Vybrané společenské rady doktora Guth-Jarkovského (1861-1943)

 

Divadlo, koncerty, kina, zábavy

 

      U pokladny divadelní a u pokladen vůbec nebude lépe, dokud naši mladí a i starší pánově si ne uvědomí svých povinností vůči dámám a dokud i dámy, - bohužel, že také dámy užívají svých jemných loktů, ač mohou tušiti, co je v tlačenici očekává, - nepochopí, že spěchati pomalu tuze často vede k cíli rychleji nežli chvat. Zvláště tam, kde jsem jist, že na mne dojíti musí, a že nezmeškám vlastně nic, poněvadž zábava nebo divadlo nezačne, dokud ještě obecenstvo u pokladny čeká, je takový spěch při nejmenším zbytečný. Co tedy dělat? Bohužel nic, nežli zachovati klid a žádným způsobem nepouštěti se s nikým do hádek. Ustupte a čekejte. - Trpělivost, přinášejíc růže, je z nejpěknějších ctností vůbec a společenských zvláště. Doporoučí se zvláště při dostaveníčkách a podporuje se vydatně četbou zajímavých románů, kde to možno. A je to často možno i u pokladních front a odvádí to také od rozmanitých nepřístojností.
      - Proti pánovi, neřku-li proti dámě, deroucí se v šatně divadla (nebo jiné společenské síně) o přednost, nemáte jiné společenské zbraně nežli ustoupiti. Jsou to nevychovanci, s nimiž slušný člověk nebude se hádati. Nejvýše možno mírně připomenouti takové osobě, aby se netlačila, formou prosby. Snad se pak vzpamatuje. Šlape-li vám nešetrně po nohách, upozorněte ji šetrně, že máte kuří oka.
      V divadle při představení opery a za samé hry aplaudovat nesluší, poněvadž tím rušíme průběh představení. Po předehře obecně možno dáti najevo svůj souhlas, obzvláště, když hlediště se osvětlí, což znamená, že představení samo dosud nezačíná. Při některých operách mohou dokonce opozdivší se užíti této přestávky a rychle vklouznouti na svoje místo. Ale, zůstane-li hlediště tmavé a když přímo po předehře vyhrne se opona a hra počíná, neaplaudujeme. - Mezi jednáním, i kdyby úryvek nějaký nebo vložený balet a pod. sebe více se líbil, netleskáme. Zpěváka nebo zpěvačku odměníme až na konci jednání. Sice herci, ať zpěváci nebo zpěvačky, sotva budou souhlasiti s tímto pravidlem, jsou naopak vděčni za každý potlesk, ať kdykoli, ale co platno, vždycky potlesk za hry ruší ji, jak naznačeno svrchu. Někdy propukne potlesk, ať tak díme živelně, - pak záleží na kapelníkovi, aby dal znamení k přestávce. Ale pak pře rušení je vlastně tím trapnější: herci nevědí na jevišti co dělat a milovník a znalec hudby má nepříjemný pocit. Obecně tedy: zdržujte se potlesku za hry, jak žádávají často i samy řády divadelní, a tleskejte teprve, když padá opona; ač-li k potlesku máte příčinu. - Tak u nás; jinde mohou býti zvyklosti jiné.
      Přistupujeme-li v divadle, v koncertu, biografu a v podobných místnostech ke svému sedadlu řadou již zcela nebo částečně obsazenou (v přízemí, na balkonech aj.), jdeme či prodíráme se, tváří jsouce obráceni k sedadlům naší řady již obsazeným. Bylo by velmi neslušno obraceti se při průchodu zády k přítomným, neboť jest nám hned buď omluviti se, že rušíme, krátkým slovem "Pardon" nebo "Račte odpustit" anebo poděkovati za ochotu, byť i nevyhnutelnou, slovem stejně stručným. To nebylo by dobře možné, kdy bychom k osobě byli obráceni zády. Při tom se nezastavujme a nezapřádejme žádných hovorů s osobami sebe více známými a milými, snažíce se projíti co nejrychleji, aby osoby, k vůli nám vstávající, byly co nejméně obtěžovány. Námitka, že devadesát procent lidí chodí obrácených zády k osobám v řadě, není žádným zdůvodněním nešvaru. Nezpůsob i všech sta procent zůstává přece nezpůsobem.
      Vcházíte-li do divadla nebo koncertu s dámou na místo již známé, určité, které také dáma zná (do přízemí, do lože a pod.), dáte přednost dámě. Jinak, když místo teprve dlužno hledat, či když dámě "razíte cestu." Pak jste průvodčím jistého druhu, jdete napřed, dorozumíte se s biletářkou nebo biletářem a teprve, když už dáma jde na jisto, jdete za ní. V řadě přízemí, kde vám teprve místo jest hledati, hledá napřed pán a když našel, ukáže dámě za ním jdoucí. Namnoze také rozhoduji poměry a ohledy místní. Naše odpověď platí ovšem obecné.
      Proti nepříjemnému chrastění kornoutem s čokoládovými bonbony nebo šeptání, neřku-li mluvení sousedů v divadle za představení a obecného ticha, není jiného prostředku, nežli nanejvýše mírně se ohlédnouti, beze všech poznámek. Trochu slušný výtržník ihned po chopí, že se dopouští přehmatu, že je slyšen, a zarazí. Snad někdy hodí se i diskretní a táhlé "psst!". Ne však napomenutí hlasité, kterým hluk jen by se zvětšil, a je-li onen neslušník neb ona neslušnice horkokrevných povah, malér by byl hotov. Je pravda, že podobné rušení je nevychovanost, nešvar, velký nešvar, ale obecenstvo samo nemůže tu zakročovati. Leda snad správa divadla vyhláškami, nebo, je-li nezpůsob příliš křiklavý a zřejmý, vhodným opatřením. Neváhal bych dokonce takového výtržníka po jednání napomenouti veřejně, ne-li vyloučiti, právě tak, jako opozdilci se vpouštějí až ve přestávkách. - Ostatně existuje také divadelní policie, jejíž zasáhnutí však už přestává náležeti do kapitol společenských.
      - Je možno jísti v divadle mandarinky? - Prosím vás, raději ne. Pronikavá vůně tohoto pomerančového ovoce je sice někdy příjemná, ale jindy zase ne. To máte jako sýr: za některých okolností, v hospodě u piva snad výborná věc, v divadle sotva, ani ne na galerii. Raději tedy nabídněte své dámě čokoládové bonbony, když už se musí v divadle jíst.
      Aby v divadelní přestávce nebo na divadelních chodbách, ač ve městě ač na venkově, dáma se pudrovala neb upravovala si nápadným způsobena i vůbec toaletu, nesluší. Je-li třeba nějaké opravy neb úpravy, je tu dámská toaleta, kde vedle zrcadla jest i všecko potřebné, jako snad hřebeny, kartáče atd. nemá-li těchto nutností v miniatuře dáma s sebou v kabelce. Ostatně poukazujeme na to, co řekli jsme svrchu v odstavci VI. o problému líčení a pudrování - je vždycky zle, když nutno umělým způsobem napomáhati přírodě, nejméně pestrým malováním. S tím sotva který milovník se smíří. A nejhůře, děje-li se tak bez po krytu; je to veřejné doznání, že třeba opravovat, co je chatrné. Míní-li pak dáma, že jí to je s prospěchem, nechať se tedy maluje docela veřejně.
      - Vyskytne-li se v divadeIní hře zpěv anebo přednes národní hymny jako součástka hry, tedy nikoli jako zjevný státní symbol, přednášený za účelem oslavy státní nebo státní myšlenky, divadelní obecenstvo nemá povinnosti vstáti, prostě proto, aby nerušilo hry. Je-li však vlastenecký cit u některého z posluchačů tak silný, že převyšuje požitek z nerušené hry a posluchač vstane, ostatní klidně následují jeho příkladu a vyslechnou dotyčnou tu část divadelního představení stojíce. Vstát se tedy nemusí, ale může. Zůstane-li obecenstvo klidno, není, proč mu toho vyčítati jako nevlastenectví nebo jen jako neslušnost.
      Po představení nebo po koncertě nežeň se obecenstvo do šaten jako divá zvěř z pampy, která jí hoří v patách; čím klidněji lidé postupují, navzájem si ustupujíce, tím dříve dostanou se k svému. Podobně jako svrchu u pokladen, chvatem a tlačenicí působí se jen nelad a nepořádek, personál v šatně stane se nervosním a všecko poplete a odnášíte si pak vedle svého svrchního šatu ještě štulce a snad i nepřívětivá slova. Těm,. kdo kvapí, aby stihli ještě otevřený dům a ušetřili poplatek domovníkovi, dejte klidně přednost ti, kdo mají domovní klíč v kapse nebo kterým na poplatku tolik nesejde a ti, kdož máte auto na vás před divadlem čekající, ustupte těm, kdo pospíchají na tramvaj. Podívaná je potom na obecenstvo, které před chvilkou tolik chvátalo a potom venku na ulici ještě se baví a se známými nemůže se ani rozloučiti... Je pravda, že šatny bývají nedostatečny, zejména v našich divadlech, ale tornu lze odpomoci klidem a pořádkem snáze nežli přestavbou divadla. Sice cizinci, vidouce v šatně ten špektátl, se domnívají, že je zemětřesení nebo že hoří, jakož se už stalo.
      Vernisáž, franc. vernissage, značí vlastně natírání (obrazů či uměleckých předmětů) pokostem, tak aby předmět byl chráněn před zhoubným vlivem vzduchu a vlhkosti neb aby jim bylo dodáno zvláštního lesku. Poněvadž dálo a děje se tak obyčejně v poslední chvíli, před výstavou, slovo vernisáž značí také předvečer výstavy umělecké, hlavní zkoušku a posléze zahájení výstavy samé, nejobyčejněji jen výstavy obrazů. K tornu zvou umělci nebo výstavní výbor zvlášť jednotlivé osoby, svoje přátele, známé, přátele umění a umělecké kritiky atd., a tím se stává vernisáž událostí společenskou. Bývá zpravidla odpoledne, kolem patnácté a dá my oblékají k té příčině elegantní úbory vycházkové, páni žaket anebo redingote (a cylindr). Průvodci obrazů bývají přítomni a sluší se promluviti tu se známým umělcem několik lichotivých slov, jež sám umělec nepokládá za objektivní kritiku svého díla, ale která přece nejsou mu nepříjemna. Na vystavovaném díle uměleckém jistě lze najíti aspoň něco pěkného a to vyzvedni nejvíce. Je-li to nějaký futuristický nebo kubistický ne smysl, kterým malíř buď je na počátku hledání něčeho ohromujícího nebo už na konci svého umění, nebo jen si tropí z obecenstva kašpary, řekni aspoň, že je to "zvláštní"
      Do plesu a do kterékoli zábavy, jakož vůbec do kterékoli společnosti, tedy i do divadla, dlužno se vždycky pečlivě holiti, ačli chodíte obecně oholen. Nejen úboru, také tváři třeba věnovati náležitou péči a ten, kdo nosí vousy, musí aspoň přijíti přistřižen a arci také pořádně učesán. I dlouhá brada vyžaduje péče, o čemž svědčí krásný vous doktora Štolby nebo spisovatele Josefa Holečka. Divokého vousu nebo strniska společnost nesnáší. Kdo pak holí celou tvář, musí se holiti denně, při vzrůstu bujném mnohdy i večer, nežli jde do společnosti. Jenom mladík, sekstán, septimán, který jest od hodlán nechati svému vousu volnou cestu do veřejnosti, může vkročiti bez bázně do síně taneční - není to znát, že je neholen. - Holení je pánům značně usnadněno novými holícími přístroji.
      Protektor plesu, správněji osoba, o jejíž protektorát výbor plesový se uchází, má právo žádati, aby mu byla předložena listina výborů jak činných, tak i čestných, ale sotva tak učiní, jde-li o ples - smíme-li tak říci - renomovaný, který pořádá se již od let a jehož pověst je známá, nebo pořádá-li jej korporace, která sama je zárukou seriosnosti podniku. - Stejně ostatní čestní funkcionáři, kterým jest nabízenou funkci považovati za čest, ba i za vyznamenání se strany pořadatelů. Bylo by velmi beztaktní, kdyby čestný funkcionář se zdráhal přijmouti nabízený úřad proto, že v témže (čestném) výboru zasedá také osoba jemu nesympatická neb osobní nepřítel. Pořadatelé nemohou nebo nemusí znáti tohoto nepřátelského poměru, do kterého veřejnosti nic není. A také funkce čestného výboru nebo čestného předsedy není taková, že by se musil stýkati s kolegy sobě nesympatickými a na plese samém teprve přítomnost i nepřítelova nesmí nijak zavdávati příčiny k jakékoliv hořkosti. - Odmítnutím čestné funkce z důvodů uvedených trestá se jen nevinný výbor.
      Viz také odstavec XII.
      - "Seděl jsem sám v biografu a za nedlouho, před promítáním filmu, přisedla vedle mne neznámá slečna. Hned se dala se mnou do hovoru, aniž jsem jí dříve oslovil. - Co dělat v takové situaci? Měl jsem ji sám dříve osloviti než ona mne? Je slušné, abych se ba vil s neznámou dívkou? A je to správné, že jsem jí koupil v přestávce cukrovinky? Měli jsme se navzájem před staviti? Po ukončení jsme se rozešli a v zástupech jsem oné dívky již nespatřil. Je to správné od té dívky, že mi tak zmizela? Co měla činiti, měla jíti se mnou? O čem měla v přestávce se mnou rozmlouvati?" Otázek příliš mnoho pro takovou podivnou slečnu. Neměl jste povinnosti ji oslovovati, ale když vás už oslovila sama, mohl jste jí slušně odpovědít a dost. Cukrovinky nezná mé dívce, to ne - škoda peněz. Představovati se náhodným sousedkám v biografu, to také ne. Aby byla ta dívka po biografu šla s vámi, to teprv ne. Že zmizela, bylo to jediné moudré, co učinila. A o čem měla s vámi v přestávce rozmlouvati? Těžko říci, snad o počasí neb o dobrodiní školy.
      - Seděti v biografu s dívkou za dvojicí, která po setmění začne se líbat a "různými způsoby si projevovat svoje něžnosti", jest věc nepříjemná a slušné pozadí svádí k napomenutí. Ale právě proto, že pozadí chce zůstati slušno, budeme si všímati jen plátna. Je-li však chování před ním sedících tou měrou rozpálené, že patrně ruší v klidném pozorování, pak nanejvýše pán za nimi opatrně a bez hluku, snad jen slabým stisknu tím ramene upozorní pána na nepřístojnost chování. Neučiní tak dáma, které nezbývá nežli tvářiti se, jakoby vůbec nic neviděla a nepozorovala. Nejméně jí sluší hlasitými poznámkami kritisovati chování osob před ní sedících. O nápravu musí se postarati sám pán anebo, kdyby věci přesahovaly možnou míru, ředitelství závodu či mravnostní policie. V biografu doporučuje se všem přítomným věnovati pozornost jen a jedině plátnu a trochu také hudbě, je-li dobrá.
      - Máte pravdu, že dlužno radovati se s radujícími a plakati s plačícími. Společenské výIety bývají pro radost a nikoli pro pláč bavila-li se při podobné příležitosti vaše známost s chotí vašeho přítele o svých drahých zemřelých tou měrou živě, až obě usedavě plakaly, zatím co vedle hrála hudba a byly zpívány rozmarné kuplety, správně jste obě dámy upozornil, aby obrátily svoje myšlenky jinam. Svobodná vůle obou dám diktovala jim sice odpověď, že si mohou mluviti a dělati, co chtějí, ale ohledy společenské zase diktují účastníkům společnosti jistou zdrželivost a chce-li kdo v zábavě, na plese, na výletě, při recepci atd. prolévati slzy smutku, lépe učiní, nepůjde-li tam vůbec.
      (Rozmanitosti ze zábav.) - Nechoval se správně pán, který "denně se nachází v domě mladé dívky a který navštívil koncert v jiném kroužku", že ne všímal si dívky, přišedší do téhož koncertu zase s jinou společností, jemu známou - až na jednoho pána, - jen proto, "že byla ve společnosti, v níž jeden pán není mu znám". Něco jiného, kdyby dívka byla přišla do koncertu jenom ve společnosti pána, jejímu příteli docela neznámého; pak jeho ostych by byl vysvětlitelný. Tento však mohl právem očekávati, že neznámý bude jemu společností představen. Ale zase mladá dívka příliš krutě trestala zmíněnou nesprávnost, když, cítivši se uražena druhého dne nepřijala návštěvy pánovy. Snad by se bylo při návštěvě všecko vysvětlilo a dobrá vůle i soulad byly by bývaly snadno zachovány.
      - Společnost dvou pánů a jedné dámy usadí se na sedadlech v hledišti (divadla, koncertu atp.) tak, že dáma sedí mezi oběma pány, tedy tak, jak jdou na ulici. Napravo od dámy sedí buď její choť anebo pán starší. Pro dámu v tomto případě není vhodno sedadlo krajní, které pak zaujme některý z pánů, poněvadž sedadlo vnitřní je více chráněné, přes to, že snad někdy sedadlo krajní zdá se pohodlnější.
      - Není příčiny, aby dáma, jsoucí s pánem v bio grafu, byla "hrubě uražena", když pán za přestávky po odejde zanechávaje dámu na tu chvilku samotnu, před pokládaje, že prosil stručným slovem za prominutí. Dovolení pak, aby se vzdálil, nesmí býti odepřeno. A také se předpokládá, že pán svoji nepřítomnost co možná zkrátí, aby dáma nezůstala dlouho samotna. Ostatně přestávky ve velkoměstských biografech nebývají dlouhé. - Běží-li o přestávku delší, jaké bývají v biografech venkovských, pak ovšem pán svoji nepřítomnost vždycky a bez výjimky zkrátí; kouření cigaret není dostatečnou vý mluvou a dlouhou absencí dáma může býti nepříjemně dotčena. O urážce lze pak mluviti jen za zvláštních okolností, jichž v tomto případě není.
      - "K pánovi a jeho snoubence přisedne na balkoně venkovského divadla dáma, 'bydlící v domě snoubenky. Pán pověsí pláště obou dám na věšák v blízkosti jsoucí. Po představení pak podá pán nejdříve plášť dámě druhé (která dříve vstala), pak teprve své snoubence. Jednal pán správně čili nic?" - Pán jednal docela správně a nebylo příčiny ničeho mu vytýkati předpokládaje, že druhá dáma byla starší jeho snoubenky nebo dokonce vdaná. V celku je to malichernost.
      - "Dvě sestry jsou zasnoubeny, jedna s pánem A., druhá s pánem B. Oba páni jsou kolegové v úřadě. Ne dávno byli se svými snoubenkami v divadle (venkovském), kde dámy sedly podle sebe, páni po boku svých snoubenek. Při první přestávce pán A. vyšel ven a vraceje se koupil pro sebe a svoji snoubenku dort. Vida, že obě snoubenky jsou samotny a že pán B. také na chvilku se vzdálil, nabídl koupené cukroví jak své snoubence, tak i její sestře. Snoubenka pana B. však nabízené ho kousku nepřijala a oznámila to pak svému snoubenci. Pan B. pak při stolové zábavě po představení veřejně domlouval panu A., že on (B.) si nepřeje, aby jeho snoubence někdo něco kupoval nebo nabízel a že prý jej pan A. tímto jednáním kompromitoval. Nastal spor, kdo porušil společenský mrav a teď je z toho hněv. Prosíme o vysvětlení." - Věc je docela jasna. Pan A. jednal v podstatě naprosto korektně ve všem všudy a jeho jednání nejen že nelze ničeho vytýkati, ale dlužno je jen schvalovati. Byl by naopak velice chybil, kdyby byl sestře své snoubenky ničeho nenabídl. Tato však nejednala správně, odmítnuvši bez příčiny nabízené občerstvení. Naprosto nevhodně zachoval se pan B., který se mohl při druhé přestávce dobře revanšovati. K rozhořčení proti panu A. a k domluvám neměl docela žádného důvodu. (Mimochodem: do divadla hodí se bonbonky zvané divadelní, tvrdé a suché, jež možno vzíti do ruky, dort jísti rukou není vhodno.)
      - Pamatujte, že sotva která dívka "z nejlepších kruhů" půjde sama s mladým pánem do biografu. Učinila-li tak na pánovo vyzvání, jest jeho hostem a pán platí. Ale pak děvče, byť bylo sebe bohatší, přestává býti dívkou "z nejlepších kruhů", či správněji řečeno dívkou dobře vychovanou. Mimochodem řečeno říkáme správněji "z nejlepších vrstev" nebo "z nejlepší společnosti" tedy nikoli "z nejlepších kruhů".
      -- Pan X. uvědomí svoji choť, že do koncertu přijde jejich přítel se svými známými pány a dvěma dámami a že mají lístky vedle sebe, v téže řadě. Skutečně celá společnost se sejde před koncertem a všichni jsou si na vzájem představeni. Za přestávky odejdou páni na chodbu a obě nové dámy, sedící opodál paní X. baví se spolu, paní X. si nevšímajíce. Tážete se, je-Ii paní X. v právu vytýká-li svému manželi, že neměl odcházeti ven, že vzhledem k chování obou dám bylo jeho povinností zůstati se svou ženou a baviti se s ní. Že to bylo jeho povinností tím spíše, když s ostatními pány, kro mě svého přítele, blíže znám není. - Nelze shledávati nic závadného v tom, že pan X. za přestávky s ostatní mi pány odešel ze sálu; jistě předpokládal. že dámy, v sále zůstavší, pobaví se vespolek. Nezačaly-li obě nové dámy hovor, mohla jej stejně zahájiti paní X. - Příhoda je příliš malicherná, aby mohla býti příčinou nějakého rozladění nebo dokonce urážky. A paní X. nemá podstatného důvodu k výtkám, ani pan X. nemusí býti výtkami uražen, spíše dobrým slovem přesvědčí ‚ choř příliš citlivou, že zde nebylo žádného zlého úmyslu
 

---

Okolí Panoramy před sto lety