Ú v a h y   o   v ý v o j i   p e n ě ž n i c t v í   v   M a r i á n s k ý c h   L á z n í c h
Ročník XXI. (1997)
Pořadové číslo 269.

7.
Mariánské Lázně
10. srpna 1997
OBSAH 
 

Ing.Richard Švandrlík: O peněžnictví v Mariánských Lázních
Počátky Mariánských Lázní z ekonomických pohledů l Překonání hospodářských potíží l Mariánskolázeňská záložna - Marienbader Spar- und Vorschußverein l Městská spořitelna - Marienbader Städtische Sparkasse l Místní německá řemeslnická lidová banka l Další peněžní instituce v Mariánských Lázních l Peněžnctví v novém Československu po roce 1918 l Změny za druhé války a po válce
Petr Hořejš: Mariánské Lázně na křižovatce (MLADÝ SVĚT 1997)
Pořád je to rozkošné místo l Otvírání studánek l Osmset roků v několika větách l A dostavily se zářné zítřky l Proměny rychlé, nebo pomalé l Nejtěžší je polidštění člověka l Mariánky nejsou sopka

Kdo byl Franz Alexandr Heber

Vojtěch Neustupný: Pověst o Pozorce

Václav Němec, Sokolov: Boj o osadu Čistá (Litrbachy)

Mgr.Václav Kohout: Listujeme v Mariánskolázeňských novinách v roce 1909
Před devadesáti lety pokračuje konjunktura Mariánských Lázní.
Hans Haubner kontra okresní hejtman l Pyroman nebo žhář l Pochvalná slova krále Eduarda VII. l Ustanovení inspektora pramenů l Indický nabob v Karlových Varech l Mužský pěvecký sbor byl založen 1839 l Uranová ložiska u Mariánských Lázní l K pobytu krále Eduarda VII. v roce 1909 l Hodnocení roku 1909

Dům čp. 71 - Krásný domov v Anglické ulici

V Milhostově

Ing.Richard Švandrlík: Vzpomínky horníka Höhnla z roku 1958

RNDr. Jiří Bytel - Ing. Richard Švandrlík: Červnová výprava na Přimdu

Ing.Richard Švandrlík: Zoologická zahrada před 66 lety

Café Nimrod bude mít sto let

Kalendář červenec 1997

Kalendář srpen 1997

Poučné i pro současnost !
Ing.Richard Švandrlík

O peněžnictví v Mariánských Lázních

Daňové postavení Mariánských Lázní
      Město Mariánské Lázně bylo pro staré Rakousko i nové Československo po roce 1918 významným zdrojem příjmů. Daně, které přicházely z Mariánských Lázní do státní pokladny, byly vysoké a poutaly trvalou pozornost makroekonomů.
      Statistika z roku 1929 uvádí daňový příjem z okresu Mariánské Lázně 5 878 000 Kč, což byla polovina daňových příjmů okresu Plzně s pětinásobným počtem obyvatel! Z Mariánských Lázní šlo téměř tolik daní, kolik dával státu sousední průmyslový okres Cheb i s prosperujícími Františkovými Lázněmi, okres s dvojnásobným počtem obyvatelstva!
      Porovnejme další sousedy: okres Teplá dával 1,1 miliónu Kč, okres Stříbro 2,1 miliónu Kč a hornický okres Falknov 1,7 miliónu Kč. Je pravda, že rok 1929 byl v lázních rekordní co do počtu hostů, ale z dnešního pohledu je překvapivé, že lázeňství a cestovní ruch v mírových letech překonávaly sektory průmyslu i zemědělství.
      Co se týká ukládání ve spořitelnách, soudní okres Mariánské Lázně v roce 1930 měl 126 miliónů Kč, soudní okres Kynžvart 9 miliónů Kč.

Počátky Mariánských Lázní z ekonomických pohledů

      Tento kout Tepelska, počátkem 19.století s ekonomikou ještě čistě zemědělského a lesnického charakteru, vykoupil se roku 1786 z hornické rezervace, která tu po staletí trvala nad celou krajinou, a nastoupil odvážnou cestu od tradiční zemědělské ekonomiky k nevyzkoušenému lázeňství. Byla to cesta dlouhá a trnitá.
      Dodnes v našem mariánskolázeňském podvědomí přežívá idylický zrod Nehrových lázní s bájnými činy Skalníka a Reitenbergera. Trochu viny na tom má poněkud zjednodušené schéma vykladačů a vyprávěčů historie., kdy se jen okrajově připomínají těžkosti ekonomické i klimatické (vezměme např. kolik je za 200 let měření teplot nejchladnějších rekordních dnů právě z období 1790-99).
      Myslím, že historicky dosud nebyla doceněna těžká ekonomická zátěž kláštera i krajiny v době vznikání našich lázní. Byla to doba napoleonských válek, které srazily českou zemi do ekonomických krizí v letech 1805, 1809, 1812-1814, nemluvě o finančním bankrotu Rakouska v roce 1811, při kterém klášter ztratil dvě třetiny majetku.
      Zdejší vrchnost, klášter Teplá, v té době zatížený Trautmannsdorfovými investicemi do hornictví, školství, na vyplacení zdejší lesní rezervace, stál v době císaře Josefa II. dnem a nocí v nebezpečí sekularizace. Prosadit se jako obecně prospěšné zařízení - to byla otázka existence či zániku kláštera. Za tohoto finančního stavu nezbylo než riskovat. Klášter přebírá gymnasium v Plzni a zakládá lázně, využívající místních léčivých vod.
      Z lázeňské idyly - předkládané nám historiky od Danzera přes Staaba, Urbana až po české historiky - se klube velmi riskantní podnik - založení lázní v bažinách uprostřed lesů, stranou lidských sídel, bez jediného staršího stavení v místě, bez silnic a cest, v údolí, vzdáleném od městských aglomerací s potřebnými řemeslníky (nejblíže ležel Mnichov, Teplá, Planá). Dnes bychom řekli, vybudovat infrastrukturu od základů.
      Investovat do netradičního, neznámého druhu podnikání, bez zkušeností v lázeňství a bez naděje, že se peníze vrátí během dvou tří roků, to se jevilo jako hazard..Stát tehdy nedával žádné subvence či dotace, jak je dnes v evropském lázeňství běžné. Neexistovaly žádné banky, které by půjčily klášteru.
      "Své" lázně museli premonstráti budovat jen z vlastních prostředků. Pokud chtěli, aby se tu vůbec osídlenci usadili a podnikali, museli jim sami poskytnout vysoké půjčky. Vezměme výstavbu Klingerova hostince. Bez peněžních půjček (pokud se nemýlím šlo u Alberta Klingera o 15 tisíc zlatých) a bez úlev v přidělování pozemků, v poskytování dřeva z klášterních lesů, kamene z klášterních lomů, by se mnozí zájemci brzy "položili". Do údolí pramenů nevedly zprvu žádné cesty, a kámen, vápno, cihly, i jídlo - to bylo nutno dovážet zdaleka. Do práce sem museli docházet pěšky řemeslníci z Mnichova, z Teplé. Uvádělo se, že jízda povozu se džbánky od Křížového pramene k Mlýnu (Cristal) trvala celý den a každý metr jízdy vyžadoval pomoc lidských rukou.
      Není divu, že se mnozí klášterní bratři lekali tohoto nového netradičního "podnikání". Vidina zisků z lázní se zdála tak neskutečná. Reitenberger nebyl naivní a byl si vědom obtíží. Viděl, že lázeňské příjmy budou plynout pouze v krátké době, od května do září, a z nich budou muset majitelé splácet dluhy dodavatelům, řemeslníkům, povozníkům.
      Ve Františkových Lázních stavěli domy bohatí chebští měšťané. Reitenberger dal při osídlování přednost řemeslníkům, u nichž by nebyly jedinými příjmy bydlení a stravování hostů.
      Když porovnáme jména prvních zakladatelů obce se jmény majitelů domů po roce 1850., nacházíme řadu změn. Někteří tedy neuspěli, u jiných jména zakladatelů přecházela na zetě, např. Klinger na zetě Halbmayra, Scheu na zetě Herziga.
      Obtíže počátků se zmáhaly jen zvolna a hospodářská oslabení po revoluci 1848 s následující krizí vedla k dalším nouzovým prodejům domů.

Překonání hospodářských potíží

      Postupně se však vracejí investice do základní infrastruktury jako byla silniční síť, různá specifická zařízení pro hosty jako pavilóny nad prameny, síť vycházkových cest, balneoterapeutická zařízení, instalace moderních van, rozvodů minerálních vod, sprch, slatinných lázní, ale i růst prodejních krámků, budování studen u domů, stájí, remíz atd.
      Koncem šedesátých let 19.století je cítit větší stabilitu v chodu lázní, třebaže závislost na počtu a zámožnosti hostů zůstává. Každá lázeňská sezóna v Mariánských Lázních je úzkostlivě sledována ve statistice v kurlistech - kolik přijelo hostů, kolik z nich bylo královských a vznešených. Souvislost počtu hostů a příjmů obyvatelstva byla však stále jednoznačná.
      Trvalejší rozmach lázní podpořilo až železniční propojení Mariánských Lázní s Vídní, Prahou a Chebem v roce 1872. Vlakem přijíždělo mnohem více lázeňských hostů než dosud kočáry. Lázně se stávají dostupné i pro střední vrstvu měšťanstva. Primární tu zůstává růst počtu hostů.
      Strach z krizových nebo válečných let sice trvá, ale vývoj je naštěstí až do světové války s malými výkyvy příznivý. A tak se třetí generaci v lázních konečně dostává zaslouženého "ovoce". Majitelé domů splácí dluhy a mohou znovu investovat V roce 1865 se stává obec městem, roku 1888 sídlem soudního okresu, v roce 1902 politickým okresem, který má dva soudní podokresy - Kynžvart a Mariánské Lázně. .

Mariánskolázeňská záložna- "Marienbader Spar- und Vorschußverein"

      Ekonomický rozvoj by nebyl možný bez rozvoje peněžnictví. Do roku 1868 tu nebyla žádná finanční instituce. V roce 1868 je založen starostou dr.Augustem Herzigem první spolek Mariánskolázeňská záložna ("Marienbader Spar- und Vorschussverein") se 104 členy a s 244 podíly po 50 zlatých. Podíly se mohly splácet měsíčně po 50 krejcarech. Po prvním roce bylo uloženo 34 597 zlatých a půjčeno 20 912 zlatých. Po celou dobu až do smrti, 31 let, zůstával v čele starosta dr.August Herzig. Spolek sídlil zprvu v domě Bohemia (čp.88- dnes připraven k zbourání), po roce 1878 na radnici.
      Po Herzigovi řídil spolek Anton Korn, majitel domu Gödöllö (čp.139), pokladník byl Josef Skalnik. Vklady měly úrok 4 %, půjčky 5 %. V roce 1933 měl spolek 1 516 členů a spravoval jmění 27 miliónů Kč. Na činnosti záložny se odrážely úspěchy i krize Mariánských Lázní.
      Světová hospodářská krize v 30.letech zasáhla i tento spolek, kredity byly poskytovány jen členům, ale každý další rok byl horší a horší. V roce 1936 došlo k likvidaci. Záložnu převzal Kreditním německým institut (Kreditanstalt der Deutschen) a tím byli zachráněni věřitelé od ztrát. Také personál spolku přešel do tohoto institutu.

Mariánskolázeňská městská spořitelna-Marienbader städtische Sparkasse

      V roce 1882 byla založena a 1.února 1883 otevřena svým způsobem konkurenční instituce - Mariánskolázeňská městská spořitelna (Marienbader städtische Sparkasse) . V jejím výboru bývali prominentní osobnosti města a kláštera: opaté Bayerl a Helmer, starostové J.A.Halbmayr, Johann Kroha, dr. Max Schneider, dr.Nadler, dále univ.profesor Ott, Franz Schildbach (čp.11), Paul Frankl (čp.3), stavitel Friedrich Zickler atd. Také spořitelna měla sídlo na radnici a zdá se, že byla vybavena nesrovnatelně silněji než starší záložna. V roce 1929 bylo uloženo 33,8 miliónu Kč, půjčky tvořily 21 miliónů Kč, v roce 1932 uloženo 41 miliónů Kč, půjčeno 26 miliónů Kč. Vklady se úročily 4 %, půjčky 4,5 %. Institut dokázal přežít 30.léta a v roce 1945 byl převzat českým personálem a přestěhován do domu Alliance, kde sídlí dodnes. V letech 1948-1991 (?) byla státní institucí.

Místní Německá řemeslnická lidová banka - Deutsche gewerbliche Volksbank

      Třetím zdejším peněžním institutem byla Německá řemeslnická lidová banka (Deutsche gewerbliche Volksbank), založená až roku 1911, která tu nabyla nebývalé obliby. Sídlila ve dvoře domu Sanssouci pod radnicí.

Další peněžní instituce v Mariánských Lázních

      V roce 1906 uvádí adresář města čtyři bankovní domy:
            1. dům MERKUR Oskara Stingla (čp.25) vis a vis Křížový pramen,
            2. banka Emil Lucker v čp.42 (Jalta),
            3.bankéře Morice HELLERA v hotelu Klinger,
            4. bankéře Siegfrieda Schlesingera (čp.46 dnes Atlantic).
      Už před rokem 1900 je zřízena v domě Slunce filiálka Vídeňské banky, a v domě U dubu (Oděva) filiálka České eskomptní banky. V roce 1910 je zřízena filiálka Anglo-rakouské banky v domě Lucker (zřejmě převzala institut E.Luckera), Rakouské banky Union a Německého kreditního institutu (Kreditbank der Deutschen) v domě Anglický dvůr. Během 1.svět. války vznikla filiálka Německé agrární banky v domě Astoria.
      Význam těchto peněžních zařízení pramenil z potřeby velkého množství peněz na investice a byl násoben sezónností lázeňství. Aby mohla růst návštěvnost hostů, bylo nutné stavět, vylepšovat, zkrášlovat. Soukromníci i město potřebovali pro svá zařízení půjčky, kredity, úvěry. Samotné mariánskolázeňské peněžní ústavy nestačily. Odtud vpád dalších bank do Mariánských Lázní.
      Hypotéky tu nabízely peněžní ústavy z Prahy, z Chebu, z Aše, Plané aj. Kdo byl pilný a pracovitý, mohl postavit nebo koupit dům s poměrně malým množstvím vlastního kapitálu a s velkými kredity. Při dobrých sezónách splácel dluhy a byl ekonomicky zajištěn.
      Tento příznivý vývoj přerušila první světová válka. Návštěvnost katastrofálně poklesla a s ní příjmy. Potřeba kreditů stoupala ve skocích, byla založena vlastní Válečná kreditní banka, ale mariánskolázeňští stále více padali do červených čísel. Peněžní hotovost byla vykazována jako válečné úpisy a bylo použito např. i životní pojištění. Mnozí zkrachovali.
 

Peněžnictví v novém Československu po roce 1918

HAUS EICHE - dům čp. 81 na Hlavní třídě po čerstvé rekonstrukci (bývalá Oděva) - dnes sídlo banky IPB      Zlepšení nepřinesl konec války. V novém státě ČSR bývalé rakouské banky se rychle transformovaly na československé banky změnou názvů. V roce 1929 se uvádějí v městě:
      Všeobecná česká bankovní společnost v domě Slunce (dříve Vídeňská banka), Anglo-československá banka v čp.42 (Lucker) - býv. Anglo-rakouská banka!, Česká eskomptní banka v domě "U dubu" (dnes Oděva) - přežila 1.sv.válku, Česká banka Union v domě čp.48 Hamburg - býv. Rakouská banka Union! Německá agrární a industriální banka-dům Astoria, býv. Něm. agrární banka Německý kreditní institut se sídlem v Praze - filiálka v Anglickém dvoře (Sofia)
      Ještě řadu let po vzniku ČSR, hlavně vlivem inflace v sousedním Německu, bylo velmi zle. Po reformě v Německu v roce 1924 dochází k zlepšení a tak až po deseti hubených letech přišla znovu vlna konjunktury s vysokými příjmy.
      Tentokráte netrvala dlouho a zastavila ji světová hospodářská krize. Peněžní instituce mohly mírnit sezónní výkyvy a překlenout zimní období lázeňského klidu. Hlavní platby přicházely až o sezóně a za nimi, se zpožděním, příjmy od hostů. Ale krizová léta tentokráte trvala dlouho a tak řada peněžních institucí nepřežila.
      V letech 1933-38 rychle klesá návštěvnost hostů, závratně roste nezaměstnanost v okrese Mariánské Lázně a patří k nejvyšším v ČSR, majitelé domů se topí v dluzích, jdou s domy do "konkursů" a domy mění majitele.

Změny za druhé světové války a po válce

      Po přičlenění k Německu 1938 přebírají říšské velkobanky filiálky českých bank:
      Všeobecná německá kreditní banka - filiálku Anglo-československé banky, Německá banka filiálky České banky Union a Agrární a industriální banky, Drážďanská banka filiálku České eskomptní banky a Německého kreditního institutu.
BEETHOVEN - dům čp. 223 na Hlavní třídě - dnes s papírnictvím pí. Prokopové. Zadní trakt domu čp. 223 sahal až ke knihařství pana Václava Šimsy (včetně). Zde mohlo být i deštníkářství Friedmann a Schlesinger.      Po roce 1945 přecházejí filiálky bank zpět do českých rukou, především pod Živnostenskou banku. V dalším období až do roku 1990 existuje monopolní Státní banka československá. Důsledkem socialistické ekonomiky bylo přerušení přirozeného vývoje peněžnictví po roce 1948 u nás.
      Po změně politické v roce 1989 přichází krátké období tápání a po něm období zakládání bankovních akciových společností, velkoryse roste počet bank ve městě, což je sledováno veřejností se smíšenými pocity. Po prvních případech zhroucení banky Bohemie aj. přicházejí obavy z krachů bank - období, které bude možno hodnotit až s časovým odstupem.
      V současné době je v Mariánských Lázních sedm bank:
            ČESKÁ SPOŘITELNA a.s. (Hlavní třída čp.235, dům Aliance),
            KOMERČNÍ BANKA a.s. (Hlavní třída čp. 132),
            INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, a.s. (Hlavní třída),
            AGROBANKA Praha a.s. (jednatelství Husova 16),
            ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ BANKA a.s. (Hlavní třída čp.51),
            PRAGOBANKA Praha a.s. (Školní náměstí čp. 582),
            FORESBANK a.s. (Hroznatova čp.773);
            v likvidaci banka Bohemia (areál Luna v Úšovicích) a
            v likvidaci KREDITNÍ BANKA Plzeň a.s.(Chebská tř. 495).
 

Petr Hořejš

Mariánské Lázně na křižovatce
      Mariánské Lázně patřily ke světoznámým. Jejich půvab nepominul, prameny nevyschly, město se dnes ale potýká s podobnými starostmi jako celá republika. Otázek bezpočet. Hlavní zní: Jak lázním po časech neuvážlivé exploatace, kdy patřily všem, a proto nikomu, vtisknout zas přitažlivost? Hledání nové tváře je složité. Ukazuje se, že nejpotřebnějším ze zdejších pacientů jsou samy Mariánské Lázně. Jejich léčebná kúra potrvá léta.

Pořád je to rozkošné místo!

      Tady se do práce chodí anglickým parkem a vzduch je radost polykat. Do mezery mezi voňavý mi sady a náručí zalesněných kopců architekti minulého století vložili se smyslem pro míru, hravost I útulnost stavebnici bílých a žlutých penzionů, hotelů, léčeben, nad vývěry minerálních pramenů posadili čepice gloriet, nad korzujícími boháči, aby nemokli, rozepjali deštník litinové kolonády - a v bažinaté divočině vznikl malý ráj.
      Krása, spočívající v mimořádně povedeném propojení architektury s volnou i umělou přírodou, přetrvala. O přívětivé náladě města, kde i kratičký pobyt v člověku zvýší množství libých endorfinů, platí totéž. se zašlou slávou je to horší. Prameny už se nepovažují za zázračné. Pracháči si zvykli jezdit za lepším. Mariánky, jako ostatní lázně, bojují dnes o klientelu.

Otvírání studánek

Lázeňská sezona začíná obřadem svěcení pramenů      Květnové nedělní ráno. V chrámu Nanebevzetí P. Marie je nabito. Lidé sborově zpívají: "Světlo i temno, velebte Pána. Větry a deště, velebte Pána. Ledy a sněhy, velebte Pána." Kněžiště je plné bíle oděných premonstrátů. Celebrující administrátor Gejza Šidlovský se modlí za vydatnost, čistotu i léčivost pramenů. Jako se premonstráti brzy po listopadu 1989 vrátili do svého kláštera v Teplé, vracejí se do Mariánek staré rituály.
      Mše skončila. Premonstráti s rozžatými svícemi míří ke Křížovému prameni na kolonádě, dav místníh i hostů v průvodu za nimi. Do šumění Zpívající fontány hraje hudba. Prší. Jakmile ale otec Šidlovský Křížový pramen okuřováním vysvětí, nebe se jak zázrakem pro trhá a vysvitne sluníčko. Větry a deště, velebte Pána! Lázeňská sezona byla zahájena.
 
Osm set roků v několika větách
 
      Mariánky si letos připomínají nenápadné jubileum. Je tomu osm set let (1197), co místní vládce Hroznata sepsal závět, v níž netknuté končiny odkázal strahovským premonstrátům. Ti pak v blízké Teplé založili filiální klášter a po generace o kraj pečovali.
      Lázně vznikly až v časech napoleonských válek. Pak přišel skvělý zahradní architekt Václav Skalník, jenž místu vtiskl jedinečný půvab tím, jak do osnovy divoké přírody graciézně vetkl ornament umělého lidského díla. Načež poprvé přijel Goethe a byl tak nadšen, že se začal vracet.
      Prosperita Mariánských Lázní trvala přes sto roků. Přijížděli indičtí mahárádžové, arabští šejkové, ruská velkoknížata, američtí miliardáři. Chopin, Turgeněv, Wagner, Gorkij, mnozí další. Kolem r. 1900 devětkrát zavítal sám britský král Eduard VII. Život v Marienbadu byl drahý, luxusní, přitažlivý. Tady se jídelní lístky tiskly na hedvábí, jedlo se ze stříbra, tady fungoval trh s nevěstami i tajná hráčská doupata, tady se obchodovalo, sázelo na chrty i na koně. Kolonádní koncerty začínaly už v šest ráno. A zájemců o pobyt bylo tolik, že hoteliéři pronajímali i koupelny a sami bydleli ve sklepě.

A dostavily se zářné zítřky

      Zlom nastal po druhé světové válce. Německé obyvatelstvo bylo při známém odsunu nahrazeno českým. Začali tu žít úplně noví lidé, bez vztahu k minulosti a specifickému duchu místa. Co víc, naprosto se změnila klientela. Neubylo jí, spíše naopak. Staří zákazníci už Mariánky pochopitelně nevyhledávali. Zato sem začali být ve velkém posíláni noví, dokonce celoročně. Na křížkové lázně, na odborářské pobyty. Státem a odbory organizovaná, tvrdě dotovaná péče znamenala, že hosty netřeba lákat, že se objeví automaticky. A nikdo je nerozmazloval. Bylo jedno, jestli se v restauracích vaří a obsluhuje dobře, nebo zákazník pohoršeně odešel, na opuštěnou židli usedl hned jiný. Podobně to fungovalo v léčebnách a hotelech. Opadávaly fasády? Interiéry byly zchátralé? Pro dělnicko-družstevnickou klientelu měla být i mizérie postačujícím darem.

 
Proměny rychlé, nebo pomalé ?
 
      Zbědovaná tvář bohudíky mizí. Fasády už zase svítí novotou. Hlavní třída má konečně pořádný chodník. Parter města prokoukl. Výklady už nemají ošklivé rámy z hliníku, ale z ušlechtilého dřeva. Viděl jsem dva nové hotely, Krystal a Butterfly: standard evropské úrovně začíná být běžný. V právě rekonstruované léčebně Hvězda objevuji přepychové dvoulůžkové apartmány s kompletním vybavením včetně faxů, dokonce s pozlacenými koupelnovými bateriemi. Cena penze a procedur 160 marek denně- pro cizince nijak závratná. Kvalitní ubytování, golf, tenis, bazény, sauny, fitcentra, sjezdovka, terény pro běžky. Divadlo, koncerty, kasino, tanečky, kavárny - snad vše kromě moře. Mít čas, pobyl bych tu s chutí.
      A co léčebné kvality?
      Mariánky patří ke třem místům v republice, kde je nejčistší vzduch. Mají největší bohatství pramenů: asi sto třicet, dvaačtyřicet se využívá. Jdete lesem a minerálka teče i z pařezu. Vody přitom mají velmi různorodé chemické složení. Tím je dána i ojediněle široká škála indikací. Léčí se tu nemocné ledviny stejně jako bronchitidy či chudokrevnost, cukrovka i otylost, některé nervové choroby. Plyn z Mariina pramene, užívaný na koupele v tzv. obálkách či k pod kožním injekcím, prokrvuje svalstvo, což pomáhá při blokacích páteře, bolestech kloubů. Je tu k dispozici kdeco. Rašelina a slatina na zábaly, vodoléčba, elektroterapie, masáže, inhalace, parafin, akupunktura, laser, komplexní balneoprovozy, pitné kúry, terapie pohybem.
      V čem je tedy zakopaný pes? Mariánky nikdy nebyly ničím jiným než lázeňským městem. Kdo tu žije či podniká, je existenčně závislý na lázeňském a cestovním ruchu. Přesto doposud chybí schopnost a umění dobře se prodat na nabitém trhu. Zatím se kdejaký podnikatel izolovaně nabízí sám za sebe. Stav je takový, že Mariánky dodnes nemají jediný souhrnný propagační prospekt. Ale blýská se na časy.

Nejtěžší je polidštění člověka

      Starosta Mariánských Lázní dr. Luděk Nosek je zaujatý lokálpatriot s vizí:
      "Prameny jsou naše ropa. Potřebujeme k nim dostat lidi a s lidmi peníze. Ač to staří lázeňští doktoři neradi slyší musíme město otevřít nejen pro nemocné, ale i pro zdravé. Nabízet krátkodobé rekondiční, rehabilitační, rekreační pobyty pro unavené podnikatele a jejich rodiny. Toť jedna z cest. Druhá - turismus! Město je třeba nabídnout i lidem z autobusů, co přijedou za zážitky a jen na chvíli. Do třetice: je třeba obohatit zdejší život o řetězce událostí a dějů. Kongresy, turnaje,přehlídky,festivaly, happeningy. Jistě, potřebujeme do města ještě hodně investovat. Zkrášlit ho. A polidštit, totiž transformovat i lidský faktor, tak konzervativní. Už máme hotely a léčebny evropské třídy. Ne všude je ale perfektní číšník, ochotná recepční, usměvavý policajt. Snažíme se. Město se rozdýchává. Loni jsme při městském úřadu založili Rozvojový fond. Takovou centrálu zápasící s bujícím partikularismem. Měl by se stát dílnou na koncepce. Měl by vyhledávat investiční příležitosti i investory. Měl by dovnitř i ven poskytovat kvalitní informace, Mariánky propagovat a prodávat. Možná jsme s tím měli začít dřív. Ale znáte to! Věci jdou dopředu vždycky pomaleji, než by si člověk přál..."
 
Mariánky nejsou sopka
 
      Spisovateli Vladimíru Páralovi se Mariánky staly pro zralá léta novým domovem.
      Po Ústí se vám nestýská?
      "Kdeže! Tohle je nejhezčí město v republice. Dostatečně pohodlné a malé, aby se všude dalo chodit pěšky, dostatečně velké a mondénní, abych tu naplno zažíval radost z rušna, elegance, setkávání s lidmi. A jsou tu krásné smrkové lesy, zeleň po celý rok. Tady na člověka přicházejí tak skvělé nápady, že je škoda to pak napsat."
      Co podle vás Mariánkám nejvíc chybí?
      "Víc vzrušujícího dění. Ale hlavní potíž tkví v tom, že lidi se na učili jezdit k moři. Chytré to není. Třeba Kanárské ostrovy jsou dnes ohromná móda. Přitom pláže tam nejsou nic moc. Vždyť jsou součástí banální vlastně zdevastované přírody po sopečném výbuchu. Lidé by měli pochopit, že lepší než opalovat se v sopečném tufu a lepší než dostat rakovinu kůže je být tady, uprostřed zeleně a v pohybu. Ono jim to časem dojde..."
 

Kdo byl Franz Alexandr HEBER

      Náš slavný znalec hradů a tvrzí August SEDLÁČEK měl ve své práci velkého předchůdce. Byl jím František Alexandr HEBER (1815-1849). Jeho dílo o českých hradech a tvrzích bylo v následné době odsunuto do pozadí proto, že bylo psáno německy. Heber však bohužel žil v době, kdy se německy psalo.
      František Alexandr Heber se narodil 19.7.1815 v obci Jarov u Plas, v myslivně Třebekov jako jediný syn hajného Jana Hebera. Otec brzy zemřel a vdova se s dětmi přestěhovala do Mýta u Zbiroha. Heber navštěvoval později i školu v Plzni, ale pro nuzné poměry odešel do Prahy pracovat do obchodu. V roce 1838 se přestěhoval do Zbiroha, kde převzal obchod. Zde utrpěl těžký úraz při explozi střelného prachu a zůstal zmrzačen na levé ruce.
      Od mládí HEBER podnikal pěší výlety po českých hradech a zapisoval si vše a kreslil a nakonec se rozhodl, že obejde všechny české hrady a sestaví své poznatky do velkého díla. Šlo o 800 hradů a tvrzí, z nichž mnohé byly už téměř zaniklé. Když v roce 1843 sehnal nakladatele Medaua, u něhož vydá postupně své dílo, musel se smířit s tím, že to bude zdarma. První svazek byl vydán ve 2 000 kusech a byl brzy rozebrán. HEBER jako ryzí český patriot litoval, že všechny dosavadní publikace jsou jen zlomkovité. Např. čerstvá Hermesova kniha zachytila pouze 20 hradů. Heber rozvrhl své dílo na šest svazků s tím, že je bude vydávat podle toho, jak bude mít dost materiálu. Netřídil je místně či časově. Zvolil však jednotnou strukturu popisů s těmito oddíly:
            1. úryvek básnický
            2. sugestivní popis okolí hradu
            3. úvaha o původu jména hradu
            4. popis
            5. historie majitelů hradu
            6. pověsti
            7. datum návštěvy hradu a prameny.
      Zprvu jen suše popisoval hrady a jen krátce sepsal historii, později prudce vzrostla úroveň jeho spisů. Protože neměl vzdělání, musel toto překonat mimořádnou pílí a vytrvalým studiem. Naučil se latině a rozšířil bibliografické prameny. To byl Balbín, Schaller, Sommer, Hájkova kroniku, Paceltova kronika, četné historické časopisy atd. Za svého života popsal 586 hradů a tvrzí a k nim nakreslil 240 kreseb.
      Romantismus Heberův je velmi podobný Máchovu putování českou krajinou a jeho romantickému nadšení. Mácha o deset let dříve obešel na 80 hradů a rovněž některé nakreslil Heber připravil také šest map, kde odlišil hrady, tvrze, poloviční zříceniny, zcela zřícená a sotva znatelná místa. Horečné úsilí podlomilo jeho chatrné zdraví a nad prací se vznášely jeho obavy, že dílo nedokončí. Dostal zápal plic a po něm se znovu vrhl do práce, poháněn strachem před smrtí. V červnu 1849 přišel do Náchoda k popsání hradu. Již tehdy ho trápila předtucha tragédie. A skutečně v hostinci, kde bydlel, dostal chrlení krve a 29. července 1849 zde umírá. ve věku 34 let. Je pohřben v Náchodě.
      A tak jeho dílo skutečně zůstalo nedokončeno a jeho spisy se rozptýlily mezi příbuznými. Heberovo dílo vznikalo z lásky k Čechách, ke své milované otčině. Jak zdůrazněno, bylo poznamenáno tehdejším romantismem a v té době výhradní němčinou v odborných oblastech, tedy i v historii. Proto psal německy, takže jeho dílo zůstalo později až dodnes nedoceněno. Přestože HEBER psal: "Zpustlé staré hrady, tito svědkové dávnověku a všeničících změn, jimiž nejen německá říše, ale i naše milovaná otčina byla poseta, mizí stále více před našima očima - tyto nejkrásnější z mocných památníků českého rytířství a gotického vkusu leží pohřbeny v sutinách. Není žádné jejich vyobrazení a nemůžeme si o mnohých učinit představu. Všepožírající zub času zničil poslední stopy jejich existence a noví badatelé nebudou moci najít ani stopu po jejich bytí."
Literatura:
Bukačová I. - Miler J. "František Alexandr Heber", 19 stran, 1995
 

Vojtěch Neustupný

Pověst o Pozorce
      Vypravuje se, že ve starých dobách bývala kynžvartská soutěska pokryta hlubokými lesy, ve kterých se zdržovaly obávané tlupy lupičů, které na silnicích přepadávaly kupce s náklady zboží.
      Když tito chtěli dopravit zboží bez nebezpečí z Chebu do Plzně, brávali s sebou pro ochranu spolehlivou stráž. Jakmile se průvod přiblížil k lesu, zvolal velitel stráže "Pozor!" (Gibacht!). Když vyšel z lesa, dával velitel ozbrojencům povel: "Hleď sebe!" (Sich dich für!). Tyto vojenské povely si cestující často vztahovali na sebe jako varování. Na pokrajích této nebez-pečné průrvy vznikly krčmy, které poskytovaly loupeživým hordám útulek.
      Jednoho dnes ujížděla po silnici z Plané do Kynžvartu koleska, tažená párem koní. V ní cestovala vznešená dáma se svou komornou. Doprovod tvořili dva ozbrojení tělesní strážci. Byla již téměř noc, když se přiblížil průvod k hledsebské krčmě, kde byli cestující nuceni požádat o nocleh.
      Hospodský jim velmi ochotně poskytl přístřeší. Dáma s komornou dostaly zařízenou pod-krovní světničku, strážcům a kočímu bylo vykázáno místo ve stáji. Dáma právě usnula, když někdo tiše zaklepal na dveře. Komorná poznala hlas kočího, který se domáhal vstupu a otevřela mu. Vozka vypravoval, že chtěl napojit koně a šel s vědrem ke studni. Uviděl postavu, která se připlížila od lesa a proklouzla malými vrátky do dvora. Brzy se dostavil ještě další a v blízkosti studny zůstali stát.. Byla hustá tma, takže muži kočího nespatřili. Z jejich hovoru mohl kočí s určitostí vyrozumět, že se dohadují o přepadení hraběnky.
      Když se loupežníci ztratili, vklouzl kočí do stáje, vzbudil spící stráže a vypověděl jim, co se dozvěděl. Dohodli se, že jeden ze strážců, který dobře znal cestu na Kynžvart, se tam ihned vypraví, aby ze zámku přivedl pomoc. Druhý strážce s kočím budou zatím chránit hraběnku než přijde pomoc. - Paní s udivením vyslechla vypravování kočího, nepozbyla však rozvahy a započala s přípravami k obraně. Dveře byly zabarikádovány vším nábytkem, který byl v místnosti. Jediné okno střežil zbrojnoš, hraběnka sama se ozbrojila dýkou.
      Za chvíli, bylo to v půlnoci, klepal někdo na dveře, ale nikdo z pokoje neodpověděl. Marně se pokoušel někdo z venku násilím vyvrátit dveře, barikády uvnitř pokoje tomu zabránily. V tom se však ukázal stín před oknem. Zbrojnoš přiložil k líci samostříl, okenní sklo prasklo a v tom okamžiku se postava před oknem ztratila. - Zatím hospodský se svými kumpány zpracovávali sekyrami dveře, které se začaly povážlivě viklat. Tu však již bylo slyšet dusot koňských kopyt, potom povyk krátkého boje a přátelské hlasy ohlašovaly, že loupežníci byli přemoženi. Dveře byly uvolněny a do pokoje vstoupil hraběnčin posel s velitelem vojáků. Hraběnka mu děkovala za zachránění.
      Ráno se vydal průvod na Kynžvart a vedl s sebou i spoutané lupiče. Tam byli mučeni a odsouzeni k trestu smrti oběšením. - Krčma Hleďsebe byla pak zbořena. Hraběnka podělila zbrojnoše i velitele penězi a ti si v místech bývalé krčmy postavili stavení, která dala základ dnešní obci Hleďsebe. Na kopci vznikla samota jménem Pozorka. Tolik pověst.
Kulturní přehled Mariánské Lázně, 1971
 

Václav Němec, Sokolov

"Jak dobyla naše armáda LITRBACHY" aneb
BOJ O OSADU ČISTÁ
čili "Pozor, likvidátoři žijí stále mezi námi!"

      V sokolovských novinách uveřejňoval letos Václav NĚMEC vzpomínky pamětníka poválečného vojenského prostoru v Císařském lese pana F. Svobody. Ten vzpomněl i rozstřílení města Litrbachy, tj. po vojensku "osada Čistá":
      " V Birndorfu (dnes Hrušková) a v jeho okolí natáčeli armádní film "BOJ O OSADU", Tou osadou bylo městečko Litrbachy (Lauterbach Stadt), pozdější Čistá. Dostali jsme zvláštní úkol: celé údolíčko vyznačit pestrobarevnými praporky, značícími vojenské okopy, zaminovaná pole, kulometná hnízda a průchodné cesty. Dodnes nevím, jak se to stalo. Sabotáž ? Náhoda ? Neopatrnost ? Metr vysoké plameny sežehly suchou trávu.
      K filmování byla povolána 3. minometná rota z Falknova. Byl zahájen útok proti vy stěhovanému městečku. Naostro. Přeletěla letadla, zahoukala děla, první dobře mířená střela srazila na kolena kostelní věž. Fingovaní obránci vysadili do oken pytle. Nastoupili pěšáci a tanky. Mnozí obránci byli zraněni.
      Slyšel jsem, že ministerstvo obrany povolilo jedno procento ztrát. Viděl jsem, že na návsi vykládali několik rakví. Psala o tom i Mladá fronta. Zrajzovali jsme celý tehdejší prostor od Dvoreček až přes Reichenbach (Bystřina), Ebmeth (Rovná) a Vranov.
      Do Vranova jsme dorazili uprostřed noci. Unaveni jsme zalehli v prvním stavení. Když jsme se ráno probudili, zjistili jsme, že jsme spali na hnoji.
      Těch vesniček a lesů bylo škoda. Vzpomínám na pěknou vesničku Milíře. Stranou ležela dvě menší jezírka. Komáří rybníky. Doma jsme ale byli v Birndorfu. Při staré cestě k Hornímu Slavkovu jsme u příležitosti přísahy ročníku 1921 v den narozenin prezidenta dr. Eduarda Beneše postavili pomníček. Stojí tam dodnes. A Birndorf ? Pomalu z něj zbyla jen ta hrázděná .chalupa čp.10, statek ve strání při vstupu do vsi."
      Skončili jsme ten rozhovor před polednem. Zahrádka domu, kde bydlí pan František Svoboda, byla zalita sluncem. V dáli se tměly kopce Císařského lesa.
      Znám daleko více typů lidí, kteří mi mohli galerii "snů Opičích hor" doplnit. Stalo se ale: když jsem v Týdeníku Sokolovska zveřejnil svůj úmysl podat pravdivý obraz minulosti Císařského lesa, ozval se v novinách jakýsi pan K.K. z Kynšperka nad Ohří a obvinil mě, že chci od své osoby odvádět pozornost, že píši o vojenském újezdu a že jsem své informace převzal z archivů KSČ a z bývalých okresních národních výborů.
      Ne. Všechny tyto údaje mají svůj původ v rešerších Vojenského historického ústavu v Praze. K archivům KSČ jsem přístup neměl. V roce 1968 jsem byl po své tehdejší postoje zbaven členství v KSČ a devět let jsem nesměl publikovat.
      Ke všemu vyšlo najevo, že autorem umravňujícího článku je bývalý vojenský politruk. Přes protesty jsem se ve zmíněných novinách odvolání nedočkal. Zostuzující článek pana K.K. měl však zřejmý vliv na chování některých lidí. Přestože mi interview slíbili, setkání se mnou se vyhnuli a na dopisy neodpověděli. Chtěl jsem jen ukázat na neblahá léta 1946-1954, která se tak hluboce dotkla části naší země, jež v 16. století nazvali Císařským lesem."
 

Mgr. Václav Kohout

Před devadesáti lety pokračuje konjunktura Mariánských Lázní
Listujeme v Mariánskolázeňských novinách v roce 1909
(Pramen: týdeník Marienbader Zeitung, ročník 1909)
3.ledna Zpráva ze zasedání radních z 28.12.1908: Čistička odpadních vod se staví a do provozu v létě 1909. l Diskutovalo se o využití minerálních pramenů u Farské kyselky a Smraďochu (Stenkeru). l Klášter má v úmyslu stavět v městě další lázeňskou budovu. l Ministerstvo povolilo panu CHOCHOLATÉMU, aby zřídil v městě obchod s realitami a kancelář na pronajímání bytů. Je to první podnik toho druhu v městě. l Menší úpravy sazeb za fiakry schváleny. Ministerstvo obchodu povolilo zdvojení telefonních linek, vedených kabelem. V městě má brzy začít kladení kabelů. l Doktor Michl URBAN píše na pokračování "O historii plynných koupelí v Mariánských Lázních".
10.ledna Náhle napadlo mnoho sněhu (leží 25 cm), takže jsou příznivé podmínky pro zimní sporty.
17.ledna Dne 10.ledna 1909 byla otevřena nová restaurace v domě pro vysloužilé vojenské veterány (dnešní obchodní akademie).
31.ledna Článek o založení mužského pěveckého sboru v Mariánských Lázních v roce 1839. l WSC (Winter Sport Club - Zimní sportovní klub) pořádá 31.1. závody dětí, 2.2. mezinárodní závody a 7.2. u Almu běh pro muže a závod s fiakry.
14.února 14.2. se pořádají opět závody u kavárny ALM. l Ředitel divadla Julius Laska apeluje, aby se v Mariánských Lázních vytvořil ještě další (divadelní) orchestr. Muzikanti jsou přetížení koncertováním na kolonádě a večer ještě hrají v divadle. Nemají čas na zkoušky atd. l Ing. PETERS navrhuje vystavět druhou přehradu nad dosavadní, čímž by se zachytily vody z pramenišť řeky Teplé.
21.února Obce Drmoul, Trstěnice, Chodovoplánský Šmelctál a Tři Sekery žádají, aby se zřídila zastávka tramvaje u odbočky do Hamrníků (u dnešního Klasu). l Pokračuje polemika o vytížení muzikantů - článek dirigenta SCHREYERA. l Odložená svatba. Dne 4.2. bylo špatné počasí a snoubenci z Číhané jeli k oddavkám do Mnichova. Dostali se tam po poledni. Kaplan je odmítl oddat (farář nemocen). Teprve druhý den mohli být oddáni. l Eliášův oheň (=viditelný výboj statické elektřiny) pozoroval 16. února četník na vrcholu své pušky při noční patrole ze Sklářů k Regentu. Podobný výboj byl prý vidět i na stromech. l Po obecních volbách byli zvoleni noví představitelé města. Starostou je opět dr. REINIGER. l Ing. PETERS navrhuje rozšíření přehrady. Místo čističky odpadních vod by se tak mohlo v létě vpouštět víc vody do Úšovického potoka.
28.února Pan H. ZINK, knihkupec, vydal několik pohlednic se sáňkami a zimními motivy. l Zpráva z Plané. Jakýsi Putschbach z Hamburku má připraveno 200 000 K pro znovuotevření stříbrných dolů u Dolního Kramolína.
7.března Ze Srbska hlášeny nepokoje. l Na ulicích leží půl metru sněhu a jízda saněmi je obtížná. l Zaktivizovalo se Sdružení majitelů domů ve spodních částech města. Sdružení má 50-60 členů a vede je Johann ARNOLD. Stěžují si na špatné osvětlení ve spodní části města a mají další požadavky. l Valná hromada hasičů. V Čechách jsou sdruženi němečtí hasiči do 111 svazů, tj. 2 400 sborů a 122 259 mužů. Čeští hasiči mají 132 svazů a v nich 3 521 sborů a 101 430 mužů. Navrhuje se hasičské "depot" na Chebské třídě. l Pokus o založení svépomocné požární pojišťovny pro Pístovsko (první pokus byl již roku 1901).
14.března Úvodník k situaci v Srbsku: "Válka nebo mír ?" l O minulých nedělích byla velká návštěvnost na sáňkařské dráze: 80 sáněk a bobů. Ale i první úrazy. Slečna Pipetzová z Plané si zlomila nohu. Přijeli i lyžaři z Plzně. V neděli přijíždí až 100 přespolních sportovců. l V příštím roce má vypomoci zemský svaz pro turistický ruch, neboť obdrží subvenci ministerstva prací pro stavbu bobové dráhy v Mariánských Lázních. l Po jednáních: muzikanti lázeňské kapely budou hrát nadále i večer v divadle, ale bude jim nutno jejich činnost nějak ulehčit. l 12. března přiletěli první špačci! l Majitelé domů ve spodních částech města žádají stavbu školy, rozšíření nádraží a úpravy cest k nádraží, stavbu mostu přes trať (do Hamrníků), zlepšení osvětlení čtvrtí, nezastavovat domy parcely při železniční trati do Karlových Varů, sportovní hřiště pro děti, volné jízdenky na tramvaj pro děti, plán zástavby mezi nádražím a karlovarskou tratí. l Založen místní spolek číšníků a kuchařů (80 členů).
21.března Německý tělovýchovný spolek vydává dlužní úpisy po 10 a 20 K na stavbu tělocvičny. Za tři roky po dostavění tělocvičny budou každoročně úpisy losovány po 5 losech, na něž bude částka vrácena. l Na karlovarské trati zkoušky na zvýšení rychlosti vlaků. Měly by tu jezdit rychlíky. Dráha není tak výdělečná, měla by se zestátnit. l Lázně Jáchymov mají se stát státními lázněmi. Dva tamější prameny dávají dostatek radioaktivní vody.
28.března Pokračují přípravy stavby tělocvičny. Tělovýchovný spolek vydal zase dopisové nálepky s 20 obrázky Mariánských Lázní po 2 haléřích. l Majitelé domů v dolní části města si vyhlédli parcelu pro školu - čís. 966/I. Mnoho sněhu a málo vody. l Stavební vedení přehradu prý nenapouští přehradu naplno.
4.dubna Na radnici vystavovány 22 let staré plány na prodloužení kolonády. l Počal se klást telefonní kabel.
11.dubna Prodloužení kolonády by se zčásti zaplatilo z pronájmu obchůdků, něco by mohlo jít z lázeňského fondu ap. l Dne 6.dubna hořelo na Schoberu (zaniklá hájenka Stoh) - šlo o samozápal z močálu a obětí se stal mladý lesík. Připravuje se založení Říšského svazu rakouských lázní. Zalesňovací a zkrášlovací spolek v Sangerbergu provedl zkrášlení některých mist.
18.dubna Doktor WACHTEL sestavil bibliografii Mariánských Lázní (800 titulů a nejstarší z roku 1528). l V Zádubu od 12.dubna začala koncertovat místní kapela hasičů v hostinci METEOR (později na tomto místě vznikl Golfhotel).
25.dubna Zemřel pan HANSLIK, 59 let, bývalý majitel Lesního mlýna. Hotel prodal před 8 lety. Začal z mála a vytvořil tu hotel 1.třídy.
Forstwarte = Kamzík; Vila Quisisana = Q. (za ROH Buzuluk), Třebízského č.p.211; Leipzich = zbouraný dům čp.24, vedle Merkuru proti Křížovému prm.; Haus Westfalen = Mexiko, Chebská čp.408, býv.opravna obuvi.2.května Byly vysvěceny prameny a varhany v kostele. l Inzerce: otevírá se Café ALM (Polom), Café EGERLÄNDER (dn.Monty) s vytápěnou verandou, ŠVÝCARSKÝ DVůR, PANORAMA a Café FORSTWARTE (Kamzík), a restaurace v hotelích DELFÍN (dnes Evropa) a LIPSKO (stávalo u Křížového pramene - zbořeno).
9.května Ulicí nad Křížovým pramenem byl opět povolen provoz automobilů, v dolní části však jen jednosměrně nahoru mimo dobu koncertů. l Dr.TUSZKAY vydal francouzsky psanou brožuru o Mariánských Lázních.
16.května Jízdárnu, tzv. Reitinstitut, převzal pan SCHREYVOGEL; jízdě se vyučuje od 10 do 16 hodin. l Představení "Die verflixten Frauenzimmer" bylo pro lázně zakázáno, protože "morálka ve velkoměstech je jiná než v lázních".
23.května Noviny Marienbader Tagblatt vycházejí již 18. rok. l Od 16. května jezdí do Karlových Varů autobusy.
30.května Starosta města navrhuje přeložení okresního úřadu Teplá do Mariánských Lázní. l Městská umělkyně slečna ZICKLEROVÁ vydala v nákladu knihkupce H.ZINKA dřevorytiny a mědirytiny na pohlednicích. l Správní soudní dvůr vydal rozhodnutí, že občané bydlící v bytech v obcích soiusedících s lázněmi, mají právo používat jejích minerálních pramenů a dalších zařízení lázní. l Dvorní kartografický institut Freytag ve Vídni vydal mapu okolí Mariánských Lázní, kde jsou i nově zbudované stezky. l Hotel NEW YORK (Polonia) má nově upravenou verandu s topením+ zavedeny jsou tu večerní koncerty. l V parku se kradou květiny a zvláště před různými svátky !!!
6.června Dne 6.6. je "Jarní slavnost v bílém" večer na promenádě mezi sochou K.Reitenbergera a pavilónem Ferdinandova (Karolinina) pramene. Dvě hudby. Promenáda slavnostně dekorovaná a osvětlená. l Ředitelství státních drah hodlá rozšířit zdejší nádraží. Má se přistavit další nástupiště a směrem k Hasmrníkám bude nákladní nádraží. Přejezd přes dráhu bude přeložen o 340 metrů na východ. l Jako příloha k nové mapě je vydáván Popis stezek od dr. Schlesingera. l Na nových varhanách v kostele hrál 3.6. proslulý Vendelín CHRISTOPH, učitel z bečovské hudební školy. l Každou neděli se konají od 6 do 10 hodin trhy s potravinami. l Na podzim se bude zavádět telefon. Je přihlášeno 14 abonentů. l Firma WACHTLER začala s budováním vodovodního vedení. l Pronajata koncese na dopravu autobusem třikrát denně do Kynžvartu. l Vydán prospekt Kynžvart. Dobrý příliv hostů. l Dobře si vede Městská spořitelna. l Pokračují články o historii od M. Urbana (Zasílání minerálních vod.)
13.června Dne 11.6.1909 zkolaudována čistička odpadních vod dole v Úšovicích. l Polemika s Národními listy. V lázních je poměr českých a německých úředníků 1:50. "Jsme toho názoru, že čeští hosté, kteří jezdí do českých světových lázní, potřebují zde kúru, aby se uzdravili (a nikoliv české úředníky)." l Majitelé domů v dolní části města protestují proti přeložení přejezdu tratě.
20.června Vydán statut o ochraně léčivých pramenů. l "V úterý 22.6. v 9:57 hod. bylo možno spatřit zářící meteor, letící severojižně směrem k vrchu Hamelika."
4.července Zasedání radních: Prodejní boudy na ulicích a v blízkosti hotelů jsou zakázány. l Povoleno, aby odpadní vody z KRAKONOŠE byly svedeny do městské sítě kanalizace. l 4.7. se otevírá SCHLOSS WALDFRIEDEN (Parkhotel). l Naproti Novým lázním zřízen telefon, kterým lze přivolat drožky. K použití je až 48 vozů.
11. července Konečně jsou v parcích koše na odpadky. l Konalo se další večerní korso na promenádě; pro špatné počasí přeloženo na jiný den.
18. července Prší a sezóna je o 14 dnů zpožděna. Přesto je více hostů než loni a to "dává důkaz o hodnotě, jakou Mariánské Lázně požívají." l Soudce STRIAL byl přeložen do Ústí nad Labem (že by odmítal česky psané žaloby ?) l Ředitel Julius LASKA oslavuje 40 let činnosti u divadla a 25 let ředitelování zdejšího divadla. l Chraňte ptactvo! - Děti u školy házejí kamením po ptácích a zabíjejí je. l Přijede CIRKUS HENRY
Wilhelmshöhe = Splenjdid, Ruská čp.1581.srpna Večerní korzo na Hlavní třídě se konalo 26.7. l Na trati Cheb - Mariánské Lázně jsou čeští průvodčí. Bylo by třeba více německých. l Hosté si stěžují, že lavičky v druhé a třetí řadě na kolonádě jsou oprýskané.
8.srpna Večerní korzo u Lesního pramene muselo být přeloženo na několik dnů ke Křížovému prameni. l 1.9. se otevírá výstava o včelařství.
15.srpna Zasedání radních: na SooS u Františkových Lázní jsou volné parcely - rozhodnuto pozemky koupit.
5.září Majitel Lesního mlýna Heinrich KRAUS zakoupil také BELLEVUE - dříve majitelem J. Kroha. l Nad městem proletěl balón vratislavského spolku pro vzduchoplavbu "RÜBEZAHL". Letěl k hotelu Viktoria (oplatkárna), pak k MIRAMONTE a zdálo se, že by chtěl přistát. Pak odhodili vzduchoplavci zátěž a byli zanášeni k EGERLÄNDERU a dále. Přistáli v Schirndingu. Tři osoby letěli celkem 19 hodin přes Krkonoše, Prahu až sem. Nad Velkou Hleďsebi shodili "Pozdrav lázeňské inspekci města". l "Atentát" na sezónu páchají majitelé domů. Začínají předčasně s podzimním úklidem, klepají koberce atd. ač je to úředně zakázáno. l Zkušební jízdy autobusem na trase kursál - Krakonoš. Asutobus byl vyroben v Sasku a z Drážďan jel do Mariánských Lázní pouze 7 hodin a vezl 10 osob. "Hravě projel přes několik pohoří." Motor má 40 koňských sil a 5 silných brzd. Pneumatiky jsou naplněny vzduchem!
12.září Autobusová linka do Karlových Varů byla využívána. Provozuje Franz BLITZ. l Opět přijel pan Eckert se svým Theatre Electrique. l V Karlových Varech II.kongres rakouských hoteliérů. Sjezd pak pokračoval v Mariánských Lázních. Hoteliéři požadují podporu pro lázně a poukazují na to, že stát odebírá z lázní vysoké daně a nic do nich nevkládá. Dále žádají zlepšení vlakových spojení a snížení daní.
19.září Nehoda tramvaje 12.9. na výhybce Šenov narazil zhora přijíždějící vůz přívěsem na vůz jedoucí od nádraží. Obě tramvaje byly obsazeny. Bylo poškozeno někoilik oken a trámky (asi boční nájezd). l Průtrž mračen. Zatopené sklepy a suterény ve FÜRSTENHOFU (hotel Bohemia) aj. V domě PHILADELPHIA (sousední dům Cristalu) a ve MLÝNĚ (Cristal) vznikly materiálové škody. Mnohé lesní cesty bylo nutno opravit. Pomáhali hasiči. l Článek "Ošklivá nouze starého manželského páru v Zádubu" - museli prodat starou krávu, ale peníze jim kdosi ukradl! Zůstali na zimu zcela bez prostředků. Podpůrný svaz žen jim daroval 15 K - "Čekáme, že naše výzva přinese další sbírky."
Posthof = Poštovní dvůr (Letná), Hlavní třída čp.27526.září Sezóna končí.Návštěvnost nebyla stoupající a "kdo nejde vpřed, jde vzad!". Nutná jsou zlepšení: prodloužení kolonády, bazén pro koupání, vyvedení Rudolfova pramene na kolonádu (dosud jen Ferdinandův pramen veden ke Karolince), prodloužení tramvaje do lázní, zavést radiové koupele. "Svorně k dílu a Mariánské Lázně ne lázně současnosti ale budoucnosti!" l Má se zakládat První pražská záruční banka. Varují se Němci, aby s ní nevstupovali do spojení, aby touto cestou Češi nezískali kapitál. -
3.října Roku 1909 navštívilo město 31 969 hostů. l Zakládá se místní pobočka rakousko-uherských poštovních úředníků (mají "bojovat proti čechizaci pošt"). l Místní spolek cyklistů pořádá závod do Chebu a zpět (50 km). l Manželé ZEIDLEROVI děkují touto cestou za poskytnutou výpomoc.
10.října Slavnostně odhalen pamětní kámen s poprsím císaře Františka Josefa I. poblíž kostela (1908 byl odhalen provizorní pamětní kámen). Jde o dílo sochaře WILFERTA z Chebu. l Návštěvník píše: Na kolonádě se suší prádlo! l Spálení české vlajky (červenobílé) v roce 1908 má soudní dohru a bude projednáváno jako "poškození cizího vlastnictví". l Město zakoupilo pozemky v nedaleké Číhané i s rašeliništěm - od čtyř majitelů za 44 090 K. - Přijel cirkus A.MEINE. Jízdárna má 40 koní. Bude vytápěna 6 kamny.
Hotel Ott = Pacifik • Egerländer = Opera • Stern = Hvězda17.října Ohlédnutí za sezónou a hodnocení. l Obava: Pozemky v blízkosti lázní s radioaktivní rudou patří občanu Karlových Var. Město by si mělo pospíšit s odkupem. l Nehýbe se věc sjednocení okresů Teplá a Mariánské Lázně - vlivem Tepelských.
24.října Redakce navrhuje zřízení bazénu (koupaliště). Volalo se po něm již před 25 lety. Mohl by být přestavěn kursál (Casino) a vedle jsou Nové lázně s ohříváním vody. Jiné místo je u Viktorie (oplatkárna). Kursál by se dal přeložit a postavit na místě domu Weisses Rüssl (ČERNÉHO KONĚ). Koupaliště u mlýna KISELMÜHLE (u Hleďsebského dvora) je nedostatečné a využitelné pouze 4 až 5 týdnů v létě za příznivého počasí (bez deště). Kdyby nový bazén použilo jen 10 % hostů, byla by návštěvnost v sezóně 90 000 hostů (30 dnů). l Kilometrovníky do Plzně budou označeny zeleně a na silnici Planá-Bor hnědě, což bude zaneseno i do map, aby řidiči nezabloudili. (Zachovaný kilometrovník je na hlavní třídě proti hotelu Butterfly.)
31.října Povzdech: Německo poskytuje miliónové podpory svým lázním a u nás ? Je to pro stát jen zdroj daní, nikoliv péče o léčivé prameny. Stát zavádí monopol prodeje zápalek, vyšší daně z alkoholu, podnikatelům a vyšší daně pro bezdětné ženy. l Elektrické osvětlení přeloženo na promenádě od parku k chodníkům. l Pan Josef BENDA, lázeňský masér z Prahy, připravuje letadlo vlastní konstrukce, které chce dát patentovat. l Syn hostinského zavinil požár a sám uhořel. To se stalo v nedaleké Jedlové. Hrál si se zápalkami ve vedlejší dřevěné budově, spojené chodbou s hostincem. Vznikl požár, kterému chtěl utéci, ale nedostal se ven.
7.listopadu Zasedání radních o pozemcích pod Panoramou - zda je odkoupit městem nebo rozparcelovat zájemcům. Tyto pozemky nemají vedení vody ani další sítě. Také jednáno o stavbě silnice na Panoramu. Pozemky tu hodlá odprodat klášter Teplá. l V lázních Sangerberg prodal pan HINKE, stavební mistr, objekt lázní jakémusi panu Rudolfovi von ZITEK. l Restaurace Villa Metternich v Kynžvartě bude otevřena po celou zimu.! l 5.11. zkušební jízda autobusem z Teplé do Konstantinových Lázní.
Goldman = v domě Maiglockchen, Hlavní třída čp.319, CARMEN; Grüner Baum = Purkyňova čp.23; Wolker; Stadt London = Londýn (za ROH Tolstoj), Hlavní třída čp.49; Laxenburg = Berounka, Anglická čp.12014.listopadu Od minulého týdne je policejně uzavřena ulice od domu ANKER (Javorina) k Berlínskému dvoru (Corso). Je to přímo hlavní třída! Místo, aby se zajistila průjezdnost, uzavře se! Je třeba dbát navšeobecné zájmy. l WSC (Zimní sportovní klub) přijal návrhy na stavbu bobové dráhy. l Ve školním okrsku města (okres Mariánské Lázně) je jedna šestitřídní škola, 4 pětitřídní, 2 čtyřtřídní, 2 trojtřídní, 16 dvojtřídek a 12 jednotřídek, celkem 37 veřejných škol se 4 expoziturami. Dále jsou 2 soukromé školy (Mnichov) s pěti třídami, 1 dívčí a 1 chlapecká občanská škola (6 tříd) v městě. Celkem je 106 tříd, 109 učitelů, 1 katecheta a 18 industriálních učitelek. Dětí je 5 212. l Misionář z Konga přijel do Mariánských Lázní a prohlásil: "Dokud jsme měli mariánskolázeňskou sůl, byli jsme zdrávi. Když došla, museli jsme bojovat s těžkými onemocněními. Jsem překvapen, jak tato sůl pomáhá evropským vojákům a námořníkům!" Dráha zdražuje jízdy ve 3.třídě o 25 % a ve 2.třídě jen o 2 až 3 %. l Nový majitel lázní v Sangerbergu ZITEK chystá rozšířit provoz lázní. l Přijel cirkus A.MEINE. l Jízdárna má 40 koní. Bude vytápěna šesti kamny.
21.listopadu Nehoda na nádraží: U výhybky najel stroj na 4 vagóny. Příčinou byla záměna signálů a tma u výhybky. l Bobová dráha povede od Krakonoše, zatočí se na sáňkařskou dráhu a tudy dolů. Bude mít charakter "Semmeringu". l Vedlejší telefonní centrále v Kynžvartě je v provozu od 10. listopadu a má připojeno 8 telefonů. l Restauraci SORRENTO (dnes Jizera) otevírá v ulici Würfelstrasse (Tyršova) pan Josef TSCHECH.
28.listopadu Leží 25 cm sněhu a je 5 - 8°C pod nulou. Po městě se jezdí saněmi. Otevírá se sáňkařská dráha.
Weimar = Kavkaz, Goethovo nám. čp.9; Kaiserhof = Hlavní třída čp.140, býv. Rauscher, druhá budova hotelu Excelsior5.prosince Podle počtu lahvi se podílejí zdejší vody 2,4 procenty na stáčení minerálních vod v Čechách. Nejvíce se stáčí Kyselka u Karlových Varů (4O,6 %). l Živnostenská pokračovací škola učňovská měla do konce roku 179 učňů profesí: zedníci 45, zámečníci 5, obchodní příručí 46, krejčí 39, obchodní živnosti 23, umělecká řemesla 14. Školu dokončilo 166 učňů, nedostatečně 13 učňů. l Letadlo pana Bendy se má stavět v lednu. Několik lidí darovalo peníze, jeden dřevo. l V Rusku zemřel mariánskolázeňský stálý host J.S. POLJAKOV. Založil mimojiné Donskou agrární banku. l Na nádraží by bylo třeba další pokladny. Ze tří pokladen bývají otevřeny jen dvě: prvá prodává do blízkých míst, druhá do vzdálenějších. To však nikdo neví a tak cestující stávají v nesprávné frontě. Také tabule na nástupištích jsou nedostatečné a dva portýři potom mají stále co dělat. l V Chebu u soudu byl souzen příručí z obchodu. Ukradl 900 K a zboží v hodnotě 150 K. Dostal 5 let vězení, zatímco vražedkyně vlastního dítěte (novorozeně) u téhož soudu dostala 3 týdny. Od l 1.5.1910 mají jezdit rychlíky Karlovy Vary - Drážďany, pokud dá svolení Buštěhradská dráha.
12.prosince Pařížská firma BLÉRIOT požádala městskou radu o povolení letu v Mariánských Lázních v příští sezóně. Akceptováno.
19.prosince Od roku 1910 začne vycházet Marienbader Zeitung dvakrát týdně. l Chudé děti obdrží lístky na tramvaj zdarma. l Na místě domu Stadt Karlsbad postavena novostavba s jménem FLORIDA (Poštovní ulice).
25.prosince Sportovní klub WSC povoluje užívání dráhy jen členům a předplatitelům. V městě umístěny tři informační tabule. Stálá kancelář klubu je v domě Sanssouci. Klub vyzývá vozky, aby nepoužívali cesty se sáňkařskou dráhou.

Dům čp.71 - KRÁSNÝ DOMOV

      oslaví v roce 1999 sto let v podobě, jakou mu dal po rekonstrukci majitel Karl GRIMME. Dům postavil Alois Schneider roku 1870 jako SCHÖNBRUNN a prodal ho před rokem 1899 Grimmovi. Ten dům přestavěl do dnešní podoby. Po vzniku ČSR byl dům přejmenován na SCHÖNHEIM - KRÁSNÝ DOMOV.
      Také ulice, na jejímž počátku dům stojí, měnila názvy: zprvu Ferdinandstrasse, po roce 1945 Anglická ulice, po roce 1948 ulice U Sokolova, a po roce 1990 se znovu vrátila k názvu Anglická.
      A tak, Krásný domove, vzhůru ke stovce!

Hans Haubner kontra Okresní Hejtman

      Postava "Citerového Haubnera" se těšila před první válkou zájmu spoluobčanů. Z jeho různých kampaní patří aféra s princem Liechtensteinem, takto okresním hejtmanem Mariánských Lázní, mezi nejchoulostivější. Z místních novin se dovídáme pouze ozvuky Haubnerových letáků. 10. ledna 1909 oznamuje Haubner svoje letáky k volbě III.volebního tělesa (nejnižší, nemajetná třída); pak dlouho nic a až k podzimu se objeví další článek, útočící na Haubnera. Dnes je známo, že pocházel z péra samotného okresního hejtmana.
      "29.11.1909 Haubner rozšířil dva letáky s pohrůžkami na okresního hejtmana. K tomu se sděluje: Haubner byl již v letech 1903-1906 pětkrát trestán za různé urážky, jednou i pokutou 200 K. Zatím je neuzavřena žaloba na pokutu 500 K. Haubner je nenormální a méně hodnotný subjekt, takže publikum nesmí jeho výpady brát vážně; úřady jsou však překvapeny, že veřejnost je přijímá ..."
      5.12.1909 se v místních novinách Haubner ohrazuje: "Poslední článek proti mně měl podle čtenářů pocházet z pera redakce, ale ve skutečnosti je od okresního hejtmana Liechtensteina. Protože by další polemika mohla být zkonfiskována, použiji k odpovědi opět letáků."
      19.12.1909 oznamuje redakce, že městská rada zaslala okresnímu hejtmanovi přípis (bez uvedení obsahu). 26.12. k tomu Haubner odpovídá: "K poslednímu jednání městské rady následuje má odpověď dalším letákem!"

Pyroman nebo žhář ?

      Již po desáté v krátké době hořelo v obcích Velká Hleďsebe a Klimentov. Posloupnost požárů ukazuje na systematické jejich zakládání. Jde snad o pyromana ? Dosavadní úvahy na to ukazují. Občanské noční strážení a patroly se ukazují nedostatečné. Je řada na úřadech, aby tomu udělaly přítrž..
Marienbader Zeitung 24.10.1909

Pochvalná slova krále Eduarda VII.

      Redakce v článku z 9.5.1909 "Proč vyhledávají zdraví a nemocní Mariánské Lázně ?" cituje výrok anglického krále Eduarda VII., který zaznamenal zdejší lékař Tuszkay. Výrok zaznamenal při králově návštěvě na Krakonoši:
      Mocný vládce Britů Eduard VII. stoje s fascinovanou tváří na romantické vyhlídce z Krakonoše, nádherného to zámku na vrchu Hamelika, obrátil se k bulharskému knížeti (nyní již caru Bulharska) se slovy: "Projel jsem celou Indii, Ceylon a lázeňská místa Evropy, ale nikde na světě jsem neviděl tak nádhernou poezii přírody zde v Mariánských Lázních a na tomto pohádkovém zámku."
Marienbader Zeitung 9.5.1909

Ustanovení inspektora pramenů

      Již delší dobu se volalo po ochraně minerálních pramenů. Dosavadní praxe nevyhovovala. Vlastník pramenů mohl s nimi do určité míry volně nakládat, provádět nekontrolovatelné úpravy a stavby kolem pramenů atd. Proto stát ustanovil funkci inspektora pramenů, a jeho úřad se nazývá c. k. inspektorát pramenů. Pro Mariánské Lázně byl ustanoven dr. KNETT se sídlem v Karlových Varech. Jeho úkoly: účast na všech komisionálních jednáních o pramenech, evidence pramenů, sledování geologických a hydrologických poměrů kolem pramenů, periodická měření vydatnosti a kvality pramenů (jednou měsíčně), sledování vztlaku pramenů, kontrola podchycení vedlejších vývěrů, širší ochrana pramenů sledováním vrtů, zástavby v okolí, při hledání vod, při lámání kamene, při provádění výkopů atd. V zájmu obrany pramenů musel podávat zprávy a požadavky příslušným úřadům.
Marienbader Zeitung 20.6.1909

Indický nabob v Karlových Varech

      Jeho jméno tvoří 17 slov a sám je nezměřitelně bohatý. Má k ruce 5 lékařů - ač vypadá zdravě - 3 Angličany, 1 Francouze a 1 Inda. Dále má 18 služebníků, 12 koní, 6 automobilů a neuvedený počet slonů a velbloudů. Majitel vily, kde se maharádža ubytoval, musel si pronajmout ještě další budovy (pro bagáž), což ho přišlo na 1 200 000 K. Sekretář maharadžy prozradil, že cesta Evropou ho dosud stála 8 miliónů franků a tolik bude ještě stát další část cesty. Maharádža se projíždí rád ulicemi v lázních se svou ženou a dvěma pěknými dcerami, při čemž dává na odiv své zapřažené koně.
Marienbader Zeitung 27.6.1909

Mužský pěvecký sbor byl založen 1839

      Na podzim 1839 se sešlo 6 zájemců k založení pěveckého sboru: J.D.HALBMAYR jako první tenor, obchodník J.N.INGRISCH jako druhý tenor, malíř Johann STARK jako první bas, cestář Ludvík TSCHOPPER jako druhý bas. Vzniklo kvarteto, které se o něco později rozšířilo o dva členy: Johann SLIVENSKÝ, kapelník z Prahy jako 2. ředitel, a učitel Johann SCHLESINGER jako 1.ředitel. Nejprve se scházeli tajně a zpívali pro své potěšení. Úřady na ně začaly mít podezření z tajné politické činnosti, ale když se věc vysvětlila, začali zpívat i na veřejnosti (samozřejmě bez odměny).
Vzpomínky Johanna Schlesingera na počátky sboru byly sepsány roku 1890 a vyšly v novinách 21.2.1909

Uranová ložiska u Mariánských Lázní

      Podle zprávy z roku 1909 leží nedaleko KLADSKÉ v blízkosti někdejšího hornického centra SCHÖNFICHT (Smrkovec) uranové zásoby v místech, kde byly v 15. století stříbrné doly. Zatímco v Jáchymově je ruda stovky metrů pod zemí, v okolí Schönfichtu je to jen několik metrů pod povrchem. V Městském balneologickém ústavu bylo zkoušeno, zda se z drcené rudy přenese radioaktivita do vody a zjištěno, že ano. Radioaktivní koupele by se připravovaly tak, že by se drť z rudy dávala do vody a druhý den by byla voda radioaktivní.
Marienbader Zeitung 28.8.1909

K pobytu krále Eduarda VII. v roce 1909

      Král přijel ve středu 15.srpna autem. Původně měl dojet vlakem, ale bylo pěkné počasí a král se rozhodl použít z Chebu auta (podle pozdější verse se chtěl vyhnout oficiálnímu uvítacímu ceremoniálu na nádraží v Mariánských Lázních). Před hotel WEIMAR přijel v 17:44 hod. uvítán místními osobnostmi a anglickým velvyslancem. Hned po příjezdu mu byl doručen pozdravný telegram od císaře Františka Josefa I. Na telegram odeslal odpověď. Kol 10 hod. za ním přišel jeho lázeňský lékař dr. OTT.
      Ve čtvrtek ráno počal Eduard VII. s léčením. V hotelu vypil sklenici Křížového pramene a pak další sklenici na vycházce. Odpoledne vyjel na golfové hřiště. V pátek přijal princeznu Štefanii a večer byl v divadle. 17.8. se konaly oslavy narozenin císaře Františka Josefa I. a v divadle bylo slavnostní představení. Eduard se ho neúčastnil. Odpoledne měla belgická princezna dejeneur v kursále a toho se král účastnil. Následující den byla slavnostní bohoslužba v kostela z účasti krále Eduarda. Slavnostní bohoslužba byla vždy součástí oslav narozenin císaře a té se anglický král tradičně účastnil.
      V neděli pak přijal francouzského vyslance CROZIERA a francouzského ministerského předsedu CLEMENCEAU. Po poledni se účastnili všichni bohoslužby.
      V pondělí přijal Eduard VII. okresního hejtmana LIECHTENSTEINA s manželkou. Diner se podával v "bílém" sále hotelu WEIMAR. V úterý pak navštívil král tepelský klášter. V pátek přijal maďarského ministra obchodu KOSSUTHa.
      Další neděli zajel na KRAKONOŠ a v pondělí do Jáchymova na denní výlet. V úterý byl v divadle. Vlakem odjížděl 3. září do vlasti. Místní týdeník zaznamenal jen význačnější osobnosti, s nimiž jednal a jen některé události za jeho pobytu zde. Král využíval pobytu k pití pramenů, k vycházkám, k vyřizování státnických povinností. Jeho program byl již za léta ustálený. Ale 3. září odjížděl naposledy - příštího roku zemřel.

Hodnocení roku 1909

      První předzvěstí příští války byly nepokoje v Srbsku. Stoupal počet hostů, i když se v sezóně jevil opak. Vrcholem sezóny je už tradičně srpen a návštěva anglického krále. Po jeho odjezdu sezóna velmi rychle upadá. l Město otevřelo čističku odpadních vod. l Město uvažuje o radioaktivní léčbě. l "Okolí města je pěkné. WSC udělal mnoho pro zimní sporty - sáňkařská dráha vede od odbočky na Krakonoš jeden kilometr až k tržnici. Pro lyžaře jsou tu pěkné terény v okolí. Přijíždějí sportovci z Plané, Chebu, Plzně, Prahy i z Mnichova. Bruslit lze i na promenádě, je tam několik kluzišť. Na saních s koňmi je možno vyjet na Kladskou, kde je hostinec U tokajícího tetřeva a kde lze krmit i lesní zvěř. U kavárny ALM se pořádají závody na saních. Jen bobová dráha dosud chybí" (Marienbader Zeitung 24.10.1909). l V roce 1909 jezdí první lázeňský autobus na trase kursál - Krakonoš a druhý jezdí do Kynžvartu. l Sbírají se peníze na stavbu tělocvičny. Uvažuje se o rozšíření nádraží. Byl to opět úspěšný rok s dobrou letní sezónou.
 

V Milhostově

      žili před válkou bezdětní manželé Michael a Tereza H. Měli chalupu, kousek pole, dvě krávy a domácí zvířectvo. Michal chodit pracovat do Mariánských Lázní a jeho žena se starala o hospodářství. Jednu srpnovou sobotu nařídil ženě, aby na odpoledne připravila povoz a krávy, že pojedou svážet pšenici, až se vrátí z města. Manželka udělala jak přikázal, a čekala a čekala, ale marně. Michal nešel. - Nutno dodat, že se Michal rád napil piva a také tentokrát. Seděl v hospodě a zapomněl na čas. - Náhle si vzpomenul na svou ženu a na pšenici, vyskočil, sehnal autotaxi a jel do Milhostova.
      Když se paní nemohla dočkat muže, vzala vědra a šla dolů k obecní studni pro vodu. Jak se vracela domů, přijíždělo auto. Paní se lekla, že jede doktor k nemocnému; jinak si nemohla vysvětlit příjezd ve vsi vzácného auta. Ale z vozu vylezl její Michal, zcela opilý. Smeknul čepici a ještě pozdravil. Paní zvedla vědro a vyšplouchla ho na muže. Mezitím vylezl z auta i šofér a velice se Michalovi smál. V tu chvíli popadla paní druhé vědro a než se taxikář vzpamatoval, stál tu také celý mokrý. Naskočil rychle do auta a ujížděl ze vsi.
 

Vzpomínky horníka Höhnla z roku 1958

      V letech 1958-1964 jsem se setkával na šachtě II. Uranových dolů Zadní Chodov (později se stále měnil název tohoto podniku) s panem Höhnlem, který jezdil autobusem na šachtu do Zadního Chodova. Bydlel někde u nádraží. Osudy nás svedly - já bývalý voják z hamrnických kasáren; přišel jsem z Prahy na vojnu 1956-58; on - protože byl německé národnosti - neměl moc velkou volbu práce se svou češtinou a především žádnou vyhlídku dělat své povolání prodavače, a tak šel dělat na šachtu. Byl mariánskolázeňský rodák a mě zajímalo, jak se tu žilo před válkou. Pan Höhnl si rád zavzpomínal - já jsem byl dobrým posluchačem a on zase dobrým vypravěčem v česko-němčině. Zlomky jeho vzpomínek jsem si kdysi poznamenal na neplatné již papírové vězeňské "bankovky" z Jáchymova, které ležely na šachtě v kolně v hromadách. Kdysi sloužily jako platidlo v táborech vězňů. Jejich rub byl prázdný a na ten jsem psal. Dnes by asi byly tyto "bankovky" centrem zájmu sběratelů kuriozit.

      Pan Höhnl se narodil v Mariánských Lázních roku 1907, v rodině bylo 5 dětí a on byl pátým. Rodiče byli římsko-katolíci. Do školy chodil do nové školy v Ruské ulici (ulice byla tehdy "Schulstraße"). Zde byla obecná a měšťanka - "Volks- und Bürgerschule" (dnešní škola Jih to bývala česká menšinová škola).
      Pan Höhnl se vyučil textilním prodavačem v krámě na Hlavní třídě hned vedle domu Horník. Pracoval tam do roku 1932 - naposledy. Textilní krám patřil bratrům Schneiderovým, ale bylo tu otevřeno jen o sezóně (podnik založen 1875). V letech 1930-1933 byli postupně zaměstnanci z krámu propouštěni. Přišla nezaměstnanost.
      Höhnl vzpomínal na chod krámu. Jednou přišel do obchodu sovětský ministr zahraničí Litvínov. Byl tu inkognito. V kurlistech byl zapsán jako Finkel- stein. Mohlo to být 1933-1935.
      Také ruského spisovatele Maxima Gorkého bylo možno vidět zde na Schillerově náměstí v zimě 1923-1924. Chodíval tu se svou společností k Lesnímu prameni a ze Schneiderova krámu, který stál na náměstí, často pan Höhnl pozoroval Gorkého charakteristickou postavu s kloboukem. Jednou přišel do krámu s dvěma dámami, rovněž inkognito, ale šéf hned ho oslovil "Jeho Excelence, pan spisovatel!"
      Höhnl vzpomínal rovněž na hannoverského profesora Theodora Lessinga, s nímž v krámě sám hovořil.
      Lázně v oné době nebyly už dávno (nebo dosud ne) léčebným centrem pro choré, ale střediskem zábavy a s takovými zdravými-nemocnými hosty přijížděla řada tzv. "Wasserdoktorů" - to byli co do medicínské odbornosti podřadní lékaři z Maďarska, Rakouska, Německa, ale i z Anglie, jako doktor Porges. Přijeli sem se svými známými, samozřejmě jakoby na léčení, neboť všichni bohatí jsou nemocní. Nebyli to však lékaři našeho typu, tj. doktoři pro léčení, pro normální nemocné lidí, ale jen jako doprovody bohatých, v jejichž stínu mohli pohodlně vegetovat.
      Z českých domů tu byly domy: Bílý kříž (dn.Mars), dům Richard (pana ing. Filípka čp.487) proti Ruskému kostelu, železničářský dům naproti nádraží, několik soukromých vil na Husovce jako Haus Vašák (čp.476), Haus Kalaš (Jana Kalaše čp.496), Haus Tesař (Antonína Tesaře čp.473), pár vil v Úšovicích a státní sanatorium ČSR - někdejší slavné Petzoldtovo Casino (po válce až do roku 1992 Výzkumný ústav balneologický).
      Činže bývaly drahé, za jedinou místnost bez vody, kanalizace, bez popelářů, se platilo před válkou 100 Kč měsíčně. Všechno ostatní se muselo platit extra.
      Největší návštěvnost byla z Německa, bylo to přes 70 % hostů. Když přišla krize, němečtí hosté neměli peníze a tak jich ubývalo. Pokud přijeli, nic nekoupili. Proto nakonec přišla na buben, ke konkursu, i firma bratří Schneiderů.
      Po roce 1932 se stal Höhnl nezaměstnaným, bylo mu 25 let, byl svobodný a hledal práci. Matka sice doma prala pro hosty z domu Zelený kříž na Goethově náměstí, kam se chodilo (pěšky), s nůší s čistým prádlem nahoru. Höhnl pomáhal matce, nosil z hotelu i špinavé prádlo, které prala doma ručně na valše v neckách.
      Höhnl byl politicky činný, jako nezaměstnaný vstoupil v roce 1932 do úšovické organizace KSČ. Höhnl byl také spoluzakladatelem pobočky SSP v roce 1936. To byl Bund der Freunde der Sowjetunion. Bund nebyla sice velká pobočka, přesto se musela připravovat na přechod do ilegality. Höhnl četl také podrobně i Hitlerův Mein Kampf a měl zájem o politiku. Situace vyžadovala, aby přešly do ilegality i tyto spolky.
      To už vedla politické dění v pohraničí Henleinova strana, která nastoupila po bývalé Deutsche Nazionalistische Partei. Původně byl založen spolek Sudetendeutsche Heimatsfront, což byla politická organizace zaměřená proti ČSR, ale protože to nebyla strana, musela být přeměněna a tak se z ní stala "Sudetendeutsche Partei" a vznikly místní odbočky, tzv. ortsgrupy. Učitel tělocviku z Aše Konrad Henlein se stal vůdcem strany "Turnleiter". Kromě henleinovců tu byli významnější křesťanští sociálové. Tehdy bylo velmi mnoho spolků - pěvecké, hudební, katolické, sportovní (Deutsche Turnverein), cyklisti, automobilisté.
      Z politických stran byly v městě vedle sudetoněmecké: 1. sociální demokracie, 2. liberální demokracie, 3. československá strana, 4. křesťanská lidová strana, 5. živnostenská strana, 6. Arbeits- und Wirtschaftliche Gemeinschaft, vedená Buxbaumem
      MUDr. August HERZIG senior, starosta, byl ve své době pokrokový a mnoho pro Mariánské Lázně udělal. Za to mu byl postaven 1913 pomník, kde je dnes Stalinův pomník. Za války byl Herzigův pomník v nadživotní velikosti odvezen do sběru, protože byl z bronzu.
      Židé v Mariánských Lázních nebyli orthodoxní sionisté. Tíhli k levici, byli měšťanští a nehlásili se samozřejmě k německé nacionalistické straně.
      V roce 1918 byl nejprve sociálně demokratický starosta dr. Stark, po něm dr. Turba za nacionální stranu, teprve v 30. letech ho vystřídal cukrář stejného jména - Turba (z křesťanské sociální strany); dr. Turba byl vystřídán v souvislosti s politickou vraždou Theodora Lessinga v Mariánských Lázních. Cukrář Turba zůstal starostou do roku 1938, po něm se stal starostou henleinovec JUDr. Otto Manner.
      V roce 1938 se prudce zostřovala politická situace. V létě přišla provokace proti Čechům v Hleďsebi, byli to dva vojáci z Wachposten. Nejvíce vřel Cheb a oblasti přímo na hranicích, kde stály české stráže SOS (Stráž ochrany státu).
Höhnl jako člen KSČ měl už v létě 1938 sbaleny kufry a byl připraven každým dnem a nocí k útěku do vnitrozemí. Vedl dlouhé hovory s Jakschem, hospodským a sociálním demokratem, co asi bude dál. Lázeňští úředníci byli v sociálně demokratické straně, městští úředníci byli v nacionální straně. Höhnl nakonec utíká spolu s bratrem Franzem do vnitrozemí, když už předtím byla pobočka KSČ připravena do ilegality.
      Kam zmizel hudební železný pavilón, který býval na promenádě ? Někdy kolem roku 1941 byl rozebrán a dán do sběru.
      Předsedou místní organizace KSČ v Úšovicích ( v Mariánských Lázních žádná nebyla ) byl Otto Friedl, který byl i člen obecní rady v Úšovicích za komunisty. Zemřel v koncentračním táboře Mauthausen (z Dachau). Jeho bratr Franz Friedl, rovněž člen zdejší KSČ, byl vězněn v koncentráku v Oranienburgu. Asi tam zemřel.
      Když hovořil v rádiu prezident Eduard Beneš, bylo to v šest-sedm hodin, že odstupuje, seděli všichni u Friedla v Úšovicích, kde se sešli a radili se, co bude dále. Město ovládli henleinovci a jejich přívrženci.
      Komunisté prchli do vnitrozemí a byli internováni v Praze na Žižkově v Dvořákově ulici. Bylo jasné, že je to dočasné. Němci tu varovali Čechy: "Němečtí komunisté byli první na řadě, nyní přijdete na řadu Vy!"
      Höhnlův bratr přespával u jednoho krejčího v krámě Na příkopě, kde byla krejčovská dílna. Byl to jeho známý z Mariánských Lázní, kde pracoval dříve jako pomocník. Z Dvořákovy ulice se Němci stěhovali do Humpolce a Německého Brodu, ale stále nevěděli co s nimi bude. S hrůzou si říkali: "Co budete s námi dělat, až přijdou nacisté do Čech?"
      V novinách četli o Kominformě. Byli rozhozeni do ilegality. Humpolec byl pro ně hrozný a po nervózním čekání se zase vraceli do Prahy. Přišli na sekretariát, co mají dělat. Höhnl se měl vrátit domů a vystupovat ilegálně jako katolík, jakýsi Kraus ze Šontálu. Odjeli vlakem a Höhnl byl s dvěma bratry za Plzní předán na hranici Němcům. To už ale gestapo pátralo po jejich pobytu a z Mariánských Lázní si pro ně přijeli.
      Z vlaku je odvezli do Trianonu v Mariánských Lázních, kde byli vyslýcháni. Ve sklepě ve vězení zažili hrozné chvíle vypálení synagógy v sousedství domu Mars. Ve sklepě slyšeli zpěvy a řev davu, a viděli i odlesk požáru za okénkem. Odtud byli převezeni do Tachova. Do konce července 1939 byli vězněni, pak předvoláni před vojenského zástupce.
      Höhnl tu stál před nelákavou nabídkou - do koncentráku nebo do wehrmachtu a na frontu. Obojí znamenalo rozsudek smrti. Höhnl v naději, že na frontě bude možnost uniknout do zajetí, zvolil druhé. Přitom v kádrových materiálech bylo na složkách uvedeno "Návrat nežádoucí!". O tom se dověděl až v Berlíně, kde měl známou, která mu tuto poznámku prozradila a nějak - nevěděl jak to provedla - odstranila. Válku přežil na frontách a v 50. letech už pracoval u Jáchymovských dolů na Zadním Chodově na šachtě 2.
      Před záborem pohraničí probíhala jednání v hotelu Carlton pana Zörkendörfera. Byl tam lord Runciman, který přespával v hotel Weimar, dále anglický vyslanec v ČSR Hendessen, za Němce Konrád Hen-lein a velitelé ortsgrup. Nešlo o Karla Zörkendörfera - slavného balneologa a profesora pražské německé Karlovy univerzity, ale o jeho bratra, Wilhelma Zörkendörfera, který byl majitelem hotelu CARLTON (dnes Svoboda). Ten měl tři syny a všichni padli na frontě. V září 1945 se Wilhelm Zörkendörfer otrávil jedem společně s manželkou a starou chůvou synů.
      Na otázku, proč jako bývalý komunista není aktivní v nové době (1958), Höhnl poctivě prozradil, že tohle není vůbec ta strana, za kterou bojoval. Ta prý měla zcela jiné plány a ideály. Diktatury jsou stejné.
 

Červnová výprava na Přimdu

      V sobotu 21. června 1997 ráno jsme se vydali s pří- rodovědnými zájemci z řad učitelstva okresu Cheb na exkurzi s heslem "Přimda a okolí". PŘIMDA, to je nejvýraznější vrch Českého lesa, viditelný ze široka daleka i z Mariánských Lázní, jako výborný orientační bod na hraničním horizontu. Třebaže jsme měli v plánu skoro dvě desítky zastávek, Přimda byla tím hlavním cílem a autobus mířil k Přimdě jako k prvnímu bodu výpravy.
      Cestou jsme si ovšem připomínali historicky zajímavá místa, kolem kterých jsme projížděli.
      BROD NAD TICHOU, obec, nad kterou je výrazný Kostelní vrch (476 m n.m.). Stojí na něm kostel sv.Jakuba Většího, fara a hřbitov. Kostel byl snad hradní kaplí a v letech 1683-1704 barokně přestavěn. Již ve 13. století (1243) tu stála tvrz pánů Vítkovců, na které podle pověsti přespal Jan Hus na cestě do Kostnice. Když vtáhli 1431 křižáci do Čech - před bitvou u Domažlic - a chtěli dobýt Tachov, velitel pro únavu vojsk odložil akci na příští den. Přitom zjistil, že je Tachov dobře opevněn a od útoku upustil. Křižáci pak začali podnikat divoké nájezdy do okolí, pálili a zabíjeli bez ohledu na to, že šlo většinou o katolické obce. Vypálili na dvě stě vsí. V Brodě se však obyvatelé nevzdali a bránili se, a tak rozzuření křižáci obec zpustošili, vypálili a všechno obyvatelstvo povraždili. Z hrádku na Kostelním vrchu zbyly jen valy a příkopy. Podle záznamu z roku 1437 tu zemřela paní Kskonka ("in villa alias oppido Brod prope Plana"). Brod byl označen dokonce jako "oppidum" - městečko. Později se tu uvádí jako dvůr se vsí. F.A.Heber v 1.pol. 19.století tu nalezl a popsal vršek, obklopený příkopem se zbytky zdí. Dnes se uvažuje, že tu bylo tvrziště (ringval) 35 x 27 metrů s příkopem o hloubce 8 m a šířce 5 m. Ve skutečnosti tu muselo být mnohem větší sídlo. V kostele je kamenná křtitelnice kol 1500 a náhrobníky ze 16. století. Budova fary je až barokní bez starších zbytků stavebních.
      MAMUTÍ VELKOVÝKRMNA VEPŘŮ byla postavena v šedesátých letech za vsí za železniční tratí přes silnici proti rybníku VŘESK (470 m n.m.).
      KOČOV - ves, která měla původně vodní tvrz (1357) a bývala sídlem pánů Kočovských z Kočova. Zpustla v 17. století, třebaže se ještě 1770 se popisuje "malý zámeček na kopečku, obklopený vodním příkopem vedle solidního panského dvora" (ringval). Tento je dnes zastavěn hospodářskou budovou, hájovnou s materiály gotickými. Na návrší jsou boží muka, pod nimi býval starobylý zájezdní dvorec. Za vsí za mostem přes Mži vpravo odbočíme na Kumpolec, ale cílem je ruina kostela sv. Jána.
      ZŘÍCENINA KOSTELA SVATÉHO JÁNA byla nalezena bez problémů a orientace na soutok potoků Sedlištního a Suchého nebyla nutné. Zde měl stávat kostel již v 11. století. Zřícenina stojí majestátně uprostřed divoké přírody. Kolem jsou mohutné exempláře buků a jiných listnáčů. Kostel sv. Jana Křtitele byl postaven 1728-1732 pány Sinzendorffy a později snad přestavěn do dnešní podoby, protože se uvažuje, že tu byly malby plánského malíře Schmidta a slavného Eliáše Dollhopfa. Ačkoliv císař Josef II. kostel zrušil, do- dnes se tyčí pozoruhodná vysoká stavba, ovšem již bez střechy, ale se zachovanými stropními oblouky v této pustině. Stavby mělo být využito později jako továrny na porcelán. Hororem zaváněl nález zhořelého auta v kompletním stavu (s motorem); až jsme opatrně nahlíželi, zda nenalezneme uhořelého šoféra. Jak dlouho tu spálené a nepochybně ukradené auto stojí. Den? Rok?
      Eliáš DOLLHOPF byl slavný umělec a tachovský rodák, proto jsme si připomenuli jeho dílo.
      Za pár let bude 300. jubileum jeho narození a jeho typické fresky můžeme dodnes obdivovat v řadě kostelů. Narodil se 13. ledna 1703 v Tachově a zemřel jako starosta Horního Slavkova (+ 1773). K jeho dílům patří fresková výzdoba kostela Zvěstování P.Marie v klášteře Teplá, poutního kostela sv.Máří na Chlumu, kostela sv. Bartoloměje v Pístově, sv.Jiljí v městě Teplá, kostela sv.Máří Magdaleny v Karlových Varech, kostela Všech svatých ve Stříbře, poutního kostela sv.Anny u Plané, atd. Kdysi snad bývaly jeho fresky i zde u sv. Jána. Dollhopf byl dokonalým znalcem barvy, umělcem úžasné invence s bohatou myšlenkovou náplní plnou symboliky.
      Jedeme dále a připomínáme za Písčitým rybníkem vpravo křižovatku Nová Hospoda a vlevo vede silnice k hospodě Kadrnožka známé tragickým přepadením hostince před několika lety.
      MĚSTO BOR pouze projíždíme. Název je z doby počátků slovanského osídlení, kdy zdejší krajinu tvořil rozsáhlý borový les - bor. Dominantou města je zámek s 50 m vysokou věží a se zámeckým parkem a s vodními plochami. Kol roku 1250 tu byla postavena tvrz a její budovatel Ratmír ze Skviřína se začal psát z Boru. Tvrz byla chráněna vodou a přes Lužní potok byl později postaven dnešní kamenný most se sochou sv. Jana Nepomuckého od Jana Brokoffa. Následovaly přístavby areálu a v 19. století byl zámek pseudogoticky upraven. V roce 1945 byl zámek zestátněn a sloužil od 50. let jako internát Středního zemědělského učiliště. Majitel, obecní úřad, tu má knihovnu a kulturní středisko. Obec dostala v roce 1602 městský znak. Na konci druhé války bylo město dobyto Američany a zčásti pobořeno. Na zbořeništích vyrostla nová zástavba - škola, obchody, továrna Tosta (výroba tepláků). Kostel sv. Mikuláše je z let 1737-1749, dílo barokního stavitele Jakuba Augustona z Plzně. Věž z roku 1526 připomíná starší gotický kostel.
      Šibeniční vrch byl pouze zastávkou autobusu. Připomenuli jsme si, že je tu památník umučených Chodů z roku 1959. Jsou tu jména šesti Českých bratří z Újezda a z Domažlic, kteří zde byli upáleni roku 1503.
      Vracíme se na rozvadovskou silnici, projeli jsme obcí VELKÉ DVORCE, kde jsme zahlédli vpravo v zámeckém parku barokní zámek z r.1690, upravený pseudobarokně r.1906. Majitelé zámku tu založili železárny s vysokou pecí a hamrem, kde pracovalo 70 dělníků. Na podzim 1741 tudy přišlo francouzské a bavorské vojsko a dalo podnět k selským bouřím proti robotě. Na jaře 1742 byly bouře potlačeny a vůdcové uvězněni. Pánům z Dvorců patřil také lovecký zámeček Diana s přírodní rezervací, považovanou za nejcennější v západních Čechách.
      Konečně PŘIMDA (848 m n.m.) ale také začíná déšť. Jsme však u cíle a tak stoupáme neohroženě ke zřícenině. Pověst vypráví o hraběti z Oldenburka, který si tu v 10. století postavil hrad jako tajný úkryt před císařem, kterému hrabě unesl dceru. Když císař milence objevil a chtěl sídlo dobýt, zachránila svého hraběte krásná císařova dcera, která hrozila, že skočí z hradeb, když otec zaútočí. Císař se smířil s hrabětem a byl na hradě přijat jako host. Hrad Přimda - kulturní národní památka - byl podle historiků založen až roku 1121 německými Vohburgy. Český panovník, kníže Vladislav, hrad vojensky obsadil a od té doby patřil českým panovníkům a střežil zemskou stezku do Čech. Kníže Soběslav I. hrad roku 1126 opravil. V letech 1148-1150 a 1161-1172 byl tu vězněn selský kníže Soběslav II. králem Vladislavem, což byl jeho bratranec. Dějiny Přimdy jsou těsně spjaty s přemyslovským rodem. Karel IV. přikázal, aby Přimda zůstala navždy majetkem koruny, ale již Václav IV. hrad zastavil. Husité 1429 hrad marně obléhali, a tak vypálili podhradí. V letech 1495-1595 byl hrad v držení Švamberků. Z původní staré falce (= románského hradu) zůstala na skále mohutná hranolová kamenná věž do výšky dvou pater. V patře věže bývala obytná místnost s krbem a v ní sdružená románská okénka, která se zachovala. Na západě je zřícenina poloválcové bašty z konce 15. století. Od roku 1973 se památný hrad po léta nákladně opravoval. Roku 1989 došlo k tragédii, kdy část zdiva odpadla a smrtelně zranila dítě. Proto vstup zakázán. My obdivovali kamenný hradní záchod, ale do zazděného objektu jsme nevlezli.
Plán hradu Přimdy: A. Přední hrad: 1. cesta ke hradu; 2. dolní brána s obydlím vrátného; 3. maštale, zděné; 4. maštale, stájem kůlna; 5. druhá brána; 6. stavení druhého dílu (obydlí); B. Zadní hrad: 7. horní brána nebo vrata ve skále a nad tím plášť; 8. studnice; 9. skalisko vysoké; 10. stavení, v němž velká světnice, pekárna atd.; 11. světnice holomčí a hlásného; 12. chodba na zdi; 13. strážný pokoj neb Pechhauz; 14. pilíř, jenž měl držeti mdlý roh věže; 15. velká věž (ve 14. a 15. stol obydlí purkrabí neb pána); 16. roh s komínem; 17. skála a zeď s pavlačí; 18. místo kaple; 19. stavení nějaké teprve za naší paměti odkryté; 20. příkop dělící hrad od ostatního brda.
      Městečko PŘIMDA, někdejší středisko přimdských Chodů, bývalo cílem útočníků, kteří když nemohli dobýt hrad, vypálili obec. Je tu kostel sv. Jiří (1350), k němuž byla postavena po r.1500 mohutná věž a chrámová loď. Zanikla fara, kde žil a psal v letech 1892-1894 Jindřich Šimon Baar. Jižně obce na svahu vrchu Šibeník (757 m n.m.) stojí meteorologická stanice.
Přimda od jihu      Když jsme se dostatečně pokochali Přimdou a deštěm, zamířili jsme do Starého Sedliště, jehož historii jsme si předem připomněli. STARÉ SEDLIŠTĚ patří k nejstarším sídlům, budovaných na okraji hraničního hvozdu (1177). Bývalo opevněno a v letech 1472-1623 to bylo sídlo Kfelířů ze Zakšova. Roku 1706 za pánů Brisigellů byl postaven barokní zámek jako čtyřkřídlová budova s nádvořím. Zámek měnil majitele a zažil doby rozkvětu i stagnace. Roku 1772 koupil zámeček rytíř Ignác Born, známý přírodovědec, zámek však brzy prodal, 1839 jej kupuje Josef Procházka, od něho 1844 slavný lékař K. J. Heidler z Mariánských Lázní. Ještě za druhé války tu byla vědecká knihovna a archiv rodu Heidlerů. Pátrání po archivu po válce vedlo do Horšovského Týna. V zámečku býval do roku 1970 tu byl lesní úřad bez nezbytné dokumentace. Roku 1970 byl zámeček zbořen a na jeho místě postavena prodejna potravin. Stejnou cestou byly odstraněny další zámecké budovy. Této devastaci přihlížel tachovský ONV bez jediné připomínky. Místo zámečku jsme nemohli nalézt a proto jsme se zeptali jedné chodkyně na prodejnu. Ta nám cestu ukázala s poznámkou, abychom si pospíšili, že se blíží dvanáctá hodina a prodejna zavírá. S úsměvem jsme poděkovali. Našli jsme prodejnu, proti ní starou budovu radnice, a nedaleko i sochu svatého Jana Nep. Je to vzácná památka - jde o kopií sochy od Jana Brokoffa z pražského Karlova mostu, kterou tam dal postavit baron Wunschwitz ze Starého Sedliště. Baron Wunschwitz s baronkou vlastnili zámek do roku 1738 a připomínají je dodnes heraldické památky na kazatelně a emporách zdejšího kostela. Byli jsme také na hřbitově a u kostela jsme pročetli pamětní tabuli a prohlédli upravený pomník mezi staletými vzácnými a chráněnými tzv. Starosedlištními lípami. Původně gotický kostel sv. Prokopa byl zbarokizován v letech 1717-1719. V jižní části obce stojí památná lípa malolistá obvodu 460 cm.
      TISOVÁ - pouze v autobuse jsme připomněli starou církevní ves, uváděnou 1233 se starou tvrzí. Jedním z majitelů byl loupeživý Arkleb z Tisové, později násilně držící tvrz v Dolním Kramolíně. Král Jan Lucemburský přikázal loketskému hejtmanovi, který přitáhl s vojskem a donutil Arkleba vrátit tvrz klášteru Teplá v roce 1318. Mezi barokním kostelem sv. Mikuláše a zámečkem jsou údajně zbytky podzemních klenutí. Zámeček postavil Perglas z Perglasu (1750) a byl upravován 1919 a 1977. Před hřbitovem tisovským stojí javor-klen s obvodem kmene 380 cm, výška 17 m, 200 let. V okolí je přírodní rezervace Tisovské rybníky (8 rybníků), vyhlášená 1990, s rákosinami a mok- řadními loukami, velmi vhodné prostředí pro vodní ptactvo. Přestalo pršet a druhý cíl naší cesty byly SVĚTCE za Tachovem.
Das Paulanerkloster in Heiligen im Jahre 1700      SVĚTCE (Heiligen) jsme našli bez problémů, protože jiná asfaltka do Aglájina údolí nevede. Toto údolí, kudy přitéká Mže od přehrady s pitnou vodou LUČINA (530 m n.m. z roku 1975), je dnes turisticky označeno a zřejmě je centrem vycházek a výletů tachovských. V údolí stávala již v 13. století kaple 14 pomocníků. Podle zasvěcení kostela šlo o to, vyprosit si ochranu před nebezpečími v hraničním hvozdě. Vždyť ze 14 pomocníků jich pět mělo ochraňovat před přepadeními a násilnou smrtí. Chatrný kostel přežil husitskou dobu. V roce 1623 bylo tachovské panství prodáno císařskému plukovníkovi Filipu Husmanovi z Namedy, který byl lidem nenáviděn za krutou rekatolizaci, kterou na panství prováděl. Na podporu katolicismu využil Hus-man zříceného kostelíka ve Světcích, daroval ho řádu mnichů-paulánů pro vybudování kláštera a dal jim i finanční podporu 36 000 zlatých, aby dále pilně obraceli místní lid na katolickou víru. Stavbu přerušovaly nájezdy Švédů v třicetileté válce a když Husman 1651 zemřel, byly práce zastaveny. Až roku 1656 vdova Terezia Eleonora Husmanová zahájila stavbu konventu. Zanedlouho však pro dluhy musela panství prodat (1664) a nový majitel Losy z Losinthalu jen s velkou neochotou dokončil konvent roku 1670. Klášterní kostel byl stavěn až po roce 1671 a v roce 1674 poslali pauláni Losymu pozvání k položení základního kamene ke kostelu, který byl už zčásti postaven a v základech ponecháno místo pro uložení základního kamene. Nakonec byla stavba dokončena. Roku 1729 vypukl v konventu požár a shořely obě věže a střecha kostela. Až roku 1754 bylo vše opraveno. Za josefínské doby byl klášter 1787 zrušen. V dražbě koupil areál nový tachovský pán, kníže Windischgrätz Zaplatil za něj 9 333 zlatých. Místo chtěl upravit na rodinné sídlo. Z odsvěceného kostela nechal odvézt 47 rakví mnichů a nastěhoval se dočasně do konventu. Bydlel tu a čekal až bude opraven vyhořelý tachovský zámek.
      Roku 1816 strhla vichřice střechu a klášterní kostel je od té doby zříceninou. Až v roce 1857 již na penzi žijící maršál, kníže Alfréd Windischgrätz, začal tu budovat rodinné sídlo. Strhl zčásti kostelní zdi a postavil zámecké křídlo, které měly doplnit dvě bašty. V letech 1860-61 se staví slavná jízdárna, ale práce na přestavbě se zastavily když roku 1862 kníže zemřel. Tak zůstala přestavba kláštera na zámek nedokončena. Syn knížete, doktor Alfréd II. Windischgrätz, byl racionálnější, přestavba byla pro něj příliš nákladná a zbytečná. Zastavil všechny práce a konvent se využíval jako lesní úřad. Později, od roku 1955 sloužil jako internát a středisko dělnické mládeže.
      JÍZDÁRNA a ZŘÍCENINA PAULÁNSKÉHO KLÁŠTERNÍHO CHRÁMU - jejich prohlídka byla velmi zajímavá. Obě stavby uprostřed zarostlé přírody, monumentální, mamutích rozměrů, musely působit hlubokým dojmem na poutníky. Ještě dnes je návštěvníci obdivují. Zvláště rozloha paulánského chrámu a připojené prostory jsou úchvatné. Není se co divit, že stavba trvala tak dlouho. Dnes je v dobrém stavebním stavu pouze někdejší konvent, ale je zavřený. Jízdárna z roku 1860, která byla druhou největší jízdarnou ve střední Evropě (po Vídni), připomíná jakési zastřešené fotbalové hřiště, kolem kterého dnes demoluje stavební technika postranní části areálu, doufejme že k opravě.
      Po pozdním obědě v hotelu nad Tachovem jsme zamířili zpět na Mariánskolázeňsko. Zastavili jsme až v MICHALOVÝĆH HORÁCH a odtud vyrazili Buchtálem k zřícenině hradu Výškov na Lazurové hoře.
      Údolí BUCHTÁL je průjezdné po svážné asfasltové silnici a je také auty poměrně frekventované. Cestou jsme prohlédli napadené stromy. Zde v údolí Kosího potoka bývá pravidelně pozorován také ledňáček říční a skorec vodní. Zde jsme ochutnali kyselku ČIPERKU.
      Název Čiperka se začal používat až po druhé světové válce. Za přírodní památku byla Čiperka vyhlášena v září 1995. Úprava okolí a zastřešení vývěru bylo financováno z prostředků poskytnutých Ministerstvem životního prostředí ČR. Chemicky je to hydrogenuhličitanová vápenato-hořečnatá železnatá, slabě mineralizovaná studená kyselka (508 m n.m.), vyvěrající v blízkosti Kosího potoka. Z hlediska geologického je nejbližší okolí tvořeno amfibolity. Vydatnost je 3,9 litru/min. (květen 1996). Původní vývěr objevil kol 1900 Franz HANIKA, nechal tu postavit dřevěným pavilonkem s nápisem Hanika-Quelle. Franz HANIKA (1868-1938) byl průkopníkem elektrifikace v krajině a vlastnil nedalekou vodní elektrárnu v Buchtále. Její zřícenina je asi 100 m odtud proti proudu bývalého náhonu. Prohlédli jsme ruinu i sklepení ve svahu.
      Prošli jsme přes údolí a mostek přes Kosí potok a skrze Tabákový mlýn pana Bártla, kde jen okrajově jsme prohlédli PAMÁTNÉ LÍPY u Tabákového mlýna. Dvojice lip velkolistých byla v minulosti vysazena u vjezdu do mlýna. Stromy mají obvody kmenů 454 cm a 416 cm; jsou vysoké 33 a 29 m. Za památné stromy byly vyhlášeny v roce 1983. V roce 1994 byla v obou korunách instalována bezpečnostní vazba, která snižuje nebezpečí případného rozlomení stromů.
      BÝVALÁ VÁPENNÁ PEC U TABÁKOVÉHO MLÝNA sloužila kdysi ke zpracování vápence na pálené vápno. Vápenec se těžil od středověku na Lazurovém vrchu. V terénu jsou patrné zbytky skluzavkovitého koryta k dopravě vápence na skládku (šířka 3 m, délka dochované části 70 metrů, koryto bylo s největší pravděpodobností vydlážděno plochými kameny a stěny zpevněny dřevem); skládka vápence, zbytky vápenné pece a zásobníku (délka 20 m, šířka 3 m, hloubka 2 m).
Odtud jsme vedli trnitý výstup vzhůru na přírodní rezervaci Lazurový vrch, k zaniklé již ruině, se škrábáním se vzhůru po strmém hradním svahu na vrcholek zříceniny. Krátce jsme připomněli pověsti a historii objevení jména hradu na Lazurové hoře i hradních pánů Vyškovců. Poslední z nich, z Měsíčků z Výškova tu byl v roce 1944 (žili v Prusku). Následovalo hledání čapího hnízda a zpáteční cesty zpět na silnici k autobusu. Popis této trasy vynecháváme, abychom nevyvolávali rozporné vzpomínky na útrapy lezení v mokrém terénu a na nevybíravou kritiku nás průvodců.
      Byla pozdní hodina a bylo jasné, že slibovaná prohlídka vápencové štoly ("Jeskyně Inků") u Výškovic (všichni měli připravené baterky) se už neuskuteční. Přesto jsme vyjeli autobusem nahoru do Výškovic.
      VÝŠKOVICE - ves založená hradními pány Výškovci ve 12. století se brzy stala majetkem kláštera Teplá. Byla to okrouhlice s kaplí uprostřed návsi. Počet obyvatel býval kol 200, v minulosti (1895) měla i školu, ale po roce 1945 chodili děti už do školy do Domaslaviček. V roce 1945 měla obec 170 obyvatel, po odsunu Němců jen 30. R. 1946 se zde natáčel film Ves v pohraničí. Ještě r. 1965 zde žilo 12 stálých obyvatel, ale kol r. 1970 byla stržena stavení, dvory včetně hrázděné a roubené lidové architektury. Obec zanikla. Zbyl tu jediný dvůr (p.Vítek). Prohlédli jsme si tři zajímavosti: (1.) kapli "Panny Marie Dobré Rady" z roku 1775, která je dnes v dezolátním stavu a bez vybavení (původně oltář z roku 1775 s kopií milostného obrazu Panny Marie ze Santa Maria Maggiore, po stranách bývaly sochy sv. Floriána a sv. Jiří); (2.) Goethův pomník, vybudovaný r. 1931, kdy byl z údolí Buchtál dovezen tzv. bludný kámen a do něj byla vložena mramorová deska s nápisem připomínajícím návštěvu J. W. Goetha 21. 8. 1821; dnes zmizela plastika i tabule s nápisem; (3.) výškovickou chráněnou lípu.
      Výprava končila v kostele na Pístově a bylo jasné, že výprava bude mít v tomto koutě pokračování.
Tachau im Jahre 1738
RNDr. Jiří Bytel - Ing. Richard Švandrlík
 

Ing. Richard Švandrlík

Zoologická zahrada před 66 lety
      První mariánskolázeňská zoologická zahrada měla krátkou, ale zajímavou historii. Stávala na vrchu Klinger (Výhledy), nad Pottovým údolím nad Úšovicemi. Lázeňští hosté na vycházce došli sem pěšky po silnici z Mariánských Lázní do Vlkovic, ze které odbočili na vozovou cestu, lemovanou mladými topoly. ZOO byla neznámou atrakcí, jaká tu široko daleko nikde nebyla. Nejvíce ovšem přitahovala mládež.
      Zoologickou zahradu založil rytmistr ve výslužbě Julian Kreisel. Pocházel z Děčína a říkalo se, že prý je původem Polák. Kreisel tu zčásti zakoupil, zčásti pronajal celkem osm hektarů půdy a koncem 20. let si nechal zhotovit projekt ZOO. Plány připravili architekti Lossow a Kühne z Drážďan, jejich realizaci provedl mariánskolázeňský architekt Josef Forberich (z jeho děl: hleďsebský kostel, kaplička Lásky, domy Sněhurka, Šípková Růženka, dnešní Regent a Morava na Bellevue atd.) se svým zetěm ing. Gibitzem. Potřebný kapitál získal Kreisel, jak tehdy alespoň šeptali pomlouvači, z hracích peněžních automatů, které pronajímal lázním a hotelům v městě.
      V neděli 7. června 1931 bylo mariánskolázeňské ZOO slavnostně otevřeno. Centrem areálu, nazvaného ZOO AM BERG, byl dřevěný srub, složený z hrubých smrkových kmenů. Srubu se říkalo "Old Shatterhand" a byl postaven po vzoru Divokého Západu a vybaven starými loveckými a vojenskými zbraněmi, na zdech bylo paroží a různé zvířecí kůže z cizích zemí. Byly tu rozmanité kuriozity jako kulovnice, revolvery, lovecké zbraně a nechyběly ani staré hodiny, malované truhly, skříně, sochy, historické obrazy, talíře, mísy a džbánky. Na stěně visel vyřezávaný krucifix.
      Srub sloužil jako kavárna i bar. Reklamní letáček uvádí bar jako "Oase-Bloody-Fox" se specialitami likérů a vín. Vedle něho byla restaurace s grillem. Také zde se nabízel pestrý výběr včetně rybích specialit. Grilování se provádělo přímo pod širým nebem - na otevřeném ohni se tu opékaly vuřty, což byla tehdy milá, neznámá atrakce pro lázeňské hosty. Hned vedle restaurace pak stála dvoupatrová vyhlídková věž, která,ač nebyla nijak vysoká, poskytovala pěkný rozhled po krajině, především na Plánsko směrem k Přimdě. Velká terasa před srubem byla zaplněna stoly a židlemi a sloužila jako zahradní kavárna. Stranou byla sluneční louka pro opalování.
      Zoologická zahrada měla zvířata v klecích i volně ve výběhu. K radosti dětí tu byli shetlandští poníci, jejichž chov tu Kreisel založil. Poníci jezdili i v lázních a vozili děti. Přitažlivé byly opičky makakové, velké jen 50-60 cm, pocházející z Jižní Asie.
      Z ptactva tu byli výři (Uhus), sýčkové (Waldohreulen und Waldkauze), jeřábi (Jugendfernkraniche), různé druhy bažantů všech barev (Gold- und Silberfasane), perličky (Perlhühner) ale i jihoamerický pštros (Nandu) a několik řvoucích pávů. Klece byly rozmístěny mezi stoletými borovicemi a smrky a k nim vedly pěšinky. Z antilop se uváděly jelení antilopy (Hirschziegenantilopen) a bůvolec stepní. Nacházel se tu malý medvěd Nasua. Kreisel ukazoval pižmové krysy (Bisamratten) z Ameriky, které byly dovezeny do Evropy až roku 1906.
      Na výšině v lese byl postaven starý dřevěný kříž ze 17.století, který sem Kreisel odkudsi dovezl, a při cestě, ze které byl výhled do krajiny, byl umístěn stoletý kovaný kříž.
      V roce 1932 v zoologické zahradě přibyli mufloni a dančí zvěř (Mufflon, Damwild), dále orel císařský (Kaiseradler), indičtí mungové, jezevec, mýval (Waschbär), lama, domácí čápi (Hausstorch), myšilov (káně - Wespenbussard), jihoameričtí papoušci (Mönchsittich), hrdlička chechtavá (Lachtaube), emu, dále tzv. Haselmäuse, Bumschläfer, málo známý mara - vysokonohý hlodavec ze stepí Patagonie aj. Zvláštní hříčkou přírody bylo kůzlátko se čtyřmi rohy.
      Mnoho legrace dávala drzá kavka jménem Jakub, která se vozila nejraději na zádech poníků. Ani srnečkové se nebáli. Procházeli mezi hosty-pijáky kávy a loudili o kostku cukru.
"ZOO am Berg"      Zoologická zahrada byla otevřena celoročně - vstup byl 2 koruny, děti do 9 let 1 korunu a školám se dávala sleva a platilo se vstupné 50 haléřů za žáka. Zoologická zahrada měla z počátku autobusové spojení od Panoramy.
      Místo mělo jediný problém. Kreiselův pozemek, nazývaný Moorbühl, neměl vodu. Ta se musela vozit - pro zvířata i pro hosty - z Vlkovic. O to se však starali s velkým elánem za malou peněžní odměnu chlapci z Vlkovic, oblečení do křiklavých indiánských obleků (na což byli velmi hrdí) a kočírující vozíky se sudy s vodou, které táhli poníci. Když nebyl žádný malý pomocník, musel Kreisel sám vyjet s poníky pro vodu.
      Když přicházelo špatné počasí, rozkřičeli se pávi a jejich volání se rozléhalo široko daleko v okolí.
      Na svahu vrchu KLINGER do Pottova údolí jsme kdysi našli zašlou vyschlou studánku a u potoka malý vývěr minerálky, nazývané dnes Pirát - snad jde o stopy někdejších Kreiselových pokusů získat vodu.
      Rytmistr Kreisel procházel mezi hosty rovněž v indiánském oblečení. Po městě jezdíval se starou tatrovkou, pomalovanou křiklavě na způsob Divokého Západu a s reklamou ZOO. Byl originálním mužem po všech stránkách. Byl střední postavy, tmavooký, velké zakroucené kotlety, chodíval s bičíkem, na řemeni vodil tři buldoky. Na hlavě míval černou baskickou čapku, nosil jezdecké kalhoty a holinky. Jeho žena Gerlinda byla z Mariánských Lázní, třebaže se narodila v Košťanech u Teplic (7.10.1894). Za svobodna Rückelová bydlela v domě Klingenberg na konci Karlovarské ulice. Poznali se v Mariánských Lázních za první světové války a svatbu měli 23.11.1916 v Praze u sv..Jindřicha.
      Gerlinda Kreiselová, později se psala Beatrix, byla stejně samorostlou duší. Chodila po městě v kalhotech a mužském oblečení, kouřila dýmku a vlasy měla jako muži nakrátko ostříhané. Před sedmdesáti lety bylo takové chování ženy naprosto výjimečné - a vyřazovalo ji z tehdejší společnosti. Vždyť ještě v době první republiky bylo vyloučeno, aby se žena na promenádě objevila v kalhotech. Paní Beatrix to však nevadilo. Avšak v létě, když byl rytmistr Kreisel zatčen, označen jako nepřítel státu ČSR a vězněn v barácích na Ploché dráze, otrávila se jedem.
      V úmrtní knize města je o tom zápis:
      "24. 11. 1945 - Auschowitz N. 91 (Städtisches Krankenhaus), KREISEL(ová) BOŽENA, Beatrix, Gerlinde, geb. Gerlinde Rückel, Marienbad N. 306, Haus Klingenberg, sonst Wilkowitz N. 44 - Zoo am Berg, geborene 7.10.1894 in Kosten (Košťany) bei Teplitz, Ehegattin des Julian Kreisel, Rittmeister i.R. und Zoobesitzer in Wilkowitz, geheiratet 23..11.1916 in Prag, St. Heinrich. - Gestorbene im Alter 51 Jahre, 1 Monat, 17 Tage - Selbstmord durch Vergiftung."
      Z druhé války chybějí zprávy o ZOO. Zdá se, že dále fungovala, což je patrné z toho, že po válce, v roce 1945, se objevuje na Zoo am Berg jako národní správce pan Jan NEKVAPIL, který byl od 29.5. 1946 též národní správce Savarinu (Hotel Maxhof, dnes Maxim) a správce kavárny na golfovém hřišti. Později (kol 1948), již za jiného majitele, Kreiselovo Zoo am Berg vyhořelo. Bylo podezření, že kavárnu zapálil někdo z Úšovic.
Rytmistr julian KREISEL se svou sbírkou rarit na ZOO am Berg      Místo pak zůstalo opuštěno, zarostlo a dnes je v te rénu sotva patrno. V 50. letech se tu objevily letní chaty (první patřila saxofonistovi Janu Novotnému). Když byla vybudována spojovací karlovarská silnice, celé toto, kdysi odlehlé místo dostalo po těchto terénních úpravách docela jinou tvář.
      Co se stalo s Julianem Kreiselem po válce ? Nevíme. Po smrti své ženy byl zřejmě též odsunut.
      Za první republiky bydleli Kreiselovi v Mariánských Lázních na Karlovarské ulici v domě čp. 306 - MARIANHILL. Jde o poslední dům v ulici na pravé straně. Postaven kol 1890, majitelem domu byl Wenzl Gerl, po něm za první republiky Julie Gerlová. V domě měl rytmistr Kreisel pobočku pojišťovny DONAU Vídeň, jak uvádí reklama z roku 1928.
      Za druhé války Kreiselovi dům koupili, snad od Julie Gerlové. Jako majitelka pak zapsána Beatrix Kreiselová (pozemková kniha Mariánské Lázně XIII/514, S. 91) a dům se jmenoval KLINGENBERG podle kopce, na kterém měli zoologickou zahradu.
      Poměrně pozdě (až 10.7.1947), přišel dům čp.306 s novým názvem KENTUCKY do národní správy a jako správkyně uvedena Kamila Ruth Ertlerová. Ale už 22. května 1948 národní správa přechází - jako téměř u všech domů v lázních! - do rukou pětice správců Evžen Sovák - Boris Standacher - Václav Koldinský - Josef Mareš - Ing. Jan Petr. Do roku 1959 patřil dům lázním, pak domovní správě Mariánské Lázně.
      ZOO am Berg leželo na katastru obce VLKOVICE a mělo čp.44. V sousedství byla kavárna CAFÉ STEINBÜHL největšího vlkovického sedláka Windirsche s čp.45 na kopečku (Výsluní). Dnešní tzv. Müllerárna s čp. 48 patřila před válkou Engelbertu Seitzo-vi. Syn Franz Seitz zemřel 18.10. 1944 na frontě v Alpách.
      Směrem přes kopec k Panoramě bývala hájenka pana Naschauera s čp. 49 (po válce U tří smrků, majitel pan O.Vokál). Ještě dál byla výletní kavárna CAFÉ HOCHWALD, majitelem byl Michal Fischer (po válce Hvozd, patřící Spolaně Neratovice, dnes restaurace Berolina). Poslední vlkovické vilky byly nad Panoramou: GOLD s čp.46 (vila Ticho, maj. Marie Crhová) a KRAUS s čp.47 (vila Horyna maj. p. Vojtěch).
      Co se týká ZOO, po požáru už nebyla obnovena. V 60. letech jsme jezdili do malé, ale zajímavé zoologické zahrady u Karlových Varů. V té době měl pan Ing. Zbyněk Martínek v městské zahradě Mariánských Lázní zárodek budoucí zoologické zahrady, kde byla hlavní atrakcí medvědice v masivní kleci. Starala se o ni pečlivě jedna malá pracovnice zahrady.
      Jak přišla městská zahrada k medvědovi ? Pro jeden potulný cirkus se Mariánské Lázně staly posled- ní štací. Principál prý tu nechal několik zvířat a zmizel. Zůstali tu oslík, liška, pes dingo, ovce, kojot a medvědice. Pozdější dva pokusy, aby medvědice měla mladé, spojené s jejím převozem do Plzně, zůstaly bez výsledku. Malé společenství zvířat se v zahradnictví pozvolna měnilo. Některá zvířata zašla, jiná přibyla. Byl tu statný jelen Petr, srnec, muflon, čínské kachny. Ale na skutečné ZOO nebyly v městě peníze. Medvědice byla po letech prodána do Německa.
      Před několika lety vedl zoologický koutek v Úšovicích nadšený Vladimír Šindelář z Milhostova, který tu měl vedle běžných druhů také mývalovce i dikobrazy. Místo u parkoviště ČSAD nevyhovovalo a pan Šindelář se snažil získat pro zoologickou zahradu vhodné místo v Úšovicích. Po nečekané smrti pana Šindeláře došlo ještě k několika pokusům mladých nadšenců rozšířit či uchovat tento zoologický koutek.
      V současné době je při zámecké zahradě u zámku Kynžvart stanice pro handicapovaná zvířata, která připomíná miniaturní ZOO. Opravdová rozsáhlejší ZOO je až v krajském městě Plzni.
Literatura
1. SCHWEINITZER Rudolf: "Zoo am Berg - ein Naturtierpark unserer Heimat", Heimatbuch Marienbad Stadt und Land, II.Band, Staudt Geisenfeld, 1977,S. 1042-1045
HARVÁNEK Jan "Láska, tentokrát medvědí", Arnika č. 3/1976, S.15-17
ŠVANDRLÍK Richard: Z historie zoologické zahrady v Mariánských Lázních, Arnika č.13/1982, S.82
Prospekt "Zoo am Berg" von Rittmeister Julian Kreisel , 1937
 


Kavárna Nimrod oslaví zanedlouho 100 let

      "Etablisement" CAFÉ NIMROD postaven na sklonku roku 1904 uprostřed lesů na staré Sangerbergské silnici na katastru obce Rájov pod čp.107. První majitelkou byla vdova paní Louisa UTSCHIGOVÁ se syny Adolfem a Alfrédem. Později měl NIMROD Alois LÖSCHNER. Rozšířil ho a založil sluneční louku pro opalování na lehátkách (viz nahoře).
      NIMROD býval a zůstává vítaným zastavením lázeňských hostů na kávu při výletech k Farské kyselce a k přírodním mofetám tzv. STENKERU (dnes Smraďoch). Že sem zavítal i král Eduard VII. je nepochybné.
      NIMROD patřil k Rájovu katastrem i farou. Teprve 30 srpna 1938 byl převeden přípisem konsistoria v Praze pod farnost Mariánské Lázně. Koncem války sloužil ke školení ukrajinských esesáků k diverzím pro poválečné poměry. V roce 1946 býval dostaveníčkem účastníků Prvního mezinárodního filmového festivalu v Mariánských Lázních. Správcem Nimrodu býval pan Zavázal, který nám sepsal onen neuvěřitelný příběh německého dezertéra Otty Dietla, skrývajícího se za války v okolních lesích. Dietl u něho po válce pracoval a své zážitky mu vyprávěl. Název kavárny je původní, avšak v 50. letech byla tu dětská zotavovna ŽUKOV.

 

Kalendář červenec 1997

      l Svatý Vít (15.6.) kořen štíp, svatý Petr (29.6.) kořen natrh, svatý Prokop (4.7.) kořen prokop, svatá Markyta (13.7.) vede žence do žita. l O svaté Markytě a svatém Jakubu přicházejí silné bouřky.
Stará česká přísloví
      l Je to chytrost krokodýla, který prolévá slzy, když tě chce pohltit. F.Bacon l V ničem neukazují lidé jasněji svou povahu jako v tom, čemu se smějí. J.W.Goethe l Na velikých hodinách času stojí jediné slovo NYNÍ. Po ulici POTOM dojde se k domu NIKDY. M.de Cervantes l Co je všechno vědění ? Ani nevíme, jaké počasí bude zítra. B.Auerbach

ČERVENEC Katolický Katol.něm. Evangelický Evang.něm. Dnešní
1. Úterý Theobald Theobald Děpold Theobald Jaroslava
2. Středa Proc a Mart. Marie Heims. Kamil Marie Heims. Patricie
3. Čtvrtek Heliodor Dietbald Heliodor Kornelius Radomír
4. Pátek Navštívení P.M. Ulrich Prokop Ulrich Prokop
5. Sobota Michal Eberhard Filoména Hugo Cyril a Metoděj
6. Neděle Dominik Gottlieb Izaiáš Gottlieb Jan Hus
7. Pondělí Vilibald Willibald Veleslav Willibald Bahuslava
8. Úterý Alžběta Kilian Kilián Kilian Nora
9. Středa Vavřinec Cyril Brixí Cyril Drahoslava
10. Čtvrtek Sedmi bratří Amalie Amálie 7 bratří Libuše/Amálie
11. Pátek Cyril a Metoděj Pius Pius I. Pius Olga
12. Sobota Jan Kv. Heinrich Jindřich Heinrich Bořek
13. Neděle Markéta Margareta Markéta Margareta Markéta
14. Pondělí Hroznata Bonaventura Karolína Bonaventura Karolina
15. Úterý Rozesl. apošt. Apostel Teilg. Rozesl.apošt. Apostel Teilg. Jindřich
16. Středa P. Marie K. Marie v.B.K. Rúth Ruth Luboš
17. Čtvrtek Aleš Alex Aleš Alexius Martia
18. Pátek Kamil Friedrich Arnold Rosina Drahomíra
19. Sobota Vincenc Vinzenz v.P. Stella Rusina Čeněk
20. Neděle Jeroným Hieronymus Eliáš Elias Ilja
21. Pondělí Daniel Helga Daniel Helga Vítězslav
22. Úterý Máří Magdaléna Maria Magdal. Marie Magdal. Marie Magdal. Magdaléna
23. Středa Apolinář Arnulf Apolinář Arnulf Libor
24. Čtvrtek Jindřich Christine Kristýna Christine Kristýna
25. Pátek Jakub jakob Jakub Jakob jakub
26. Sobota Anna Anna Anna Anna Anna
27. Neděle Bonaventura Pantaleon Pantaleon Martha Věroslav
28. Pondělí Innocenc Innozenz Innocenc Pantaleon Viktor
29. Úterý Marta Martha Marta Beatrix Marta
30. Středa Abdona Ingeborg Bořivoj Ingeborg Bořivoj
31. Čtvrtek Ignác z Loyoly Ernestine Hynek Ernestine Ignác

      Za Rakouska-Uherska byly církevními svátky 4. července - Navštívení P.Marie, a 11.července Cyrila a Metoděje. Za první republiky byly státní svátky 5.července - Cyril a Metoděj, 6. července Jan Hus. l Katolický kalendář je uveden podle oficiálního kalendáře 1909. V porovnání s ním v katolickém kalendáři 1935 zbylo jen 14 stejných jmen-svátků z 31 ! A nadto 6 jmen-svátků evangelických z roku 1909 bylo použito v katolickém kalendáři 1935!
 

Kalendář srpen 1997

      l Půlnoční (tj. severní) větry přinášejí v srpnu stálé počasí. l Čeho červenec a srpen nedovaří, toho srpen neusmaží. l Svatá Královna dává první výlupek.
Stará česká přísloví
      l Osud, osud, osud - to jsou dějiny lidstva. F.Nietzsche l Střídmost je zlatá uzda. R. Burton l Co je to láska? Prostinká pohádka mnohokrát vyprávěná. E.Zola l Nedůslednost je jediná věc, v níž jsou lidé důslední. H.Smith l Zmije se líhnou jenom na výsluní, proto pozor. W.Shakespeare l Pravdě se přiblížíme jen potud, pokud se vzdálíme od života. John l Co je nesnadné? Uchovat tajemství, správně si rozdělit volný čas a umět snášet křivdu. Chilón l Čeho se nejvíc bojím, je strach. M. de Moutaigne l Sej čin a sklidíš zvyk. Sej zvyk a sklidíš charakter. Sej charakter a sklidíš osud. Charles Reade

SRPEN Katolický Katol.něm. Evangelický Evang.něm. Dnešní
1. Pátek Petr v ok. Petr Kettenf. Menandr Petri Kettenf. Oskar
2. Sobota Alfons Alfons Gustav Gustav Gustav
3. Neděle Stěpán Stephan August August Miluše
4. Pondělí Dominik
5. Úterý Marie Sněžná Maria Snee Afra Oswald Milivoj/Kristián
6. Středa Proměn. Páně Verkl.Christi Oldřiška Verkl.Christi Oldřiška
7. Čtvrtek Kajetán Adalbert Oldřich Adalbert Lada
8. Pátek Cyriak Hartwig Cyriak Hartwig Soběslav
9. Sobota Roman Roman Jaroslav Roland Roman
10. Neděle Vavřinec (Laurentius, Lorenz)
11. Pondělí Filomena Gerhard Zuzana Hermann Zuzana
12. Úterý Klára
13. Středa Hippolyt Reinhild Hypolyt Reinhold Alena
14. Čtvrtek Eusebius Eusebius Smil Eusebius Alan
15. Pátek Nanebevzetí P. Marie (Mariä Himmelfahrt) Hana
16. Sobota Roch Rochus Hrož Rochus Jáchym
17. Neděle Liberát/Jáchym Bertram Liberát Bertram Petra
18. Pondělí Helena císař. Helene Jelena Adapitus Helena
19. Úterý Ludvík T. Sebald Sebald Sebald Ludvík
20. Středa Bernhard
21. Čtvrtek Jan Frem. Joh.Franziska Hartvik Hartwig Johana
22. Pátek Jáchym/Bohusl. Unb.Harz Mar. Žibřid Philibert Bohuslav
23. Sobota Filip B. Philipp Zdeněk Zachäus Sandra
24. Neděle Barloměj (Bartolomäus)
25. Pondělí Přenes. sv. Vojt. Ludwig Ludvík Ludwig Radim
26. Úterý Ludvík král Hermine Adrián Hermine Luděk
27. Středa Josef K./Otakar Gebhard Jaromír Gebhard Otakar
28. Čtvrtek Augustýn (Augustin)
29. Pátek Jan Křt. stětí Joh.Enthaupt. Jan Křt. stětí Joh.Enthaupt. Evelína
30. Sobota Růžena z L. Rosa v.L. Růžena Benjamin Vladěna
31. Neděle Raimund Raimund Raimund Paulinus Pavlína

Svátky:
Za Rakouska-Uherska byl církevním svátkem 15. srpen - Nanebevzetí P.Marie; v Německu je státní svátek
15. srpen - Nanebevzetí P.Marie. V Československu po roce 1948 (naposledy v roce 1992) byl "významým dnem ČSSR"
29. srpen - výročí Slovenského národního povstání (1944).
 

HAMELIKA, vlastivědné materiály z Mariánskolázeňska. Připravil Ing. Richard Švandrlík. Sedmé číslo XXI. ročníku (pořadové číslo 269.), Mariánské Lázně - vyšlo 10. srpna 1997.