Ročník XXIII. (1999)
Pořadové číslo 288.

2.

Mariánské Lázně
15. května 1999
OBSAH 
 

75 let od Gorkého pobytu v hotelu Maxhof
Dubnové vzpomenutí (Maxim Gorkij)
Gorkij prožívá chladnou zimu v Mariánských Lázních
l Vzpomínky doktora Olberta l Gorkého odjezd z lázní l Návrat ke Gorkého návštěvě Mariánských Lázní

Česká pamětní kniha Mariánských Lázní

Proč Karola ?

Pivovary na Tepelsku

Ze staré závišínské kroniky

Jöns Jakob Berzelius

Mgr. Václav Kohout: Listujeme v Mariánskolázeňských novinách v roce 1902
K některým událostem v roce 1902: Vznik okresního hejtmanství Mariánské Lázně
l Otevření školy Sever v roce 1902 l K historii založení pravoslavného kostela l Úpravy lázeňských zařízení 1901-1902 l Moderní mlékárna ve dvoře Hammerhof l Velký požár domu - dva mrtví l Shrnutí roku 1902 - město netušilo, že stojí na vrcholu své slávy

Bibliografie příspěvků k historii Mariánských Lázní v Mariánskolázeňských Listech (1990-1994)

Mariánskolázeňské listy - I.ročník (1990)

Mariánskolázeňské listy - II.ročník (1991)
Mariánskolázeňské listy - III.ročník (1992)
Mariánskolázeňské listy - IV.ročník (1993)
Mariánskolázeňské listy - V.ročník (1994)

Jaké byly ceny vybraného zboží v roce 1935 ?

Mgr. Miroslav Jůda: Do učebnic se nedostane (K tryzně na Pístově 24.4.1999)

Dům uprostřed města (čp.274) - Břetislav, do roku 1945 Villa Habl

Slavný Petzoldův Hotel CASINO (VÚB) - nyní na prodej

Hlavní třída Mariánských Lázní z balónu


75 let od Gorkého pobytu v hotelu Maxhof
Dubnové vzpomenutí

      Před 75 lety - dne 3.dubna 1924 - opouští Mariánské Lázně po zdejším čtyřměsíčním pobytu ruský spisovatel Maxim GORKIJ (1868-1936) se svými přáteli. Maxim GORKIJ (vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov) trpěl léta plicní chorobou a v době porevoluční (1919-1920) se jeho zdraví dále zhoršovalo. Prý na Leninovo naléhání (v dopise z 9.8.1921) odjel v zimě 1921 na léčení do Německa, nejprve do St.Blasien u Freiburku a odtud do Saarow-Pieskow u Berlína. Přitom pilně literárně pracoval - v té době dopisoval III.díl své trilogie "Moje univerzity". Počátkem roku 1923 navštívil Gorkého v jeho "studeném hotelovém pokoji s lacinými barvotisky na stěnách" novinář Egon Ervín KISCH a v Lidových novinách 6. února 1923 zveřejnil článek "Návštěvou u Maxima Gorkého", v něm také uvedl, že "vidět Prahu je prý dávnou touhou Gorkého."
      Pozdější komunistická cenzura po roce 1948 dávný článek novináře E.E. Kische odmítala jako "tendenčně překroucený" a také předehru Gorkého návštěvy Prahy líčila tendenčně. Pro českou buržoazii byl prý Gorkij nevítaným hostem a prezidentův kancléř dr. Šámal měl prý klást Gorkému podmínku, že nebude vystupovat na veřejnosti.
      Přitom byli Gorkij a Masaryk přátelé. Profesor T.G. Masaryk si s Gorkým před první válkou dopisoval a v roce 1912 ho dokonce navštívil na ostrově Capri. Nadto měl Masaryk velký zájem o ruskou kulturu a o dějiny Ruska. Ruskou revoluci však odmítal a je známo, že ji prožíval v roce 1917 přímo v Petrohradě.
      V roce 1923 proskakovaly zprávy o neshodách Gorkého s bolševiky a o jeho rozchodu s nimi. Skutečností je, že Gorkij přijel do Prahy 27. listopadu 1923 se svým 26letým synem Maximem Peškovem, jeho ženou Naděždou, malířem Ivanem Nikolajevičem Rakitským a se svou sekretářkou Budbergovou. Ubytovali se v hotelu BERÁNEK a pražský tisk psal:
      "Slavný ruský spisovatel Maxim Gorkij nedávno přijel do Prahy, jsa velmi churav. Gorkij trpí plicní chorobou a je upoután na lůžko. Jmenovaný prosí, aby nebyl v nejbližší době žádán o rozhovory a interview, protože z důvodů zdravotních vyhověti nemůže. Čtenářské obci vzkazuje Gorkij pěkné pozdravení. Nemocný v příštích dnech opouští Prahu a svěří se na českém venkově péči pražského lékaře."
      Gorkého sekretářka byla za doktorem Šmídem v Ječné ulici a ptala se na sanatorium na Pleši. Patrně na doporučení dr. Šmída však odjel Gorkij po devítidenním pražském pobytu do Mariánských Lázní.
 
Gorkij prožívá chladnou zimu v Mariánských Lázních
 
      Do Mariánských Lázních přijeli 6. prosince 1923, tedy v době zcela mimosezónní. Celá pětičlenná společnost se ubytovala v hotelu MAXHOF (dnes Maxim na Mírovém náměstí). Snad byl vybrán hotel podle názvu, který souvisel s křestním jménem spisovatelským. Gorkého příjezd neupoutal mimořádnou pozornost, krátká zpráva se objevila v místních novinách 16. prosince 1923. Klidný jeho zdejší pobyt byl vyplněn spisovatelskou prací s večerními procházkami do okolí města. Nejraději chodíval k Lesnímu prameni a dále do Maxova údolí. Jeho pravidelná procházka vedla vzhůru za hotel Maxhof, kolem nového hotelu CARLTON (dnes Svoboda) dále do Maxova údolí, nazvaného podle opata Maxmiliána Liebsche (opatem 1867-1880). Zachovala se fotografie Gorkého v typickém klobouku, se synem, snachou a jejich psíkem - na parkové cestě pod kolonádou. Je však velmi tmavá a vyžadovala by profesionální fotoúpravu.
      Zpráva místních novin o Gorkém nezapadla. Převzalo ji pražské Právo lidu a také v Lidových novinách vyšel 26.prosince 1923 článek "Gorkij v Československu". Autorem byl nepodepsaný Václav König, který dlel v Mariánských Lázních u básníka Chodasjeviče. Psal, že navštívil těžko přístupného spisovatele v hotelovém pokoji a položil mu několik otázek. Málomluvný Gorkij se pak rozpovídal o Praze, vychvaloval pražská muzea, zejména umělecko-průmyslové, vyptával se na pražská divadla, s lítostí, že je nemohl navštívit. Brzy na to se v tisku psalo, že Gorkij si prodloužil pobyt v Mariánských Lázních "o pět neděl".
      Další zprávy o Gorkém utichají, pouze Rudé právo 28.prosince 1923 otisklo kritický článek "Proč Masaryk nenavštívil nemocného Gorkého?". V něm se píše, že T. G. Masaryk asi změnil své chování ke Gorkému a proč? - "Snad proto, že Gorkij nenapodobil různé emigranty jako Čirikov, Amfitěatrov, Brušvit, kteří jsou na Hradě jako doma ?" atd.
      Chladné počasí toho roku se vyznačovalo v Mariánských Lázních hojnými sněhy a tuhými mrazy. Údajně však spisovateli poskytovalo příznivé podmínky pro zlepšení zdraví. Stav se lepšil, přestože usilovně pracoval dlouho do noci. Připravoval své "Poznámky z deníku", a dále povídky Požáry, N.A.Bugrov, A.N.Šamitová, Směšné, Zahradník, Pastýř, a prý i črtu o ženě Lva Nikolajeviče Tolstého.
 
Vzpomínka doktora Olberta
 
      Gorkij se vyhýbal společenskému ruchu. Výjimkou byla jeho návštěva na hudebním večírku v bytě u doktora Olberta. To byl jediný zde rusky mluvící lékař a proto se ujal ošetřování nemocného spisovatele. Doktor Olbert na večírek později vzpomínal:
      "K hudebnímu večírku se sešla větší společnost a na počest Gorkého jsme hráli Brahmsovo trio pro lesní roh a jedno z Beethovenových klavírních trií. Já hrál klavír, doktor Klemm housle a výborný hornista lázeňské kapely provedl part pro lesní roh. Gorkij však miloval pouze Beethovena, Brahms jej nijak nenadchl… První a trvalý dojem, který každý získal o Gorkém, byl dojem sympatického a dobrotivého člověka. Byl pro mne typem pravého Rusa, pro něhož je vlastní přímost, dobrotivost, laskavost, skromnost, láska k člověku. Setkání s Gorkým pokládám za jednu z nejvýznamnějších událostí mého života, ačkoliv jsem za své 41leté lékařské praxe poznal nemálo významných osobností."

Gorkého odjezd z lázní

      21.ledna 1924 zemřel Lenin a zprávu o tom poslala Gorkému Naděžda Krupská. Popisovala poslední dny Lenina a připomínala, že mu často předčítala Gorkého "Moje univerzity". To vedlo spisovatele k tomu, že se vrátil ke svému literárnímu portrétu V.I.Lenina a v Mariánských Lázních začal psát vzpomínkovou črtu "Vladimír Iljič Lenin". Z Mariánských Lázní dal Maxim Gorkij pokyn, aby byl dán na Leninovu rakev věnec od něho s nápisem "Sbohem příteli".
      V dalších týdnech přichází československý tisk znovu s úvahami o sporu Maxima Gorkého s bolševiky, na což odpovědělo Rudé Právo uveřejněním interview s Gorkým dne 20. března 1924. Co se týká zdraví, uváděl Gorkij, že se značně zlepšilo, třebaže právě znovu onemocněl bronchitidou. V Mariánských Lázních pracoval na knize novel, která ho plně zaměstnávala. Uvedl, že jeho vzpomínky na Lenina budou uveřejněny v Rusku 20.dubna. Co se týká překroucených zpráv v tisku, odpověděl Gorkij: "Nikdy nevyvracím lží, klepů a hloupostí, které se o mně píší."
      Počasí nestálo v Mariánských Lázních za nic. Oblevy a nepřetržité deště v březnu 1924 přivodily Gorkému opětné zhoršení zdravotního stavu. Dostal silný zánět průdušek a na radu lékařů se rozhodl pokračovat v léčení v Itálii. Dne 3.dubna 1924 opouští s přáteli Mariánské Lázně. Odjíždějí přes Prahu, Vídeň, Neapol do italského Sorrenta. Zde pobyl řadu let než se vrátil do Ruska. To bylo až v květnu 1928. Doma byl přijat s nejvyššími státními poctami. Na sjezdu sovětských spisovatelů v roce 1934 se přihlásil k socialistickému realismu a byl zvolen předsedou Svazu spisovatelů SSSR. Zemřel do dvou let - 18. června 1936.
 
Návrat ke Gorkého návštěvě Mariánských Lázní
 
      Po druhé světové válce se po nějakém čase Mariánské Lázně vrátily ke Gorkého návštěvě. Vzpomenuly tohoto hosta v roce 1951, kdy došlo k slavnostnímu odhalení Gorkého pamětní desky na domě, kde Gorkij bydlel. Umělecká plastická deska byla dílem pražského sochaře Vladimíra Davida. Také dům čp. 141 (původně MAXHOF, od roku 1945 SAVARIN) byl přejmenován na "Maxim Gorkij" a kolonáda v Mariánských Lázních v roce 1951 dostala název "Kolonáda Maxima Gorkého".
      Dne 9. května 1962 byl slavnostně otevřen v domě Gorkij Gorkého památník. Podnět k tomu dala na podzim 1959 jeho snacha Naděžda Pěšková, když znovu navštívila Mariánské Lázně, kde s Gorkým 1923/24 pobývala. Nyní přijela s Ludmilou Tolstou, manželkou spisovatele Alexeje Tolstého, a s básníkem Stěpanem Ščipačevem. Prohlédli si místa, kudy Gorkij chodíval a kde pracoval, a navrhli, aby byly shromážděny památky na Maxima Gorkého. Tak vznikl v malém sále Gorkého památník, v němž byla kromě jeho literárního díla zvýrazněna epizoda z doby jeho pobytu v Mariánských Lázních.
Pamětní deska M.Gorkého je dílem pražského sochaře Vladimíra Davida. Byla slavnostně odhalena v červenci 1951 za přítomnosti ministra prof. Zdeňka Nejedlého, spisovatelů Jana Drdy, Marie Majerové a Václava Řezáče.
      Mimojiné šlo o korespondenci spisovatele Gorkého s dětmi z Poruby a jejich učitelem Josefem Hurníkem. Děti poslaly dopisy Gorkému, kde psaly o sobě a svém denním životě a přály mu brzké uzdravení. Učitel Hurník přiložil průvodní dopis, přeložený do ruštiny. Dne 20. ledna 1924 spisovatel Gorkij odepsal:
      "Byl jsem upřímně dojat milým pozdravem dětí porubské školy. Posílám škole svou podobiznu a své knihy v ruském a německém jazyce. Řekněte dětem, že jsem v jejich letech žil velmi těžce, velmi krušně, ale už tehdy jsem chápal že všechny špatné i dobré je od člověka a pro člověka. Čím dále jasněji jsem si uvědomoval rozhodující význam vůle a rozumu člověka - těchto dvou pramenů všeho dobra, všech radostí i velikých skutků světa. Tato víra mne uchránila před záhubou, s touto vírou jsem prožil celý život a sloužil při tom ze všech sil člověku. Tuto víru z celé duše přeji dětem z Poruby a dětem celé československé země, aby byla povždy šťastna!.
      20.1.1924 Marienbad - M.Gorkij."
      Za několik týdnů přišla do Poruby z nakladatelství v Berlíně velká zásilka - úplné vydání spisů Gorkého. V sedmdesátých letech proběhl v československé televizi také vzpomínkový pořad na Maxima Gorkého s pamětníkem-učitelem Hurníkem.
      Gorkého památník byl otevřen dvacet let - do roku 1982. Další zprávy o jeho provozu v místním Kulturním přehledu mizí. Snad byl upravován, ale otevřen už nebyl. Gorkého pamětní desku po roce 1990 už nenajdeme na fasádě a název domu "Maxim Gorkij" byl zkrácen na Hotel MAXIM. Zůstalo tak křestní jméno tohoto slavného hosta, spisovatele světového formátu.
      Zmizel Gorkého památník, pamětní deska, název kolonády a zmizelo i jméno Gorkij z názvu hotelu. Podobně se však vedlo v Sovětském svazu Nižnímu Novgorodu, který se nazýval v letech 1932-1991 gorod GORKIJ. Dnes opět zní přístavem kdysi tak populární melodie, kterou česky nově otextoval Jaroslav Velinský (alias trampský zpěvák a skladatel - kapitán Kid): "Toť Nižní Novgorod, toť Nižní Novgorod, tam z lodí přijde všeho světa pronárod…" Takové však už bývají cesty historie ...
 

Česká pamětní kniha Mariánských Lázní,

      vázaná v kůži, byla založena v roce 1946. První zápis se týká zahájení lázeňské sezóny 1946. Kronika začíná zvoláním "Bůh žehnej Mariánským Lázním!" s datováním 2.června 1946 a podpisem Bohuslava Jarolímka, opata ze Strahova, dále profesora Dr.Karla Kácla, předsedy Lékařské komory, a desítky podpisů dalších prominentů. Následují zápisy až ke dni 31. březnu 1949, kde je podepsán ministr Zdeněk Nejedlý. Pak následuje dlouholeté odmlčení se až do roku 1957, kdy je zapsáno zahájení lázeňské sezóny. V kronice tedy není rok 1951 s odhalením Gorkého pamětní desky.
      Česká pamětní kniha byla založena náhradou za tzv. Zlatou knihu Mariánských Lázní, která se ztratila po druhé světové válce. V ní prý byly mimojiné i podpisy anglického krále Eduarda VII. a prezidenta T.G.Masaryka.
-rš-
 

Proč KAROLA ?

      Svah mezi hřbitovem a Lesním pramenem se nazývá KAROLA. Dokud tu stál vyhlídkový pavilón, bylo patrné, že Karolinina vyhlídka a lesní svah Karola spolu názvově souvisejí. Kruhová vyhlídka se nazývala podle saské královny Karoly (*5.8.1833 +15.12.1907). Je nás jen nemnoho pamětníků vyhlídkového pavilónku, který tu stál stranou v lese a nadto ho už stromy dávno přerostly. Pavilónek zmizel někdy koncem padesátých let, ještě dříve než se budovala spojovací silnice z Ruské ulice do Třebízského. Po pavilónku zůstal však půdorys se základy z kamenných kvádrů. Ale i ty v 80. letech nenechavci odstranili. Kdosi je vyhrabal z terénu a odvezl. Plošinku překryl plevel a tak z té vší slávy zůstal jen název - Karola.
      Vraťme se k osobě saské královny Karoly.
      Jednoho listopadového dne roku 1852 přijely na český zámek Moravetz (??) princezna von Wasa se svou devatenáctiletou dcerou, princeznou Karolou, rozenou "von Holstein-Gottorp-Wasy". Karola byla jediná dcera švédského šlechtice Gustava von Wasa, který přijal 1829 titul "prince švédského". Jeho otec Gustav IV. byl švédský král, který byl v roce 1809 svržen. Pocházel ze vznešeného rodu Holstein-Gottorpů. Tedy vnučka švédského krále Gustava IV. - to byla "naše" princezna Karola s titulem "von Holstein-Gottorp-Wasa". Později byla 28 let královnou saskou. Zcela náhodou se ve stejné době ohlásili oba princové sasští, Albert a Jiří, k jedné lovecké partii na hradě.
      Při setkání se do sebe zahleděli mladá Karola a princ Albert. Když se později princezna Karola (protestantské víry) z vlastního rozhodnutí vrátila do římskokatolické církve, nestálo už nic v cestě jejich svatbě. Albertův otec, saský princ Johann (saským králem 1854-1873) dal svolení svému synovi Albertovi, aby požádal o ruku princezny Karoly. Jak vidět, rodiče i děti - všichni tu byli princové i princezny. Po půl roce známosti, 18. června 1853, se konala svatba a saské královské město Drážďany přivítalo šťastný pár ve svých zdech.
      Zanedlouho, v roce 1854, Johann Saský, tchán princezny Karoly, nastoupil na saský trůn. Z Karoly se tak stala "korunní princezna". Hned po příchodu do Drážďan získala sympatie pro své upřímné a dobrosrdečné chování. Podporovala vše ušlechtilé a stála vždy po boku svého manžela jako jeho věrná pomocnice ve všem, co organizoval a podnikal. Přes bohatý veřejný život, v němž byla tak aktivní, zůstávala šťastnou paní domu, ochránkyní rodinného krbu. Nic nenechávala nevšimnuto, každou maličkost vyřizovala, a když v roce 1873 (po smrti tchána-krále) usedli s manželem na trůn - jako král a královna - byla již v povědomí veřejnosti známa jako praktická, umění nakloněná, hluboce citlivá žena, vědomá si svých královských povinností. Přitom se vracela ráda do svého domova jako paní domácnosti, ať to byl okázalý královský palác v Drážďanech, či královský letní zámek Pillnitz nebo její nejoblíbenější sídlo - Villa Strehlen. Zde mohla královna Karola nerušeně řídit svou domácnost a pečovat o svého chotě. Vedli spolu měšťansky jednoduchý rodinný život. Zde trávil slavný Albert - ještě jako korunní princ - chvíle odpočinku. "Slavný" - to znamená vítěz od St.Privat nebo od Beaumont-en-Argonne, kde porazilo německé vojsko 30.srpna 1870 francouzského maršála Mac-Mahona. Sem se vracel z trmácení polních tažení a tady nalézal porozumění u své ženy i podporu ve všem, co mu přinášelo starosti.
      Královna Karola tu pečovala o děti švagrovy, protože jí osud nedopřál mít vlastní děti. A děti prince Jiřího potřebovaly lásku, když jejich matka zemřela. Karola se snažila jim nahradit tuto ztrátu. Zde byl úzký rodinný kruh kolem královny, zde se jednalo o všem možném a královna byla vždy plna aktivity. Byl to bezpočet veřejně prospěšných akcí, pomoc veřejným spolkům a zařízením, při čemž se královna Karola stávala opravdovou "matkou národa". Není divu, byla nesmírně oblíbena pro svůj praktický smysl, svou laskavost k podřízeným a zájem o jejich starosti. Také to, že sama vedla "královskou" domácnost si získalo srdce žen.
      Chudí a nemocní v ní viděli "druhou svatou Alžbětu". Kde bylo třeba pomoci, tam se objevovala. To se stalo smyslem jejího požehnaného života. Pomoci, přispět, potěšit! O této její vlastnosti hovoří Karolininy nadace v Sasku, Albertův spolek pro vzdělávání zdravotních ošetřovatelek, domovy pro mrzáky, lidové kuchyně, zřízené pod vedením milosrdných sester v různých částech Dráždan, ženské spolky v Horním Krušnohoří aj. Nebylo charitativního zař-zení v Sasku, které by nepoznalo pomoc od královny Karoly.
      Královský dvůr byl otevřen všemu ušlechtilému - umění, kultuře i vědě. Na královském dvoře v Drážďanech žila jako protektorka prospěšných zařízení.
      Byla odpůrkyní všeho dráždivého, rušivého a kritizovala i brakové romány. Jednoduché, prosté vyprávění s pozitivní katolickou tendenci v pozadí - tomu dávala přednost při četbě. Milovala spisy jezuity Spillmanna. - Když královský pár zdědil velké statky ve Slezsku, jezdívali sem každoročně na několik týdnů na zámek Sibyllenort poblíž Vratislavi. Tento čas již obyvatelstvo očekávalo, protože brzy poznalo královninu dobrosrdečnost a laskavost ke slezským poddaným. Jakoby přenášela na poddanstvo city, které jí byly odepřeny pro vlastní děti. Zde prožila i nejtěžší životní ztrátu - 19. června 1903 tu zemřel manžel král Albert. Prožili spolu padesát let společného života. Tehdy, naplněna bolestí, v hluboké zbožnosti se zúčastnila osobně slavností Božího Těla v chrámě ve Vratislavi. Se svíčkou v ruce kráčela mezi lidmi v procesí. Jako vdova zůstala věrna slezskému zámku. Zemřela 15. prosince 1907 ve věku 74 let..
(Podle článku Silesta "Královna-vdova Karola Saská" v ženském katolickém časopise "Frauenwelt" cca 1914)
 
Dovětek

Do Mariánských Lázní tradičně přijížděli saští panovníci. Dvakrát se tu léčil Fridrich August II., spoluregent (1830-36), později král saský (1836-1854). Mariánskolázeňská vyhlídka Fridrichštejn je nazvána podle něho. Je tu i původní pamětní deska s latinským veršem, připomínajícím jeho botanickou zálibu. Král Fridrich přežil revoluční období 1848-49 a byl tolerantní k nastupující demokracii.
Také jeho nástupce, saský král Johann (1854-1872) byl pravděpodobně hostem v Mariánských Lázních, ale bylo by třeba projít kurlisty. Mimochodem, král Johann neměl rád Prusko a byl nakloněn Rakousku. Sasové bojovali v bitvě u Hradce Králové 3.července 1866 na straně rakouské a společně byli poraženi. Saský král byl pak přinucen přiklonit se k Severoněmeckému spolku. Jeho syn a následník král Albert, Karolinin manžel, vládl v letech 1875-1903 a patřil k nejváženějším panovníkům německého spolku.
 

Pivovary na Tepelsku

      V roce 1880 se vařilo na Tepelsku pivo v šesti pivovarech. Ročně se v nich vařilo piva:
Klášterní pivovar v Teplé 11 592 hektolitrů 1200-1949
Měšťanský pivovar v Teplé 3 840 hektolitrů 1654-1949
Měšťanský pivovar v Mnichově 1 974 hektolitrů 1437-1929
Měšťanský pivovar v Úterý 1 008 hektolitrů ?
Löwensteinův pivovar Krasíkov (pod hradem) 4 608 hektolitrů 1712-1947
Vévodský pivovar Beaufortův v Poutnově 330 hektolitrů 1731-1909
      Šlo o podřadnější piva, pouze klášterní pivovar vařil i 11 a 12° skladová piva, zčásti také mnichovský a švamberský. Pivovar kdysi stával i v Kořenu, ale už dlouho před rokem 1880 zanikl. Franz KLEMENT (1882) připomínal, že na okrese Teplá nejsou žádné cukrovary ani lihovary. Lihovar bývával kdysi v Krasíkově (Švamberk), ale už dříve před rokem 1880 zanikl. Také měšťanský pivovar v Bečově zanikl někdy kol 1.světové války, a stále více nebývaly převahy dodávky piva z velkopivovarů v Chebu a v Chodové Plané.
      V sousedství městečko Kynžvart mělo dva pivovary: zámecký (1749-1906) v majetku pánů Metternichů a městský, jehož počátky neznáme; skončil výrobu v roce 1900. Dlouhou historii měl pivovar v Dolním Žandově (1464-1914). Město Litrbachy mívalo rovněž vlastní pivovar. (1551 - 1914). Tachov měl dva pivovary: 1. MĚŠŤANSKÝ (1731 - 1960) a 2. FRANTIŠKÁNSKÝ (1451 - 1900), který patřil františkánskému konventu u sv. Maří Magdaleny a sv. Alžběty v Tachově (od r.1451). Podobně měla Planá dva pivovary - městský (1573-1940) a zámecký hrabat Nosticů (1749-1905). Známý byl pivovar v Třebeli (1647 - 1951), který patřil dříve majitelům, za sebou jdoucím: Karel Bedřich hrabě Kinský (1862), August hrabě Wydenbruck, Vilém rytíř Kubinzki, Rudolf rytíř Kubinzki starší, státní: Velkoněmecká Říše, Československý stát, Okresní národní výbor. Poslední výstav v Třebeli byl v březnu 1948.
 

Ze staré Závišínské kroniky

      Sedmiletá válka začala v roce 1756 a přinesla sedlákům mnoho utrpení. Závišín byl v roce 1762 dvakrát vypálen - poprvé pruským poručíkem s 27 husary, podruhé pruským majorem s 84 husary. K válkám a kontribucím se přidala v roce 1771 velká neúroda. Celé pole se prodávalo za bochník chleba. Opat Trautmannsdorf dal otevřít klášterní sýpky, aby mohli tepelští poddaní vůbec zasít obilí. - V roce 1779 projížděl krajem lidový císař Josef II. na cestě do Plzně.
      6. srpna 1795 ve 3 hodiny odpoledne přišla strašní krupobití, které zničilo celou úrodu včetně zelí, lnu a "zemáků". Všechno bylo vtlučeno do země. Kusy ledu zabíjely i holuby. V lednu příštího roku přišlo nádherné počasí, které nikdo nepamatoval. Bylo slunečno a teplo jako na jaře. Začalo se s oráním
      Roku 1854 byla postavena nová silnice do Teplé. Takzvaná Stará silnice vedla pod Podhorou, kudy dnes vede ještě špatná asfaltka, donedávna přežíval název "Stará". Po této silnici kdysi projížděl v kočáře Goethe z kláštera Teplá a jeho sluha mu přinesl minerály z vrcholu Podhory.
      Za války z Pruskem v roce 1866 vzniklo mnoho paniky, snad pod vlivem vyprávění starých o řádění Prusů za sedmileté války. Lidé přestali pracovat, zazdívali cenné věci a připravovali se na nejhorší. Pruské vojsko přišlo a kvartýrovalo ve vsi dva dny. Kronika však neuvádí žádné řádění. V této válce se účastnil bojů závišínský Wurdinger jako hulán, ale zůstal hulánem až do smrti.
 

Jöns Jakob Berzelius,

      slavný švédský chemik, pobýval v Mariánských Lázních v roce 1822. Provedl tu několik analýz minerálních vod, stejně jako v Kynžvartě. Narodil se 20.8.1779, zemřel 7.8.1848, vystudoval lékařství a chemii; od roku 1807 byl profesorem botaniky a farmacie ve Stockholmu. BERZELIUS zavedl dnešní označení chemických prvků (H, Si, O atd.), formuloval teorii slučování prvků, objevil prvky selén, cér, thorium, stanovil atomové váhy prvků, připravil jako první v čistém stavu křemík, zirkon, tantal atd.
 

Mgr. Václav Kohout - Ing. Richard Švandrlík

M a r i á n s k é   L á z n ě   -   s í d l e m   o k r e s n í h o   h e j t m a n s t v í
Listujeme v Mariánskolázeňských novinách v roce 1902
(Noviny Marienbader Zeitung vychází jednou týdně)
5.ledna Článek o projektu zahradního architekta Svenssona. Pod kolonádou chtěl "umělecký" park, od Nizzy dolů měl být "zahradní" park. Mělo to být jednotné. l 30.12.1901 spadl z lešení dělník ze Tří Seker. Musel být dopraven do nemocnice na saních, protože vůz pro přepravu nemocných je již týdny v opravě. l Vyhláška, že zaměstnavatelé jsou povinni přihlásit své zaměstnance u Okresní nemocenské pojišťovny do tří dnů. Článek "O praktickém využití lyží", který pokračuje i v dalším čísle.
12.ledna Je požadován závazný plán zástavby města (nestavělo se podle plánu). l Zasilatelství minerálních vod bylo převedeno na lékárníka Brema. Zdejší vody jsou k dostání v Paříži, Londýně, ale i v okolních městech. l Policejní zpráva z roku 1901: zajištěno bylo 489 osob, došlo 65 žalob, z toho 28 projednáno u soudu. Okresnímu hejtmanovi bylo doručeno 44 udání. l 5.ledna 1902 velký požár v Zadním Chodově - shořelo 14 usedlostí a 16 stodol. Mariánskolázeňští hasiči také pomáhali. Podobný požár byl 16.7.1900. Pořádá se sbírka pro postižené.
19.ledna Na pomoc obětem požáru v Zadním Chodově sebráno 1 686 K 80 haléřů. l Hodiny na kostele jdou nepravidelně. Hodiny u NIZZY zase "zamrzají".
2.února Franz Gschihay, vydavatel novin Marienbader Zeitung zemřel 31. ledna 1902. Zvláště činný byl v letech 1892-1899. l Publikován rozpočet na rok 1902. l Pan Lucha usiluje o stavbu silnice od nové tržnice na jeho PANORAMU. l V Kynžvartě byla založena společnost Königswart Limited a hlavním akcionářem je prezident společnosti United States Steel Company. l Se stavbou ruského kostela bylo započato 20.září 1900 a v červnu 1901 byla stavba dokončena. Stavitelem byl Gustav Wiedermann z Františkových Lázní..
9.února V březnu se má stavět telefonní vedení do Velké Hleďsebe a Tří Seker. Nutné bude též napojení na města Teplou a Sangerberg. l Elektrický rozvod města nevyhovuje, je z let 1888-89, zvláště bezpečnostně. Síť je jednotná, takže při poruše je výpadek všude. Je nutno kabelizovat! l Článek o rozvoji lázní za posledních 75 let (pokračování v dalším čísle).
23.února Debata o rozpočtu města na rok 1902. l 19.února byla otevřena mateřská školka v domě Strassburg (čp. 269, dnes prodejna železářství a elektro) pro čtvrť Šenov (60 dětí).
2.března Kolem města se často poráží stromy. Jak bude město za čas vypadat ? l Bude se přestavovat nádraží - část v létě a část na podzim. l V rakouských Alpách se uvažuje o výstavbě konkurenčních lázní. l V Chebu se připravuje založení soukromého dívčího gymnázia.
Dřevěné a kovové rakve dodávala společnost CONCORDIA s převozem do všech "krajin světa" - Saský dvůr (Teresianum čp.74 v Ruské ulici)9.března Valná hromada dobrovolných hasičů 1.března. Podrobná zpráva o činnosti hasičů v minulém roce. l V Závišíně se vyskytly případy epidemie z vody.
16.března Ještě v roce 1902 bude přeloženo do Mariánských Lázní okresní hejtmanství !! Dosud sídlo v Teplé. l Replika se správcem lesů, který nevidí problém okolních lesů tak ostře jako redakce. l Oznamuje se ustavení občanského spolku, který by pomáhal řešit místní problémy. Zájemci se mají hlásit u notáře doktora Uhlíře.
23.března Kníže Metternich povolil, aby byla z Kynžvartu do Mariánských Lázní postavena zkrácená cesta přes jeho oboru, která by vedla kolem myslivna až k Lesnímu prameni. Na každém kilometru mají být na cestě ochranné domky (proti dešti) a kiosky s Richardkou. Cesta pěšky by trvala přes hodinu. l Připravuje se obetonování rybníka v lázeňské čtvrti.
30.března Trvá polemika o udržování lesů v okolí města.
4.dubna Veliký požár ve Stanovišti - vyhořelo šest dvorů a dva domy. Jen tři domy zůstaly nepoškozeny. Zahynulo 14 kusů dobytka. l Pokládaly se kabely primárního elektrického vedení. Ulice od Šenova k Černému koni dočasně uzavřena. Štěrkovalo se a válcovalo.
13.dubna Zasedání městské rady - přidělovaly se některé parcely, jednalo se o zřízení silnice Mariánské Lázně-Martinov-Holubín-Dolní Kramolín. V zasedací síni na radnici jsou vyvěšeny obrazy doktora Augusta Herziga a Václava Skalníka. l Firma Wächtler nově jímá Rudolfův pramen, když předtím již podchytila Alfrédův, Alexandřin a Karolinin pramen. l Místní vody zdraženy o 5 haléřů na lahvi. l Od 3.května hraje divadlo. l Od nádraží nahoru nesvítí dobře osvětlení ulic - místy svítí od 19 hodin.
20.dubna V severních Čechách prodává Franz Semsch z Königswaldu tzv. "pravou mariánskou vodu" proti různým bolestem. Zjištěno, že je to voda škodlivá a její prodej zakázán.
27.dubna Okresní hejtman rozhodl, že lékaři, kteří nemají určité bydliště v Mariánských Lázních, nesmí být uváděni na seznamu zdejších lékařů. l Vyhláška o ukončení čistících prací do 30. dubna. Na klepání koberců je vyhrazeno pět míst.
4.května Stále ještě nejsou dokončeny úpravy parků a ulic! l Redakce se přimlouvá, aby žáci směli vyjít o 10. hod. ze školní budovy na oddech. l Některé obce z plánského hejtmanství žádají, aby mohly připadnout pod připravované hejtmanství Mariánské Lázně. l Pan Hanslik z Lesního mlýna oslavil 25 let pracovní činnosti. Z primitivních podmínek vybudoval velkolepé hotelové zařízení.
11.května Koncerty u Lesního pramene začínají 16.května. l Na zasedání rady schváleno pojmenování některých ulic. l Zástupci Kynžvartu a Velké Hleďsebi byli ve Vídni ve věci zřízení okresního hejtmanství v Mariánských Lázních. l Zpráva o zřízení kravína a mlékárny v Hamrnickém dvoře. l V časopise Zátiší se píše k pronikání Čechů do západočeských lázní. l V domě APOLLO otevřel Simon Goldsberg chemickou laboratoř.
18.května V roce 1876 založen první komitét pro zřízení pravoslavného kostela a teprve po 25 letech se stavba uskutečnila. Realizoval ji druhý komitét. l Článek o mlékárně v Hamrnickém dvoře.
25.května Rekonstrukce hlavní třídy nemá konce. l Pro vodotrysk v lázeňském rybníku bylo nutno vyměnit roury za větší průměr. l Na kolonádě zřízena veřejná telefonní hovorna pro lázeňské hosty i pro místní. Další hovorna je na nádraží. Místní hovor přijde na 20 haléřů. Připojeni noví abonenti na čísla 100 až 111.
1.června Počátkem května 1902 byl založen místní lékařský spolek "Marienbader Ärzte-Verein". l Město navštívilo 30 posluchačů lékařství z univerzity Jena. l Čtenář z Karlových varů si stěžuje na vysoké ceny jízdenek na trati do Mariánských Lázní. l Letos se budou opět pořádat koncerty vojenské hudby na PANORAMĚ - při pěkném počasí. l 8.června bude vystupovat v kursálu (dn. Casino) dámský kvintet ze Stockholmu. l V Bečově se staví elektrárna. l Procházkové cesty v lesích jsou zaneřáděny odpadky. Výzva, aby se dbalo na pořádek.
8.června Profesor BASCH se stal řádným profesorem vídeňské univerzity. Je to prvý případ, kdy byl takto uznán lázeňský lékař. l 5. června 1902 byla slavnostně vysvěcena nová škola (Sever) l Zpráva o soudní dohře požáru ve Stanovišti. l Opět polemika proti doktoru Mladějovskému na podkladě článku české Politiky.
15.června V Mariánských Lázních má být zřízen dům pro veterány rakousko-uherské armády bez ohledu na národnost. l Od 2.července se koná V. mezinárodní tenisový turnaj v městě.
22.června Byla stanovena pevná cena pro odběratele mléka z Hamrnického dvora. l V městě se konají koncerty "umělců", bombasticky propagované. Některé koncerty jsou dobré, jiné se konají v prázdném sále. l Vyšel německý průvodce "Plzeň a okolí".
29.června Princ Heinrich z Holandska přijel 25.června. l Anglický král Eduard VII. onemocněl. l Český sněm se zabýval otázkou přeložení okresního hejtmanství do Mariánských Lázní 27. června 1902. l Výzva čtenáře z Vídně, aby v Mariánských Lázních vzniklo gymnázium.
6.července Redakce schvaluje pěknou úpravu okolí lázeňského rybníka.
13.července Slavnostní vysvěcení pravoslavného kostela 8. července 1902 a podrobnosti. l 25.6. povolilo ministerstvo vnitra zřízení okresního úřadu v Mariánských Lázních!!! V souvislosti s tím byly některé obce soudně přerozděleny. l Požaduje se zřízení oddělené cesty podél hlavní třídy pro cyklisty a koně. l Přestavba nádraží byla schválena. Krytá hala bude až ke čtvrté koleji a nástupiště budou na úrovni schodů vagónů. l Alfrédův a Alexandřin pramen jsou úředně uznány za přístupné veřejnosti. l Perský šach, který se očekával v Mariánských Lázních, pobyl v Karlových Varech 34 dnů a odejel, aniž by navštívil Mariánské Lázně. l Soudní jednání Velká Hleďsebe versus železniční dráha ohledně uzávěry cesty z mariánskolázeňského nádraží do Hleďsebi bylo uzavřeno a žaloba zamítnuta. Obec prý neměla žádné námitky proti rozšíření nádraží.
20.července Na zasedání zemského sněmu 15. července se jednalo o okrese Mariánské Lázně. l Alfrédův pramen je co do složení přirovnáván ke karlovarskému Vřídlu.
27.července Na radnici jsou vystavovány projekty Swenssona na úpravy parků. l Konstatuje se, že se každoročně po sezóně objevují plány na další stavby domů. Pokud by došlo k převaze nabídky lůžek, došlo by i ke snížení hodnoty budov! l V lesích by mělo být více laviček na odpočinek. Za domem čp.100 (dnes Bohemia) je vybudována cesta pro pěší do horní ulice (dnes Ruské).
3.srpna Bude se stavět silnice od Hackerova (Balbínova) rašeliniště do Šancí (Valů) kolem myslivny a do Klimentova s odbočkou k mlýnu Kieselmühle (Hleďsebský dvůr). l Kdosi si stěžoval redakci, že se kočí nevěnují příliš jízdě, nepečují příliš o koně, jezdí rychle aj. l Na nádraží je stejný počet personálu v létě jako v zimě! l 31.července 1902 byla slavnostně odhalena pamětní deska Fryderyku Chopinovi (na domě).
10.srpna V Londýně byl 8.srpna 1902 slavnostně korunován anglickým králem Eduard VII. l Od minulého týdne je na promenádě večerní osvětlení! Obloukovky září jako ve dne. l Redakce popírá kritiku, že vozkové jsou tak nepořádní.
17.srpna Zpráva ze zasedání městské rady.
24.srpna Jan KUBELÍK bude mít 27.srpna koncert v divadle!
31.srpna Městská rada zasedala ke zřízení pětitřídní paralelní obecné školy ( Pozn. V té době byla již otevřena budova školy Sever!).
7.září Město se připravuje na pobyt 300 lékařů na studijní cestě po lázních (přijedou 18.září). l 40 občanů z Nádražní čtvrti napsalo otevřený protestní dopis kvůli uzavření cesty z nádraží do Velké Hleďsebe.
14.září Ve dnech 6.-8.září se konalo v radničním sále shromáždění zástupců svépomocných družstevních podniků z Rakouska. l Již se opět klepají koberce před úředně stanoveným termínem, tj. od 15.září. l Od 14.září bude dodáván motorový proud až od 9 hod. l Cukrář Albert Schicker získal na mezinárodní výstavě v Londýně velkou zlatou medaili za lázeňské oplatky. l Na místě dřívější kavárny Café Sennhof (v dnešní Ruské ulici) postavil stavitel Anton JÄGER nové domy čp.350 TIVOLI a čp.351 SEVILLA. l Elektrické vedení není včas opraveno, takže některé pouliční lampy blikají. l Článek k 65.narozeninám profesora Samuela Basche.
21.září Zpráva o studijní cestě lékařů. l Jeden host do dotazníku o délce pobytu napsal: "Bude-li slunno, zůstanu dlouho, bude-li chladno, odjedu domů."
28.září Poslední koncert na kolonádě 28.září. l Od 20. do 22.září sněm rakouského sdružení lékárníků v Mariánských Lázních.
5.října Dne 1.října 1902 bylo slavnostně otevřeno okresní hejtmanství v Mariánských Lázních. l 27.9. se setkalo v Mariánských Lázních 560 účastníků kongresu badatelů přírody, "Naturfor-scher". l Deputace pánů dr. Grusse z Kynžvartu a Martina Schwarze z Velké Hleďsebe odjela do Vídně, aby protestovala proti přidělení soudního okresu Kynžvart pod okresní hejtmanství Mariánské Lázně. Ale nařízení o tom bylo již jednoznačné a protest nic nezměnil na vyčlenění soudního okresu Kynžvart z hejtmanství Planá, kam dosud soudní okres Kynžvart patřil.
12.října Též letos přes zimu se bude hodně stavět. Je ohlášeno jedenáct staveb:
      1. stavba pana Kocha vedle Palladia - čp.360 dům Margareta (blíže Svobody v Chopinově ulici)
      2. vila obchodníka Josefa Hammerschmidta vedle hotelu Casino (čp. 168, vila s názvem PALERMO v Ruské ul.; toto čp.168 měl kdysi zadní trakt Hammerschmidova domu ZVON, odtud přenesen sem - při stejném majiteli domu)
      3. stavba stavitele Antona Jägera na parcele bývalé kavárny Sennhof (čp.344 zprvu Villa Jäger, již za první republiky dnešní Villa NORBERT)
      4. villa pana Hanslika - Josef a Anna Hanslikovi zakoupili pozemek od Kramerů a staví tu vilu SVATÝ JIŘÍ ( Skt. Georg - čp.358 Mariánské Lázně)
      5. výletní hotel Krakonoš (roku 1903 postavil hoteliér Zischka)
      6. stavba doktora Josefa Maye (čp.359 dům May-Máj v Máchově ulici u Chebské křižovatky, postaven na prázdné parcele proti Strassburgu (čp.269)- železářství)
      7. stavba vily Waldidylle paní Walterovou (čp.357, od 1945 Villa Campanilla)
      8. stavba pana Lössla vedle vily Aich (čp. 361 zprvu Marienburg, za 1.republiky Zlatý kříž, 1945 Svatobor, ale neujalo se, na Karlovarské)
      9. novostavba domu Zelený strom (čp.23, typická secese, po roce 1945 dům Wolker)
      10. zadní přístavba domu Laxenburg (čp. 120, Schloss Laxenburg, majitel Ebert, kol 1880, zadní trakt jako kavárna Tři mušketýři, bez samostatného čp.)
      11. stavba doktora Turby proti domu CARMEN (čp. 370 dnes knihovna, dříve Villa TURBA).
      Chystá se planýrování prostranství stranou hotelu Leipzig (zbourán kol 1960, dnes trávník vedle léčebny Merkur); čímž se rozšíří silnice a získá se pozemek pro větší dům (později tu postaveno děkanství - Brunneninspektion). Další přístavby a nadstavby se chystají, např. u domů Delfín (Evropa), Germania (čp.83 Astoria na Mírovém náměstí), Villa Capri (čp.208 v Třebízského ul.), Tanne (čp.151, poslední dům na jižní straně v Mladějovského ulici, postaven kol 1875; od 1945 Tiperary)
2.listopadu Po vzniku okresu se ustanovil 26.října Okresní svaz hasičů okresu Mariánské Lázně .
23.listopadu V Rakousku jsou připuštěny i české názvy míst v Čechách. Je možno uvádět Marienbad i Mariánské Lázně.
30.listopadu Zpráva ze zasedání městské rady. l Zpráva o zakopaném pokladu v okolí města. Ve Španělsku byli zajištěni tři muži, kteří byli různé národnosti. Byli to podvodníci, kteří se snažili nekalým způsobem získat peníze.
14. prosince Naproti Alexandřinu a Alfrédovu prameni je hotovo zimní kluziště.

K některým událostem v roce 1902:

Vznik okresního hejtmanství Mariánské Lázně
 
      Po revoluci v roce 1848 vznikla okresní hejtmanství. Sídlo bylo nejprve v Plané, pak v Teplé, kam Mariánské Lázně patřily. Od roku 1888 měly Mariánské Lázně samostatný soudní okres. Už na jaře 1897 intervenovali starosta Herzig, Franz Gschihay, Anton Böhm a doktor Žampach na místodržitelství v Praze ve věci okresního zastupitelství. Místodržitel prý řekl: "Ale pánové, proč nepíšete petici o hejtmanství?" Při této audienci již přišla řeč i na připojení soudního okresu Kynžvartu (dosud pod hejtmanstvím Planá). Věci se poměrně rychle vyvíjely a ve středu 1. října 1902 byly jednání, žádosti, spory aj. ukončeny slavnostním otevřením okresního hejtmanství Mariánské Lázně. V 1/2 9 hod. se konala v kostele slavnostní mše, kterou sloužil opat Helmer. Přítomni byli zástupci úřadu dosavadního okresního hejtmanství Teplá, starosta a celá honorace města Mariánské Lázně. Nato se přesunuli všichni do radničního sálu a zde se konalo slavnostní vyhlášení. Za předsednický stůl usedli zástupce místodržitele pan Rapprich z Chebu, okresní hejtman Pezellen a mariánskolázeňský starosta dr.Nadler. Pan Rapprich pozdravil městskou honoraci a popřál obci další úspěchy.
      Prvním okresním hejtmanem se stal Karl Pezellen, který poděkoval za důvěru a sympatie města, které mu zůstaly i po devítiletém působení jako hejtman v městě Teplá, i za podporu kláštera Teplá. Řeč zakončil pozdravením "Glück auf !" (Zdař Bůh!").
      Nakonec promluvil starosta Nadler o tom, že okresní úřad umožní odstranění dosavadních nedostatků ve správě a dojde k výraznému zlepšení. Připomenul, že to byli starostové Kroha a Herzig, kteří usilovali již před lety o sídlo okresního zastupitelstva v Mariánských Lázních. Přivítal nového okresního hejtmana Pezellena, který prý má nejen odborné znalosti, ale ví, že dá své srdce Mariánským Lázním. V 1/2 12 hod. začal slavnostní oběd v nedalekém hotelu NEPTUN ( dům Oradour). Připravil ho hoteliér Hanisch ve velkolepém stylu a znovu se tu řečnilo. Tento den je mezníkem ve vývoji města na cestě za dalšími úspěchy. Korvetní kapitán Frankl z čp.3 připomenul, že to byl a zůstane klášter Teplá, který byl vždy hlavním faktorem rozvoje města. A připil na zdraví převora.
      Převor si vzal slovo a souhlasil s tím, že klášter lázně založil, ale město se pak postavilo na vlastní nohy a svým věhlasem zastínilo samotného zakladatele - mateřskou Teplou. Doufá, že si budou obě města nadále rozumět a že tomu tak bude i ze strany Kynžvartu, který brzy pozná, že tato harmonie dvou lázeňských měst je logická. (V Kynžvartě však žádná sláva v té chvíli nepanovala.)
      Císaři byl zaslán pozdravný telegram a odpověď na sebe nedala dlouho čekat Telegram byl poděkováním ode dvora a podepsán byl místodržitel hrabě Coudenhove. Byl ustanoven okresní úřední statut, který měl osm členů. Je zajímavé, že mezi nimi byl tepelský okresní lékař dr.Sternberger a také dr. Rudolf von Lodgmann z Ústí nad Labem, pozdější proslulý německý politik v boji za samostatné Sudety i za první republiky. Vyšlo zvláštní číslo tepelského úředního listu. Pozdější porovnání počtu obyvatel okresu Mariánské Lázně se sousedními okresy ukazuje, že v prvním desetiletí nemělo tempo růstu počtu obyvatel na soudním okrese Mariánské Lázně konkurenci, na druhém místě byl až vzdáleně soudní okres Kynžvart..
Okres 1900 1910 Index v %
Soudní okres Mariánské Lázně 12 818 15 537 121,21 %
Soudní okres Kynžvart 15 941 16 361 102,63 %
Okresní hejtmanství M.Lázně 28 759 31 993 111,25 %
Soudní okres Bečov 16 691 16 436 98,47 %
Soudní okres Teplá 10 227 10 123 98,98 %
Okresní hejtmanství Teplá 26 918 26 559 98,67 %
Soudní okres Bezdružice 14 463 14 477 100,10 %
Soudní okres Planá 19 345 19 808 102,39 %
Okresní hejtmanství Planá 33 808 34 285 101,41 %

Otevření školy Sever v roce 1902


      Při konspektování novin ročníku 1902 chybí jedna významná místní událost toho roku. 5.června 1902 byla slavnostně vysvěcena nová škola (Sever) za účasti okresního hejtmana Pezellena, starosty dr.Nadlera aj. Škola je třípatrová, s pitnou vodou, elektrickým osvětlením, s anglickými klozety, půdorys 74 x 22 metrů ukazuje, že šlo o rozlehlou školní budovu (škola Sever). Stavěla se v letech 1900-1902 podle projektů místního architekta Josef Schaffera a s přihlédnutím k tomu, že se nalézá v lázeňské čtvrti. Vznikla architektonicky působivá, s lázeňským prostředím sladěná stavba, která dodnes slouží školství.
      Ve školní zprávě se uvádělo, že všechny třídy se přestěhovaly již v květnu 1902 ze staré školy nedaleko Křížového pramene (dnešní ZUŚ) do moderní veliké školy. Původně se jí říkalo "Centrální škola", protože tu kromě pěti tříd obecné školy byly dvě měšťanské školy, chlapecká a dívčí měšťanská škola, obě měly po třech třídách, celkem tu bylo 11 tříd. - Tím skončilo pro měšťanky období provizoria. Tyto školy byly totiž otevřeny už 1.února 1897, ale zprvu neměly prostory. Výuka probíhala zčásti ve staré škole (dnes ZUŠ), zčásti na radnici, což nemohlo být trvalého rázu. Po otevření centrální školy stoupl zájem v okolních obcích o studium na měšťance. Později (1919) vznikl paralelní I.ročník, 1920 paralelní II.ročník měšťanské školy (tj. druhé třídy) .

K historii založení pravoslavného kostela

      Po vzoru Baden-Baden, Wiesbaden, Karlových Varů, Homburgu byl postaven pravoslavný kostel i v Mariánských Lázních. Z vyprávění dr.Kalinczuka, předsedy druhého komitétu z článku z 25.5.1902:
      "V roce 1893 jsem se setkal se starostou dr.Herzigem. Jednali jsme též o kostelech pro hosty různého vyznání. Starosta mne požádal, abych převzal vedení výboru pro stavbu ortodoxního kostela. Apeloval na to, že mám známosti mezi věřícími na Balkáně a v Rusku. Na můj dotaz, zda nějaký výbor již neexistuje, odpověděl, že neví, snad před 15 lety. Krátce nato jsem se pokusil založit výbor s dvanácti spolupracovníky. Když jsme žádali o registraci, zjistil p. Josef Halbmayr, že byl 1877 ustaven podobný výbor. Sbírka tohoto výboru byla dosud uložená u místní spořitelny. Tehdejší výbor sebral za 4 roky 231,50 zlatých, které byly roku 1881 stále uloženy u spořitelny a nic se s nimi nedělo. Josef Halbmayr vyslovil požadavek přibrat i dřívější členy.
      Po zaregistrování komitétu jsme začali se sbírkou peněz.Vypisoval jsem lázeňské hosty a ty pak denně obcházel Josef Kopetz z Drmoulu. To jsme dělali až do roku 1899. Ročně přibývalo 800 až 1000 zlatých. Morálně nás podporoval ruský velkokníže Vladimír Alexandrovič, okresní hejtman Pezellen, dary přicházely od ruských, srbských, řeckých a rumunských hostů. Ukazovalo se však, že takto prováděný sběr peněz prodlouží realizaci kostela do nekonečna. V roce 1899 jsem se zde setkal s veleknězem pravoslavného kostela z Výmaru. Byl do našeho výboru kooptován.
      Výbor tvořili pp. Pisarevský, dr. Kalinczuk, Franz Gschihay, J.Halbmayr, Josef Hammerschmid z hotelu Weimar, Dr. Heinrich Kisch. V tom roce se objevila rychlejší cesta realizace myšlenky. Pan Pisarevský měl známosti mezi hosty ortodoxní víry. Značné dary od plukovníka Rykovského, Nelačevského a dalších umožnily v červenci 1899 zajímat se u opata Clementso o parcelu. Žádost o parcelu byla podpořena peticí 80 zdejších hostů. Získaná částka 5862 zlatých byla předána klášteru a k jednání s představiteli kláštera se uvolili hrabě Vorontkov-Laškov a pan Halbmayr. Hrabě Vorontkov slíbil také jednat s ruskou vládou o podporu projektu. V srpnu 1895 vypracoval výbor žádost k ruské vládě. Tuto žádost převzal pan Pisarevský pro osobní jednání. Po několika měsících poslal ruský car 25 000 rublů a vyslal stavební komisi. To bylo v zimě 1899-1900. Komise měla stavbu připravit; pomáhal ji okresní notář dr.Uhlíř a také starosta dr.Nadler vycházel komisi vstříc.
      24.července 1900 byl položen základní kámen za přítomnosti velekněze Pisarevského, faráře pravoslavného kostela v Karlových Varech H.Aprotina, manželů hrabat Voronkov-Paškovových, místních úředníků, členů výboru a zástupců zdejší ruské menšiny. Večer se konala oslava v hotelu KLINGER. Dr.Kalinczuk tu zhodnotil průběh akce, vyzdvihl pomoc Jeho Majestátu cara Ruského, Jeho Veličenstva Vladimíra Alexandroviče a intervenci hraběte Voronkova, jakož i morální podporu p.Pisarevského.
      Brzy nato začala pod vedením architekta Wiedermanna stavba. - Také vysvěcení hotové stavby bylo slavnostní. Tím se završila devítiletá práce druhého výboru. Tohoto vysvěcení se již nezúčastnili zemřelý člen výboru Franz Gschihay a pro nutné odcestování Josef Halbmayr."

Úpravy lázeňských zařízení 1901-1902

      Nový komín 45 metrů vysoký byl postaven pro Centrální lázně. Co se týká Nových lázní byla dohotovena jednopatrová přístavba do dvora, v suterénu instalováno technické zařízení pro budovu, v přízemí osm van pro koupele v Ambrožově prameni, v patře osm van pro koupele ve Ferdinandově prameni. Denní zvýšení počtu podávaných koupelí na 180. Dosavadní dva kotle vyměněny za větší. Dřívější kotle měly ohniště po 70 m2 , nynější po 200 m2. Od domu Columbus je vedena odbočka užitkové vody do Nových lázní.
      Rudolfův pramen v Úšovicích byl nově jímán, aby mohl být stáčen do lahví. Pitná hala byla postavena ve stylu švýcarské dřevěné architektury podle návrhu ředitele lázní arch. Josefa Schaffera. Stavbu provedl stavitel Mörtinger z Vídně. Také Karolinin pramen byl nově jímán, tj. do větší hloubky, při čemž stoupla vydatnost o 70 %. /Marienbader Zeitung 29.6. a 6.7.1902/

Moderní mlékárna ve dvoře Hammerhof

      V roce 1902 byl otevřen ukázkový chov krav a moderní mlékárna v Hamrnickém dvoře. Zařízení subvencoval klášter Teplá jako majitel budov. V té době dováželi mléko do lázní jednotlivci ze vsí, prakticky bez kontroly kvality a hygieny.
      Vzorové hospodářství mělo poskytovat hostům mléko a mléčné výrobky, odpovídající sanitárním požadavkům. Pro začátek bylo dovezeno 25 krav montanoverského plemene. Toto plemeno se mělo dále rozšiřovat do okolí. Krávy byly očkovány proti Tbc skotu a veterinářsky pravidelně kontrolovány. Též obsluhující personál byl pod lékařským dohledem. Obsluha měla jednotné oblečení. Dojilo se podle předpisu. Uvádělo se, že krávy jsou krmeny jen přirozenou stravou. Ve stájích byla zavedena voda nejen k napájení, ale i k mytí rukou. Další zpracování probíhalo v přilehlé mlékárně.Mléko je po nadojení ihned čištěno a vedeno přes moderní porcelánové filtry za teploty, za které jsou ničeny všechny bacily (pasterizace). Nakonec je ochlazeno na 2°C. Tímto postupem jsou zcela odstraněny všechny zárodky nemocí, aniž by mléko ztratilo chuť a čerstvost. Také máslo, vyráběné z tohoto mléka je znamenité a naprosto čisté. Hnětací stroje na máslo pracovaly bez dotyku lidské ruky. Hamrnický dvůr měl vlastní prodejnu na kolonádě. Specialitou mlékárny byl nápoj pod názvem "Marienbader Kurmilch" (lázeňské mléko) a "Kurbutter" (lázeňské máslo). Mléko se prodávalo podle přání zákazníků v různé požadované teplotě ve skle. Všechny výrobky jsou pravidelně kontrolovány lékařem. Mléko se už tehdy začalo prodávat v lahvích, avšak plněno bylo jednoduchou plničkou. Šlo o velmi moderní výrobu mléka v té době, která byla standardně zavedena až mnohem později. Poznamenávalo se, že se sanitární poměry v lázních dále zlepšují. /Marienbader Zeitung 18.5. a 16.11.1902/
Poznámka: Majitelem dvora zůstal klášter Teplá až do pozemkové reformy (1919), kdy ho získala do nájmu společnost v čele s Ing.Rudolfem Procházkou, který ho používal do roku 1938. Dnešní mlékárna nedaleko od dvora byla postavena před 57 lety - v roce 1942.

Velký požár domu - dva mrtví

      3.července 1902 v 4 hod.ráno vypukl velký požár v domě RUDOLFSHEIM a rychle se šířil. Než byli obyvatelé domu zalarmováni, byl požár již v podkroví. Z majetku se nedalo nic zachránit, obyvatelé vybíhali jen v nejnutnějším oblečení. Vdova z podkroví se zachránila, ale byla silně popálena. Její dcera vyskočila oknem z druhého patra a těžce se zranila. Hasiči přijeli brzy a parní pumpa dostala velké množství vody. Z výsuvného žebříku bylo hašeno pod střechou. Brzy pak dojeli i hasiči z Klimentova, z Úšovic, z Velké Hleďsebe, z Drmoulu, Vlkovic i ze Závišína. Dva lidé padli živlu za oběť: v 8 hod. bylo vyneseno zuhelnatělé tělo muže, večer podlehla výše uvedená vdova popáleninám. Velké hmotné škody. Mnozí si jen zachránili holý život. Požár měl vzniknout od hořící cigarety odhozené v domě bydlícím číšníkem. 20. července 1902 byl celý dům stržen. Také přitom se zranil 18letý dělník a musel být odvezen do nemocnice. /Marienbader Zeitung 6.7. a 20.7.1902/
      RUDOLFSHEIM je dům čp.217, učňovský internát v Ruské ulici, při odbočce k hotelu Monty. Byl postaven kol roku 1890 p. Rudolfem, odtud i název domu. V době stavby ještě patřil pod katastr Úšovic, po připojení této části k Mariánským Lázním v roce 1896 dostal dům nové číslo popisné. Roku 1945 sem byl umístěn Okresní úřad ochrany práce, později tu byl umístěn učňovský internát.
 
Shrnutí roku 1902 - město netušilo, že stojí na vrcholu své slávy
 
      Město učinilo v rozvoji další krok vpřed. Rozvíjelo se osvětlení ulic, kabelizace elektrického vedení. l Byla zavedena tramvajová doprava ( o tom bylo psáno na jiných místech). l Rozšířila se horní část hlavní třídy. l V Hamrnickém dvoře byl zaveden vzorový chov a zpracování mléka. l Stavební činnost pokračovala intenzivně. Zahradní architekt Svensson dělal parkové úpravy. Problematika nedostatku vody se na jednáních městské rady neobjevuje. l Město se stalo od 1.října 1902 sídlem okresního úřadu - hejtmanství, pod okresní hejtmanství patří i soudní okres Kynžvart. Soudním okresem byly Mariánské Lázně už od roku 1888. l Byl slavnostně otevřen pravoslavný kostel jako nová jedinečnost města. l Nedořešeno zůstává telefonické spojení s Vídní. l Objevuje se mnoho úrazů na stavbách. l Počítalo se s příjezdem krále Eduarda VII. (nepřijel pro korunovaci) a perského šacha (dal přednost Karlovým Varům). l Byla otevřena nová městská škola Sever pod názvem Centrální škola. l Byl rozšířen malý židovský hřbitov, snad do dnešní polohy. l Připraveno bylo otevření městské hygienické a balneologické laboratoře (známe jako Městský hygienický a balneologický institut).
      Při ohlédnutí sto let nazpět nutno souhlasit s oním řečníkem v hotelu Neptun, který ve svatém entusiasmu vyslovil, že 1. říjen 1902 je pro město vrcholným mezníkem jeho rozvoje. Netušil, jakou měl pravdu! V ten den skutečně kulminoval vývoj města, aby už nikdy ve 20.století nedosáhl větších úspěchů. Do roku 1914 se totiž stavební tempo v městě mírně snižovalo, totéž tempo růstu frekvence hostů, ale až po válce se ukázalo, že krize způsobená první světovou válkou, bude mít dlouhodobý charakter.
      Objektivně vzato, světová hospodářská krize 1932-1937, druhá světová válka, poválečné vysídlení Němců, nástup komunismu po 1948 včetně nového chápání lázeňství, zrušení okresu 1960, stavební stagnace v lázeňské čtvrti města - to vše byly otřesy, po nichž návrat k optimismu z roku 1902 už nebyl reálný. Sláva Mariánských Lázní s prudkým stavebním ruchem, se špičkovým zaváděním medicínských, balneologických, technických a dopravních novot se stala dávnou minulostí, nedosažitelnou vizí.
-rš-

 

Bibliografie příspěvků k historii Mariánských Lázní
v Mariánskolázeňských listech (1990-1994)


Mariánskolázeňské listy I. ročník (1990)

Vyšla 3 čísla vydávaná Jednotou přátel Mariánských Lázní (úplný ročník)
Křížek Vladimír: Hazardní hry a ruleta v lázních, Listy č.1/90 - říjen 1990
Švandrlík Richard: Johann Strauss, Listy č.1/90 - říjen 1990
Švandrlík Richard: Mariánské Lázně a volby v minulosti, Listy č.2/90 - listopad 1990
Kohlíček Jaromír: Lázeňská léčba, Listy č.2/90 - listopad 1990
Švandrlík Richard: Jeho Excellence, c.k.tajný rada, Listy č.3/90 - prosinec 1990

Mariánskolázeňské listy II. ročník (1991)

Vyšlo 20 čísel - vydáváno Jednotou přátel Mariánských Lázní (úplný ročník)
Švandrlík Richard: Komu účet?, Listy č.2/1991 - 25.ledna 1991
Janeček Pavel: Nový hotel v Mariánských Lázních, Listy č. 3/91 - 10. února 1991
P.Kazda Ludolf: Návrat premonstrátů do tepelského kláštera, Listy č. 3/91 - 10.února 1991
Kožešníková Eva: RNDr. Jaroslav Gotthard, Listy č.4/91 - 25. února 1991
Rytiny - Listy č.4/91 - 25.února 1991
Klepetek J.(1987): Zkáza pramene Pravřídlo v Teplicích v roce 1879, Listy č.5/91 - 10.března 1991
Křížek Vladimír: Jaroslav Seifert v Mariánských Lázních, Listy č. 5/91 - 10. března 1991
*** Co víš o městě, ve kterém žiješ ?, Listy č. 5/91 - 10. března 1991
Kohout Václav" Jak to dělali dříve ?, Listy č. 6/91 - 25.března 1991
Křížek Vladimír: Balbín nebyl pro vybírání lázeňské taxy a poplatků, Listy č. 8/91 - 25. dubna 1991
Křížek Vladimír: O stáčení mariánskolázeňských minerálních vod, Listy č. 8/91 - 25. dubna 1991
Ruml Dalibor: Víte že (z historie), Listy č.9/91 - 10. května 1991
Pohlednice - Listy č. 9/91 - 10. května 1991
Martínek Zbyněk: Slovo při svěcení pramenů, Listy č.10/91 - 10. května 1991
Křížek Vladimír: Pití heroických množství minerálních vod, Listy č.10/91 - 10. května 1991
Křížek Vladimír: Dlouhé koupání, Listy č.10/91 - 10. května 1991
Čechová Lenka: Zpč.symfonický orchestr, historie a budouc-nost, Listy č.10/91 - 10. května 1991
Křížek Vladimír: Katastrofa balónu Kysibelka před sto lety, Listy č.12/91 - 26. června 1991
Švandrlík Richard:Historie přátelství Bad Homburg-Mariánské Lázně, Listy č.12/91 z 26.června 1991
Křížek Vladimír: Lázeňské sklenice a pohárky, Listy č.14/91 - 25. září 1991
** Nový pramen v Pottově údolí, Listy č.15/91 - 10. října 1991
Bouše Petr: Geologický park, Listy č.15/91 - 10. října 1991
Křížek Vladimír: Lázeňské sklenice a pohárky (dokončení), Listy č.15/91 - 10. října 1991
Křížek Vladimír: O našich lázních v Bavorsku, Listy č.20/91 - 25.prosince 1991

Mariánskolázeňské listy III. ročník (1992)

V 1.pololetí 1992 vyšlo 11 čísel vydávaných Jednotou přátel (chybí čísla 4 a 5, 10). - Ve 2.pololetí1992 vyšlo 26 vydávaných Svatoplukem Richterem (chybí čísla 2, 6, 7, 12 a 20).
Veselý Milan: O golfovém hřišti, Listy č. 2/92 - 25.ledna 1992
Maříková Kamila: In memoriam, Listy č. 6/92 - 25.března 1992
Křížek Vladimír: Doprava a transport lázeňských hostů, Listy č. 8/92 - 25.dubna 1992
Křížek Vladimír: Rušný srpen 1968 v Mariánských Lázních a v Teplé, Listy č. 9/92 - 10.května 1992
Konopáč Jindřich: O stáčení minerálních vod, Listy č. 9/92 - 10.května 1992
Křížek Vladimír: O léčivé vodě v pověstech a pohádkách, Listy č. 9/92 - 10.května 1992
Kohout Václav: 90 let městské dopravy, Listy č. 11/92 - 10.června 1992
=============================================
Richter Svatopluk: Na startovní čáře, Listy č.1-2.července 1992
Švandrlík Richard: Mariánské Lázně před 90 lety, Listy č.1 - 2. července 1992
Křížek Vladimír: 30 let dětské nefrologické léčebny Mira-monte, Listy č.3 - 16.července 1992
Švandrlík Richard: Klášterní mlékárna v Hamrníkách, Listy č.3 - 16.července 1992
Kohout Václav: Komu patří rašeliniště v Číhané? - Listy č.4 - 23.července1992
Kohout Václav: Před 80 lety první letadlo nad městem - Listy č.4 - 23.července 1992
Křížek Vladimír: Léčebné koupele, Listy č.8 - 20.srpna 1992
Smazal Jaroslav: TGM, Listy č.13 - 24.září 1992
Fantová Bl. Apoštol pohraničí odchází (Václav Škach), Listy č.14 - 1.října 1992
Křížek Vladimír: Koupele dětí, Listy č.14 - 1.října 1992
Bechyně Rudolf: Rozhovor s presidentem 12.7.1930 na Lánech, Listy č.15 - 8.října 1992
Somol Antonín: Historické pohlednice z Mariánských Lázní, Listy č.16 - 15.října 1992
P.Pitel Hugo: 800 let historie, Listy č.16 - 15.října1992
Křížek Vladimír: 90 let od založení Městského hygienického a balneologického ústavu v Mariánských Lázních, Listy č.17 - 22.října 1992
dl: Smíření nad hroby, Listy č.19 - 5.listopadu 1992
Švandrlík Richard: "Podivná příhoda v hotelu Golf" a "Slavní hosté v hotelu Golf", Listy č.23 - 3.prosince 1992
Huml Zdeněk: Masér a letadlo, Listy č.24/1992 - 10.12.1992
Švandrlík Richard: Z historie hotelu Golf, Listy č.24/1992 - 10. prosince 1992

Mariánskolázeňské listy IV. ročník (1993)

V roce 1993 vyšlo 52 čísel plus jedno německé číslo (1993), vydává Art Gallery Nataly - Svatopluk Richter (chybí čísla 12 a 49/1993).
*** Německá otázka v Československu, Listy č.1/1993 - 7.ledna 1993
Bechyně Rudolf: List sudetskému Němci, Listy č.1/1993 - 7.ledna 1993
Hilf Rudolf: Mnichov očima sudetských Němců, Listy č.1/1993 - 7.ledna 1993
Křížek Vladimír: Profesor dr.Josef Sajner (1909-1992) - Listy č.2/1993 - 14. ledna 1993
*** Lázeňský řád (Marienbader Kurliste 1932) - Listy č.2/1993 - 14.ledna 1993
Somol Antonín: Historické pohlednice (texty na nich), Listy č.3/1993 - 21.ledna 1993
Švandrlík Richard: Židovská obec v Drmoulu/Drmoulský zpravodaj, Listy č.3/1993 - 21.ledna 1993
Wondrák E.: Albert Schweitzer v Mariánských Lázních, podle KP 1985, Listy č.3/1993 - 21.ledna 1993
da: Kabelová televize v Mariánských Lázních, Listy č.6/1993 - 11.února 1993
Organizační struktura MěÚ v Mariánských Lázních, Listy č.6/1993 - 11.února 1993
Sedlák Stanislav: Goethe na své místo (s historií původní sochy), Listy č.8/1993 - 25.února 1993
Trégler ing.: Mariánské Lázně a letiště, Listy č.9/1993 - 4. března 1993
Švandrlík Richard: Co ví cizinec o našem městě, Listy č.9/1993 - 4. března 1993
Babka Karel: Novinky kolem zámku Kynžvart, Listy č.9/1993 - 4. března 1993
Kolektiv: Sny a skutečnost (společnost UHI Ltd.), Listy č.9/1993 - 4. března 1993
Valtrová Olga, UHI Ltd.: Projekt obnovy a rozvoje Marián-ských Lázní, Listy č.9/1993 - 4. března 1993
Zíma Jaroslav: Hráli na Sardinii, Listy č.10/1993 - 11. března 1993
Bartůšek Václav: Butterfly - motýlek s pomačkanými křídly, Listy č.10/1993 - 11. března 1993
Zich Pavel: Jednota přátel M.L. podporuje projekt obnovy a rozvoje města, Listy č.11/1993 - 18. března 1993
Čech František: Představujeme United Hotel Investments Limited London, Listy č.11/1993 - 18. března 1993
Švandrlík Richard: Od samých počátků Mariánských Lázní, Listy č.11/1993 - 18. března 1993
Švandrlík Richard: Trojka v životě Karla Reitenbergera, Listy č.11/1993 - 18. března 1993
Štěpánek Zdeněk: Samostatnost znamená povinnost, Listy č.13/93 - 1.dubna 1993
Kohout Václav: Největší stávka v městě, Listy č.13/93 - 1.dubna 1993
Pfeifer Milan: Úloha tajemníka v systému řízení MÚ, Listy č.14/93 - 8.dubna 1993
Sedlák Stanislav: Mea culpa, Listy č.14/93 - 8.dubna 1993
Švandrlík Richard: Příběh starého klavíru, Listy č.14/93 - 8.dubna 1993
*** Pomník dětských obětí války, Listy č.15/93 - 15.dubna 1993
Konečná Irena: Živnostenský úřad v M.L., Listy č.15/93 - 15.dubna 1993
Švandrlík Richard: Julius Laska, šéf mariánskolázeňského divadla 1889-1921, Listy č.15/93 - 15.dubna 1993
Švandrlík Richard: O perském šachovi v divadle (J.Laska), Listy č.15/93 - 15.dubna 1993
Kraus Jaroslav: Svérázně oslavené výročí (sv.Jan Nep.), Listy č.16/93 - 22.dubna 1993
Sedlák Stanislav: Neměli v Evropě obdoby aneb Každý to vidí jinak (VÚB M.L.), Listy č.16/93 - 22.dubna 1993
Bytel Jiří: Naše daně - houby za ně!, Listy č.17/93 - 29.dubna 1993
Pelnář Jan: Mimořádná událost v tepelském klášteře (benefikce opata), Listy č.17/93 - 29.dubna 1993
Pelnář Jan: Občané mariánskolázeňští, zpozorněte, Listy č. 18/93 - 6.května 1993
Švandrlík Richard: Jak byl komik Olšinský odvolán z manévrů (J.Laska), Listy č.18/93 - 6.května 1993
Křížek Vladimír: Mariánské Lázně a urolitiáza, Listy č.18/93 - 6.května 1993
Švandrlík Richard: Jak jsem byl ředitelem osmi divadel najednou (J.Laska), Listy č.19/93 - 13. května 1993
Herr Karel: Quo vadis Mariánky, Listy č.19/93 - 13.května 1993
Sedlák Stanislav: Strašně fajn chlap (+Jaroslav Schittler, 1921-1993), Listy č.19/93 - 13.května 1993
Sedlák Stanislav: Kontakt navázán (UHI Ltd.), Listy č.19/93 - 13.května 1993
Sedlák Stanislav: Dar léčivých pramenů, Listy č. 20/93 - 20.května 1993
Drahokoupilová Jana: Co nového na nádraží, Listy č. 20/93 - 20.května 1993
Kohout Václav: O popisných číslech domů, Listy č. 20/93 - 20.května 1993
Bicek Zdeněk: Z dob minulých (sbor pěvecký), Listy č. 20/93 - 20.května 1993
Urban Pavel: Nedávná minulost i žhavá současnost, Listy č. 20/93 - 20.května 1993
Brožová Libuše: Fontána (sbor) v číslech, Listy č. 20/93 - 20.května 1993
Švandrlík Richard: Rozzuřený kavkazský kníže (J.Laska), Listy č. 20/93 - 20.května 1993
Drahokoupilová Jana: Komu patří Šumava?, Listy č. 20/93 - 20.května 1993
Kohout Jaroslav: Baťa staronově, Listy č. 22/93 - 3.června 1993
Pelnář Jan: Český zpěv zněl v Bad Homburgu, Listy č. 22/93 - 3.června 1993
Franta Z., Míka M., Míková L., Pelnář J., Urbanec D., Urbanec Vl.: Otevřený dopis starostovi města ( UHI Ltd.), Listy č. 22/93 - 3.června 1993
Melicharová Ivana: Sbohem Monty (UHI Ltd.), Listy č. 22/93 - 3. června 1993
Šimek Josef, Fíger Miloš: Tradice léčby, Listy č. 22/93 - 3. června 1993
dl: Nekonečná jednání (rozhovor s ředitelem VÚB J. Chrást-kem, Státní lázně-VÚB), Listy č. 22/93 - 3.června 1993
Babka Karel: Zámek Johannisberg v Rheingau, Listy č. 22/93 - 3.června 1993
Suda Josef: Fontána a její paterčata, Listy č. 23/93 - 10.června 1993
Švandrlík Richard: Historie herce Gustava Marana (J.Laska), Listy č. 23/93 - 10.června 1993
Švandrlík Richard: Janova socha , Listy č. 23/93 - 10.června 1993
Maxilon Richard: Dramatický běh, Listy č.24/93 - 17.června 1993
Salameh Jamil: Centrum Reitenberger, Listy č.24/93 - 17.června 1993
Sedlák Stanislav: Jen ve zpěvu (sbor Fontána), Listy č.24/93 - 17.června 1993
Sedlák Stanislav: Zpívat z radosti a vnitřní potřeby, Listy č.24/93 - 17.června 1993
Švandrlík Richard: Divadelní repertoár pro anglického krále (J.Laska), Listy č.24/93 - 17.června 1993
Vítková Jana: Škola základ života, Listy č.25/93 - 24. června 1993
*** Ojedinělá příležitost (nemocnice), Listy č.25/93 - 24. června 1993
Švandrlík Richard: Mariánskolázeňské potoky, Listy č.25/93 - 24.června 1993
Sedlák Stanislav: Na Nimrodu bylo veselo (ZUŠ), Listy č.26/93 - 1.července 1993
Štěpánek Zdeněk: Odpověď na otevřený dopis starostovi města, Listy č.26/93 - 1.července 1993
Sedlák Stanislav: Otázky na konci školního roku (Grössl, Hála, Wenzl aj.), Listy č.26/93 - 1.července 1993
Drahokoupilová Jana: Přijďte na kávu (otevření Cimrmanovy kavárny), Listy č.26/93 - 1.července 1993
Společenská smlouva mezi městem M.L. a UHI Ltd. A zpráva o odborném posouzení smlouvy, Listy č.26/93 - 1.července 1993
Švandrlík Richard: 800 let kláštera Teplá - Hroznatova doba, Listy č.27/93 - 8.července 1993
*** Parking Centrum Mariánské Lázně (1991-1993), Listy č.27/93 - 8.července 1993
Švandrlík Richard: Jak jsem se ucházel o místo ředitele divadla v Brně (J.Lasla), Listy č.27/93 - 8.července 1993
Sedlák Stanislav: Budou se stěhovat (ÚSP v Mnichově)?, Listy č.28/93 - 15.července 1993
Švandrlík Richard: 800 let kláštera Teplá 2.Odkud přišli premonstráti, Listy č.28/93 - 15.července 1993
Horníček Miroslav: Obrazy věčného ženství, Listy č.28/93 - 15.července 1993
Vojtěch Jaroslav: Mariánskolázeňské otazníky (básně), Listy č.28/93 a 29/93- 15. a 22. července 1993
Sedlák Stanislav: Rodina Voskových a Bechyňových, Listy č.29/93 - 22.července 1993
Švandrlík Richard: 800 let kláštera Teplá 3. Klášter ve 13. a 14.století, Listy č.29/93 - 22.července 1993
sp: Miroslav Sajler mistrem republiky (10 km), Listy č.29/93 - 22.července 1993
*** Oslavy 800.výročí založení kláštera Teplá 17.července, Listy č.30/93 - 29.července 1993
Drahokoupilová Jana: V lesích u Jedlové se na 4 týdny usídlili skauti, Listy č.30/93 - 29.července 1993 a "Ješt+ě jednou Jedlová, Listy č.31/93 - 5.srpna 1993
Chaloupková Jana: Heřman Josef Tyl a V roce 1947 , Listy č.30/93 - 29.července 1993
Sedlák Stanislav: Letos poprvé ukončilo studium v Chebu …, Listy č.31/93 - 5.srpna 1993
Drahokoupilová Jana: Pozůstatek minulosti nebo lhostejnost?, Listy č.31/93 - 5.srpna 1993
Švandrlík Richard: 800 let kláštera Teplá - doba husitská a protestantská, Listy č.31/93 - 5.srpna 1993
*** Katalog hotelů, restaurací , lázeňství a služeb Mariánských Lázní - 1993-1994, Listy č.31/93 - 5.srpna 1993
Čechová Lenka: XXXIV. Festival Fryderyka Chopina, Listy č.32/93 - 12.srpna 1993
Vojtěch Jaroslav: Mariánské léto M.Horníčka, Listy č.32/93 - 12.srpna 1993
Švandrlík Richard: Malá vzpomínka na velkého vlastivědníka (F.X.Kundrát), Listy č.32/93 - 12.srpna 1993
Čechová Lenka: Přliš mnoho Rubinsteinů, Listy č.33/93 - 19.srpna 1993
*** Obsáhlý článek Vl.Křížka v Lidových novinách, Listy č.33/93 - 19.srpna 1993
*** Paní Vile Bechyňové k 96.narozeninám, Listy č.33/93 - 19.srpna 1993
Vojtěch Jaroslav: Kavárna na Hlavní třídě, Listy č.33/93 - 19.srpna 1993
*** Rozsáhlá stať doc.dr. Josefa Chrástka v Zdravotnických novinách …, Listy č.33/93 - 19.srpna 1993
*** Opar nostalgie - kniha J.Třeštík-Vl.Křížek "Mariánské Lázně", Listy č.33/93 - 19.srpna 1993
*** Kněžna Tatjana Metternichová na zámku Kynžvartě, Listy č.33/93 - 19.srpna 1993
*** Mapka města s vymezením hranic I.-III.lokalit podle regulace nájemného, Listy č.33/93 - 19.srpna 1993
Sedlák Stanislav: S odhalením pamětní desky Theodora Lessinga, Listy č.34/93 - 26.srpna 1993
Kojdl Gregor: Theodor Lessing (1872-1933)
Švandrlík Richard: Z historie školství v Mariánských Lázních (Začátky osídlování a školního vyučování), Listy č.34/93 - 26.srpna 1993
Citáty Goetha - Listy č.34/93 - 26.srpna 1993
Drahokoupilová Jana: Mariánské Lázně - nejklidnější město ve střední Evropě, Listy č.34/93 - 26.srpna 1993
Rk. Židovský hřbitov Drmoul, Listy č.35/93 - 2. září 1993
Čechová Lenka: Pestrá a zajímavá dramaturgie (zakončení festivalu F.Chopina), Listy č.35/93 - 2. září 1993
Švandrlík Richard: Vyučování v provizorní škole 1820-1853 (Z historie školy), Listy č.35/93 - 2. září 1993
Mařík Rudolf: Školství předválečné (70 let české školy), Listy č.36/93 - 9. září 1993
*** Theodor Lessing Konec sezóny (Hamelika, překlad rš), Listy č.36/93 - 9. září 1993
Švandrlík Richard: Vyučování ve staré škole (1853-1902) a stavba školy Sever, Listy č.36/93 - 9. září 1993
Drahokoupilová Jana: Mariánské Lázně očima cizince, Listy č.37/93 - 16. září 1993
Křížek Vladimír: Goethův kult a jeho pomníky v Mariánských Lázních, Listy č.37/93 - 16. září 1993
Citáty z Goetha 1820, Listy č.37/93 - 16. září 1993
Goldstücker Eduard: Goethe není jedinec ale celý kontinent, Listy č.37/93 - 16. září 1993
*** Ctil Hippokratovu přísahu (úmrtí Dr. Zbyněk Klůst), Listy č.37/93 - 16. září 1993
Smazal Jaroslav: Gymnázium na počátku roku, Listy č.38/93 - 23. září 1993
Hurtík Josef: Sedmdesátiny ředitele Emila Vlka, Listy č.38/93 - 23. září 1993
Wajs Miloslav: Ohlédnutí za radostným dnem Mariánských Lázní (kriticky), Listy č.38/93 - 23. září 1993
Citát z Goetha 1822, Listy č.38/93 - 23. září 1993
Sedlák Stanislav: Mimořádná lidská osobnost (Goethova socha), Listy č.39/93 - 30. září 1993
Citát z Goetha 1823, Listy č.39/93 - 30. září 1993
Vernazzová Libuše, Něco důležitého o muzeu, Listy č.39/93 - 30. září 1993
Bouše Petr: Období výrazných proměn, Listy č.40/93 - 7.října 1993
Simonides Jaroslav: Osudy Chopinovy společnosti, Listy č.41/93 - 14. října 1993
Brož Petr: Předání přístavby 1.ZŠ Jih městem Mariánské Lázně do užívání, Listy č.41/93 - 14. října 1993
Kufnerová Benedikta: Dům Protěž (Lessing), Listy č.42/93 - 21. října 1993
Sedlák Stanislav: Konečně (přístavba školy Jih), Listy č.42/93 - 21. října 1993
Goldstücker Eduard: Odvážný myslitel (Th. Lessing), Listy č.42/93 - 21. října 1993
Sedlák Stanislav: Téma lidského utrpení (výstava Ludmily Matějkové), Listy č.42/93 - 21. října 1993
Sedlák Stanislav: Kam se vracíme ze slavností?, Listy č.43/93 - 28. října 1993
Sedlák Stanislav: Mariánskolázeňský festival a jeho další osudy, Listy č.43/93 - 28. října 1993
*** 28.říjen - paní Bechyňová-Vosková - dopisy, Listy č.43/93 - 28. října 1993
*** Nadace Tatjany Metternichové (k 1.výročí úmrtí Pavla Metternicha), Listy č.44/93 - 4.listopadu 1993
Sedlák Stanislav: Nezničitelný etos humanity (Th. Lessing), Listy č.44/93 - 4.listopadu 1993
Sedlák Stanislav: Pracovali na dobré škole, Listy č. 44/93 - 4.listopadu 1993
Kramář Zbyněk: Mariánskolázeňské elegie (kritika), Listy č.44/93 a 51/93 - 4.listopadu a 23.prosince 1993
Huml Zdeněk: Vzpomínka na Poštovní dvůr, Listy č. 44/93 - 4.listopadu 1993
Švandrlík Richard: Z historie hotelové školy, Listy č. 46/93 - 18.listopadu 1993
Chum Jiří: Hotelové škola dnes (65.jubileum), Listy č.46/93 - 18.listopadu 1993
Švandrlík Richard: Hotel Rys, Listy č. 46/93 - 18.listopadu 1993
Křížek Vladimír: recense knihy M.Wajs "Goethe v západních Čechách", Listy č.46/93 - 18.listopadu 1993
Kohout Václav: U hodin, Listy č.46/93 - 18.listopadu 1993
*** Missis 94 - semifinale na Monty (2 strany), Listy č.46/93 - 18.listopadu 1993
Kufnerová Benedikta: Nezbylo vůbec nic (synagoga), Listy č.47/93 - 25.listopadu 1993
sek: Impozantní oslavy (65.let hotelové školy v Casinu), Listy č.47/93 - 25.listopadu 1993
Bicek Zdeněk: 65 let hotelové školy v Mariánských Lázních, Listy č.48/93 a 49/93- 2.prosince 1993
dlk: Lékařská etika u nás a ve světě, Listy č.50/93 - 16.prosince 1993
*** Golf club Mariánské Lázně , Listy č.51/93 - 23.prosince 1993
Chadima Ivan: O hotelích a luxusu (výběr) - Listy č.52/93 - 30.prosince 1993
dl: Jak to bylo s hodinami, Listy č.52/93 - 30.prosince 1993
==============================================
Zvláštní číslo v německém jazyce "Marienbad 1993" (8 stran)
==============================================


Mariánskolázeňské listy - V. ročník (1994)

V roce 1994 vyšlo 52 čísel, vydává Art Gallery Nataly - Svatopluk Richter (chybí čísla 1, 4, 7, 51).
Sedlák Stanislav: O rozpočtu města na rok 1994, Listy č.2/94 - 13.ledna 1994
Kresby Mariánských Lázní Ing.arch. Ludmily Míkové - Listy č.3/94 - 20. ledna 1994
*** Missis ´94 České republiky (Monty), Listy č.5/94 - 3.února 1994
Bednář Václav z Hromůvky u Hranic: Mariánské Lázně s průvodcem v ruce (chyby), Listy č.5/94 - 3.února 1994
Mudra Bohumír: Užívejte svůj rozum ve prospěch města, Listy č.6/94 - 10.února 1994
Dolejš Jan,Plzeň: Lázně a oplatky, Listy č.6/94 - 10.února 1994
Sedlák Stanislav: Sportovní jubilea, Listy č.6/94 - 10.února 1994
Beneš Josef: Rekonstrukce Mírového náměstí, Listy č.8/94 - 24.února 1994
*** Socha tyranova v dražbě- Jan Jiříkovský, Listy č.8/94 - 24.února 1994
*** Jak se změnily ceny potravin (6 prodejen), Listy č.8/94 - 24.února 1994
dkp: Otevření hotelu Butterfly se blíží, Listy č. 10/94 - 10. března 1994
Otter Jiří: Češi a Němci - Známe své společné dějiny?, Listy č.11/94, 12/94 - 17. a 24. března 1994
Sk: Vrůstá hrubý vandalismus (ing.Schlossar), Listy č.11/94 - 17.března 1994
Mladějovský Jiří: Odkud se vzal Junák v Mariánských Lázních, Listy č.14/94 - 7.dubna 1994
Křížek Vladimír: Mariánskolázeňská zřídelní sůl dnes jen z Austrálie, Listy č.14/94 - 7.dubna 1994
Čechová Lenka: Velký pátek v Bad Homburgu, Listy č.14/94 - 7.dubna 1994
Smazal Jaroslav: Gymnázium nebo základní škola, Listy č.15/94 - 14.dubna 1994
Kraus Jaroslav: Zůstane nemocnice celá? - Listy č.15/94 - 14.dubna 1994
Sedlák Stanislav: Zachování léčebné tradice, Listy č.16/94 - 21.dubna 1994
Beneš Josef: Nejsme spokojeni, Listy č.17/94 - 28.dubna 1994
Nosek Luděk: Měl rád lidi … (+ Vilém Stašek), Listy č.18/94 - 5.května 1994
Římek Pavel: Co nevíte o hotelu Slovanský dům?, Listy č.18/94 - 5.května 1994 + Brandt Vladimír: Vyjádření, Listy č.21/94 - 26.května 1994
Křížek Vladimír: Korespondence opata Reitenbergera se švédským chemikem Berzeliem, Listy č.19/94 - 12.května 1994
Drahokoupilová Jana: O vandalství, Listy č.19/94 - 12.května 1994
Ák: Oslavy osvobození 1994, Listy č.20/94 - 19.května 1994
*** Léčebné lázně Mariánské Lázně, Listy č.20/94 - 19.května 1994
***Vzpomínky pana Karla Tesaře, KP květen 1990, Listy č.20/94 - 19.května 1994
***Svěcení pramenů, Listy č.21/94 - 26.května 1994
Sedlák Stanislav: Diplomat a vědec Eduard Goldstücker, Listy č.21/94 - 26.května 1994
Sedlák Stanislav: Požár v nádražní budově, Listy č.21/94 - 26.května 1994
***Obchodní činnost Léčebných lázní Mariánské Lázně ,Listy č.22/94 - 2.června 1994
Křížek Vladimír: V.B.Třebízský zemřel v Mariánských Lázních 20.6.1884 - Listy č.23/94 - 9.června 1994
***Hotel Villa Butterfly otevřen, Listy č.27/94 - 7.července 1994
Mašek Karel: Je to možné? (dům čp.326) - Listy č.27/94 - 7.července 1994
***Hotel Villa Butterfly podruhé, Listy č.28/94 - 14.července 1994
Maxilon Richard: Léto v Mariánských Lázních , Listy č.28/94 - 14.července 1994
*** MUDr.Vladimír Křížek sedmdesátiletý, Listy č.28/94 - 14.července 1994
Sedlák Stanislav: Adalbert Stifter - děsivě krásný svět - Listy č.29/94 - 21.července 1994
Dražan Radek: Hříchy minulosti, Listy č.30/94 - 28.července 1994
***Oslava MUDr.Vladimír Křížek,DrSc. 1924-1994, Listy č.30/94 - 28.července 1994
Sedlák Stanislav: Před 80 léty …, Listy č.30/94 - 28.července 1994
***Anglikánská kaple opět zpřístupněna, Listy č.31/94 - 4.srpna 1994
***František Josef Sláma, Listy č.31/94 - 4.srpna 1994
Zeibert Petr (alias Blahout): Letectví v Mariánských Lázních, Listy č.32/94 - 11.srpna 1994
Kufnerová Benedikta: František Josef Sláma-Bojenický (podle A.Rybičky 1884), Listy č.32/94 - 11.srpna 1994
Kufnerová Benedikta: Listování ve starých novinách (anglikánský kostel), Listy č.32/94 - 11.srpna 1994
Sedlák Stanislav: Společenství čestných mužů (Petr Vrbata- svobodní zednáři), Listy č.34/94 - 25.srpna 1994
Klr: Junior Big Band ZUŠ Mariánské Lázně, Listy č.34/94 - 25.srpna 1994
Kopřiva Milan: Nikoliv žádost, ale požadavek, Listy č.38/94 - 23.září 1994
Křížek Vladimír: Duchovní cesta do lázní (1514) - Lazebníci a lazebnice - Krádeže v koupelích v lázních - První Lourdy, Listy č.39/94 - 30.září 1994
Drahokoupilová Jana: Sešli jsme se k žehnání svatého kříže (Martinov), Listy č.40/94 - 7.října 1994
***Ukončení hotelu Cristal 3.10.1994 - Listy č.41/94 - 14.října 1994
A.E. Promiňte pane Skalníku, - Listy č.41/94 - 14.října 1994
Kopřiva Milan: Koho mám rád, - Listy č.42/94 - 21.října 1994
Pfeifer Milan: Od dermiéry k premiéře (Cristal), - Listy č.42/94 - 21.října 1994
Křížek Vl.- Švandrlík R.: Nejstarší výletní kavárna, Lázeňské hotely, Jak přijížděli hosté do Mariánských Lázní, - Listy č.42/94 - 21.října 1994
Kufnerová Benedikta: William Richaard Bannick, Měděná známka z Mlýna, Listy č.42/94 - 21.října 1994
Kopřiva Milan: Nápad po kterým každej chytrej šáhne, Listy č.43/94 - 28.října 1994
-sv- Situace v západních Čechách po 28.říjnu 1918, Listy č.43/94 - 28.října 1994
Kohout Václav: Mineralogické a geologické muzeum v Mariánských Lázních, Listy č.43/94 - 28.října 1994
Skt: Vše bylo konzultováno (Hotel Cristal), Listy č.44/94 - 4.listopadu 1994
Švandrlík Richard: Z historie Židů v Mariánských Lázních, Listy č.44/94 - 4.listopadu 1994
Švandrlík Richard: Nález ze středověku, Listy č.44/94 - 4.listopadu 1994
Švandrlík Richard: Jedenácté setkání badatelů o kamenokřížích, Listy č.44/94 - 4.listopadu 1994
Berdych Petr: Konečně bez ohrady (Arnika)
Švandrlík Richard: Z historie Židů v Mariánských Lázních, Listy č.45/94 - 12.listopadu 1994
Vondráček Pavel: Komunismus poničil duši této země, Listy č.45/94 - 12.listopadu 1994
Sedlák Stanislav: Osudy Čechů na Volyni, Listy č.46/94 - 18.listopadu 1994
***Koho jsme si zvolili, Listy č.47/94 - 25.listopadu 1994
Babka Karel: Paní kněžna se setkala se studenty HŠ Mariánské Lázně, Listy č.47/94 - 25.listopadu 1994
Sedlák Stanislav: Vzpomínka na Prof. Theodora Lessinga v Mariánských Lázních, Listy č.47/94 - 25.listopadu 1994
Dkp: Vaše jméno už nefiguruje u akc.sp. Reiterberger (!!!) - Jamil Salameh, Listy č.48/94 - 2.prosince 1994
Sedlák Stanislav: Zbyněk Martínek - důstojný pokračovatel Václava Skalníka (s kresbou L.Matějkové), Listy č.50/94 - 16.prosince 1994
 

Jaké byly ceny vybraného zboží v roce 1935?

Vybrané zboží Jednotka Cheb M.Lázně Dnes odhad Podíl
Černé uhlí 100 kg 35,00 Kč 38,50 Kč 250,00 Kč 649,4%
Hnědé uhlí 100 kg 16,00 Kč 17,60 Kč 150,00 Kč 852,3%
Bílý chléb kg 2,30 Kč 2,55 Kč 12,00 Kč 470,6%
Máslo 1/4 kg 4,60 Kč 6,10 Kč 25,00 Kč 409,8%
Mléko litr 1,60 Kč 1,75 Kč 14,00 Kč 800,0%
Cukr kg 6,20 Kč 6,80 Kč 24,00 Kč 352,9%
Rýže kg 2,40 Kč 2,65 Kč 14,00 Kč 528,3%
Brambory kg 0,85 Kč 0,95 Kč 10,00 Kč 1052,6%
Hovězí zadní kg 13,40 Kč 14,75 Kč 160,00 Kč 1084,7%
Hovězí přední kg 11,40 Kč 12,55 Kč 100,00 Kč 796,8%
Vepřové maso kg 15,30 Kč 16,85 Kč 90,00 Kč 534,1%
Elektrický proud kWh 3,50 Kč 3,85 Kč 2,50 Kč 64,9%


Do učebnic se nedostane…

      Koncem minulého roku zemřel přítel bývalého vlastivědného kroužku v Mariánských Lázních pan Josef JOKL z Liberce (1912-1998). Společně s ním jsme zmapovali a popsali pochod smrti z Lengenfeldu do Pístova a dále do Boru. Svou úplností popisu nemá tento pochod obdoby. Byl nazván "Pístovský pochod smrti" podle nešťastné události nedaleko Pístova (mezi Holubínem a Martinovem), která stála desítky životů vězňů. 24.dubna 1999 konala se tradiční tryzna u Pístovské mohyly, která byla tentokráte ve znamení vzpomínky na hrdinného Josefa Jokla. K jeho životu psal Miroslav Jůda z Plané článek pod nahoře uvedeným názvem:
      "Schopný mladý poručík Josef Jokl byl před válkou přeložen do Stříbra jako zpravodajský důstojník. Za tři léta poznal smýšlení zdejších občanů německé národnosti. Proto ho nepřekvapilo, že 4.prosince 12938 při plebiscitu na býv. okrese Planá hlasovalo 22 tisíc pro Hitlera, pouze jeden jediný hlas byl proti. Za okupace se Jokl zapojil do protinacistické činnosti a při Heydrichiádě byl zatčen, vězněn v Terezíně a odtud odeslán do koncentráku Flossenbürgu. V říjnu byl vybrán do skupiny 800 vězňů, označených na čele velkým "L" a odesláni do pobočky KT v Lengenfeldu. Zde pracovali o hladu a zimě 12 hodin denně v pobočce letecké továrny Junkers. 10.dubna 1945 byla továrna bombardována a 13.dubna nařízena evakuace. Začal hrůzostrašný pochod smrti zpět do Flossenbürgu. Skupina z Lengenfeldu měla 800 mužů, v tom 28 Čechů. K pochodu se přidávaly další skupiny, například z Cvikova, která měla 800 mužů a 150 žen. Trasa pochodu vedla přes Schönheide, Johanngeorgenstadt, Horní Blatnou, Hroznětín, Karlovy Vary, Bečov. Skupina mířila do koncentráku. V noci z 20. na 21.dubna 1945 se pokusil u Vlkovic uprchnout Rudolf Blažej z Olomouce a Jan Sten z Užhorodu. Sten uprchl, ale Blažej byl chycen a pažbami pušek umlácen. Leží mezi mrtvými na pístov-ském hřbitově. Pochod byl napaden na planině na silnici mezi Holubínem a Martinovem americkým letcem a došlo k tragédii. Kulometem byla řada vězňů zraněna a tito postříleni od Němců ranou do týla. - Po válce, v březnu 1946, byl objeven hromadný hrob v lese nad Pístovem, provedena exhumace a oběti pohřbeny v rakvích. - Pochod smrti mířil 21.4. do Plané a dále na Tachov. Na silnici tu byl zastřelen nejmladší Čech Miloslav Janotka z Ruzy-ně. V obci Doly se odpoutala od transportu česká skupina vedená Joklem, ale byla v Boru pochytána a na zámeckém dvoře měla být postřílena. Zachránil je tehdy poddůstojník wehrmachtu z pochodu, který sdělil veliteli v Boru, že jde o propuštěné vězně, ale že neměl propouštěcí listiny. Jokl toho využil a sjednal ochranný doprovod volkssturmu do protektorátu. Díky Joklovi přežili čeští vězňové a dočkali se svobody. Jokl bojoval v pražském povstání, kde byl zraněn a ležel na Bulovce. Tehdy měl 27 kg. Po vyléčení, roku 1947, bojoval proti banderovcům na Slovensku. "
      Při pátrání vlastivědného kroužku o pochodu smrti na Pístově 1975 nám poskytl František Novák v Dolním Kramolíně výstřižek ze starých novin, v němž Josef Jokl z Liberce psal o své návštěvě Pístova a hromadného hrobu svých spoluvězňů a posteskl si, že nikdo ve vsi neví, co se tu vlastně v roce 1945 událo. Vypátral jsem p.Jokla v Liberci, setkali jsme se v Plzni a domluvili jsme se na návštěvě u mne v Mariánských Lázních, kam přijel i Karel Voborský z Českých Budějovic. Vydali jsme se po trase pochodu, od hranice až po Bor. Oba pamětníci mne uváděli v úžas přesnými vzpomínkami událostí na trase. V roce 1975 žilo ještě 12 českých vězňů. Všem jsem napsal dopisy s dotazem, co mimořádného zažili koncem války. Odepsali všichni - z celých Čech - a vzpomínali stejně na jednu jedinou událost: na útok amerického letce nedaleko mariánskolázeňského letiště na pochodu smrti. Shodně vysvětlovali, že šlo nepochybně o omyl, ale stálo to desítky životů. Když Josef Jokl v roce 1955 nabídl výboru SPB v Mariánských Lázních svoje svědectví, místo poděkování byl vyslýchán a zástupci SPB z Mariánských Lázní mu vyhrožovali, že se mýlí, že šel úplně jinudy, kdežto na Pístově prý skončil jiný pochod zastřelením všech vězňů. Jokl byl zcela zdrcen, protože krajinu znal z doby první republiky a bylo vyloučeno, aby se on i 12 českých vězňů mýlilo. Přenocovali za sněhu v údolíčku pod Vlkovicemi a spolu s Voborským přímo ukázali místo, kde tehdy přes noc leželi, kde byly německé stráže atd. Obrátili jsme se na p.Smíška, vedoucího SPB v Mariánských Lázních, který nám potvrdil, že ministerstvo vnitra uznalo ročníkovou práci jedné soudružky jako jediné povolené vysvětlení pístovského pochodu smrti. - Zdálo se, že není žádného odvolání. Po domluvě s p.Joklem jsem se obrátil na Mezinárodní Červený kříž v Arolsen s vězeňskými čísly, zapsanými v exhumačních protokolech, s prosbou o zjištění totožnosti. Z Arolsen přišlo 38 jmen s adresami. Šlo většinou o Poláky a Rusy, několik Maďarů aj. Mezi Poláky bylo jméno Joklova přítele, kterého marně po válce hledal v Krakově. Zůstal nezvěstný. Nyní se objevilo, že zahynul u Pístova. - Poslali jsme jména a adresy na pět velvyslanectví s prosbou o sdělení pozůstalým, kde leží jejich příbuzní. Bohužel až po 30 letech po válce.
      Josef Jokl jako zpravodajský důstojník byl velice bystrý, s rychlým úsudkem, mimořádně dobře se orientoval v krajině, nesmírně přesně si pamatoval drobnosti. Díky jemu a hned po válce zapsaným vzpomínkám jsme mohli vydat několik zajímavých HAMELIK o Pístově s podrobnostmi, o jakých se nedalo nikde dočíst. Josef Jokl patřil mezi hrdiny, jakkoliv byl prostý, obyčejný, jakkoliv se nepovažoval za žádného hrdinu. Říkal, že přežil jen díky tomu, že při něm vždy stálo štěstí. Opustilo ho až v minulém roce, kdy ho porazilo auto a na následky havárie v 86 letech zemřel.
-rš-
 

Dům uprostřed města - Břetislav, do roku 1945 Villa HABL

      Jednoduchý patrový dům, trochu nadsazeně nazývaný "Villa HABL" byl postaven někdy kol 1890 na cestě od hostince Šenov k Ferdinandovu prameni. V té době se obce Mariánské Lázně a Úšovice svářily o čtvrť ŠENOV. Když Šenov připadl pod Mariánské Lázně, dostal čp. 274 a byl přestavěn na dnešní patrový obytný dům po šesti oknech do ulice a po třech oknech do stran. Majitelem domu byl Anton HABL, zprvu povozník - forman a kočí, pak fiakrista, který měl stáje a remízu ve dvoře.
      Původní název ulice byl Brunnenstrasse, podle toho, že mířila z hlavní ulice k pramenům Ferdinandovu a Rudolfovu. Když kulminovala sláva největší mariánskolázeňské hospody VIKTORIA (dnes oplatkárna) dole v parku, dostala ulice název Viktoriastrasse. Za druhé světové války se bez konce opakovalo v Německu přání - Vítězství, tj. "Viktoria!" a velké V se psalo po zdech, roletách krámů a po ulicích, aby bylo jasné, že vítězství je hotovou věcí. Válečný Marienbad byl zřejmě hrdý na to, že má ulici s tímto názvem. Po porážce v roce 1945 dostala ulice jméno Máchova, když rohový dům May byl přejmenován na Máj. Ulice vzpomínala na slavného Karla Hynka Máchu. Dům pak patřil desítky let patřil PBH - Podniku bytového hospodářství.
      V první republice se uvádějí noví majitelé rodiny Hablů - Josef a August Habl, asi synové Antona Habla. Josef Habl byl inženýr, jeho manželka Kamila soukromncie, bratr August byl úředníkem. V domě bydlel též nájemce obchodník a kupec Norbert Hohler s manželkou Olgou Hohlerovou. V té době již neprovozovala rodina povoznictví.
Hablovi byli nepochybně příbuzní rozvětveného rodu Hablů z domu čp.264, který stojí nedaleko směrem k nemocnici. Zde měl Norbert Habl s manželkou Louisou cukrárnu, když vlastnili dům čp.501 Villa Louise. Majitelem domu čp.264 byl Anton Habl. Jméno "Habl" bývalo na Tepelsku a pak i v Mariánských Lázních velmi frekventované. Proto nelze jednoznačně říci, že další Hablové, např. Anton a Anna Hablovi v domě veteránů (dnes obchodní akademie) byli či nebyli příbuzní.
      Dům Břetislav, čp.274, Máchova č.1, stojí v těsné blízkosti dnes velmi rušné Chebské křižovatky a nemá směrem do ulice žádné prázdné místo. Jeho výhodné postavení uprostřed města se tím značně komplikuje. Vedlejším sousedem je přízemní dům Bořivoj s čp.273, Máchova č.3, původně Neuhof; majitelem býval Karl Bär, proto později Haus Bär.
 

Slavný Petzoldův hotel CASINO (VÚB) nyní na prodej

      Klinika Výzkumného ústavu balneologického v Ruské ulici je již řadu let odstavena, a hlavně nezadržitelně stárne. Kolik let zbývá než půjde do demolice ? Zdá se, že v tomto čekání závodí s budovou Kavkazu, hostincem Šumava, hotelem Corso, Esplanadem. Kdo déle vydrží ? Vedení města jen krčí rameny: soukromé vlastnictví je nedotknutelné. Pokusem o záchranu je prodej za 40 miliónů Kč. Komu ?
      V roce 1873 koupila Rakouská stavební společnost zdejší pozemky na svahu Darnu a postavila na svahu lesa podle projektu architekta rytíře von Förstera nádherný hotel. Ten však dne 21. září 1875 vyhořel. Rakouská společnost si však nezoufala a nechala postavit dům znovu podle starých planů. A tak byl hotel postaven vlastně dvakrát a měl by asi dvakrát déle vydržet.
      Druhý dům byl dokončen v roce 1876 a 13.ledna 1877 ho zakoupil Christian Viktor Petzoldt z Lipska. Hotel dostal jméno CASINO a stal se místem pobytu desítek nejslavnějších osobností své doby, králů, princů, milionářů a umělců. Po svém otci Christianovi zdědil hotel jeho syn Viktor Petzoldt, oficiálně 10.října 1899. První světová válka přivedla Petzoldtovi do dluhů a byli nuceni rodinný hotel prodat. 28.prosince 1919 hotel kupuje veřejná obchodní společnost International Sanatorium a konkrétně osoby Prof. Mladějovský a Rosner, 23.prosince 1920 je v pozemkové knize majitelkou Mariane Rosnerová a podle trhové smlouvy z 31.prosince 1924 se vlastníkem stává Československý stát a zřizuje z hotelu státní sanatorium..
      Po zániku ČSR přechází areál 18.srpna 1940 do rukou Německé říše - říšské finanční správy. Během války se ještě jednou mění vlastník. 23. března 1943 je novým vlastníkem NSDAP, což jest Národně socialistická německá dělnická strana (National Sozialistische Deutsche Arbeits Partei), a dům se stává obávaným centrem jako Dům strany (Haus der Partei) podobně jako později za jiné diktatury OV KSČ.
      Po skončení války obsadí dům NSDAP američtí vojáci a vzniká tu krátce vojenské nemocniční oddělení pro pohlavní choroby. Brzy nato, na základě dekretu prezidenta republiky z 27.října 1945, je zrušen majetek NSDAP a vlastníkem se stává znovu Československý stát. V domě je umístěn "Státní balneologický ústav výzkumný a vyšetřovací". Éra let 1946-1992 je érou kliniky balneologického výzkumu, který několikráte se mění název, přes VÚL (Výzkumný ústav lázeňský) po VÚB (Výzkumný ústav balneologický). Pokus nazývat budovu PELNÁŘ trval léta, aniž by název zapustil hlubší kořeny ve veřejnosti. Se zrušením ústavu končí sláva tohoto nejstaršího českého balneologického ústavu (byl založen 1902-1903). Budovu převzala Komerční banka a zchátralý areál v interiéru i exteriéru je dnes nabízen za 40 miliónů Kč.
      Také zrušení odborného balneologického centra něco vypovídá o současné strategii zdravotnictví a medicínském postavení lázeňství v něm, a prozrazuje laické - a pro nás tragické - tápání současných ekonomických špiček při roubování ekonomiky na medicínu.
(K historii hotelu a slavných hostů viz samostatnou HAMELIKU č.3/1997 ze dne 23.března 1997)
 

Po pramenech Mariánských Lázní jsem se uzdravil
A teď se chystám rychle odletět k mé mamince domů


Mariánské Lázně 3.července 1906
 

HAMELIKA, vlastivědné materiály z Mariánskolázeňska. Připravil Ing. Richard Švandrlík. Druhé číslo XXIII. ročníku (pořadové číslo 288.), Mariánské Lázně - vyšlo 15. května 1999.