Na terase hovořil s panem a paní von HEYDEBRECK [78.]. Se sestrami na lesní lavičku. Přes Křížový pramen domů. Velkovévoda [6.] přišel z lovu, zůstal ve společnosti a u večeře.

6.8.1823 - Nové básně - Hovory s Schackem a se St.Leu

      Balil minerály pro STROGANOFFA [76.]. Na terasu. Přívětivá a veselá zpráva. Zůstali jsme spolu, posnídali. O půl jedné s generálem SCHACKEM [61.]. v předhale. Hovořeno o mnohém. Kanál, který umožní komunikaci v ruské říši od jihu k severu. Oběd doma. Leccos zařízeno. Připraveny sangerbergské sbírky. Pomýšlel na nejnovější básnické výtvory. Hrabě St.LEU [53.].

7.8.1823 - Třídění minerálů a večer s pitím, které neprospělo

      Ráno brzy vstal. V mnoha věcech dělal pořádek. Setřídil a katalogizoval sangerbergské minerály. Návštěva na rozloučenou guberniálního rady BREINLA. [87.]. Na terase. Mnoho chodil sem a tam. Předtím byl u velkovévody. Hovořeno o zasnoubení ze zralosti ("aus dem Stegreife"). Zabaleno, co se vztahovalo ke stříbrným dolům v Sangerbergu. Johann Baptist HEINRICH, c.k. rada [98.], s jedním duchovním. Přinesl vzorky kamenů "Galmei", blíže je vyznačeno v naších katalozích. Oběd pro mne. Potom PIOTROWSKI [79.]. s jedním profesorem, který se vrátil z jedné veliké výpravy, snaživý a zajímavý muž. Stadelmann začal s balením kamenů,zase něco vyvedl … Později zpět ke společnosti. Potom u stolu. Slečna MEYEROVÁ [46.] byla představena jako nevěsta Rehbeinova a páru bylo připíjeno na zdraví. To mně neprospělo. Špatná noc.

8.8.1823 - Zdravotní potíže a špatná noc

      Recitoval básně hraběte St.LEU. Velkovévoda odešel. Potom se shromáždili venku k rozloučení. Nádherný den. Stadelmann urovnal správně zařazené minerály a vytvořil tři sbírky, rovněž k tomu připravil katalog .............. Po stole omylem k Ferdinandově prameni a na cestě zpátky hovořeno s panem von PIOTROWSKIM (79.). Na terase. Hrabě MANTEUF-FEL [86.]. seděl s rodinou před Hvězdou. NB. Předtím poseděl u pana a paní von HEYDEBRECKů [78.]. Potom u pra- mene. Jedna neznámá ženská na mne hovořila. Dr. HILDEBRAND [99.]. oživil dvou vzpomínku. Večer doma. Necítil jsem se dobře. Špatná noc. - Poslal: svému synovi deníky [15.] s dopisem své snaše.

9.8.1823 - Balení a nepořádek v pokojích - paní Amálie nemocna

      Špatné počasí. Dr. HEIDLER [18.] hovořil o mých stavech a udělal velmi rozumný předpis. Střídavě doma a v hotelu. Balkónová místnost byla proměněna v šatnu v důsledku balení. Přišla slečna von RINGEL [100.]. Paní von LEVETZO-WOVÁ [31.] onemocněla. STADELMANN [3.] zabalil vybrané kameny. Balík pro Prahu byl hotov, rovněž tak pro Jenu. Brzy do postele. - Dopis: Prof.Zauperovi [56.] do Plzně, vrácení jeho rukopisů.

10.8.1823 - Expedování a procházky po lázních

      Brzy vstal. Dobrý zdravotní stav. Mnohé expedováno. Odepsáno, zabaleno a koncipováno. STADELMANN je pomalu hotov s balením. Déšť při stoupajícím barometru. Diktován muž kol 50 let. Sekretář hraběte St.Leu u mne. Nato odjel k hraběti. Oběd u mne. Stadelmann přinesl "Gentiana .. a Parnassia palustris". Opis promemoárií o stříbrném dole u Sangerbergu. U mne oběd. Odpoledne diktoval dopisy. Večer u pramene. Několik procházek. Na terasu, potom v pokoji.

11.8.1823 - Stadelmann na Vlčí hoře - dopisy z Výmaru

      Časně vstal. STADELAMNN jel na Vlčí horu (Wolfsberg). Pán von BRÖSIGKE [32.] jel časně do Chebu. Při nejvyšším stavu barometru zakrytá obloha. Tabelární přehled mých prací pro komta St.LEU [53.]. Jejich průvodce PETRILLI [53.] mne navštívil kvůli několika věcem. Rok 1798 srovnán v čtvrtodstavcích. Dr.Heidler, nařizující mnohé rozumné, mne doprovodil. Oběd pro mne. PIOTROWSKI [79.], poznámky o jeho zemi a o jeho majetcích. O mnohém jiném, o světě a literatuře. Později pan von KNORRING [104.], znamenitý mladý muž, přicházející z Dráždan, cestující do Švýcar. Dopisy od mého syna a dcery. Přiložený dopis od lorda Byrona. Hodnocení nejznamenitějšího setkání.

12.8.1823 - Na Regentu a setkání s děvčaty - Stadelmann se vrátil z Vlčí hory

      1798. Jednotlivosti v kontextu diktovány. Panu von KNORRINGOVI. Dr.Heidler se poptával na mé zdraví. Oběd pro mne. 1797 diktováno. Na terase. Potkal zraněného Poláka pana hraběte MYCIELSKIHO . S panem von KNORRINGEM vyjeli na hráz velikého rybníka. Potkali sestry. Veselá zábava zpět jedoucího vozu. Na terase na okamžik a v pokoji. Osvícená předhala. Doma. Halda dopisů. Stadelmann se vrátil z Vlčí hory s velkým balíkem.

13.8.1823 - Malé básně - s rodinou ve Sklářích

      John psal roky 1795 a 1796 ze čtvrtek do folií. Já šel k prameni. Dobrodružství s hříšnou madame MILDEROVOU [63.]. Doma, prohlížeje depeše z Výmaru.
      Odpověděl na dopis lordu BYRONOVI. Madame MILDEROVÁ mne navštívila. Také pan PETRILLI [53.], sekretář hraběte St.LEU. Pokračováno ve výše uvedeném. STADELMANN čistil poklady z Vlčí hory. Několik malých básní. Pro Výmar k 28. Doktor Heidler zařídil příští. Jedl málo. Diktoval dopis. JOHN [2.] pokračoval v psaní kroniky. Dopis od ECKERMANNA. S ro-dinou jeli do továrny na lahve (Flaschenfabrik). Potom na terase s tajným radou BRANDEM. Policejní historky z doby války. Ze zázračné centra Drážďan.. Vtip se slečnou von MEYEROVOU [46.]. Zábava s generálem SCHACKEM [61.]. Plán, odjet do Karlových Varů. V noci rozmýšleno příští nutné. - Dopis: panu dvornímu radovi MEYEROVI [46.] do Karlových Varů, Panu radovi GRÜNEROVI [4.] do Chebu.

14.8.1823 - Szymanowská a na špacíru k mlýnu

      Následující zásilky (expedice): Augustovi a Otýlii do Výmaru. Madame SZYMANOWSKA [80.] a její sestra [81.]. Pan PETRILLI [53.]. S ním nešťastný pokus o přeložení mých tabulek. Doktor HEIDLER [18.]. Na terase s baronem MANTEUFFELEM [86.]. Potom major von WARTENBERG [27.]. John kopíroval kroniky 1793/94. Oběd pro mne. Leccos zařízeno. K madame MILDEROVÉ [63.], kterou jsem nezastihl. K madame SZYMANOWSKÉ [80.], která hrála v sousedním domě na křídlo, kus od Hummela, jeden od něho a ještě dva jiné, docela nádherně. S ní na procházku k Mlýnu. Přepadl nás déšť. S deštníkem k prameni. Večer na terase. Pak v pokoji. Hrabě a hraběnka von GORCEY [16.]. Bylo hopsáno a galopováno jako vždycky. Hraběnka hrála.

15.8.1823 - Přestal pít Křížový pramen

      Křížový pramen na Heidlerův recept nahrazen a udělalo se mi lépe. Dopisy připraveny. Balík pro pana von Struveho zabalen. John píše kroniku 90,91 a 92. K dok-torovi HEIDLEROVI, kde madame MILDEROVÁ [63.] neporovnatelně zpívala a nás všechny přivedla k slzám. JOHN pokračoval v psaní kronik. Já prohlédl koncepty dopisů a také psaní radovi Grünerovi, objednal jsem se na 19.8. Opakovaně na ranní procházku, nahoru za lázeňský dům. Po Tepelské silnici zase zpátky. Potkal několik dam. Matky přišly na terasu. Já šel se sestrami nahoru. Večeře u mne. NB. U večeře jsem byl u hraběte St.Leu. -Dopis Radovi Grünerovi do Chebu.

16.8.1823 - Szymanowská a koncert

      Připravené zásilky pomalu odbavovány. Madame SZYMANOWSKA a sestra [80.-81.]mne navštívily a pozvaly. John nakreslil Vlčí horu. Báseň pro Madame SZYMANOWSKOU. Oběd doma. Ve 4 hodiny u Madame SZYMANOWSKĚ, která nádherně hrála. Sousedka dala přenést zprvu odepřené krásné piano. Ženské ještě neodjely. Mnohé podivuhodnosti a vtipy v důsledku neporozu-mění a mýlek. Večer u stolu, vše zaplaceno. Broušené sklo - královský dar od hraběte St.Leu. - Dopis státnímu radovi von STRUVE, přes paní von Struve[82.], do Hamburku.

17.8.1823 - Rodina odjíždí - báseň pro Szymanowskou - přišla paní Milderová

      Včera byl hotov opis prvních roků. Rodina se připravuje k odjezdu. Shromáždili jsme se u snídaně a před rozloučením činili plány na nové shledání. Proto bylo také loučení radostné. Potom domů. Stadelmann pokračuje v balení. Báseň pro Madame SZYMANOWSKOU [80.] dále doplněna. Madame MILDEROVÁ [63.] přišla na návštěvu. Přípravy k odjezdu. Večer s paní von BRÖSIGKE [32.]k Ferdinandovu prameni.

18.8.1823 - Korespondence a kolekce minerálů

      Báseň do dvou alb dodělal a napsal. Madame SZYMANOWSKÁ [80.]mně navštívila. Byla zvědava na obsah alba. Odesílání různých beden. Zůstal doma. Odpoledne dopisní zásilky: do muzea Vlastivědné společnosti v Čechách do Prahy, sbírka z Vlčí hory a horniny od zvětralého Mariánského pramene. Do Teplé panu P.priorovi Klementu Ecklovi [14.], sbírka od Vlčí hory. - Večer dostal více dopisů přes mého syna. Rovněž Brewsterské psaní u Edinburgu.

19.8.1823 - U paní Brösigke - rozloučení se Schackem

      Pozvání na večer u Madame SZYMANOWSKÉ [80.] odmítnul. Ocitoval seznam mých děl pro hraběte St.Leu. Přišel hrabě sám se svým synem a dvormistrem [53.]. Hrabě MYCIELSKI [96.]. Poslány lístky. Na okamžik u paní von BRÖSIGKE [32.]. Nalezena paní hraběnka GORCEY [16.], spěšné rozloučení v předhale s generálem von SCHACKEM [61.] a dalšími. Konsultace s doktorem Heidlerem. Po obědě zásilky seřazeny a odeslány: pro paní komoří a pana komořího von GOETHE [15.] do Výmaru. Pro pana tajného vrchního vládního radu SCHULZE do Berlína. - Večer pouštění žilou. S dr.Heidlerem o mnohém hovořeno. Pomýšleno na minulost. Příští uvažováno. Paní von HUMBOLDTOVÁ. s dcerou.

20.8.1823 - Balení a odjezd do Chebu

      Klidná noc. Konsiliantní sny. Pokračující úklid a balení. Madame SZYMANOWSKA se svou sestrou [80.-81.]. Hrabě St.LEU [53.]. BRÖSIGKOVI [32.]. Slečna MEYEROVÁ [46.]. Dr.HEIDLER [18.]. Oběd s radou GRÜNEREM [4.]. Odjezd kolem třetí. Nejnádhernější jasný den. Vzdálené lokality. Nad Smrčinami celá řada odpočívajících oblaků kumulů; docela nahoře široký mlhový pás, mezi oběma nádherně zapadající slunce. Členění horních mlhových pásů v atmosféře.

21.8.1823 S Grünerem šli za Hussem

      K ránu silně pršelo. (V Mariánských Lázních rovněž k třetí hodině.) Sestavena tabulka. Kameny od pana rady GRÜNERA. Pan von KNORRING [104.]. Konverzace s ním o stovkách věcí. S tím u oběda a s radou GRÜNEREM. Navštívil pana HUSSA a přišel zpátky. Hovořeno o tom a dále o mnoha věcech. O Harthausenu u Bonnu a jejich sbírkách písní. Finské a lotyšské písně; rozdíl jejich charakteru. Též sága Heimskringla a jiné povahy starého Severu. K večeru přestal déšť. Meinigenští přišli po 8 hodině z Mariánských Lázní. Večer od lékárníka poslední barometrické dny.
      (V denících neuváděný) dopis Ulrice Levetzowové z Chebu, datovaný 21.8.1823, zněl
      "Ulrice von Levetzow, tato zásilka vyvolá u nejmilejší Ulriky asi veselou tvář, která ji tak sluší. Klavírní noty jsou od dědečka, (noty) zpěvu od známých přátel, protože snad příležitostně by mohly být užitečné. Jak se má milá matka se svými krásnými dětmi ? Tisíce pozdravů, přání a podobně! Věrný jako vždy a tentokráte netrpělivý Goethe."

22.8.1823 - Psaní dopisů a výlet s Grünerem k Mühlbachu

      Diktoval dopisy a ocitoval. Hrabě TRAUTMANNSDORFF. a tři další lázeňští hosté z Františkových Lázní byli odbyti. Mladý FIKENTSCHER [83.]. s radou GRÜNEREM [4.], o cestě otcově, chod jejich obchodů a jiné. Po obědě u rady GRÜNERA - tam nalezl také starší sestru a pozdravil. Přehlédl minerály sebrané během roku. - O jejich výměnném obchodu a vážných úsilích v tomto oboru hovořeno. S ním vyjeli při krásném západu slunce až na výšinu nad Mühlbachem(?). Jízda do Albenreuth na zítřek naplánována. Nutné objednáno. Večeře pro mne. Rekapitulována Nosiana.

23.8.1823 - Velký výlet s Grünerem do Albenreuthu

      Přípravy k odjezdu. Kol 10 hodiny ve voze. Vyjeli horní branou ven. V jednom malém, ale čistém selském stavení v Gosel (Kozly). Přípravy na naše příští shledání. Přes borový lesík na písečnou cestu, kde byly více či méně zvětralé hliněné břidlice. Odtud do vesnice Boden, která leží na úpatí zřejmě vulkanického vrchu. Zde se nalezly velmi bohaté na křemen, vlnité hlinité břidlice; jak na potoce ležící struska mnohé roztlučené. Na vrchu samotném; poloha tohoto prozkoumána. Pyrotypická hornina všeho typu posbírána a další jízdou dosaženo Albenreuthu, kde se nacházejí stopy vulkanické na povrchu; potom pozoruhodné naplavené vrstvy z originální a pozměněné horniny. Zpátky na Gosel; frugální jídlo.Osobitý chudý myslivec; docela pěkná rodinka, čtyři hoši, dvě děvčátka. V půl osmé znovu v Chebu. - Dopis od dvorního rady MEYERA [46.], jehož návštěva ohlášena na zítřek. Vybaleno. Zábava s radou GRÜNEREM. Uvažována další jízda. - Dopisy: panu prezidentovi NEESOVI von Esenbeck do Bonnu. Panu vládnímu radovi von HARTHAUSENOVI do Kolína.

24.8.1823 - Dopisy a prohlížení nových minerálů ze včerejška

Karel Huss pocházel z české rodiny v Mostě.      Následující odesláno: panu prof.ZELTEROVI [94.]do Berlína, panu komořímu radovi von GOETHE [15.], deník až do včerejška včetně, na byliny několik příkazů. Přiložený andalusit. - Deník z roku 1823, vytaženy první měsíce. Rada Grüner zaranžoval včerejší exempláře z Boden a Altalbenreuthu. Hrabě TRAUTSMANNDORFF a bratr. Po obědě prohlíženy minerály. Grünerovo pojednání o lidových krojích. O 4 hod. přišel dvorní rada MEYER [46.]. Projednávány karlovarské záležitosti, zvláště co se týká umění. Přípravy k balení. Večer rada Grüner a Meyer.

25.8.1823 - Z Chebu do Karlových Varů

Rozloučil se dvorním radou Meyerem. Také rada Grüner. Usmlouvání ohledně hraběte Auersperga. Ve 3/4 7 hod. z Chebu. V 10 hod. v Citicích (Zwotau). Nejkrásnější počasí. Před Citicemi se ukazuje na jihovýchodě jeden oblak kumulus, ležící docela při horizontu. V Citicích paní von der RECKE a básník TIEDGE. O 1 hod. odjíždíme. K 4 hod. v Karlových Varech. Za Citicemi se ukázala oblaka na východě, kumulus, ale velice malý, mraky se však rychle rozplývaly.
Zpráva u paní von Levetzow. Nastěhoval se nad ně v druhém patře ve "Zlaté kytici". Krásný pokoj, krásný výhled. Vůz od hraběte Klebelsberka byl naložen ovocem a jinými viktuáliemi. Chutné fíky a meruňky předloženy. Mladý polský muž NAKWASKI- velmi silně o nepokojích v jeho vlasti. S rodinou vyjeli k Poštovnímu dvoru. Večer před vraty, u čaje. Hrabě WALEWSKI, velmi rozumný, jak vůbec než také v Německu asi velmi informovaný muž. V noci s rodinou. Ubývající měsíc velmi jasný nad Tří-křížovou horou. - Dopis Panu radovi Grünerovi do Chebu, po Johnovi.

26.8.1823 - S rodinou na Doubí k Ohři a vzpomínáno na Mariánské Lázně

      Ráno o 5 hod. skrz naskrz jasná obloha jako včera. Slunce vyšlo přesně v 6 hod. nad Tříkřížovou horou jako nádherné. Zašel jsem k Vřídlu, kde jsem potkal pana von HEYDENBRECKA [78.]. Nato k Novému prameni.Cestou potkal generála METSCHE. U Nového pramene nikdo známý. Již o 7 hod. velká horka. Hovořeno s různými osobami, také s paní HEILINGÖTTEROVOU a dcerou u Meyerova krámu. Později s Ulrikou alamanachy a některé malé rytiny (Kupfer). Po páté jeli na Doubí (Aich) na Ohři. Káva popita. Zpátky přes hamr. Nádherný večer. Něco kumulů na severozápadě. Na louce se procházeli nějaký čas. Hrabě WALEWSKI, stejně jako UJEJSKI, který přijel z Mariánských Lázní a měl zprávu o mých básních pro dvě polské dámy. Geniceo, tlustý, vzácný a jisté tajemnosti. Večer hrabě FREDRO. U večeře bylo vzpomínáno na nové stavby v Mariánských Lázních. Umlouvání se na jeden výlet (Partie) do Lokte.

27.8.1823 - Poláci ve Varech a večer Goethe tančí

      Vstal o 6 hod. Slunce již vyšlo o málo déle než včera. Ale jasný teplý den. Karlovy Vary mají mnohem více domů. Domy nejsou jen čistě vyčištěny, ale vznikly opravdové paláce, zvláště pro veřejná zábavná místa, a to jak v městě tak v okolí, takže lázně jsou přeplněny a přece nejrůznější společnosti tu nalézají ubytování. Cesta do Doubí po pravém břehu nahoru je při suchém počasí docela snesitelná; nad hamrem po cestě zpátky velmi pěkně a příjemně. Po velké vodě není vidět žádné stopy; jen mostní oblouk u prvního vjezdu leží ještě v ruině. Že tento se zřítil, žádný div; byl tak špatně postaven, že by se mohl zřítit při nějakém nadměrném nákladu. - Odpoledne se zatáhla obloha při velmi horké atmosféře V noci to všechno zase pominulo. Hrabě GENICEO byl na Ameliiných pochoutkách, na tanečním čaji v Saském sále, kde předtím seděl a popíjel čaj a užíval mnohých sladkostí. Dobré tanečnice a tanečníci, kterých tu nebylo mnoho, nepřišli na sál. Přišlo mně při této příležitosti za příjemné, že jsem znal zde se zdržující významné osoby. Kníže HOHENZOLLERN-HECHINGEN ke mně hovořil, rovněž princezna JULIE. Více Poláků a Polek mi bylo představeno. Rovněž také MADAME GAJEWSKA, básnířka. K závěrečné polonéze mne vyzvala jedna polská dáma k tanci, s kterou jsem se točil kolem a mně přicházely do rukou nové a nové většinou překrásné děti při dámské volence. Po 10 hod. změna. Po večeři ještě dlouho spolu.

28.8.1823 - Nezapomenutelný výlet do Lokte - narozeniny

      Brzy vstal. Většinou čistá obloha, málo oblaků na horizontě. Spěchalo se, abychom mohli v 7 hod. vyjet. Kolem 9 hod. jsme přijeli do Lokte. Obloha se zatáhla. Půl hodiny mohla být jízda ještě více horká. Vystoupili u Bílého koníčka (Zum Weißen Roß), kde STADELMANN včera všechno objednal. Velká procházka nejprve po pravém břehu Ohře, skrze nové skalní průchody. Berta se zabývala horninami. Nakonec již velmi horko. Po návratu přispěchal Stadelmann a John, kteří přinesli dezert. Milý dopis od mého syna. - Sklenice se třemi jmény a datum. Rekapitulovány mariánskolázeňské historky a jiné. Na radnici, je k vidění meteorit. Do porcelánky. dostal minerály-dvojčata. Po 6 hod. odjezd, při chladném vzduchu zvláště na severovýchodě a na horizontě zatažená obloha. Šťastně se vrátili při nastávající noci. Přišel NAKWASKI, dovolující se, že jede do Mariánských Lázní. Zábava o zboží hraběte Klebelsberga, jeho otci a smýšlení. Přátelský rozchod.

29.8.1823 - Toulky po Varech a vzpomínání na Mariánské Lázně

      "The Sketch Book of Geoffroy Cryon, London 1821". Dopis svému synovi. Zpráva hraběti Sternbergovi podle schématu. Návštěva u kněžny HOHENZOLLERN-SIGMARINNEN. V krámu Meyerově. Dále hovořeno s několika karlovarskými. S několika Poláky. V krámu u světnice. Přišel nenadále tajný sekretář MÜLLER, který si stěžoval na silné účinky, které s ním cvičí několik sklenic Vřídla a vyslovil skoro úmysl odjet. - Stadelman otevřel bedny u paní HEILINGÖTTER a něco z toho přinesl s sebou. Byl úmysl, radovi Grünerovi k jeho výměníém obchodu takto udělat dárek. Dopis od pana rady Grünera, blahopřání k včerejšímu dni. Společný oběd. Zimmer poslal účet (Note) s nestoudnými cenami, jak jsem očekával. 11 louisdorů požadoval za 4 majolikové talíře, za jiné stejně tak nesmyslné ceny. Myslel si, po zkušenostech, že lidé kteří k němu přijdou jsou vznešení, bohatí a nevědoucí. Meyer mi o tom již řekl. Muž má také několik krásných kusů slonoviny, o které má zájem velkovévoda. K večeru jsme vyšli ven. Přiměřená tepla. Na Chotěkišské cestě tam a zpět. Hrabě WALEWSKI se k nám přidal. Na Mariánském sedle jsme pobyli poměrně dlouho; byly to dobré, příjemné hovory. Při návratu jsme zůstali ještě dlouho na louce. Večer byl chladný, ale ne vlhký. U večeře hovořeno, jak zapůsobila zpráva o mé nemoci v Drážďanech a na rodinu. Jiné důvěrnosti. Prezident von BÜLOW [25.]s manželkou projížděli Karlovými Vary; von HEYDENBRECK [78.] chtěl zpátky do Mariánských Lázní, protože je tak jeho dítě velmi onemocnělo. Historky o mariánskolázeňských poměrech, charakteristika pánů, kteří tak staví, domácích pánů a paní, nedostatky a přednosti různých kvartýrů, a výstavba lázní jako taková také, neboť ona ovšem docela zázračné pohledy dává do vnitra takového stavu. Pokračováno v čtení "Sketch Book" a Černý trpaslík.

30.8.1823 - Výlet na Andělskou horu a večer spolu

      Opis deníků pro děti. U snídaně. Popis, jak to tu vypadalo po povodni. Běsnění Vřídla po povodni. Zabýval se diktováním a čtením výše uvedených knih. U snídaně rekapitulována mnohá dobrodružství. Návštěva u hraběnky jménem JARACZEWSKA; nezastihl ji. U dvorního rady MITTERBACHERA. Historie nemoci paní ředitelky GOTTEROVÉ. U Vřídla, které stále ještě sestoupá do výše. Doma. Na dvorku. U oběda. Kol 4 hod. vyjeli na Andělskou horu. Kolem dokola bezmračná obloha. Nad Krušnými horami přecházejí deště, v dáli duní. Vystoupili na starý hrad. Nádherné dobrodružství. Veliký chechtot. Kaple Nejsv.Trojice. Vzpomenuto chybějící Boha Otce. Trest za vykradení kostela. Pokračující veselost. Na domě u silnice později káva. Důvody k žertu a posměchu. Při nádherném počasí domů. Karlovy Vary se světly pokojů a pouličními laternami. Jasné blikání hvězd. O 9 hod. přijeli kočárem. Nové plány. Ještě dlouho zůstávali spolu. - Dopis panu komořímu a komornímu radovi von GOETHE, deníky etc. do Výmaru.

31.8.1823 - Večer v divadle a pak procházka s Ulrikou po Louce a matka

      Později vstával. Něco do zprávy pro hraběte Šternberka. Na snídani. Paní von der RECJKE se nechala podle mého mínění informovat. "Sketch book". Paní von Levetzowová vypráví historku svého setkání s paní von STAËL v Ženevě. Večer na komedii: Simson, jako melodrama, příšerné samo o sobě; představení ještě příšernější. Potom se procházeli na Louce. V noci společně. Mladší šly včas do postele. Zůstala paní von Levetzowová a Ulrika v častých vzpomínáních.

1.9.1823 - Čekání se sestrami na Louce - na Ulriku

      Brzy u pramene, málo hostů. Posnídáno na louce. Později vyhledal knížete HOHENZOLLERNA a sestru princovu. Společně u jídla. Paní von Levetzow s Ulrikou doprovozeny k tabuli, kde vyhledali jednu nemocnou Angličanku, jménem EDGEWORTH a jednali s její komornou. Vývoj anglického charakteru. Šel jsem nejprve s Amálií a Bertou na most, potom na Louku sem a tam. První veselá netrpělivost. Bylo již pozdě; zůstali jsme na louce. Noc při povodni jako litografie. Plán Karlových Varů a okolí, jako rytina (v mědi), od PLATZERA. Večer četla Berta první kapitolu Černého trpaslíka velice půvabně. Mohla by vyučováním dosáhnout lehko dokonalosti. Malý dramatický svátek k přijetí hraběte Klebelsberka v Třebívlicích. Rozkošné vyprávění. Všeobecná zábava. Brzy se rozloučil. - Dopis panu radovi Grünerovi do Chebu.

2.9.1823 - Výlet do Ostrova a večer s rodinou

      Nádherné počasí. Leccos připraveno. K Novému prameni. Malá společnost. Koně k vyjížďce a objednáni na Hartenberg (dn.Hřebeny). Snídaně na Louce. Potom procházka sem a tam. Od Poláků představen. Madame Botta. Přisedl jsem k nim. Přišel nějaký Dr. Bajer z Vídně, který vzpomínal na staré karlovarské historky a poptával se po slečně Ulrichové. Nádherná tmavomodrá obloha. Za paní von der RECKE, kterou jsem však nenašel. Pokračující dotěrné historky Angličanů. Troufalost a lámání. Archivní rada KESTNER z Hannoveru. Dr. MITTERBACHER, hovořil o krátkodobém prodlévání státního rady HUFELANDA. Odjezd do Schlackenwerthu (Ostrov nad Ohří), po cestě basalt a stonková železná ruda a minerál Mandelstein. V zahradě několik zábavných hodin. Podán šťastný žert o almužně a slepci. Zpáteční cesta za krásného počasí. Přijeli o 1/2 9 hod. za soumraku. Zůstali společně. Malé příležitostné básně prošlých časů. Vylíčení jedné mladé dcery bývalého dvormistra. Amáliino neposlušné čtveračení. O výmarské vysoké kultuře, starší a novější.

3.9.1823 - Dopisy a toulky po Varech a Amáliiny pošetilosti

      Odesíláno následující: Panu hraběti AUERSPERGOVI na Hartenberg, po expresním poslovi. Opis deníků. Šlo se k prameni a dovézt. Posnídáno na Louce. Prohlídka skleněného zboží u Mattoniho. Amálie disputovala s generálem UMINSKÝM. Podivuhodné pošetilosti. On rozbil velmi krásnou vázu a všichni se smáli. Dáma z Vídně, přítelkyně Madame PEREIRY. Mnoho dobrého a přátelského jménem této. Také hovořeno o paní von PICHLEROVÉ. Pro mne. Přípravy k balení, STADELMANN navštívil hrnčíře a přinesl kameny. JOHN opisoval výmarské básně. Přišli s velmi přívětivými dopisy, které mne zaměstnávaly celé ráno. Na oběd společně. Kolem 4 hod. do Doubí. Oblek z pravého mřížkovaného skotského vzorku, který vypadá velmi dobře. Obloha se počíná zatahovat. Hovořili o knížeti Hohenzollernovi a společnosti. Pozdravili Nejvyššího purkrabího. Přes hamr pak zpátky. Zamračená obloha, velmi krásná jízda, teplý večer. Na Louce. Po 7 hod. večer se objevilo od západu osvětlené počasí. Při procházce dlouho to pozorovali. Začalo mrholení a do domu. Ulrika se vzdálila, aby četla Černého trpaslíka, vcelku přirozeně a dobře; ono by ji to stálo příliš mnoho energie s předstíráním čilosti a pohodlí. Zůstali jsme pohromadě. Amálie plna pošetilostí. Kolem 10 hod. večer jsme viděly opět hvězdy při zčásti zakryté obloze.

4.9.1823 - Blíží se odjezd

      Pozdě vstával. Papíry sbaleny. U Nového pramene. V pokoji snídaně. Madame SZYMANOWSKA a sestra mně překvapily (v Karlových Varech). JOHN dokončil opis básně k narozeninám. Dopis od kancléře von MÜLLERA s jedním exemplářem téhož. Opatřil sklenice k pití. Pro hraběte TAUFKIRCHENA obchod se skleněným zbožím a toaletami se zabývající paní von Levetzowová. U stolu žert se sklenicemi. Opakování historky z narozenin. Jeli na hamr. Večer Taufkirchen (?) a úspěch jednoho obchodu. Velká toaleta byla předvedena. Večer s rodinou. Podrobnosti mládí dcer. Amálie se jeví přitom velice rozumně, když předvádí a zdůrazňuje nedostatky její učitelky z pensionu.

5.9.1823 - Loučení a odjezd do Hartenberku

      Brzy ráno vše sbaleno. Přijet vůz rady Grünera, na který byly naloženy všechny kameny; také můj vůz odjel. STADELMANN vyřídil několik návštěv k rozloučení. Hrabě TAUFKIRCHEN. Když se vzdálil, všeobecně poněkud urychlené rozloučení. Já šel ke Zlatému lvu, kde jsem se setkal s vozem. Odjezd kolem 9 hod. Při studeném západním větru jasné počasí a zvířený prach. O 1/2 1 hod. v Citicích. První zpráva o neštěstí v Hofu. Opis básně. Po 5 hod. v Hartenberku (dn.Hřebeny). Různorodý hovor s hrabětem, zvláště o jeho ekonomii. Večer s rodinou. Syn přišel.

6.9.1823 - Ekonomika na zámku Hartenberku a ve Falknově

      Redigoval báseň. S hrabětem na špacíru, přes Gossengrün (dn.Krajková) do sklárny. Znovu nahoru a domů. Poznámky o rolnictví a jiném hospodaření. Veliké zlepšení hospodaření panství po roce 1816, protože tu hrabě bydlí a všechny náhledy do budoucna kontroluje. Na oběd hormistr MAYER z Oloví. Hormistr Lößl z Falknova. Po obědě přijel rada GRÜNER. Hrabě Auersperg mne poctil jedním vzácným kusem olověného živce (Bleispat), které přinesl hormistr z Oloví více. Po obědě u kávy prohlédli radou Grünerem přivezené minerály. Pro mne samého na altán. Rekapitulace cesty od dnešního rána. Příjemný přístup k účelnému hospodaření ve velkém komplexu panství, jak dnes přehlédnuto. Panství má 4 až 5 tisíc obyvatel a všichni mají zaměstnání. Zcela chudí, které možno nazvat žebráky, jsou jen tři. Večer k jídlu u společnosti. Někdejší dvormistr mladého hraběte též přišel. Přípravy na odjezd.

7.9.1823 - Odjezd do Chebu a úvahy o nových metodách, nalezený dárek

      Neděle - pokračováno v básni. Rozloučení s hrabětem a rodinou. Odjezd s dvěma "chaise" přes Gossengrün (dn.Krajková) a další vesnice. Daleko vlevo zůstala Maria-Kulm (Svatá Máří), kam dnes, zvláště ráno, přicestovalo mnoho poutníků. Vyjeli o 9 hod. za dobrého ale chladného počasí. V Chebu v 1 hod. Jedl doma. Po obědě rada Grüner, připravující produkty z Altalbenreuthu (dn.Mýtina) a pět dalších přiložil. O 4 hod. pro mne. Dopisy svázány, papíry vyřízeny. NB (Zkratka NB, která se objevuje v textech, znamená dle našeho názoru Neu-Blatt = nový list.). Hned po příjezdu opis nových strof. K večeru diktovány dopisy. Později rada Grüner a hovořeno o výměně minerálů a jiných akvizitách, také co se bude dělat v budoucnu. O mineralogii a geologii v Čechách nastal zájem. Úvahy hraběte Auersperga o hospodaření, kabinet muzea v Praze, podle Mohsišského systému zařízen. Vůbec moderní zařízení, toto učení se rozšiřuje a od dosavadního se ustupuje. Lékárník dodal vývoj barometru od našeho příjezdu. Nalezl jsem zastrčený talíř od Madame Szymanowské, a jiné zaslané věci během mé nepřítomnosti.

8.9.1823 - Třídění minerálů a dopisy

      Vstal o 6 hod. Pití Křížového pramene. Zcela jasná obloha. Leccos zařízeno. Opisování všeho druhu. Seznam z Bodenu a Altalbenreuthu (dn.Mýtina) čtyřikrát. Dopisy koncipovány, nadiktovány. Listy rodné knihy pro hrabata Trautmannsdorfovy. K radovi Grünerovi. U Stadelmanna, který rozbalil kameny a setřídil. K Horní bráně k výjezdu, vpravo kolem valu. U Ohře na cestu k chorobinci a přes soukenictví. Nahoře město v slunci. Oběd pro mne. Rada Grüner odjel na připojení farnosti. Pak ranní expedice pokračuje. Rada Grüner vyprávěl o připojení farnosti, hovořeno o mineralogice a jak dále pokračovat. NB. Josef SCHMIDT byl u mne a vykazoval se dobrými výsledky.

9.9.1823 - Rady Grünerovi k založení skříní pro minerály

      Dopisy nadiktovány, všechny uzavřeny. Stadelmann měl obchod u rady Grünera, přinesené minerály roztřídil, zařadil a začal s balením. Přehled geognostických přírůstků. Redakce papírů. Pokračování konceptů. Oběd pro mne. Rada GRÜNER přinesl kuchařskou knihu, následující projednáváno. K radovi Grünerovi. Jeho minerály si prohlédl, s potěšením sledoval růst jeho sbírky. Návrhy a naléhavé přání, aby udělal několik skříní a začal sbárky se systémem. Je třeba řadit, neboť se tu již nalézá nejkrásnější materiál. Při zcela jasné obloze k Horní bráně nahoru. V důsledku přicházejícího chladu po západu slunce domů. Našel výmarského kočího a zásilku od mého syna. Četl v Umění a starověku a O přírodopisu. Rada Grüner přišel pozdě, předal jsem mu mineralogii Breslavskou. Řeč o příštím i o umění a starověku, dostal sešit IV.1. a 2. - Psaní: 1. tajnému radovu Schultzovi do Berlína, 2. tajnému radovi von Willemerovi do Frankfurtu n.M.

10.9.1823 - Balení před odjezdem do Výmaru

Následující expedování: 1. P.priorovi Klementu Ecklovi do kláštera Teplá, prostřednictvím hornmistra Lößla, 2. paní von Levetzowové do Karlových Varů, 3. profesorovi Zauperovi do Plzně rovněž prostřednictvím hormistra Lößla, 4. panu hraběti Šternberkovi do Březiny, panství Radnice, i s Kunst und Altertum IV./2., a přirodověda.
       Přišel hormistr Lößl, poctil mne krásnými českými horninami. Jedl u mne rada Grüner. Hlavní hovor o geognozii a mineralogii Čech. V lékárně s Johnem, podívat se na barometr. V noci rada Grüner. S tímto ještě poslední výměna minerálů a jiná podnikání.

11. - 13.9.1823 - Poslední cesta z Čech - kočárem z Chebu do Jeny

      Plné balení nás zpozdilo, rada Grüner byl přítomen. Z Chebu v 9 hod., v Aši v 1/2 1 hod. Z Aše ve 3 hod., v Rehau v 5 hod., v Hofu v 1/2 8 hod. Přenocování zde. - 12.9.1823 - Výjezd v 6 hod. z Hofu, v 9 hod. v Gesellu, ve 12 hod. v Schleizu, ze Schleizu ve 2 hod., v 1/2 7 hod. v Pössnecku. Přenocování zde. - 13.9.1823 - V 6 hod. z Pössnecku, v 9 hod. v Naschahausen, v 10 hod. Kahla, ve 12 hod. Winzerla, ve 3/4 1 hod. v Jeně.

Goethe přechazející a diktující kancelistovi Johnovi (obraz Josefa Schmellera 1831)

Die Zeit ist selbst ein Element.
Čas sám je prvek.

Ein Unterschied, der dem Verstand nichts gibt, ist kein Unterschied.
Rozdíl, který rozum nechápe, není žádný rozdíl.

Poznámky

1. Jeho Excelence pan Johann Wolfgang von GOETHE, velkovévodský sasko-výmarský tajný rada a státní ministr (kurlisty č.-366. - 2.7.1823) a

2. pan Ernst Karl Christian JOHN (1778-1856), Goethův sekretář a kancelista, z Výmaru (kurlisty č.367 - 2.7.1823) - oba bydlí "U zlatého hroznu"

3. Goethův sluha STADELMANN

4. pan magistrátní a policejní rada Josef Šebastián GRÜNER z Chebu (1780-1864), přítel Goethův

5. pan inspektor Vendelín GRADL, kanovník premonstrátského kláštera Teplá a inspektor pramenů, bydlící v domě "U zlaté koule" čp.22 (kurlisty str. 6)

6. Jeho král.Výsost KARL AUGUST(1757-1828), velkovévoda Sasko-Výmarsko-Eisenašský (kurlisty č.362 -2.7.1823), (v denících uváděn jako "Serenissimus") a

7. pan Friedrich von GERMAR, velkovévodův sasko-výmarský komoří a major (kurlisty č.363 - 2.7.1823) a

8. pan Wilhelm REHBEIN (+1825), velkovévodův sasko-výmarský dvorní rada a jeho osobní lékař (kurlisty č. 364 - 2.7.1823) a

9. pan Karl Christoph HAAGE, rada a chatoulier u Její král.Výsosti z Výmaru (kurlisty č.365 - 2.7.1823) - všichni bydlí v Klebelsberko-vě domě,

10. P. Benedikt STEINHAUSER z Plzně, premonstrát, prefekt plzeňského gymnázia

11. pan Karl SCHULTZ, vojenský rada a zemský rentmistr, s paní a s dcerou z Magde-burku (kurlisty č.209 - 14.6.1823) - bydlí v domě "U zlatého orla",

12. pan Heinrich STROHMEYER, velkovévodský komorní pěvec (kurlisty č.229 - 17.6.1823) a s ním

pan Johann Christian MÜLLER, profesor na výmarském kreslířském institutu, z Výmaru (kurlisty č.230 - 17.6.1823) - oba bydlí "U černého orla"

14. převor P.Klement ECKL z kláštera Teplá

15. August von GOETHE, komorní rada, syn básníka Goetha ve Výmaru

16. pan Anton hrabě GORCEY, c.k. ko-moří, rytíř car.ruského řádu sv.Vladimíra 4. třídy a c.k. hejtman, bydlící v domě "U zlaté labutě" - c.k. lázeňský inspektor v Mariánských Lázních z vojenské strany (kurlisty 1823 str.6)

17. pan Adalbert Anton GRAFF, c.k.rada - bydlící v domě "U zlaté kotvy" Mariánské Lázně čp.37 - c.k. lázeňský policejní inspektor pro civilní strany

18. pan Karl Josef HEIDLER (1792-1866), Med. Doctor, a od c.k. zemské vlády určený lázeňský lékař (Brunnenarzt) v Mariánských Lázních - bydlící ve vlastním domě "U Římana"

19. pan Fidelis SCHEU, Med.Doctor, a ordinář kláštera Tepelského, bydlící v domě "U bílé labutě" (čp.40) - později majitel domu "Zelený kříž" (dům mezi Zlatým hroznem a Klebelsberko-vým palácem)

20. pan Thaddaus KLINGER, chirurg (Wundarzt), bydlící U zlatého orla čp.32 - (po dobu sezóny)

21. Její Jasnost, kněžna-panovnice von HOHENZOLERN-HECHINGEN, rozená princezna z Kurlandu, z Hechingenu (kurlisty č.348 - 1.7.1823) a

22. paní hraběnka von LOEBEN, rozená hraběnka z Bresler, z Berlína (kurlisty č.349 - 1.7. 1823) - obě bydlí v Zeleném kříži

23. Jeho Jasnost kníže Alexandr LABA-NOFF-ROSTOFF, carský ruský pobočník-adju-tant a plukovník (kurlisty č.326. - 27.6.1823)

24. pan von KIPRENSKY, carský ruský rada z Akademie krásných umění, z St. Petrohradu - oba bydlí v domě hraběte Klebelsberka (kurlisty č. 327 - 27.6.1823)

25. pan Friedrich von BÜLOW, k. pruský skutečný tajný rada a vrchní prezident provincie Sasko, společně s manželkou, z Berlína (kurlisty č.57 - 23.5.1823) - bydlí v domě hraběte Klebelsberka

26. pan Georg Jonathan SCHUDEROFF, doktor theologie a superintendent, z Roneburgu (kurlisty č.301. - 25.6.1823) - bydlí v domě "Hvězda"

27. pan Friedrich von WARTENBERG, major ve výslužbě, z Berlína (kurlisty č. 176 - 10.6.1823) - bydlí v domě hraběte Klebelsberka (Po smrti měl Wartenberg pomník v lese nad Křížovým pramenem u Mlýnského potoka (od roku 1836)

28. pan Karl von HELLDORF, k. saský komoří (kurlisty č. 222 - 17.6.1823) a

29. pan Benedikt EKARD, saský komoří (kurlisty č.223 - 17.6.1823) - oba bydlí v domě Dresden

30. hrabě Franz KLEBELSBERG, majitel Klebelsberkova paláce na Horním náměstí a

31. hraběnka Amálie von LEVETZOWOVÁ, dcera von Brösigkeů, žijící s hrabětem Klebelsberkem

32. manželé BRÖSIGKEOVI jako správci Klebelsberkova paláce, rodiče hraběnky Amálie von Levetzowové: pan Friedrich Leberecht BRÖSIGKE, a paní Ulrike baronka von BROSIGKE, rozená von Löwenklau, z Drážďan, (kurlisty č.1 - 2.4.1823) - bydlí v Klebelsberkově domě

33. pan Vincenz hrabě BATTHYANY, k. maďarský dvorní rada (kurlisty č.383) a

34. pan Jakob WAGNER, dvorní mistr z Vídně (kurlisty č.384 - 4.7.1823) - oba bydlí v Klingero-vě hostinci

35. paní Rosalia von GEYMÜLLER, manželka bankéře, s dvěma slečnami dcerami (kurlisty č. 254. - 19.6.1823) a

36. paní Karolina APPEL, manželka velkoobchodníka, z Vídně (kurlisty č. 255 - 19.6. 1823) - obě bydlí "U zlatého sokola"

37. pan Friedrich Alexandr BRAN, doktor s paní, z Jeny (kurlisty č.200 -13.6.1823) - bydlí v domě "Město Regensburg"

38. pan BRAUN von Braunthal, spisovatel z Vídně, pocházející z Chebu

39. pan vicepresident SECKENDORFF z Frank-furtu n.O.

40. Jeho královská Výsost vévoda FERDINAND von Württemberg (kurlisty č.76 - 29.5.1823) a

41. Její královská Výsost paní vévodkyně von Württemberg (kurlisty č.77 - 29.5.1823) a

42. baronesa WITTENBACHOVÁ, dvorní dáma Její královské Výsosti (kurlisty č.78 . 29.5.1823) a

43. pan von SCHAFFER, dvorní rada Med. Dr. z Regensburgu (kurlisty č.79 - 29.5. 1823) a

44. pan baron von ENGELHART, c.k. komoří, hejtman a adjutant Jeho královské Výsosti pana vévody, z Vídně (kurlisty č.80 - 29.5.1823) - všichni bydlí v hotelu Klinger

45. pan Christian Gottfried HERRMANN, knížecí sasko-gotha-altenburgský vládní a komorní rada (snad profesor filologie v Lipsku 1772-1848, pokud nejde o shodě jmen), z Altenburgu (kurlisty č.300 - 35.6.1823) a

46. dvorní rada MEYER ve Výmaru

47. Jeho Excelence pan Johann hrabě von NOSTITZ, c.k. polní maršál-poručík, s paní chotí

48. hraběnkou von NOSTITZOVOU, roz. hraběn-kou von SCHLICK a dvěma komtesami-dcerami z Prahy (kurlisty č.350. - 1.7. 1823)- bydlí v domě "Hvězda"

49. Christoph Ludwig Friedrich SCHULTZ (1781-1834), tajný státní rada z Jeny, který si s Goethem dopisoval dlouhá léta a Goethe mu psal i z Mariánských Lázní

50. Její královská Výsost princ Eugen vévoda von LEUCHTENBERG, kníže z Eichstadtu (kurlisty č.434 - 10.7.1823) a

51. pan rytíř von PLANAT, nejvyšší poručík a dvorní kavalír Jeho královské Výsosti (kurlisty č.435 - 10.7.1823) a

52. pan Dr. WIDNMANN, královský bavorský lékařský rada a osobní lékař Jeho královské Výsosti, z Mnichova (kurlisty č.436 - 10.7.1823)" - všichni bydlí v domě "U bílé labutě"

53. pan Ludwig BONAPARTE alias hrabě von St.LEU, holandský exkrál, bratr císaře Napoleona (kurlisty č.557 -23.7.1823) - zde též jeho syn Louis Bonaparte viz č.92! - a

jeho zástupce pan Friedrich PETRILLI, obchodník z Říma (kurlisty č. 558 - 23.7.1823) - oba bydlí ve Zlaté kouli

54. pan Wolf Adolph von LÜTTICHAU, královský saský komoří, vrchní fořtmistr a rytíř královského saského civilního řádu, s manželkou, z Drážďan (kurlisty č.246 - 19.6.1823) - bydlí u "Zeleného kříže"

55. pan svobodný pán von JUNKER-BIGATTO, královský bavorský komoří ze Schweissingu (kurlisty č. 194. - 13.6.1823)

56. P. Josef Stanislaus ZAUPER, premonstrát a profesor plzeňského gymnasia (1783 - 1850), vyměnil si s Goethem na 40 dopisů

57. pan dvorní rada EICHLER z Teplic

58. pan Gottfried Ferdinand WIDOW, komerční rada z Hamburku (kurlisty č. 405 - 7.7.1823), bydlí "U zlatého anděla"

59. státní rada SCHWEITZER z Jeny

60. Její Jasnost paní vévodkyně ACERENZA, rozená princezna von Kurland (kurlisty č. 526 - 21.7.1823) - bydlí U zeleného kříže

61. pan von SCHACK, královský pruský generálmajor ve výslužbě, s manželkou (kurlisty č.501 - 17.7.1823) a

62. pan von SCHACK, (syn), královský pruský generálmajor a první adjutant Její královské Výsosti korunního prince Pruského, s manželkou z Berlína (kurlisty č.502 - 17.7.1823) - všichni bydlí v Klebelsberkově domě

63. paní Anna Pauline MILDER-HAUPTMAN-NOVÁ, operní pěvkyně z Berlína (kurlisty č.685 - 11.8.1823) a

paní LIMANNOVÁ z Berlína (kurlisty č.686 - 11.8.1823), obě bydlí v Ruském domě

64. S největší pravděpodobností se jednalo o skupinku žen, které přijely nikoliv z Berlína, ale z Frankfurtu nad Odrou dne 4.7.1823. Bydlely v 1.patře domu "U zlatého hroznu" a jsou uvedeny v kurlistech: "376. Frau von Burgsdorff, geb. von Kameke, nebst zwey Fraulein Tochter, 377. Demoiselle Minette Zillmer - aus Frankfurt an der Oder" - (odcestovaly 31.7. 1823).

65. Karl Ludwig von KNEBEL z Jeny (1744-1828), major a spisovatel, též karlovarský host za Goethových pobytů

66. pan. NICOLOVIUS z Gdaňska

67. pan tajný kabinetní rada REHBERG z Han-noveru a

68. jeho manželka paní Rehbergová

69. Josef DOBROVSKÝ (1753-1829), bydlící v Mariánských Lázních spolu s rodinou Nosticových v domě "Hvězda"

70. (?) pan Adolf svobodný pán von LÜTZOW, pruský velitel tzv. Černého houfu (Schwarze Schar) 1813-14

71. paní O'DONELLOVÁ

72. generál GLITZKI

73. pan BESCHORNER, hormistr z Stříbra

74. pan Pius Alexandr WOLFF, dvorní herec (kurlisty č.599 - 30.7.1823) a

75. pan Wilhelm HENSEL, malíř z Berlína (kurlisty č.600-30.7.1823) -oba bydlí v Saském domě

76. pan baron von STROGANOFF, carský ruský křídelní adjutant a kapitán Preobrajenského gardového pluku, s paní manželkou, roz. hraběnkou Kotschouboy, ze Sv.Petrohradu (kur-listy č.560- 25.7.1823) - bydlí v domě U Římana

77. pan von BEULWITZ

78. pan von HEYDEBRECK, královský pruský skutečný tajný rada a vrchní president v Pomoří, s paní manželkou, z Berlína (kurlisty č.604. - 31.7.1823) - bydlí "U černého orla"

79. pan Konstantin PIOTROWSKI, partikulíř, a jeho bratr Kamill PIOTROWSKI z Volyně (kurlisty č.421 - 9.7.1823), bydlí v domě Zlatá koruna

80. paní Maria SZYMANOWSKA (1795-1831), roz. Wolowská, klavírní virtuoska, první fortepianistka Jejího majestátu carevny z Ruska, s bratrem (kurlisty č.670 - 9.8. 1823) a

81. pan Karl WOLOWSKI a sestra Kazimira WOLOWSKÁ z Varšavy (kurlisty č.671 - 9.8. 1823) - všichni bydlí v Klingerově hostinci

82. paní Elisabeth von STRUVE, roz. hraběnka Oryler Friedenberg, manželka k. rus. státního rady a ministra (kurlisty č.492 - 15.7.1823), se slečnou dcerou a paní Charlotte von MANNSBACH, roz. von Grün, manželka vládního rady a konsistoriálního asessora z Greizu (kurlisty č.493 - 15.7.1823) - bydlí v domě "Město Regensburg"

83.pan Wolfgang Kaspar FIKENTSCHER (1770 -1837), chemik ve sklárně, starosta z Redwitz (kurlisty č.15 - 9.6. 1823) a pan Johann FRAASS, kupec z Redwitz (kurlisty č. 154. - 9.6.1823) - oba bydlí "U zlatého slunce"

84. pan von GREIFFENKLAU

85. pan Karel hrabě CHOTEK (1783-1868), ochránce uměleckých památek, od 1826 Nejvyšší purkrabí Čech

86. pan von MANTEUFFEL

87. pan von BREINL

88. pan Wenzel Johann TOMASCHEK, skladatel u p. Jiřího hraběte von Buquoye, z Prahy (kurlisty č.618 - 1.8.1823), bydlí v "Hvězdě"

89. Její Jasnost kněžna Julie von SCHÖNBURG-WALDENBURG (kurlisty č.538- 22.7. 1823) a

90. paní hraběnka Louise von Schönburg-Waldenburg (kurlisty č.539- 22.7. 1823) a

91. pan Meischner, Med.Doctor, z Lichten-steinu (kurlisty č.540 - 22.7.1823) - všichni bydlí v domě "Bílá Labuť"

92. princ LOUIS, syn pana hraběte von St. Leu (kurlisty č. 714 - 18.8.1823) a v jeho doprovodu

93. pan Le BAS, guvernér z Augsburgu (kurlisty č. 715. -18.8.1823) - oba bydlí v Pražském domě

94. pan Karl Friedrich ZELTER z Berlína, stavitel a hudebník (1758-1832), blízký přítel Goethův

95. pan GUSTAV von Mecklenburg

96..pan hrabě von MYCIELSKI, majitel zboží v Polsku (kurlisty č.678 - 10.8.1823) bydlí v Klebelsberkově domě

97. pan FISSEL, bankovní úředník z Klatov

98. pan Johann Baptist HEINRICH, c.k.rada

99. doktor HOLDENBRANDT

100. slečna von RINGEL

101. pan LANGHEINRICH, poštmistr z Aše

102. velkovévodkyně z Wilhelmsthalu

      Ale cožpak jsem mohl psát nenávistné básně, když jsem necítil nenávist? A já opravdu necítil proti Francouzům nenávist, jakkoliv jsem děkoval bohu, když jsme, se jich zbavili. Jak bych mohl já, který jsem pokládal za důležité jenom kulturu a barbarství, jak bych mohl nenávidět národ, který patří k nejkulturnějším na zemi a kterému vděčím za své vlastní vzdělání? Nacionální nenávist je vůbec zvláštní věc. Na nejnižším stupni kultury je nejsilnější a nejprudší. Ale je také stupeň, kde naprosto zmizí a kde stojíš do jisté míry nad národy, a kdy štěstí nebo bolest sousedního národa pociťuješ, jako by potkaly tvůj vlastní národ. Tenhle stupeň kultury odpovídá mé povaze. Co to vlastně znamená milovat svou vlast? Co může udělat básník pro svou vlast lepšího, než bojovat po celý život proti škodlivým předsudkům, odstraňovat úzkoprsé názory, dopřát duchu svého národa osvícenost, očišťovat jeho vkus a zušlechťovat jeho smýšlení a způsob přemýšlení?
      J. W. Goethe vysvětluje proč se v době obsazení města Výmaru po bitvě u Jeny a Auerstedtu (1806) neobracel proti Francouzům a Napoleonovi.
Eduard Petiška: Johann Wolfgang Goethe - Výbor z poezie, str. 20, Československý spisovatel, Klub přátel poezie, Praha, 1973

Goethe v letopočtech


1749

      Johann Wolfgang GOETHE se narodil 28.srpna přesně ve 12 hodin ve svobodném říšském městě Frankfurtu nad Mohanem v domě "U tří kolovrátků". Frankfurt n.M. bylo tehdy svobodné říšské město se 30 tisíci obyvateli, třetí největší město po Berlíně a Hamburku.
      Jeho otec, císařský rada, doktor práv, Johann Kašpar Goetha, jeho matka Kateřina Alžběta, rozené Textorová. Na svět prý přišel syn mrtvý a až oživovací pokusy byly úspěšné. Otec měl 39 let, matka 18 let. Dědeček z otcovy strany byl krejčí, který za svého poby-tu ve Francii změnil německé příjmení Göthe na Goethé, aby ho jeho francouzští zákazníci správně vyslovovali. Babička z otcovy strany zanechala rodině dům. Goethova matka byla dcera Johanna Wolfganga Textora, pocházela z rodiny učenců a právníků.
      Goethovi měli šest dětí, ale přežily jen dvě - Johann a Kornelia, o půldruhého roku mladší. Sestra byla J.W.Goethovi nejbližším člověkem v životě.
      Podle Goetha měl jeho otec loutnu, na kterou nikdy nezahrál; nekonečně dlouho ji ladíval a přípravou ke hře se zcela vyčerpal. Podobně to bylo s jeho sbíráním minerálů, obrazů aj. Sbírky vždy pečlivě naplánoval, ale zůstalo jen u příprav. Goethova matka byla rozená vypravěčka, společenská, veselé povahy.

1750

      7.prosince 1750 se narodila dcera Kornelia Goethová.

1753

      K Vánocům dostal malý Johann loutkové divadlo, které si zamiloval. Goethe nechodil do školy. Vyučovali ho domácí učitelé pod vedením otce. Učil se latinsky, řecky, anglicky, francouzsky a italsky. Učil se tanci, šermu, jízdě na koni, kterou však neměl rád. Nesnášel pach jízdárny a kouř tabáku. Šňupání a tabáku se vyhýbal po celý život.

1756

      Začala sedmiletá válka (1756-1763) rakousko-pruská a rodina se rozdělila na dvě strany. Při obsazení Frankfurtu francouzskými vojáky vidí Johann poprvé skutečné divadlo, které hrají. - Ve Frankfurtu koncertuje sedmiletý Mozart s velkým účesem a kordem při boku - zážitek, na který Goethe vzpomínal po celý život.

1764

      3.dubna byla korunovace Josefa II. římsko-německým císařem, kterou Goethe vidí jako divák.

1765

      Goethe odchází na univerzitu do Lipska studovat práva. Brzy ho studium přestává bavit, věnuje se kreslení, strojí se podle módy a žije veselým studentským životem.

1768

      V červenci má chrlení krve. Dostává tuberkulózu jako následek nespořádaného studentského života. Vrací se domů 28.srpna bez ukončení studia a léčí se do března 1770. Nemoc pokračuje se záchvaty, ale nakonec je překonána.

1770-71

      Goethe odchází v dubnu do Štrasburku dokončit studia práv. Setkává se zde s J.G. Herderem (1744-1803). - V Sesenheimu poznává pastorovu dceru Friederiku Brio-novou a píše jí básně. - Goethe dokončil studium s titulem "licenciáta".

1771

      Goethe opouští Štrasburk i Friederiku a vrací se do Frankfurtu - konečně s titulem doktora. Tím uspokojil svého otce. V domě si otvírá pod dozorem otce kancelář.

1772

      Goethe se stává praktikantem u říšského komorního soudu ve Wetzlaru. Seznamuje se s Charlottou Buffovou. Láska k ní dala podnět k románu "Utrpení mladého Werthera".

1773

      Goethe vydává vlastním nákladem drama "Götz von Berlichingen" o německém rytíři a selské válce. - drama, které naznačuje příchod romantismu.

1774

      Goethe vydává Ut- rpení mladého Werthera", knihu, která vzrušovala a dojímala čtenáře. Podle Werthera se oblékali mladí (modrý frak s mosaznými knoflíky, žluté kalhoty, hnědé vysoké shrnovací boty a kulatý šedivý klobouk). Když Na-poleon (1808) ho- vořil s Goethem, přiznal se, že "Werthera" četl sedm krát a měl knihu s sebou v Egyptě. V prosinci se poprvé setkali Goethe a Karel August Výmarský.

1775

      V dubnu 1775 jsou zásnuby Goetha s Lili Schönemannovou, dcerou frankfurtského bankéře. Brzy na to, v květnu, cesta do Švýcar. Výmarský vévoda Karl August zve Goetha do Výmaru. Tam dorazil Goethe 7. listopadu a zůstal 57 let. Vzniká hluboké přátelství mladého vévody a básníka. Od vévody dostal k bydlení zahradní domek, kde býval spolu se Seidelem (1755-1820). Seidel Goethovi vedl domácnost, psal jeho dopisy (dokonce stejným rukopisem jako Goethe). Svobodomyslný Seidel ovlivnil značně Goetha. - Zrušení zasnoubení s Lili a první setkání s paní Charlottou von Stein.

1776

      11.června je Goethe jmenován výmarským tajným legačním radou. Na výmarském dvoře se stává duší všech zábav, plesů, karnevalů, učí dvůr v zimě bruslit, zasahuje do správy země. Do čela duchovní správy země prosadil J.G. Herdera (1744-1803). - Citově se projevila u Goetha hluboká náklonnost k dvorní dámě Charlottě von Steinové. Byla o 7 let starší než Goethe, jejich vztah trval 10 let a Goethe ji napsal na 1700 dopisů, např. z italského ponbytu jí psával každý týden.

1777

      8.června umírá Goethova sestra Kornelie. - Goethe odjíždí s vévodou do Švýcar ve věci půjčky.

1778

      Goethe odjíždí s vévodou k jednáním do Berlína a Postupimi.

1779

      Goethe je pověřen řízením výstavby sítě silnic, zakládáním lomů, dolů, chudobinců ve Výmaru. Goethe dává do pořádku státní finance, ve vojenství snižuje velikost armády (a to byl vévoda Karl August nadšeným vojákem - vévoda třikrát změnil uniformu: nejprve nosil pruskou, pak francouzskou, nakonec ruskou). Novoty, které Goethe zaváděl, se však setkávaly ve výmarské společnosti s odporem a vznikají proti němu intriky všeho druhu. Goethe je zprvu úspěšně odrážel, později ustoupil a zaměřuje se více na umění. l Goethe si najímá dům na Frauenplanu. l Goethe je jmenován tajným radou. - Druhá cesta s vévodou do Švýcar.

1780

      Goethe se začíná systematicky zabývat mineralogií.

1782

      3.června je povýšen do šlechtického stavu (nikoliv za básnické dílo, ale za svou práci pro zemi). Titul mu nemůže udělit vévoda a proto se vévoda obrací na císaře Josefa II. ve Vídni o titul pro Goetha.

1784

      Goethe studuje anatomii a objeví mezičelistní kost na lebce člověka, porovnáním s lebkami zvířat. (Teologicky se nesměl srovnávat člověk a zvíře, což však nebyla u Goetha zábrana.)

1785

      Goethe poprvé přijíždí na léčení do Karlových Varů. l Goethe začíná s botanickými studiemi.

1786

      Goethe jede podruhé do Karlových Varů a odtud se nevrací do Výmaru, ale odjíždí 3.září do Itálie a zde zůstává do 1788 (navštívil i Sicílii).

1788

      18.června se vrací z Itálie do Výmaru zcela proměněn. l Zde poznává 23letou Christianu Vulpiusovou, dělnici v továrně na umělé květiny. Stává se Goethovou družkou, ale ke svatbě se neodhodlají před výmarskou společností, plné předsudků. l První setkání s Schillerem. Schiller přichází v roce 1787 do Výmaru a Goethe mu zařídí, aby byl jmenován na univerzitu v Jeně.

1789

      Goethovi se narodí 25.prosince syn August, pak ještě čtyři děti, ale jediný August přežívá.

1790

      V březnu Goethe podniká druhou cestu do Itálie. l Začíná studium a práce na učení o barvách.

1791

      Goethe přebírá vedení výmarského divadla. l Tiskne spis o optice.

1792

      Goethe dostává darem od vévody dům na Frauenplanu, který se mu stává domovem až do smrti.

1794

      Vzniká přátelství se Schillerem, po letech dochází k hlubokému sblížení mezi nimi až do Schillerovy smrti (+1805); třebaže Schiller kritizoval nestálost Goethových zájmů. Vědecké zájmy (anatomie, optika, přírodní vědy) totiž střídal Goethe se sběratelskými (mince, majolika, rytiny, rukopisy aj.) a uměním. Roku 1799 přesídlil Schiller natrvalo do Výmaru.

1797

      Goethe přebírá vedení knihocvny a mincovního kabinetu ve výmaru.

1799

      První výstava umění ve Výmaru přáteli umění.

1804

      13.září jmenován skutečným tajným radou.

1805

      Goethe je postižen kolikou ledvin a jezdí do lázní za léčením. - 9.května umírá Schiller.

1806

      Po bitvě u Jeny 14.10. obsazují Výmar Francouzi a Napoleon velkomyslně vévodovi odpouští. Přesto setrvává vévoda v cizině a do Výmaru se odváží až za rok. Výmar ovšem musí zaplatit Napoleonovi 2 milióny tolarů a dodat rekruty do vojska. l 19. října využije Goethe válečných zmatků a žení se s Christianou Vulpiusovou. Svědkem na svatbě je 17letý syn August.

1808

      V Erfurtu dojde k setkání Napoleona s carem Alexandrem. Koná se vojenská přehlídka, ples, divadlo, je pozván Goethe a dostává od Napoleona řád Čestné legie. Goethovy hovory s Napoleonem 2. října v Erfurtu, 6. a 10. října1 ve Výmaru. Goethe je kritizován, že není patriot. Vysvětluje to ideály svobody, které francouzská revoluce přinesla. l Goethe vydal I.díl Fausta. l Goethova matka 13.9. umírá.

1810

      Goethe vydává "Nauku o barvách" - má 1300 stran. V roce 1811 tráví léčení v Karlových Varech s Christianou a Riemerem.

1812

      Goethovo setkání s Beethovenem a s rakouskou císařovnou Marií Ludovikou v Teplicích. V roce 1813 znovu jede na léčení do Teplic. l Napoleon táhne do Ruska, a když odtud prchá - v prosinci projíždí Výmarem.

1815

      V letech 1814-1815 podniká Goethe dvě cesty do Porýní. Napoleon byl poražen 1813 u Lipska. Vídeňský kongres prohlašuje Výmar za velkovévodství Sachsen-Wei-mar-Eisenach a rozšiřuje o polovinu. Goethe je jmenován státním ministrem ve Výmaru a přejímá vrchní dozor nad institucemi vědy a umění ve Výmaru a v Jeně.
      Syn velkovévody Karla Augusta se oženil s dcerou ruského cara.

1816

      6.června Christiana Goethová umírá a mění se poměry ve Výmaru.

1817

      Syn August se oženil s Otýlií von Pogschwitz. Manželství mělo tři děti, z toho Goethova vnučka brzy umírá, vnuci Walther (*9.4.1818) a Wolfgang (*18.9. 1820) dožijí ve Výmaru.

1819

      Zástupci německých států se setkají z podnětu Metternicha v Karlových Varech a přijímají reakční opatření jako je cenzura, ztráta svobod univerzit aj. To se týká i Výmaru.

1821-1822

      Goethovy první dva léčebné pobyty v Mariánských Lázních.

1823

      V únoru je Goethe jmenován čestným členem české "Společnosti vlasteneckého muzea" v Praze. l Těžké srdeční onemocnění Goetha. l Goethe po třetí na letním pobytu v Mariánských Lázních. l Do Výmaru přichází 10.června J.P.Eckermann jako Goethův pomocník a zůstává tu až do jeho smrti.

1824

      Kašpar Šternberk navštěvuje Goetha ve Výmaru. l Goethe recenzuje Purkyňovu dizertaci o poznání zraku. Naopak Purkyně si využil podnětů, které mu dala Goethova nauka o barvách.

1827

      "Společnost vlastenského muzea v Čechách" začíná vydávat měsíčník v německém a čtvrtletník v českém jazyce. (Německá mutace roku 1832 zanikla, česká dosud přežila.) l 6.1. umírá paní von Steinová.

1828

      14.června umírá velkovévoda Karl August.

1829

      Čelakovský posílá Goethovi "Ohlas písní ruských" a několik básní této sbírky překládá pro Goetha do němčiny. - Goethe píše "Jak velice postrádám každoroční návštěvy a shledání s tak mnoha zdatnými osobnostmi v Čechách, to se ani neodvažuji vyslovit."

1830

      V posledních dvaceti letech se Výmar stává "poutním místem", kde se střídají četné návštěvy u Goetha (Arthur Schopenauer, Carl Maria von Weber, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Paganini, Wilhelm Humboldt, zakladatel berlínské univerzity a bratr Alexandra, Adam Mickiewicz, Heinrich Hein, americký spisovatel Emerson atd.atd.). Když Goethe hodnotí svou minulost, říká: "Vždycky mě vynášeli jako někoho komu štěstí přálo. V základě to nebylo nic jiného než dřina a práce, a mohu snad říci, že jsem za svých 75 let neměl ani čtyři týdny skutečné pohody. Bylo to věčné valení balvanu, který bylo třeba stále znovu zvedat." l 14.února umírá výmarská velkovévodkyně Luisa. l 26.října umírá August Goethe v Římě.

1831

      Goethe čte spisy českého humanistického básníka Bohuslava Hasištejnského (1461-1510). l 22.července je dokončen II.díl Fausta. l 28.srpna poslední narozeniny, strávené v Ilmenau.

1832

      Týden před smrtí píše Goethe Šternberkovi: "Nová čísla českého časopisu ve mně opět vzbudila přání navštívit tu vzácnou českou říši, kde jsem tolik let nalézal potěšení i poučení…" 22.března 1832 Goethe umírá...


 

Goethovy pobyty v Čechách
1785   5.července - 16.srpna   Karlovy Vary
    16.srpna - 17.srpna   Jáchymov
1786   16.srpna - 3.září   Karlovy Vary
1795   4.července - polovina srpna   Karlovy Vary
1806   2.července - 4.srpna   Karlovy Vary
    4.srpna - 6.srpna   Cheb
1807   28.května - 7.září   Karlovy Vary
    7.září - 8.září   Cheb
1808   15.května - 9.července   Karlovy Vary
    9.července - 21.července   Františkovy Lázně
    22.července - 30.srpna   Karlovy Vary
    30.srpna - 12.září   Františkovy Lázně
1810   19.května - 4.srpna   Karlovy Vary
    4.srpna - 6.srpna   Krásný Dvůr
    6.srpna - 8.září   Teplice
1811   17.května - 28.června   Karlovy Vary
1812   3.května - 13.července   Karlovy Vary
    14.července - 11.srpna   Teplice
    12.srpna - 12.září   Karlovy Vary
1813   26.dubna - 10.července   Teplice
    12.července - 10.srpna   Teplice
1818   26.července - 13.září   Karlovy Vary
1819   28.srpna - 26.září   Karlovy Vary
1820   26.dubna - 27.dubna   Cheb
    27.dubna - 28.dubna   Mariánské Lázně (1)
    29.dubna - 28.května   Karlovy Vary
1821   28.července - 29.července   Cheb
    29.července - 25.srpna   Mariánské Lázně (28)
    25.srpna - 27.srpna   Cheb
    27.srpna - 29.srpna   Hartenberk
    29.srpna - 13.září   Cheb
1822   18.června - 19.června   Cheb
    19.června - 24.července   Mariánské Lázně (36)
    24.července - 3.srpna   Cheb
    3.srpna - 4.srpna   Falknov
    4.srpna - 5.srpna   Hartenberk
    5.srpna - 13.srpna   Cheb
    18.srpna - 26.srpna   Cheb
1823   29.června - 2.července   Cheb
    2.července - 20.srpna   Mariánské Lázně (50)
    20.srpna - 25.srpna   Cheb
    25.srpna - 5.září   Karlovy Vary
    5.září - 7.září   Hartenberk
    7.září - 11.září   Cheb



Model Goethovy sochy od krásenského sochaře Willi RUSSE.
Socha v nadživotní velikosti byla odhalena v roce 1932.




Nová Goethova socha od mariánskolázeňského sochaře Vítězslava EIBLA.
Socha byla odhalena společně místními českými občany a vysídlenými německými
občany jako akt usmíření v roce 1993.



V březnu 1826 poslal J.W.Goethe mariánskolázeňskému lékaři Fideliu Scheuovi svůj portrét, ke kterému připsal čtyřverší v symbolice svobodného zednářství. Originál dopisu věnovali Scheuovi potomci muzeu v Mariánských Lázních.

Hamelika, vlastivědné materiály z Mariánskolázeňska. Připravil  Ing.Richard Švandrlík. Dvojčíslo 6.-7. Hameliky XXIII. ročníku (pořadové číslo 292.-293). Mariánské Lázně - vyšlo 10.srpna 1999.