Socha tedy měla být zachována. Složky obsahu korespondenci let 1940-1942 četnými rotaprintovanými výzvami k odstraňování bronzových a jiných pomníků k posílení kovové rezervy Velkoněmecké říše. Výzva z 5.1.1943 se zvoláním “Kameraden!" Vůdce očekává Vaši připravenost k nejvyšším obětem! a končí zvoláním “Gebt die Denkmäler und giesst Kugel gegen den Feind!“ - Dejte pomníky a odlévejte z nich kulky na nepřítele!
      Přes tento tlak se zdá, že převládá zájem na záchranu pomníků. V dopisech se různě argumentuje k uchování pomníků a podpisy Hammerschmid, Manner aj. žádají revizi rozhodnutí. Dopis ze 14.1.1943 připomíná některé argumenty a teprve v P.S. je uvedeno, že přeprava Goethova pomníku proběhne v sobotu 23. ledna 1943. Celková váha je upřesněna na 600 kg Starosta Dr. Manner naposledy v P.S. žádá o zachování alespoň hlavy sochy o váze 30 kg a odvolává se na hlasy obyvatelstva, postavit alespoň tuto hlavu na místě starého pomníku na pylon a po skončení války vyhotovit původní sochu (14.1.1943).
      Dopis z 9.4.1943 starosty Dr. Mannera potvrzuje, že Goethův pomník stojí od 23.1.1943 na rampě nádraží, ale dosud nedošlo k odvozu. Prosí, aby byl povolán k trans znalec. Uvádí, že školní děti pomník pomalovaly, což způsobuje pohoršení. Věc je třeba urychlit.
      Ale i o osudu dalších pomníků je rozhodnuto. Dne 1.6.1943 hlásí starosta Manner okresnímu mariánskolázeňskému tajemníkovi strany (NSDAP) Fritzu Amreichovi, že pan zemský rada již dal pokyn k odvozu pomníků dr. Herziga a Reitenbergera a že se tedy čeká jen na rozhodnutí říšského ministra vnitra. Dne 5.6.1943 se obrací starosta na vedení lázní v městě s tím, že strhávání pomníků v době plné sezony je problematické. Na to odpovídá vedoucí lázní, že se pokusí požádat vládu v Karl. Varech o odklad, ale dělá si jen malou naději. Přesto však bude protestovat proti stržení pomníků v době sezony. Další dokument z 17.6.1943 nařizuje odvoz obou pomníků od stavebního úřadu firmě Ing. Forberich a Ing.Gibitz, ale mimo pitné hodiny v lázních. Pomníky jsou určeny firmě Jahnel v Podmoklech.
      Kupodivu se však nic neděje. Dne 4.8.1943 je žádán říšský ministr vnitra v Berlíně přes libereckého říšského místodržícího Sudet, z karlovarského vedení, aby byl pomník dr. Herziga odstraněn až po skončení sezóny tj. po 15.10.1943. O Reitenbergerově pomníku ani slova.
      A tak v sobotu 23.10.1943 je odvezen Herzigův pomník na nádraží, opis z 28.10.1943 uvádí váhu 460 kg. Nákladový list z 25.10.1943 účtuje 15,90 marek za převoz a je tu rovněž dodací list do Podmokel a potvrzení No 462 od firmy Karl J. Jahnel o převzetí sochy v Podmoklech o váze 460 kg, z toho 428 kg bronzu a 32 kg železa.
      Získaná dokumentace je podrobná, zdá se úplná, od Baschovy busty po Herzigův pomník. Evidentně však chybí doklad o transportu Goethovy sochy z Mar.Lázní Podobně náhle mizí zprávy o Reitenbergerově pomníku, určeném jednoznačně rovněž do sběru. Jak se podařilo odvést pozornost od opata ?

Výpovědi očitých svědků

      Heimatbrief, mariánskolázeňský měsíčník (1948-1991), který vydávají v Německu bývalí němečtí občané Mariánských Lázní, uvedl v minulosti několikrát výpovědi svědků, kteří spatřili sochu J.W.Goetha ve skladišti na nádraží ještě po válce.
      V červenci 1991 navštívil mariánskolázeňské muzeum pan Pelleter rodák ze Žandova, a nadiktoval místopřísežnou výpověď a prohlášení, že ještě v březnu 1946 spatřil ve skladišti nádraží Goethovu sochu. Byl zde tehdy při nucené práci. Prohlášení zní věrohodně. Chybějí však česká svědectví - železničářů, dělníků a pamětníků. Kam byl odvezen pomník, pokud tu přežil válku ?

Co dál s Goethovým místem ?

      Spory o to, kdo, kdy, proč nechal sochu roztavit, jsou po padesáti letech zbytečné. Vyvolává je znovu a znovu nápis na desce na Goethově podstavci. Pro cizince chybí německy a anglický nápis, ale to není tak důležité.

      Snad se smíme domnívat, že dozrál čas rozvinout iniciativu k obnovení pomníku, pokud možno ve stejné podobě, jakou mu dal Willi Russ. Model sice neexistuje, ale jsou tu fotografie i pohlednice.
      Ono vlastně k takovému rozhodnutí už došlo brzy po roce 1989. Když se obrátila nadace Heinricha Bölla na Mariánské Lázně s nabídkou finanční podpory pro kulturní a sociální účely, zástupce starosty Karel Lucák usoudil, že ideální by bylo využít této nadace k znovuobnovení Goethova pomníku. Požádal mne tehdy o německou odpověď a zdůvodnění. To bylo v létě 1990. Věc byla na dobré cestě, ale po listopadových volbách 1990 nedošlo k předání starostovské korespondence a tím i této věci. Městské muzeum vlastní sádrovou hlavu sochy Goethova pomníku, snad z modelu.

Doslov

      Co dodat k věci ? Je těžké dopátrat se pravdy, ale někdy ještě těžší poznanou pravdu přiznat. V této prabídné situaci si připomínám jednu moudrost, kterou si zapsal J.W.Goethe v roce 1823 - snad právě v Goethově domě v Mariánských Lázních. Toto tzv. maximum, tato moudrá věta zní asi takto:
      “S omyly doby je těžké se vyrovnávat: když jim člověk odporuje, tak stojí sám; když se z nich na druhé straně nevymaní, nemá z toho žádnou radost ani slávu.“ A přesně:
      “Mit den Irrtümern der Zeit ist schwer sich abzufinden: widerstrebt man ihnen, so steht man allein; lässt man sich davon befangen, so hat man auch weder Ehre noch Freude davon.“
 

---

Ze starého Rakouska-Uherska