Ročník XXIII. (1999)
Pořadové číslo 287.

1.

Mariánské Lázně
15. února 1999
OBSAH 
 

Lednové vzpomenutí (Josef Dobrovský)

Únorové vzpomenutí (Václav Beneš Třebízský)

Češi vzpomínali Třebízského

Mgr. Václav Kohout: Listujeme v Mariánskolázeňských novinách v roce 1901
Oeserovo elektrické divadlo
l Prodloužení Dunkanovy stezky l Tělocvična školní l Železniční trať Schönwehr (Krásný Jez) - Loket dostavěna l Zakopaný poklad kdesi v okolí Mariánských Lázní l Shrnutí roku 1901

Mariánské Lázně před sto lety

Ing. Richard Švandrlík: Město v proměnách před sto lety
Městská nemocnice
l Staré špitály l Jiná humanitární zařízení l Jatky l Městská tržnice - letos slaví sto let od otevření

Bude jezdit lanovka 1999 ?
(Podle článku Chebského deníku "Lanovku nespouštěla radnice")

Ing. Richard Švandrlík: Ani krádeže ani lapidária (K osudu kamenokřížů)

Radost a pak starost (redakční úvaha)

Dvě pohlednice Mariánských Lázní pře sto lety - interiér kolonády

Stará kavárna EGERLÄNDER alias poválečný LENINGRAD, dnes MONTY

CAFFÉ EGERLÄNDER právě přestavěné (1901) - majitel Kašpar OTT


      V roce 1999 se chystáme připomínat různá jubilea, která se týkají známých osobností, většinou hostů nebo budovatelů Mariánských Lázních. Mezi nimi je letos nejvýznamnější výročí 250. narozenin Johanna Wolfganga von GOETHA, které oslavíme v srpnu 1999 (Goethe se narodil 28. srpna 1749). Naše vzpomenutí půjdou po měsících a prvním je lednové.

Lednové vzpomenutí
      Je tomu právě 170 let, kdy zemřel jeden z velkých českých návštěvníků Mariánských Lázní Josef DOBROVSKÝ (1753-1829), významný český buditel, učenec, filolog a historik. Čeští vlastenci 18.století cítili, že české národní obrození potřebuje českou národní vědu. Dobrovského "Dějiny české řeči a literatury" byly naštěstí úspěšným počátkem české vědy. Říkali mu "Modrý abbé" (podle modrého převlečníku, který vždy nosíval) a navštívil také Mariánské Lázně na počátku jejich budování. Přijel sem dne 21. července 1823 s rodinou Nosticů a ubytovali se v domě HVĚZDA.
      DOBROVSKÝ byl šťasten, že je tu také výmarský básník Goethe. Trávili spolu čas v hovorech a nakonec Dobrovský navštívil Goetha v jeho pokoji v domě U zlatého hroznu. Zde se diskutovalo o historii českého národa, o záchraně české řeči, o světlých i stinných epochách Čechů. J.W.Goethe si v té době psal malý česko-německý slovníček a zajímal se o historii Čech. Hovor se stočil také k vzácnému jenskému rukopisu Antithesis Christi et Antichristi z poloviny 15. století. Pro českou historii šlo o velmi cenný popis husitského období, neboť z té doby v Čechách zbylo málo památek. Goethe slíbil Dobrovskému poslat opis kapitol a kopie ilustrací z Jenského kodexu. V prosinci 1823 Goethe poslal popis kodexu a v roce 1824 kopie ilustrací. Je dochován děkovný dopis Dobrovského do Výmaru za poslání kopií.
      V létě 1823 dlel v Mariánských Lázních také ruský kníže Labanov-Rostocký s portrétistou a malířem Orestem Adamovičem Kiprenským. Přijeli z Petro-hradu a byli hosty hraběte Klebelsberka v jeho paláci (Kavkaz). Kiprenský v Mariánských Lázních portrétoval básníka Goetha , ale i "modrého abbé" Josefa Dobrovského. Zatímco originál Goethova obrazu je ztracen, Dobrovského portrét zůstal v Rusku a byl (a doufejme že dosud je) v majetku Akademie výtvarných umění.
      Josef Dobrovský zemřel před 170 lety, dne 6. ledna 1829 ve věku 76 let. Když J. W. von GOETHE hodnotil dílo Dobrovského v pražském Muzejníku (ročník 1830), označil Dobrovského za vzácného muže, který šel "za studiem slovanských jazyků a dějin s geniální pílí knižní herodotovskými cestami a každý výsledek vědecký vždy se zálibou uvedl zpět na znalost lidu a země v Čechách. Spojil takto s největší slávou ve vědě vzácnější slávu muže populárního." Dobrovského nazývá "arcimistrem kritického bádání historického v Čechách. Kde on zasáhne, hned je vidět mistra, který pochopil všude svůj předmět a jemuž se zlomky rychle řadí v celek" /Šamberger: Goethe v českých lázních, 1997/. František PALACKÝ v nekrologu Dobrovského připomínal význam přátelství obou velikánů - Goetha a Dobrovského - "oba vykonávali více než půl století nejrozhodnější vliv na své jazykové vrstevníky, onen životně tvoře, tento hluboce bádaje a pořádaje."
      Jak básník J.W.Goethe tak zřejmě i učenec Dobrovský patřili ke svobodným zednářům. I tato skutečnost musela upevňovat jejich upřímný vztah. Mezi lázeňskými hosty bylo asi více svobodných zednářů, ale literatura je dosud skoupá na informace. Také místní lékař Fidelis Scheu, zdejší osobní Goethův lékař, byl svobodným zednářem.
      Mariánské Lázně nezapomenuly slavného českého hosta z počátku své existence. V roce 1974 byla na domě Hvězda odhalena Dobrovského pamětní deska, která však po přestavbě hotelu po roce 1979 se už více neobjevila. V Úšovicích máme Dobrovského ulici, která běží souběžně s Palackého ulicí vilovou zástavbou ve svahu.
 

Únorové vzpomenutí

      Před 150 lety, dne 27. února 1849, se narodil velký český buditel, jehož krátká životní pouť skončila v Marián- ských Lázních. Byl to VÁCLAV BENEŠ TŘEBÍZSKÝ (*27.2.1849, +20.6.1884). Tento mladý kněz se v našich lázních léčil dvakrát: poprvé jako 24-letý a podruhé v červnu 1884 ve věku 35 let.
      Byl nejoblíbenějším českým spisovatelem své doby, říkali mu "miláček lidu". Čeští čtenáři se těšili na každou jeho novou knihu, která posilovala jejich vlastenecké cítění v starém císařství. Jeho vřelý hluboký soucit s utlačovanými, s porobenými byl tak přitažlivý.
      Porovnáme-li Třebízského dílo a jeho těžké celoživotní ochoření tuberkulózou, musíme se hluboce sklonit před úsilím, s jakým překonával nemoc a pilně studoval a psal. Třebízský byl synem venkovského krejčího a vnukem písmáka. Jmenoval se Václav BENEŠ, narodil se v Třebízi u Slaného, odtud jeho umělecké jméno Třebízský. Z pěti dětí jediný zůstal naživu, ale s chatrným zdravím. Býval více nemocný než zdravý a dnes víme, že příčinou byla tuberkulózu, a to - kloubní i plicní. Nešlo tedy o revmatismus, jak psal Rais. Chůze Třebízského namáhala - napadal na jednu nohu, používal někdy i berli nebo hůl. Vystudoval gymnázium ve Slaném a v Praze, kde vstoupil na bohosloví. Již jako student bohosloví se léčil: v roce 1872 v Teplicích, v srpnu 1873 v Mariánských Lázních. Bydlel ve Starých lázních, bral slatinné koupele a po skončení léčení napsal Dr. Adolf Ott zdravotní vysvědčení, kde hodnotil léčbu jeho levého kyčelního kloubu. Po dvaceti slatinných koupelích se pohyblivost zlepšila, bolestivost snížila a chůze je snazší. Ale! Doktor Ott radí, aby zkrácenou končetinu vyrovnat tlustou podrážkou, vyvaroval se každé námahy, chránil se nachlazení a spal v zimě ve stále vytápěné místnosti.
      Jako kaplan nastoupil Třebízský v roce 1875 v Litni; od roku 1876 žil v Klecanech u Prahy. Pokud to šlo, nevšímal si svých zdravotních neduhů, tj. nemocné nohy, opakujících se zápalů plic a pohrudnice. Zde poznal okresního doktora Mrázka z Hradčan, který viděl jeho zdravotní potíže a věrně ho ošetřoval. Třebízského zdravotní stav, oslabovaný častými zápaly plic, se prudce zhoršil před Vánocemi 1883. Po těžké zimě 1883-1884 se snažil Třebízský vrátil se ke spisování, ale činilo mu to značné potíže. Na naléhání svého lékaře Mrázka svolil k druhému léčení v Mariánských Lázních. Byl značně zneklidněn svým zdravím, zešedivěl, zadýchával se, v únoru 1884 začal opět sloužit mše, ale kázání bylo pro něho příliš namáhavé. Doporučovanou cestu do Itálie odmítal z důvodů finančních. V květnu 1884 uznal, že další psaní musí odložit. 25. května 1884 v předtuše smrti napsal tajně závěť, o čemž nikdo nevěděl.
      Do Mariánských Lázní přijel 3.června 1884, ubytoval se v hotelu Rudolfshof (dnes hlavní pošta). Bydlel ve druhém patře, musel docházet daleko k pramenům, což mu činilo potíže. Drahota v lázních byla nesmírná, což ho při jeho neobyčejné šetrnosti vyvedlo z míry. Nadto počasí onoho června bylo chladné a deštivé. A tak, když přišel z kláštera Teplá dopis, že může bydlet v klášterním Tepelském domě (dnes plocha Arnika), hned se odhlásil v hotelu a stěhoval se nahoru do Tepelského domu. Zdejší správce, "Němec kovaný", jak psal, mu nabídl pouze třetí patro, kam sotva vyšel. Psal v dopise "musil jsem pětkrát odpočívati." Ani klášterní inspektor pramenů mu nijak nepomohl, "pouze potvrdil, že není jiného bytu." Třebízský potom nalezl ubytování v uličce k Lesnímu prameni, "v městě Moskvě", jak psal. Od 12.června bydlel ve vile STADT MOSKAU (dnes dům Třebízský).
      Den předtím, 11.června 1884 posílá do redakce LUMÍRA J.V.Sládkovi povídku "Ušlapán" s poznámkou "skorem je mi hůř - člověk je tu tak osamocen." Dne 14. června, při náhlém ochlazení a deštích, ulehl na lůžko, když byl postižen chrlením krve a poté upadl do bezvědomí. Byl donesen do pokoje s podezřením na zápal plic, a třebaže profesor Basch, který ho ošetřoval, nepovažoval jeho stav za kritický, během šesti dnů - 20. června 1884 - umírá.
      Úmrtí hosta v lázních byla věc delikátní a řešila se vždy diskrétně převozem časně ráno. U tak známého českého spisovatele Třebízského byla učiněna výjimka. Katafalk s rakví byl vystaven ráno 21.června 1884 v kostele Nanebevzetí P.Marie a pohřebního průvodu i zádušní mše se účastnilo mnoho českých i německých hostů, včetně školáků se svými učiteli. Rakev byla z kostela převezena na nádraží a po železnici do Prahy. Byla uložena 22.června v Týnském chrámě, odkud vyšel 24.června smuteční průvod na vyšehradský hřbitov za obrovské účasti lidu. Třebízský byl pohřben na Vyšehradě a nad jeho hrobem postavena Bílkova socha "Žal", která vyjadřuje hluboký zármutek celého národa nad jeho skonem.
      Otevření závěti bylo překvapením. Ušetřených 4500 zlatých odkázal Třebízský spolku Svatobor pro spisovatele historických děl, knihovnu přátelům.
 

Češi vzpomínali Trebízského

      Čeští hosté vzpomínali pobytu Třebízského v Mariánských Lázních. O domě Moskva se vědělo, že zde Třebízský pobýval i zemřel. Česká menšina v Mariánských Lázních si v roce 1924 připomněla 40. výročí Třebízského úmrtí a byla odhalena bronzová pamětní deska u Lesního pramene. Měla prostý text: "Zde uzdravení hledal V.B.Třebízský - 20.VI.1884. Věnováno o 40.výročí úmrtí." Iniciátory aktu byli prof. Vladislav Mladějovský a český radní Josef Mizera.
      V staré české školní kronice se dočítáme, že "17.června 1934 byly konány vzpomínkové slavnosti k 50. výročí úmrtí spisovatele a buditele Václava Beneše Třebízského. V 9 hod. ráno u krásně dekorovaného pamětního kamene u Lesního pramene pronesl krátkou vzpomínku univ.prof.Dr. Miroslav HÝSEK. Báseň "Chaloupky české" přednesla žakyně školy pro ženská povolání Anna Černá. V 10:30 h. bylo matiné v lázeňské síni (dnes sál Casino). Zahajovací projev měl ředitel Vojtěch Landa, slavnostní projev univ.prof. Hýsek, účinkoval pěvecký ženský sbor české hudební školy a vojenská hudba 33. pěšího pluku DOS´ALTO z Chebu. - Odpoledne pak byl koncert vojenské hudby, dirigované poručíkem Pravečkem v kavárně Egerländer (Monty). Oslavy vyzněly velmi mohutně." Viz foto.
      Za druhé světové války Němci bronzovou desku odstranili. Byla obnovena až v roce 1956 v dnešní podobě akademickým sochařem Vítězslavem Eiblem. Dům, kde spisovatel zemřel (čp.118), byl pojmenován jeho jménem a na domě umístěna černá mramorová deska s nápisem, připomínajícím jeho skon.
      Dr. Vladimír KŘÍŽEK vzpomenul našeho slavného spisovatele v roce 1958 podrobným odborným článkem "Václav Beneš Třebízský a Mariánské Lázně" v českém sborníku "Mariánské Lázně - prameny, dějiny, lidé", který vyšel 1958 při 150. výročí založení Mariánských Lázní.
      Václava Beneše Třebízského nám dnes připomíná nejen název domu, kde naposledy pobýval, pamětní deska na domě, ale i Třebízského ulice, Třebízského potok a Třebízského pamětní kámen, obklopený rhododendrony. K němu můžeme po celý rok pokládat květiny.
 

Mgr. Václav kohout

Z a č í n á   d v a c á t é   s t o l e t í   -   j a k é   b u d e   ?
Listujeme v Mariánskolázeňských novinách v roce 1901
(Marienbader Zeitung vychází týdně)

6.ledna Poukazuje se na pročeskou činnost lékaře Mladějovského. l Převažuje mrazivé počasí (-9°C až -20°C) a to jsou dobré podmínky pro bruslení a lyžování.
13.ledna Článek o pozici zdejších německých politických stran. l 8.ledna 1901 zasedalo kolegium městských poslanců. Upozorňuje se na nutnost řešení nedostatku vody! l Architekt Swensson prý připravuje veliký akvarel, na kterém má být zachyceno město podle plánu konečných úprav parků. l Ve středu vykolejil osobní vlak v Ovesných Kladrubech. Stalo se to v 5:40 hod. Při vjezdu do stanice vykolejila lokomotiva a tendr z kolejí.
20.ledna Statistická zpráva: roku 1900 se narodilo 100 dětí, z toho tři mrtvé. Zemřelo 78 osob, z toho 14 cizinců a 15 dětí do jednoho roku. Příčiny úmrtí: nejčastěji šlo o zápaly plic, dále TBC (5 případů), marasmus (5 případů), infekce (2 případy). K 3.12.1900 měly Mariánské Lázně 4588 obyvatel a růst je patrný z čísel:
1860 .... 1418 obyvatel
1869 .... 1566 obyvatel
1880 .... 2009 obyvatel
1890 .... 2119 obyvatel
1894 .... 4067 obyvatel - po připojení čtvrtí Šenov a Nádražní
1898 .... 4224 obyvatel
1900 .... 4588 obyvatel.
Roku 1900 bylo v Mariánských Lázních 180 koní, 36 kusů hovězího dobytka, 86 prasat, 18 koz, 19 včelínů, 458 kusů drůbeže a jeden osel. l Obraz Mariánských Lázní, který byl na výstavě v Paříži byl zavěšen do malého sálu městské radnice. Autorem je Alois Kirnig z Prahy.
27.ledna Na telefon je napojeno dalších 8 abonentů celoročně a 16 abonentů na sezónu. l Publikovány návrhy na řešení problému nedostatku vody v městě (pokračování v dalších číslech.) l Podrobnější zpráva o zdejším hasičském spolku (58 aktivistů, 79 přispívajících členů, 3 čestní členové). l Policejní zpráva za rok 1900. Bylo zajištěno 555 osob, jsou vypočítávány různé přestupky. Souzeno 57 osob. l Zpráva o místním učňovském školství (pokračování v dalším čísle).
3.února Anglický král asi letos přijede do Mariánských Lázní. l Kritika starosty města a městské rady ohledně rekonstrukce ulic a jiné otázky.
10.února V roce 1900 se zválcovala kolonáda, hlavní třída a obě náměstí. Parní válec, zakoupený v Mahdeburku, má po dvou měsících poruchu. l Stížnost, že hrobník pěstuje u hřbitova drůbež, která ruší poklid hřbitovní. l Vydán zimní jízdní řád Karlovy Vary-Mariánské Lázně.
17.února Znovu se objevuje polemika proti radnici na podkladě zprávy z "Marienbader Nachrichten". l 10.února se konal na kluzišti (pod dnešní knihovnou) maškarní ples dětí. l Ještě ke statistice: Město má 4617 obyvatel, 345 domů, z toho 314 obydlených a 26 neobydlených a 5 domů ve výstavbě. Přechodné bydliště má 773 osob! Celkem je 4504 Němců, 25 Čechů aj. Číst a psát umí 1867 mužů a 2207 žen, k čemuž redakce poznamenává, že se asi špatně počítalo, protože není tolik analfabetů (před 500). l Klášter Teplá odkoupil od Karla Wenigera Pottovu kyselku. l Příští sobotu se bude konat výletní lyžařský okruh kolem města. České sdružení Beseda hodlá koupit v Karlových Varech hotel. Již byly vydány podílové listy po 200 K. Totéž chtějí podniknout i v Mariánských Lázních!
3.března Komentář k rozpočtu města na rok 1901. Byly předloženy rozpočty na stavbu nové školy od dvou stavebních podnikatelů. l Město Sangerberg má 1946 obyvatel (31.12.1900).
10.března K zasedání městské rady o rozpočtu na rok 1901. l Opět polemika s "Marienbader Nachrichten". l Elektrická dráha nebude - nejsou na ni peníze. l Tachovský starosta urazil čest zdejšího doktora Schalka na volební schůzi 8.12.1900. Nebyl pokutován u zdejšího soudu 100 K, avšak odvolací soud v Chebu toto rozhodnutí zrušil
17.března Ve věku 45 let zemřel dlouholetý vedoucí tiskárny GSCHIHAY - pan Anton Kroha. l Upozorňuje se na zastaralost vodovodní sítě - mělo by být hlavní vedení a odbočky. A znovu i problém přehrady.
24.března Otevřený dopis redakce městskému zastupitelstvu se žádostí o stavbu tělocvičny. l Dále výzva k prosazení elektrické pouliční dráhy v městě.
19.dubna Ve Vlkovicích založen hasičský sbor. l Bečov: podnik pro využívání kyselky v Nové Vsi hodlá otevřít prodejnu minerální vody na nádraží v Bečově. Od Kyselky je plánována cesta na nádraží i s omnibusovým provozem.
21.dubna Od hospody Šenova směrem nahoru k lázním jsou položeny chodníky - podrobnosti neuvedeny.
28.dubna První koncert na kolonádě bude 1.května 1901. Osvětlení kolonády ale letos nebude. Bylo připraveno 10000 K, ale je už pozdě na položení kabelů. Za hotelem Weimar (Kavkaz) se má stavět cesta (silnice). Redakce je proti tomu - ničení lesů! l Stížnosti na povrch zdejších silnic.
5.května Stížnost: silnice jsou štěrkovány šablonovitě a nikoliv podle skutečné frekvence. l Hodiny na kostele, elektrické hodiny a další v městě - všechny jdou nepřesně!
12.května Slavnostní svěcení pramenů se konalo 4.5. Polední koncerty u Lesního pramene začínají 16. 5. l Připojení abonentů telefonu s čísly 86 až 99. l Je požadována účinnější kontrola do města dováženého mléka, a to prostřednictvím zdejšího zvěrolékaře.
19.května V městě jsou dvě čítárny: na radnici (zdarma) a v lázeňském kursále (vstup 50 haléřů). l V Kremži v Rakousku se objevily v prodeji "mariánskolázeňské pilulky". Chystají se proti tomu opatření.
26.května Už pět let zůstává bez ohlasu zavedené přímého telefonního spojení Vídeň-Mariánské Lázně. l Spotřeba Rudolfova pramene stále stoupá. l Již desátý rok vychází "Marienbader Tagblatt" l Richardův pramen v Kynžvartě získává věhlas. V Metternichově domě poblíž byla renovována restaurace.
2.června Postesk: Rakouské státní dráhy nemají označeny jízdenky názvem Mariánské Lázně, protože Mariánské Lázně leží mezi pásmem Chodová Planá a Kynžvart. l Pottův pramen byl otevřen pro veřejnost.
9.června Železniční trat Pňovany-Konstantinovy Lázně-Bezdružice byla otevřena 2. června 1901. l Městská elektrárna bude dodávat motorový proud od 7:30 hod. Od té doby je možno používat výtahy. l Některé ulice v jižní části města nemají žádný název, což ztěžuje orientaci. l Volně pobíhající psi, pokud nemají známku budou odchyceni a do 48 hodin utraceni.
23.června Kynžvart: Dřívější sklad Richardova pramene byl přeměněn na AMERICAN BAR v secesním stylu. Zvláště pro anglicky mluvící hosty.
30.června V Německu zkrachovala banka Leipziger Bank, což snad nebude mít vliv na návštěvnost Mariánských Lázní. l Lord Duncan deponoval peníze na prodloužení vycházkové stezky, zvané Duncanova. l Stížnost, že u Lesního pramene je málo laviček. l Redakce pochvaluje, že se rozšiřuje místní telefonní síť a zavádění výtahů.
14.července Osvětlení kolonády: bude zabudováno 13 obloukovek, z toho 7 na vysunutých nosičích na vlastní kolonádě; ostatní pak mezi stromy. Podél parku tzv.Staré kolonády (byla stržena roku 1974) bude žárovkové osvětlení. l Ruský kostel nebude ještě letos otevřen. l IV. Mezinárodní tenisové turné na Panoramě je od 25. července.
21.července Je požadováno, aby se zpracoval plán rekonstrukce parků, zástavby a ulic. Žel často dochází ke střetu zájmů. Klášter, vlastník většiny pozemků, je konzervativní - ač ku prospěchu věci, neboť je tím uchována zeleň a parky. l 15. července zabil blesk jednoho zaměstnance cihelny v Úšovicích. l Ve Velké Hleďsebi byl zřízen komitét pro stavbu kostela - peníze budou získány sbírkou.
28.července Anglický král Eduard letos jede do Bad Homburku. l Villa pana Halbmayra dostala nový název LUGINSLAND (dnes Lil). l Karlovarská trať by měla být konečně dána do stavu hlavní tratě. Chybí tu strážní domky, zesílení některých mostů apod. Rychlíky jezdí jen podle názvu - doba jízdy je dvě hodiny. l Noční osvětlení promenády je hotovo; jen transformační budku snad bylo možno umístit pod promenádu. l od 10. Srpna bude v Karlových Varech otevřena výstava s názvem "Všeobecná výstava hygieny, potravinářského a nápojového průmyslu, sportu, hotelnictví a cestování".
4.srpna Ulice Ferdinandova je ve velmi špatném stavu. l 7.8. bude zde koncertovat Štěpán BOERODINJ , německo-ruský tenorista. l Plzeňský pěvecký sbor HLAHOL vystoupil v sobotu v Karlových Varech.
11.srpna Patrioti z oblasti Šenova hlásí, že by se mohlo u Rudolfova pramene vytvořit "druhé" lázeňské centrum. K tomu se redakce tváří rozpačitě. l Připomíná se, že zastávka v Úšovicích na karlovarské trati dosud nebyla zřízena. Názory se různí, ale Úšovičtí jsou pro. l Prý se opět uvažuje o prodloužení kolonády na místo tzv. Staré kolonády a má to financovat klášter Teplá.
18.srpna Město zakoupilo postřikovací vůz za 1500 marek. Vůz však dělá hluk. Proč nezakoupí město kvalitnější výrobek? l V Mariánských Lázních je k ohrazování jako plotu používáno ostnatého drátu, ač je to zakázáno. l V Mariánských Lázních praktikuje dr.BOSCH, který vyrábí "Mariánskolázeňské pilulky". Proti těmto pilulkám se postavila Lékařská komora království Českého. Ač je tu uváděno jméno doktora Bosche, chybí údaje o jeho bydlišti a ordinačních hodinách.
25.srpna Pozor! Někteří hosté odjedou, přičemž "zapomněli" zaplatit lázeňskou taxu.
1.září Žádné stopy po pokladníkovi divadla. 25. srpna hrál hazardní hry, neodvedl jednodenní tržbu a do práce už nepřišel (Později byl na pokladníka vydán zatykač!) l Podrobná zpráva o zasedání městské rady.
8.září Rozvod motorového proudu začíná od 9.9. až od 9 hodin.
15.září V Mariánských Lázních začaly opět stavební práce. l Poslední koncert u Lesního pramene bude 16.9. l V Polsku ustaven komitét k postavení Chopinovy busty na domě Bílá Labuť v Mariánských Lázních, kde Chopin bydlel v roce 1836. Busta bude stát 400 K.
22.září Poslední koncert na kolonádě se koná 29. Září. l Od 22.září bude zastavena dodávka motorového elektrického proudu. l Nejmenovaný mladý lékař žádal od ruského hosta nekřesťanský honorář. Oproti velikému honoráři se uvádí, že host měl - bez známosti - pronajat pokoj týdně za pouhých 10 zlatých, tj. 20 K. Není to ojedinělý případ!
29.září Do Mariánských Lázní jezdí stále častěji rodiny na pobyty. Ubytují se od Mlýna (Cristal Palace) dolů a sami si vaří. Je otázkou, zda je toto přínosem pro naše lázně ? l Podrobná zpráva o školství v školním roce 1900/1901 (484 dětí apod.). l Inzerát: pan Oeser oznamuje svoje elektrické divadlo (kino). Městská rada vyzývá zájemce o zimní omnibusovou dopravu, aby se ohlásili i s částkou, kterou žádají na dotaci.
6.října Zemřel doktor August HERZIG, bývalý starosta. Zdůrazněny zásluhy o město, hlavně vybudování vodní přehrady a elektrické osvětlení. Příprava důstojného pohřbu. l Zasedání městské rady ohledně stavebních parcel.
13.října Výlov rybníka REGENT začne 15. října. l Noticka ohledně požadavku na rozšíření hlavní třídy v horní části. l Před několika lety navrhl doktor PORGES sanitní vůz pro nemocné. Tak samozřejmá a jednoduchá věc - a dosud nebyla zařízena.
20.října Znovu se píše o rozšíření hlavní třídy - odstranit zahrádky proti některým restauracím. l Firma WÄCHTLER začala s novým jímáním Karolinina pramene, který dosud slouží pouze pro koupele. l Čítárna v "lázeňském domě" (kursál, dnes Casino) je otevřena jen do 19 hodin. Chybí některé žádané tituly.
23.října ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO novin věnováno rozšíření hlavní třídy. Jsou uváděny argumenty pro rozšíření.
27.října Znovu k článku na rozšíření hlavní třídy. l Městský omnibus jezdí od 20. Října ke všem vlakům od Anglického dvora.
3.listopadu Tělocvična nebude! Pozemek byl sice odkoupen, ale zatím "stále nebylo rozhodnuto". l Školství v městě je nedobré, třídy přeplněné - až 96 dětí ve třídě vlivem dětí ze Šenova. Mělo se též uvažovat o školní budovu na Šenově. l Zahradnímu architektu Swensonovi "jde práce od ruky". l Návrh na přejmenování některé ulice po doktoru Herzigovi.
10.listopadu Postesk: Hlavní třída byla čtyřikrát po sobě válcována a opět je rozkopaná (kanalizace, rozšíření vozovky). Jaká nesystémovost! l Úprava parků pokračuje, avšak chybí plán úprav! l Již deset let uvažují ve Františkových Lázních o vybudování Goethova pomníku. Mají už sebráno 8 000 K, dosud se však nic neuskutečnilo.
1.prosince Napadlo mnoho sněhu. Ulice jsou .těžko průjezdné. Město by mělo obstarat sněžný pluh.
8.prosince Podrobná zpráva o zdejší pokračovací učňovské škole. l 30.listopadu byla ukončena stavba železniční dráhy Krásný Jez (Schönwehr)-Loket.
22.prosince Zasilatelství vod bylo pronajato na 15 let konsorciu, do něhož patří doktor Dietl a Karl Brem. Od roku 1882 klesá prodej mariánskolázeňských vod, a o to více se zvyšuje prodej karlovarské vody. Zasilatelství patřilo klášteru. l Majetky Metternicha v Kynžvartě mají prý být prodány anglické firmě "Königswart Limited" za 1 200 000 zlatých.

Oeserovo "elektrické divadlo"

      Počátkem 20. století se "Série živých originálních záběrů z výstavy v Paříži", "Boj Kurdů za nezávislost", "Císařovacesta do Čech" konávala vždy kinematografická představení "krále kinematografů", jak se Franz Josef OESER, ředitel podniku, sám nazýval. Místní noviny přinášejí často o něm zmínky, ale bez podrobností. Například placené oznámení z 29. září 1901 uvádělo, že představení se konají od 27. září ve vlastním dřevěném pavilónu, postaveném vedle hotelu VIKTORIA (dn.oplatkárna). K provozu používal OESER vlastní elektrárničku o výkonu 5 HP (KS). Oznamoval, že jde o "největší podnik tohoto druhu" a dále že uvádí "jenom prvotřídní novinky a každý druhý den nový program". Jako příklad programů uváděl:
      "Série živých originálních záběrů z výstavy v Paříží", "Boj Burů o nezávislost", "Císařova cesta do Čech", - fantastické scény, sportovní život, historické snímky, divadelní kusy, zajímavé a komické scény …
      Ve všední dny byla představení od 18 a 20 hod., v neděli a ve svátek od 15 do 22 hodin každou hodinu. 30. září bylo zvláštní představení pro zdejší honoraci. OESER uváděl,. Že jeho představení několikráte navštívil samotný císař František Josef I. Vstupné bylo 50, 30, 20 krejcarů, děti polovic. K stání bylo 15 krejcarů. Používal nejnovější promítačku z roku 1901.
      Později noviny uváděly, že představení byla hojně navštívena, snímky překvapily čistotou obrazu i věrohodností. V dalších letech se představení přestěhovalo přímo do hostince VIKTORIA.

Prodloužení Duncanovy stezky

      Ještě před několika lety (1901) byla oblast Rájovského lesního revíru pro návštěvníky uzavřena. Jedna z prvních cest do revíru byla Duncanova stezka. Pochází z doby stavby přehrady a cesta byla vybudována pro přepravu žuly k přehradě. Po odstranění malé kolejové dráhy dostala stezka název po lordu Duncanovi, který se vyslovoval pro různé atraktivity v Mariánských Lázních. Prodloužení cesty bylo lehce realizovatelné. Cesta vedla podle Kamenného potoka od starého vodárenského rezervoáru v Maxově údolí nahoru k přehradě (dnešní silnice dosud neexistovala). Na vrcholu na skalisku pak byla vybudována vyhlídka lorda Duncana, který tu byl na léčení roku 1901 a deponoval na prodloužení stezky peníze. Deponovaný obnos však mohlo získat město jen tehdy, když by požádalo vlastníka - klášter Teplou - o povolení vycházkové cesty v jeho rajónu. "Doufáme, že za těchto podmínek dojde brzy k činu", psaly Marienbader Zeitung z 30 června 1901.

Tělocvična školní

      Tělocvična byla plánována v blízkosti školy Reitenberger už v roce 1901 (dnešní ZUŠ). Otázka se obšírně projednávala na zasedání městského výboru 14. března 1901. Pro různost názorů nedošlo ke sjednocení. Někteří chtěli, aby tělocvična stála vedle školy (dnešní zahrada) a byla přístupná přímo. Kritizovalo se, že stavba je velmi drahá. Pokud by byla přistavena ke škole, nebylo by možno v budoucnu rozšiřovat školní budovu (k tomu stejně nikdy nedošlo). V městě tehdy žádná tělocvična nebyla, proto se obecně uznávala nutnost stavby tělocvičny. Vyučování tělocviku se provádělo nouzově. Na podzim 1901 byl odkoupen pozemek pro tělocvičnu, avšak pro finanční potíže byla stavba odložena ad akta. /Marienbader Zeitung 1901/
      Původní škola z roku 1853 se už nikdy stavebně nerozšířila, jak se předpokládalo. Po roce 1901 se začala stavět škola Sever podle projektu architekta Josefa Schaffera. Dodnes je jeho architektura školy Sever předmětem obdivu. Ani tato nová škola však neměla tělocvičnu, až po osmdesáti letech vznikla dnešní tělocvična (1983-1984).

Železniční trať Schönwehr (Krásný Jez)-Loket dostavěna
 
      Stavba byla započata v roce 1899 a dostavěna 30. listopadu 1901. Patří dodnes ke stavebně zajímavým drahám Čech. Je dlouhá 15 198 metrů, stála 4,2 milióny korun (roku 1901). Maximální stoupání je 30 promile, nádraží v Schönwehru je 473,459 m n.m., trať stoupá na pěti kilometrech do výšky 619,325 m n.m. a zase klesá na 302,095 m n.m. v Lokti. Na trase byly vybudovány čtyři viadukty o světlosti až 20 metrů, čtyři tunely o celkové délce 249 metrů a most přes Ohři, který má rozpětí 44 metrů. Dále bylo při trati postaveno mnoho drobných staveb. Do Horního Slavkova bylo vybudováno přívodní vodovodní potrubí o délce 2 km. Na dráze byla vystavěna opěrná zeď o objemu 46 m³ a odkryto bylo 410 kubických metrů zeminy. Uvádí se, že dráha je vhodná pro turisty z Karlových Var i Mariánských Lázní. Zvláště pěkná je cesta údolím. Stavbu však bylo nutno považovat za nouzovou. Cílem bylo pomoci průmyslovým podnikům v Horním Slavkově. Trať byla spravována železniční distancí v Karlových Varech, kde byl vrchním radou pan Klemenčič. (Marienbader Zeitung 15.12.1901)

Zakopaný poklad kdesi v okolí Mariánských Lázní

      Alespoň podle zprávy místních novin! 24. března 1901 dostal majitel Lesního mlýna pan HANSLIK hektografovaný dopis. Byl datován ve Valencii a odeslán z Toleda (Španělsko). Adresa byla: "Pan Hanslik, Mlýn, Mariánské Lázně, Čechy". Odesilatel Luis Cafannas - snad i ostatním majitelům mlýnů v okolí Mariánských Lázní. Nabízí odměnu 225000 franků z podílu na nálezu zakopaných peněz. V dlouhém dopise se uvádí (zkráceně):
      "Jsem vdovec, mám sedmnáctiletou dceru, sirotka, v pensionátě v Toledu. Jsem ve špatné situaci. Prosím o čestnou pomoc nalézt 675 000 franků v bankovkách. Asi před pěti měsíci jsem je zakopal ve skříňce obalené hadrem, zajištěné proti vlhkosti, v blízkosti Vašeho města. Byl jsem pokladníkem ubytovaného regimentu. Náležím k republikán-ské straně. Jednoho dne jsem byl vyzván předsedou výboru strany, abych odejel a vzal sebou 400 000 franků, a výbor přidal ještě další peníze, takže jsem měl 700 000 franků. Za ně jsem měl v zahraničí obstarat zbraně a střelivo k přípravě povstání ve Španělsku. Odejel jsem do Marseille. Povstání však bylo mezitím prozrazeno. Naše sdružení bylo rozprášeno a někteří iniciátoři se dostali do žaláře. Pronásledovatelé mi byli v patách. Cestoval jsem nazdařbůh. Měl jsem vymyšlenou historku pro vysvětlení mého nezvyklého cestování. Co však s penězi ? Hledal jsem místo k jejich uschování. Peníze jsem měl ve dvojitém dně kufru. Dověděl jsem se však, že dcera vážně onemocněla. Vrátil jsem se do Španělska, byl jsem však poznán a odsouzen na 15 let do vězení. Brzy budu eskortován do Afriky. - Zájemci navrhuji, aby dojel pro moji dceru k hranicím Španělska, kam by dcera přijela doprovázena spolehlivou osobou. Dcera má plán místa a kufr na převezení peněz. Na spojení udávám adresu, na kterou je možno se obrátit, ale jen drátově - depeší, žádný dopis !" - Dovětek redakce: Vlastně je to k zoufání, že k depeši nedošlo, ale snad se přijde na stopu pokladu později. /Marienbader Zeitung 31.3.1901/.
      Další zpráva o pokladu je v roce 1902 v místních novinách.

Celkově k roku 1901
 
      Místní týdeník byl určen především pro domácí. Převažují zprávy společenského dění v městě (spolky, sdružení, svazy, lidové spořitelny atd.). Zprávy jsou nesmírně rozvláčné. Jsou otiskovány romány na pokračování. Velmi podrobné jsou zprávy o zasedáních na radnici a z nich jsou patrné stálé střety zájmů a nerozhodnost při řešení obecních problémů. Město je trvale zadluženo. Několik let se řeší a stále neřeší problém nedostatku vody. Chybí koncepce v úpravě parků, ve výstavbě. Zanedbané je školství. Popsáno bylo mnoho pracovních úrazů. S nevolí byl v lázních přijat český lékař Mladějovský. Zdejší Němci v něm viděli prolomení postavení německých doktorů. - O sportování jsou jen ojedinělé zprávy. - V pozadí řady rozhodnutí stál klášter Teplá jako vlastník pozemků a pramenů (rozšiřování stavebních parcel, cest atd.).
      Redakce neustále nadhazovala mnohé záležitosti a tlačila tvrdošíjně, znovu a znovu na jejich řešení, například na podzim prosazovala rozšíření horní části hlavní třídy. Počet návštěvníků Mariánských Lázní trvale stoupal, taktéž i počet obyvatel. Aktuálními otázkami té doby byly: dopravní hluk, uchování zeleně kolem města aj.
 

Mariánské Lázně před sto lety

      Host přijel z nádraží hotelovým omnibusem, vystupuje s kufry, aby se poptal na pokoj
      Hotelový personál se vrhá ze všech stran k němu, aby odnesl zavazadla, tašku, klobouk
      Host je překvapen i ztracen. Hledání levného pokoje v městě mizí v nedohlednu a jeho zavazadla mizí v hotelu…



Město v proměnách před sto lety

      Rychlý rozvoj lázeňského města koncem minulého století vedl ke vzniku mnoha veřejně prospěšných zařízení, jejichž rozsah překvapí.

Městská nemocnice

      Z humanitárních zařízení to byla především stavba městské nemocnice. Stavěla se v letech 1893/1894 a také její prosazení patřilo k úspěchům mariánskolázeňského progresivního starosty doktora.Augusta Herziga (1839-1901). Bylo to v jeho druhém volební období, kdy stál podruhé v čele města.
      Do té doby sloužil pro nemocné městský špitál. Ale již desítky let dozrávala potřeba moderní nemocnice ("Krankenheim"), která by sloužila místním i hostům. Herzigovo úsilí jeho spoluobčané chápali a podporovali.
      Místo pro budovu bylo zvoleno stranou obce poblíž Ferdinandova pramene. Nová budova odpovídala tehdejší nejvyšší úrovni odborné, stavební i sanitární. Byla postavena roku 1894. Až později se stavěly v těchto místech vily směrem k městu a vznikala malá vilová čtvrť nazývaná Am Ansper ("Ánšpa") a patřící ke čtvrti ŠENOV. Většina vil vznikla po první světové válce.
Městská nemocnice z roku 1894 (Krankenheim)      Nemocnice sloužila především k přijetí členů podpůrné pokladny ("Dienstboten- und Genossenschaftkassa") a místních občanů, až v druhé řadě pro lázeňské hosty.
      Areál nemocnice tvořila hlavní patrová budova a izolační pavilón pro infekční choroby, stojící 40 metrů stranou. V budově byl také elegantní pokoj k přijetí lázeňských hostů. Kolem nemocnice byla rozsáhlá zahrada, uvnitř vládly nejmodernější hygienické poměry. Byl tu velký operační sál, koupelny, společenské pokoje pro pány a dámy a dokonce izolační cela "pro případ záchvatu zuřivosti".
      Hospodářská správa nemocnice podléhala úřadu starosty, kdežto léčba městskému lékaři, který byl zároveň vedoucím nemocnice. Nebylo však zakázáno, aby si tu lázeňští lékaři léčili své vlastní pacienty. O prostory, pokoje, chodby, kuchyni se staraly řádové sestry Svatého Kříže z Chebu. V roce 1898 se tu léčilo 107 mužů a 61 žen. Mariánskolázeňská nemocnice měla tradici v tom, že patřila vždy mezi nejmodernější.


Staré špitály

      V roce 1894 byly v městě kromě nové nemocnice ještě dva staré špitály. Městský špitál byl postaven v roce 1821 za Reitenbergera z prostředků kláštera Teplá. Byl určen pro nemajetné nemocné hosty bez ohledu na náboženství a národnost. Zprvu byl pokrokovým sociálním zařízením, časem však zastaral, zvláště když byl ponechán svému osudu a nebyl modernizován. Zde bývali ti nemocní, kteří byli sami a nemohli ležet doma. Byl to špitál starého typu, v podobě z roku 1821 chátral, a nakonec byl nevyhovující ze všech stran. Samotný pojem špitál (Spital) býval už tehdy strašidlem, místem, kterému se rád každý vyhnul.
      Špitál stával v Karlovarské ulici vedle domu Hvězda. Měl čp.6. Bylo tu 36 postelí, ale ty sloužily pouze v sezóně, kdy se tu odléčilo 100 až 120 nemocných chovanců. Špitál byl zrušen v roce 1913, budova stržena a místo zplanýrováno. Na jeho místě je dnes malý parčík lázeňského domu Hvězda. Na starých rytinách je špitál k spatření vzadu mezi domy Hvězda a někdejším domem Kleeblatt (dům čp.5, později WAGNER, podle slavného hosta Richarda Wagnera) na Karlovarské třídě. V roce 1898 pobývalo ve špitále celkem 120 ošetřenců.
      V dnešní Lesní ulici býval židovský špitál s 21 postelemi, na nichž se v roce 1898 léčilo 72 pacientů. Také zde šlo o nemajetné lázeňské hosty, avšak jen židovské víry. Bývalo tu kolem 80 nemajetných Židů. Špitál sloužil do první světové války. Oba popsané špitály byly velmi prosté, ne dosti čisté, zkrátka dosluhovaly.

Jiná humanitární zařízení

      K humanitárním zařízením patřily různé nadace, které pomáhaly v lázních nemajetným nemocným při lázeňském léčení. Byla to nadace pruského krále Fridricha Viléma IV., založená 1873 v Mariánských Lázních. Patřil k ní sousední dům evangelického kostela, známý jako evangelická fara. Dům měl vlastní příjmy a z těch mohl poskytovat nemajetným z Berlína podporu kol 100 až 300 marek, ročně více než 3000 zlatých. Nemajetní byli zproštěni placení lázeňské i hudební taxy, bezplatné bylo lékařské léčení a ceny koupelí byly se slevou. Jde o dnešní dům Luxor s lékárnou.
      K nadaci korunního prince Rudolfa Habsburského, syna Františka Josefa I., patřil vojenský lázeňský dům, dnešní dům Mars. Byl postaven v roce 1881 podle plánu stavebního rady Louise Wurma se 45 lůžky a poskytoval bezplatné ubytování důstojníkům a vojenským úředníkům a jejich manželkám, ročně to bylo 160 až 200 úředníků a důstojníků s manželkami. Dlouhá léta byl velitelem domu c.k. korvetní kapitán Paul FRANKL z domu čp. 3 , primářem byl Med.Dr. Heinrich Floderer.
      V roce 1881 byl založen humanní spolek korunní princezny arcivévodkyně Štefanie, vdovy po korunním princi Rudolfovi, který sloužil k podpoře c.k. úředníků, profesorů a učitelů, kteří potřebovali lázeňskou kúru. Spolek měl také domy v Teplicích, Karlových Varech a Františkových Lázních. Šlo o poskytování bezplatného ubytování a bezplatné lékařské péče, slevy byly při braní koupelí. Spolek měl tehdy 1 590 členů a zde vlastnil zaopatřovací dům při Karlovarské silnici čp.333 v místech nad domem Hvězda (dnes majetek Univerzity Karlovy). Dům měl oficiální název "Arcivévodkyně Alžběta Marie".
      V roce 1883 otevřelo město zaopatřovací měšťanský dům pro staré a nemocné občany města (dnes dům NEHR v Lesní ulici). Bydlící zde měli bezplatné bydlení, osvětlení, topení, staří lidé dostávali paušál na oblečení a 30 krejcarů na den. Bezplatná byla i lékařská péče městským lékařem a léky. Přijímáni byli občané Mariánských Lázní. .
      Nemajetní lidé byli umístěni také v Úšovicích v chudobinci ve Ferdinandově mlýně. Jde o dnešní dům čp. 67 na Palackého třídě. Do obou "starobinců" byly tři podmínky přijetí: 1. úplná nemajetnost, 2. neschopnost k výdělečné činnosti (provozování řemesla) a 3. domovská příslušnost do Mariánských Lázní (doložená rodným či domovským listem). Takových občanů nebylo mnoho a tak zůstávaly volné pokoje. Ty byly pronajímány a zisk z pronájmu sloužil právě k pomoci přijatým starým občanům.
      Vedle těchto zařízení mělo město chudinský fond, dále chudinský spolek, který pečoval o staré v městě, a tři dobročinné nadace. Byla to nadace Heidlerova s rentou 1 000 zlatých, nadace Townshand s chudinskou rentou 900 zlatých a Linsingnův fond s 650 zlatými. Úroky z prostředků těchto fondů byly rozdělovány mezi městské chudé. Speciálně z Heidlerovy nadace bývalo poděleno deset nejstarších občanů, a v tomto případě nebylo nezbytné, aby šlo o rodáky. Podarováni byli v penězích, pravidelně 20 krejcarů denně. Kromě toho dostávali příspěvek na bydlení ve výši 20 až 100 zlatých.
      Tito chudí, neschopní již normálního výdělku, byli podporováni také tím, že pokud toho byli schopni - nejstarším byla poskytována místa různých hlídačů či komunální práce po městě, relativně mladším poskytovány různá služební místa, sloužili jako poslíčkové aj.
      Žebrota na ulicích a po domech byla provozována pouze chudinou z okolí a ze strany policie byla udržována na nejmenší míře. Lidé bez přístřeší dostávali podporu na jednoduché ubytování.
      Z dalších spolků působily v městě různé dobročinné korporace jako "Ženský spolek na dobročinné účely", "Spolek veteránů v Mariánských Lázních" a židovská kultovní obec. V roce 1906 měly Mariánské Lázně 42 spolků nejrůznějšího zaměření. Mnohé z nich přiměřeně pomáhaly svým nemajetným členům.

Jatky

      Jestliže starosta doktor Herzig zakládal různá obecně prospěšná zařízení, jejichž nezbytnost vyvolával rychlý rozvoj města, musíme se zmínit o jatkách k porážce dobytka. V roce 1875 byly postaveny jatky po vzoru moderních jatek v Drážďanech. Stály v sousedství městského zahradnictví. Šlo sice o malou budovu, kterou můžeme zhodnotit, neboť dodnes stojí na dvoře hasičského areálu, ale bylo to hygienicky velice významné zařízení. Jednak bylo nařízeno porážet zvířata pouze zde a nikde jinde jako dosud, jednak odpad při porážkách nevyvolával zde na okraji města žádné hygienické nebezpečí. Naopak bylo možno ho užitečné využít.
      V roce 1885 byl rozšířeny jatky o velké dřevěné stáje pro hovězí i vepřový dobytek a povinná porážka se rozšířila také na malá zvířata (prasata, ovce). Rychlý růst počtu obyvatel způsobil, že zakrátko se jevily jatky nedostačující a uvažovalo se o jejich rozšíření. Je to patrné z toho, že v roce 1899 bylo tu poraženo 19 býků, 615 volů, 101 krav, 81 jalovic, 1732 telat, 1129 ovcí a 271 prasat. Přišla však první světová válka a k rozšíření jatek už nedošlo. Proč ani později - není známo.

Městská tržnice - letos slaví sto let od otevření

      V roce 1899 byla dána do užívání právě dostavěná městská tržnice. Starobylé tržiště potravin pod širým nebem vzadu za Novými lázněmi na svahu Hameliky bylo už neudržitelné. Od roku 1898 se stavěla krytá tržnice o rozměrech 36 x 14 metrů; 7 metrů vysoká. Měla 18 prodejních kójí pro ovoce a zeleninu, naproti stálo devět prodejních stánků řezníků, kteří tu přímo bourali a prodávali maso. Uprostřed haly byly dvě řady masivních stolů, které sloužily trhovcům k prodeji másla, vajec, drůbeže a divočiny. Celá tržnice byla podsklepena, při čemž se počítalo s tím, že v budoucnu tu budou instalována chladírenská zařízení. Po dostavění sloužily sklepy prodejcům jako sklady ovoce, zeleniny a masa, část byla pronajata dvěma restauratérům a byly tu v provozu dvě restaurace.
      Vrchní dozor měl městský radní, kdežto městský zvěrolékař kontroloval maso, mléko, ovoce a zeleninu. V této funkci jakéhosi "městského hygienika" byl zvěrolékař doktor Josef MAY (vzdálený příbuzný spisovatele Karla Maye). Za první republiky tuto funkci převzal jeho syn Josef MAY (1900-1998), pozdější historik Mariánských Lázní. Kontrole podléhalo maso, ovoce a zelenina, mléko, máslo. Největším problémem tu bylo ředění mléka vodou. Bylo proto nutno, aby při zvěrolékaři byl při ruce ještě instruovaný kontrolor, který dělal laboratorní zkoušky na zvodnění mléka. Tím se stal strážný tržnice. Před sto lety (1901) bylo provedeno 1 158 zkoušek másla, při čemž u šesti zkoušek bylo podezření na podvod. Vzorky byly poslány do Prahy na přezkoušení do laboratoří (u tří vzorků se ukázalo, že místo másla byl nabízen čistý margarin). U 10 kil drštěk byl prokázán začátek hniloby, u jednoho jazyka dobytčete tuberkulóza. Jako zkažené zboží zjistila kontrola (1901): 30 kg meruněk, 27 kg višní, 35 kg třešní, 15 kg bros-kví, 19 kg hrušek, 70 kg švestek. Bylo prohlédnuto 241 kusů poražených dobytčat, 620 telat, 389 prasat a 64 ovcí.
Denkmal des um die Entwicklung; Marienbads hochverdienten Bürgermeister Dr. August Herzig. (1873 bis 1880 und 1892 bis 1899.) Geb.: 20. März 1839, gest.: 26. September 1901.      Tržnice sloužila ještě po celou první republiku, přežila i druhou světovou válku i když ztrácela dominantní postavení a přestávala zvolna sloužit svému účelu. Za lístkového potravinového systému za války rostl význam prodejen potravin v městě. Ještě v padesátých letech sloužila tržnice k občasným předvánočním trhům. Potom bylo rozhodnuto přebudovat ji na sportovní halu. Byly odstraněny kóje, upravena podlaha a přizděn ochoz pro diváky. Hala sloužila košíkové, stolnímu tenisu aj. Po zrušení vanových lázní v hotelové škole byly v podsklepení vybudovány vanové lázně, ale sloužily jen krátce.
      Velkým problémem bylo zásobování města vodou - užitkovou i pitnou - a dále kanalizace. K tomu by nestačila však nestačila dnešní Hamelika. Neboť právě vyřešení tohoto problému zlomilo kariéru starosty Augusta Herziga. Přitom šlo o nejvýznamnější z Herzigových děl pro město.Karel Reitenberger - zakladatel lázní
      Uměla byla totiž vyvolána obava, že se nová přehrada z let 1894-95 může protrhnout a supervlna z přehrady že se převalí městem. Zvláště když se v hrázi objevilo prosakování, o kterém dnes víme, že je běžné a není nutno se obávat nejhoršího, vyvolalo to takovou kritiku, že byla žádána rezignace starosty. V roce 1899 skutečně skládá doktor Herzig úřad a roku 1901 umírá. Po několika letech se však ukázalo, že přehrada se po několika suchých letech naplnila, vody sloužily jako užitkové a město se mohlo dále rychle rozvíjet. Potřeba vody rostla růstem návštěvnictva a především používáním anglických klozetů. Předvídavost Herzigova byla potvrzena a tak 12 let po smrti Herziga, v roce 1913, staví podezíravé město svému největšímu starostovi pomník v nadživotní velikosti.
      A tak se historie opakuje: se stejným zpožděním stavěli mariánskolázeňští nedaleký Reitenbergerův monument na promenádě. Byl odhalen 19 let po smrti opata Reitenbergera.
      Ten zemřel zapomenut ve vyhnanství, kde 33 let marně čekal na zadostiučinění s uznáním jeho zásluh na založení Mariánských Lázní, a vlastně i na povolení návratu domů, do Čech a do rodného Úterý …..
 


Bude jezdit lanovka 1999 ?

OHLASY, NÁZORY, STANOVISKA
Lanovku nespouštěla radnice
      Lanová dráha Koliba - Krakonoš v Mariánských Lázních převezla za první tři dny (od pátku do neděle) propagačních jízd 3674 platících osob. V závěru nedělního provozu došlo k poruše na regulaci pohonu. Pondělí je vyhrazeno pro údržbu, porucha byla odstraněna a v úterý začal pravidelný zkušební provoz dle jízdních řádů. Protože ne každému se zahájení provozu lanové dráhy líbilo, cituji z vašeho listu z úterý (poslední Volební tribuna za Mar. Lázní - pozn. red.): "Myslíte si, že pouštět do provozu lanovou dráhu (LD) v mimosezoně, týden před komunálními volbami, z dotací městského rozpočtu. je správný krok představitelů města Mariánské Lázně nebo jen líbivý reklamní trik?" - Sdružení nezávislých kandidátů Mariánské Lázně 2000.
      Musím vysvětlit, že LD nespouštěli představitelé města a ani na termín spuštění neměli vliv. Lanovou dráhu opravila a uvedla do provozu soukromá akciová společnost Dopravní podnik Mariánské Lázně a provoz zajišťuje její dceřinná společnost MHD ML, a.s. Spuštění mělo dvouměsíční zpoždění vinou velmi složité legislativy a naším tajným přáním bylo spuštění alespoň 27. října před státním svátkem a dětskými prázdninami. Poslední razítko jsme však "zařídili až ve Čtvrtek 5. listopadu. Dotaci pro obnovení a dokončení zkušebního provozu v roce 1998 od souhlasilo městské zastupitelstvo 25. června 1998 a druhou polovinu peněz "sehnal" Dopravní podnik Mariánské Lázně, a.s.. převážně mimo Mariánské Lázně (výpis sponzorů je vyvěšen u horní a dolní stanice LD). Provoz LD je zkušební a povolen do konce roku 1999. proto je pro provozovatele jednodušší (i když naše přání bylo jiné) zahájit v mimosezonní době, protože "zkoušíme" nejen personál LD, ale i techniku, která 4 roku stála. Nepochybujeme, že provedení propagačních jízd bylo správné - byla to i odměna pro ty, kteří zpojízdnit LD dokázali. A kdo tomu nevěří, ať se zeptá účastníků propagačních jízd.
Ing. PAVEL VOVES generální ředitel a předseda představenstva Dopravního podniku Mariánské Lázně, a.s.
Převzato z Chebského deníku
 

Ani krádeže ani lápidária

      Počátkem roku 1999 vzrušila město zpráva, že byl ukraden ovesnokladrubský kamenokříž. Veřejnost se diví, proč tolik povyku pro jeden kříž, když jich tolik zaniklo po roce 1945. Bohužel veřejnost nerozlišuje pomníky, boží muka, památníky s kříži železnými, dřevěnými, nebo kamennými, symetricky vyrobené, a prastaré hrubé kamenokříže. Lidé poukazují na to, kolik božích muk, pomníků s kříži a podobných památníků bylo pobořeno a zničeno v polích, v lesích i v obcích.
      Proto uveďme, v čem se liší běžné terénní památky a kamenokříže, nazývané též smírčí či švédské kříže. Rozdílů je více:
      1. co do formy je kamenokříž celý z jediného kusu kamene, z něhož byla hrubě vytesána podoba kříže. Rozdíl proti běžným božím mukám, pomníkům, ať upraveným nebo pobořeným, je na prvý pohled patrný. U kamenokřížů chybí symetrie, nápisy, fundamenty, železné ozdoby.
      2. doba vzniku kamenokřížů je úctyhodná. Patří datově do "jiné civilizace", podle některých badatelů vznikaly už v počátcích křesťanství u nás. Naproti tomu běžná boží muka bývají z 18,-19.století i mladší. Lidový název švédské kříže souvisí s tím, že paměť venkovského lidu nesahala v minulosti dále než do třicetileté války.
      3. počet novodobých pomníků v posledních dvou stoletích úžasně rostl, u některých vsí bylo registrováno před rokem 1945 více než 30 - 40 božích muk a pomníků, dřevěných i kamenných. Kamenokříže jsou však vzácné. Walter von Dreihausen před 60 lety sepsal v Čechách na 500 kamenokřížů, a ani nedávná inventura kamenokřížů v Čechách (kterou prováděla ašská společnost badatelů o kamenokřížích) nedokázala najít v celé zemi více než 1200-1300 kamenokřížů.
      4. u novodobých pomníků lze běžně zjistit příčinu jejich postavení (ve farních knihách, v kronikách, často i na nápisu), u kamenokřížů důvod nezjistíme. Přežily jakoby opravdu "z jiné civilizace" a důvody, které vedly k jejich vytváření, jsou nám vzdálené. Jen vzácně je na některých kresba zbraně, písmeno či letopočet, ale obojí mohlo být vryto později. Uvádělo se, že kamenokříže sloužily jako hraniční kameny k ochraně hranice církevní i světské vrchnosti. Bylo však známo několik kamenokřížů, k nimž byly přiřazeny konkrétní smírčí listiny. To byl úspěch. Ukazovalo se, že se kamenokříže stavěly v místě nějakého činu zabití - vraždy, nehody či zasažení bleskem. U vraždy musel kříž vytesat vrah sám jako část pokání. Dostaly nepřesný název smírčí kříže Smírčích listin je totiž velice málo a tak nelze ztotožnit všechny kamenokříže se smírčími. Nabízejí se další vysvětlení: v počátcícch křesťanství šlo o ještě pohanskou obavu, že náhle odešlá duše člověka, nevyrovnaná se smrtí, bude bloudit v okolí místa smrti a strašit vesničany. Proto se jí stavěl jakýsi stánek k pobývání.
      5. vysoké stáří kamenokřížů, jejich početní vzácnost, neobvyklost důvodu jejich vyhotovení - to vše znamená, že se jedná o velmi cenné historické památky, nesrovnatelné cenou s běžnými pomníky. Jejich cena je navíc vázána na lokalitu, kde stojí. Pokud svezeme kamenokříže do lapidárií, abychom je zachránili před rozkradením, pozbude kamenokříž vazby na lokalitu (pověst o tom, co se tu událo, nebo jako hraniční znamení, křižovatka cest aj.) a zůstane cena kamene.
      Jak však ochránit tyto památky před zcizením ? U terénních památek není asi jiné cesty, než mravenčí "kulturní převýchova" naší generace k vědomí, že jde o společný kulturní majetek z dávné minulosti. Majetek, o který stojí za námahu pečovat a chránit.
-rš-
 

Radost a pak starost

      Po dvou letech mého privátního vydávání měsíčníku HAMELIKA (celý ročník vždy předám koncem roku do městské knihovny) došlo koncem roku 1998 k radostné dohodě, že kulturní instituce v podobě Rozvojového fondu Mariánských Lázní za vedení p. Ing. Vítka převezme vydávání mých historických materiálů, čímž se informace více zpřístupní. Počátkem února 1999 jsem předal nečistopis 1. čísla HAMELIKY 1999 s tím, že by mohlo vyjít k 15.únoru 1999, jak uvedeno v tiráži. Ke zrychlení práce jsem předal články na disketě a obrázky ke skanování. Pak jsme se každou sobotu scházeli, abychom se informovali, jak věc pokračuje.
      Ale nepokračovala. Nejprve byly potíže s počítačem, pak se skanováním, posléze (to už byl duben) se uká-zalo, že program nebude umět češtinu. A tak vznikla starost. V květnu Ing. Vítek odešel z funkce v Rozvojovém fondu. Takový bývá osud lidí, ale problém nastal v tom, že není k nalezení text prvního čísla Hameliky. Nastaly měsíce hledání a mezitím jsem raději psal další čísla Hamelik postaru. Ale první číslo se prostě kdesi ztratilo. Na Rozvojovém fondu nebo u Ing. Vítka ? To už nikdo nerozsoudí. A tak nezbývá než vydat byť k 31.červenci 1999 dodatečně torzo prvního čísla letošní Hameliky a postaru.
 

Interiér nového promenádního sálu neboli kolonády z let 1888-1889 vídeňských architektů Miksche a Niedzielského byl podobný lodním chrámům a fascinoval lázeňské publikum. Horní pohlednice i s publikem na ní oběhly celý svět. Tuto světoznámou dobovou pohlednici máme ve sbírkách s německým, českým a anglickým textem.
Dolní pohlednice s českým textem z roku 1903 zvýrazňuje řadu prodejních stánků na pravé straně, množství obloukové výzdoby s komplexem stropní uzávěry. Vzácná prázdnota v promenádním sále pochází buď z doby polední nebo mimosezónní.

 

Stará kavárna EGERLÄNDER alias poválečný LENINGRAD, dnes MONTY


CAFFÉ EGERLÄNDER právě přestavěné (1901) - majitel Kašpar OTT. Záhony jsou chráněny proti šlapání plůtkem, vpravo vpředu stojí neznámý, dnes zaniklý pavilón !

Hamelika číslo 1/1999, vlastivědné materiály z Mariánských Lázní a okolí. Vydává Rozvojový fond města Mariánské Lázně, s.r.o. a rediguje Ing. Richard Švandrlík. Číslo 1. Hameliky XXIII. ročníku (poř. číslo 287.), Mar. Lázně nevyšlo 15. února 1999 (dle plánu). Náhradní vydání 31. července 1999 připravil Ing. Švandrlík.